58 C 331/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. anonymizováno - právnická osoba, IČO se sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 3. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 162 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 14 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 108 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 720 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná 1., žalovaná 2., žalovaný 3. jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit žalobkyni částku 147 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 280 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná 1., žalovaná 2., žalovaný 3. jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 49 476,24 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná 1., žalovaná 2., žalovaný 3. jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 4 477 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby byli žalovaní zavázáni zaplatit jí částku 162 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě usnesení soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení o udělení příklepu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, které nabylo právní moci dne datum, je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa a pozemku parc. číslo zahrada, vše v katastrální uzemí, územní celek, zapsáno na listu vlastnictví číslo u stát. instituce, pracoviště obec (dále též jen„ předmětná nemovitost“). Dne datum uzavřela žalobkyně a žalovaná 1/ smlouvu o nájmu, jejímž předmětem bylo užívání předmětné nemovitosti k bydlení a provozování kancelářské činnosti pro žalované 2/ a 3/. Smlouvou se žalovaná 1/ zavázala hradit nájemné ve výši 18 000 Kč měsíčně po dobu trvání nájemního vztahu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum a následně bylo dodatkem číslo prodlouženo trvání smlouvy do datum. Dne datum nájemní vztah skončil uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena. Žalovaní 1/, 2/ a 3/ předmětnou nemovitost od té doby nevyklidili a užívají jí bez právního důvodu. Užíváním věci bez právního důvodu se žalovaní bezdůvodně obohacují na úkor žalobkyně, přičemž výše obohacení odpovídá měsíčnímu sjednanému nájmu (18 000 Kč) s odkazem na § 2295 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Žalobou se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení vzniklého bezprávním užíváním předmětné nemovitosti za měsíce anonymizováno roku rok až anonymizováno roku rok, tj. celkem 162 000 Kč (9x 18 000 Kč). Žalobkyně dále požadovala žalobou též zákonný úrok z prodlení, ovšem nikoli z celého žalovaného nároku, ale toliko z částky 108 000 Kč, odpovídající obohacení za měsíce anonymizováno roku rok až anonymizováno rok (6x 18 000 Kč). Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě bezdůvodného obohacení za toto období výzvou ze dne datum, který považovala za den splatnosti, a požadovala tedy přiznání zákonného úroku z prodlení od datum. Jde-li o obohacení za měsíce anonymizováno až anonymizováno rok, žalobkyně považovala za výzvu k plnění až žalobu, kterou bylo zahájeno toto řízení, přičemž z ní má soud vycházet co do splatnosti této části žalovaného nároku. Úrok z prodlení z této části nároku (54 000 Kč) pak žalobkyně nepožadovala.

2. Žalovaní 2/ a 3/ jsou anonymizována dvě slova žalované 1/ a v rámci řízení jí zastupovali. Žalovaní shodně navrhli zamítnutí žaloby. Nezpochybňovali v řízení ani vlastnictví žalobkyně k předmětné nemovitosti ani skutečnost, že ji v době od anonymizováno rok do anonymizováno rok užívali. Z vyjádření žalovaných bylo naopak patrné, že od nabytí vlastnického práva žalobkyně k předmětné nemovitosti až do dne vynesení rozsudku žalovaní předmětnou nemovitost stále užívají. Námitky proti vznesenému nároku ze strany žalovaných lze shrnout do tří okruhů: 1/ Žalovaní namítali podvodnost jednání žalobkyně, která v rozporu s předchozími přísliby jednak nevyřešila veškeré splatné a vykonávané dluhy žalovaných, když takto i po vydražení předmětné nemovitosti byli žalovaní stále exekvováni pro dluhy mimo jiné exekutorskými úřady anonymizováno příjmení a anonymizováno příjmení. Jednání žalobkyně bylo ze strany žalovaných řešeno i trestněprávní cestou formou anonymizována dvě slova. 2/ Žalovaní namítali, že žalobkyně s nimi měla dle svých předchozích příslibů uzavřít nájemní smlouvu ze dne datum za výhodnějších podmínek, než za jakých byla uzavřena, když nájemné mělo činit cca 15 000 Kč měsíčně, a dále že měla nájemní smlouvu prodloužit či uzavřít novou i po datum. Takovýto postup by byl výhodný jak pro žalované, kteří by mohli pobírat dávky na doplacení nájemného, tak pro žalobkyni, která by měla řádně zaplaceno nájemné. Za trvání nájemní smlouvy žalovaní řádně nájemné platili. Dle žalovaných je nepřípustné, aby s nimi i před jejich velkou snahu se dohodnout žalobkyně nijak neřešila situaci, která vznikla po skončení nájemní smlouvy. Dále žalovaní namítali, že z důvodu pandemického stavu v letech rok a rok se dostali do špatného ekonomického stavu, přičemž tento stav byl způsoben zásahem vyšší moci. Žalobkyně však v rozporu s právem odmítala na tento zásah vyšší moci jakkoli reflektovat, např. slevou na nájemném či jiným vstřícným krokem. 3/ Žalovaní namítali, že užíváním předmětné nemovitosti se nijak neobohacují, naopak nemovitost udržují, čímž obohacují žalobkyni. Pokud by žalobkyně měla na předmětnou nemovitost kupce či zájemce, jistě jí prodá, což se však doposud nestalo. I tak, obvyklé nájemné ve výši 18 000 Kč je nepřiměřeně vysoké, když žalovaní z předchozí komunikace s úřadem práce vědí, že obvyklé nájemné pro danou oblast se pohybuje kolem 8 000 Kč měsíčně.

3. U jednání strany setrvaly na svých procesních stanoviscích. Žalovaní zpřesnili svou argumentaci, proč by žalobě nemělo být vyhověno.

4. Téměř všechny podstatné skutkové okolnosti sporu mezi stranami nebyly sporné. 5. příjmení byla mezi stranami skutečnost, že předmětná nemovitost je ve vlastnictví žalobkyně. příjmení též bylo, že nepřetržitě od nabytí nemovitosti až po vynesení rozsudku ve věci žalovaní společně předmětnou nemovitost užívají k bydlení, a to včetně období, za které je vyměřen žalobní nárok, tj. od anonymizováno rok do anonymizováno rok.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované 1/ soud zjistil, že žalovaní 2/ a 3/ jsou jejími jedinými jednateli a zároveň jedinými společníky.

7. Z usnesení o anonymizováno č. j. číslo jednací soud zjistil, že anonymizováno jméno příjmení, soudní exekutor, udělil žalobkyni příklep na vydražené nemovité věci – pozemek parc. číslo o výměře anonymizováno m², jehož součástí je budova, rodinný dům adresa, a pozemek parc. číslo o výměře anonymizováno m², obojí v katastrální uzemí, územní celek, zapsáno na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce. Usnesení bylo vydáno v rámci vymáhání peněžité povinnosti, zaplacení jistiny s příslušenstvím ve výši 1 499 189,59 Kč ve prospěch právnická osoba anonymizováno byl udělen za nejvyšší podání ve výši 2 710 000 Kč. Usnesení bylo vydáno datum a nabylo právní moci dne datum. Vlastnictví žalobkyně k předmětné nemovitosti v odpovídajícím časovém úseku pak soud dále zjistil též z výpisu z Katastru nemovitostí.

8. Ze smlouvy o nájmu ze dne datum soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná 1/ jakožto nájemce s odkazem na § 2235 o. z., tedy na ustanovení o nájmu bytu. Žalobkyně nájemní smlouvou přenechala předmětnou nemovitost do užívání žalované 1/ na dobu určitou od datum do datum s možností prodloužení písemným dodatkem, a to i opakovaně, maximálně však do datum. V rámci nájemní smlouvy bylo sjednáno, že v předmětné nemovitosti budou bydlet žalovaní 2/ a 3/ a bude provozována kancelářská činnost žalované 1/. Za užívání předmětné nemovitosti bylo sjednáno nájemné ve výši 18 000 Kč. Po skončení nájmu je nájemce povinen předmětné nemovitosti odevzdat pronajímateli. Za žalovanou 1/ podepsala smlouvu žalovaná 2/. Z dodatku k nájemní smlouvě číslo soud zjistil, že datum byla uzavřením dodatku doba nájmu dle výše popsané smlouvy prodloužena do datum za zachování ostatních podmínek ve smlouvě stanovených. Další prodloužení trvání nájemního vztahu soud nezjistil.

9. Z předžalobních výzev adresovaných všem třem žalovaným soud zjistil, že žalobkyně zaslala každému z žalovaných jednotlivě předžalobní výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětné nemovitosti ve výši 108 000 Kč, a to za období od anonymizováno rok do anonymizováno rok ve výši 18 000 Kč měsíčně. Výzvy byly datovány datum a byla v nich výslovně stanovena lhůta k plnění do datum. Z podacího archu soud zjistil, že výzvy byly žalovaným odeslány dne datum. Mezi stranami nebylo sporné, že výzvy byly žalovaným doručeny.

10. Z plné moci ze dne datum soud zjistil, že žalovaní 2/ a 3/ zmocnili žalobkyni ke všem úkonům právním i faktickým v souvislosti s úhradou pohledávek, včetně probíhajících exekučních řízení proti zmocnitelům. příjmení moc byla udělena na jeden rok, a to ve vztahu k předmětné nemovitosti.

11. Z příkazu k úhradě nákladů anonymizováno soud zjistil, že pod č. j. číslo jednací byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce proti žalované 2/ jakožto povinné ve výši 22 539,80 Kč, a to pro vymáhání povinnosti k zaplacení částky 99 121,40 Kč ve prospěch obec anonymizována dvě slova. Z dokumentu není patrné datum.

12. Z trestního oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná 2/ oznámila možné spáchání trestného činu. Ten spočíval dle oznámení v tom, že žalobkyně i když podepsala se žalovanými kupní smlouvu o koupi předmětné nemovitosti za částku 2 600 000 Kč, žalobkyně nakonec nemovitost přesto vydražila za částku 2 710 000 Kč. Dále pak žalobkyně přislíbila žalovaným nájem předmětné nemovitosti za 15 000 Kč měsíčně, ale nakonec jim předložila k podpisu smlouvu s nájemným 18 000 Kč měsíčně. Tuto navíc neprodloužila a začala se domáhat vydání bezdůvodného obohacení a vyklizení nemovitosti. Nadto žalobkyně ani nevyřešila všechny dluhy žalovaných a za žalovanými jsou uplatňovány další a další pohledávky věřitelů žalovaných. V trestním oznámení je fakticky popsána obrana žalovaných tak, jak jí prezentovali soudu v rámci tohoto řízení, přičemž ze skutkového hlediska žádná část popsané obrany se nedotýká podstaty věci a ani při bezvýhradném prokázání skutečností tvrzených žalovanými by nemohla vést k zamítnutí žaloby, byť jen v části.

13. Z nedatoveného rukou psaného přípisu soud zjistil, že osoba vystupující za žalobkyni (p. příjmení) vyzvala žalované, aby jej neprodleně kontaktovali, protože se mu nedařilo je kontaktovat na sděleném telefonním čísle. Důvodem kontaktu je domluva na vyklizení předmětné nemovitosti, u které již probíhá jak vymáhání bezdůvodného obohacení, tak řízení o vyklizení. P. anonymizováno nabídl za žalobkyni v případě dohody možné částečné odpuštění dlužných částek.

14. Z e-mailové komunikace žalované 2/ s anonymizována tři slova – anonymizována dvě slova obec soud zjistil, že žalovaná se dotazovala na určování výše dávky – jednorázové pomoci a doplatku na nájemném. Pro zjištění obvyklého nájemného se dotazovala na důvod, proč bylo v rámci daných dávek započteno nájemné jen do výše asi 8 000 Kč a nikoli do výše stanovené ve smlouvě o nájmu. anonymizována tři slova jméno příjmení, anonymizováno odkázala žalovanou na výpočet normativních nákladů stanovených pro nájemní bydlení, který je uveden na stránkách MPSV.

15. Z tabulky normativních nákladů na bydlení pro nájemní byty soud zjistil, že pro 2 osoby a obec do 9 999 obyvatel jsou pro rok 2020 stanoveny normativní náklady na bydlení ve výši 7 689 Kč, pro rok 2021 ve výši 7 689 Kč. Soud vycházel ze skutečností obecně známých - územní celek má anonymizována dvě slova obyvatel. Normativní náklady na bydlení vycházejí z nařízení vlády č. 349/2019 Sb. pro rok 2020 a číslo 2020 Sb. pro rok 2021. Soud nemohl vycházet z tohoto údaje, ke kterému směřovala argumentace žalovaných vedená pod bodem 3/ výše, když normativní náklady na bydlení stanoví pro účely dávek státní sociální podpory nejvyšší možnou započitatelnou hodnotu nájemného pro dané místo a čas. Tyto náklady logicky vycházejí ze snahy pokrýt nejzákladnější bytové potřeby sociálně potřebných, nikoli z čistě tržních principů, ze kterých vychází obvyklá výše nájemného. Nadto tyto náklady nijak nezohledňují kvalitu (samostatně stojící rodinný dům se zahradou lze považovat obecně za bydlení na kvalitativně vyšší úrovni než byt) ani podlahovou plochu daného pronajatého obydlí a stanoví toliko nejvyšší možnou částku nájemného, kterou je povinen za splnění dalších zákonných podmínek doplatit stát. Pakliže v řešené věci byla zjišťována hodnota obvyklého nájemného rodinného domu s pozemkem a zahradou, je zjevné, že takovýto standard bydlení převyšuje standard, jehož o pokrytí pro sociálně potřebné se snaží stát v rámci dávek státní sociální podpory. Právě z nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1/ lze dovodit účel stanovení normativních nákladů nájemního bydlení výše citovanými vyhláškami, když úmyslem státu není pokrývat nájemné sjednané z jakéhokoli důvodu vyšší, než je nejnižší nutné.

16. Z výslechu znalce příjmení jméno příjmení a písemného znaleckého posudku číslo rok soud zjistil, že obvyklé nájemné předmětné nemovitosti v období od anonymizováno rok do anonymizováno rok činilo 16 380 Kč. Znalec dospěl k výslednému posouzení výše obvyklého nájemného porovnávací metodou z nabídek pronájmů obdobných objektů v daném místě pro první kvartál roku rok, která činila 18 000 Kč. Zjištěnou cenu posléze znalec upravil koeficientem – 9 % s ohledem na časový odstup mezi obdobím, pro které zjišťoval komparované hodnoty a obdobím žalovaným, přičemž takto dospěl k výsledné hodnotě 16 380 Kč. Znalec odmítl, že by odpojení plynoměru z důvodu neplacení bylo z hlediska určení obvyklé ceny nájemného jakkoli významné. Takovýto nedostatek je jednoduše odstranitelný, protože nejde o poruchu či vadu na nemovitosti.

17. Soud se nezabýval tvrzením žalovaných, že obvyklá cena nájemného by měla být snížena z důvodu nefunkčního topení v předmětné nemovitosti. Toto tvrzení bylo soudu předloženo až u jednání dne datum a tedy po uplynutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů poskytnuté dle § 118b o. s. ř., a to bez splnění jakékoli ze zákonných výjimek v tomto ustanovení stanovených. O nefunkčnosti topení v období anonymizováno rok – anonymizováno rok žalovaní museli vědět již v době konání prvního jednání ve věci. Nad rámec nutného však soud uvádí, že žalovaní po dotazu ze strany soudu dovysvětlili, že otopný systém předmětné nemovitosti netrpěl žádnou poruchou či nedostatkem, který by způsoboval jeho nefunkčnost. Tvrzená nefunkčnost spočívala v tom, že v předmětných nemovitostech byl odpojen plyn (užívaný k vytápění), protože žalovaní za něj neplatili. Z uvedeného je zjevné, že nejde o žádný nedostatek předmětné nemovitosti jako takové, ale o výsledek špatné platební morálky žalovaných, která na obvyklou cenu nájmu zjevně vliv nemá. Tuto skutečnost potvrdil ve svém výslechu též znalec.

18. Z totožných důvodů soud neprováděl dokazování předávacím protokolem, který byl soudu předložen až u jednání dne datum. Protokol měli žalovaní zjevně k dispozici od předání předmětných nemovitostí do nájmu v roce rok.

19. Soud vzal z provedeného dokazování za prokázaný následující skutkový stav:

20. Z provedeného dokazování soud zjistil skutkový stav v podstatných obrysech kopírující žalobní tvrzení, soud je zde proto obšírně opakovat nebude a odkazuje na žalobní naraci a zjištění z jednotlivých důkazů výše. Ostatně skutkový stav byl mezi stranami převážně nesporný. Žalobkyně nabyla předmětnou nemovitost v anonymizováno roku rok. Od datum do datum měla žalovaná 1/ uzavřenou na užívání předmětné nemovitosti se žalobkyní nájemní smlouvu, a to s nájmem sjednaným ve výši 18 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je v současnosti a byla v období od anonymizováno rok do anonymizováno rok vlastníkem předmětné nemovitosti. Žalovaní tuto nemovitost v tomto období užívali pro své potřeby, žalovaná 1/ ke kancelářské činnosti, žalovaní 2/ a 3/ k bydlení. Soud nezjistil provedeným dokazováním žádný titul či jiný právní důvod, který by žalovaným zakládal oprávnění předmětnou nemovitost jakkoli užívat v období od anonymizováno rok do anonymizováno rok, tento nebyl ze strany žalovaných ani tvrzen. Nadto soud nezjistil ani žádné skutečnosti svědčící o tom, že by se žalovaní mohli mylně domnívat, že jsou nemovitosti oprávněni užívat z nějakého právního titulu neexistujícího. Žalovaní opakovaně uváděli po dotazech soudu, že jsou si vědomi toho, že žalobkyně je vlastníkem předmětné nemovitosti a jim žádný titul k užívání nemovitosti nesvědčí.

21. Soud neshledal důvodu pro užití § 2295 o.z., jak předpokládala žalobkyně, proto zjišťoval výši obvyklého nájemného pro dané místo a čas. V rozporu se žalobními tvrzeními soud zjistil, že obvyklé nájemné činí pro předmětnou nemovitost 16 380 Kč měsíčně. Tímto zjištěním byly částečně korigovány tvrzení žalobkyně, která spatřovala obvyklou výši nájemného v částce 18 000 Kč. Soud pak pro účely řízení vycházel z výše obvyklého nájemného zjištěné znalecky.

22. Skutkovými zjištěními byly též korigovány tvrzení žalobkyně stran počátku prodlení žalovaných. Soud sice zjistil, že žalovaní byli skutečně datum vyzváni k zaplacení předžalobní výzvou, která byla první výzvou k plnění ve vztahu k bezdůvodnému obohacení v období od anonymizováno rok do anonymizováno rok, a v tomto vzal žalobní tvrzení za prokázaná. Žalovaným však byla poskytnuta lhůta k plnění do datum, z čehož žalobkyně v žalobě sice nevycházela, soud však vzal za prokázanou i tuto skutečnost. Nakonec pak vzal soud za prokázané, že první výzvou k plnění ve vztahu k období od anonymizováno rok do anonymizováno rok bylo doručení žaloby již ze strany soudu, a to datum všem třem žalovaným.

23. Z trestního oznámení žalovaných soud nic podstatného pro výsledek sporu nezjistil, stejně jako z hodnot normativních nákladů na bydlení, a to z důvodů popsaných u zjištění z těchto důkazů výše. Z nedatovaného přípisu, který žalovaní soudu předložili, soud zjistil toliko to, že žalobkyně měla snahu věc se žalovanými řešit smírně.

24. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně.

26. Pravomoc rozhodnout ve věci žalovaných 2/ a 3/, kteří jsou státními příslušníky země, soud dovodil z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Aplikaci českého hmotného práva ve vztahu k žalovaným 2/ a 3/ pak soud dovodil z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007.

27. Soud v řízení zjistil, že žalovaní bez právního důvodu užívali předmětnou nemovitost v období od anonymizováno rok do anonymizováno rok. Zjištěný skutkový stav soud posoudil jakožto obohacení se bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 2991 o. z., konkrétně pak protiprávní užití cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Užitou hodnotou pak byla předmětná nemovitost, protiprávnost jejího užití pak spočívala v jejím užívání žalovanými bez jakéhokoli právního důvodu k užívání v období od anonymizováno rok do anonymizováno rok. Žalovaní těžili z protiprávního užití předmětné nemovitosti majetkový prospěch tím, že uspokojovali užíváním předmětné nemovitosti své potřeby (žalovaná 1/ potřebu vedení kanceláře, žalovaní 2/ a 3/ potřeby bytové), aniž by za tento prospěch žalobkyni cokoli platili. O takto získaný majetkový prospěch byl pak logicky zkrácen majetek žalované, ochuzené v daném případě o možnost předmětné nemovitosti pokojně užívat bez jakékoli majetkové protihodnoty. Soud proto musel zavázat žalované k vydání takto získaného majetkového prospěchu ve smyslu § 2991 o.z.

28. Soud neshledal přiléhavou kvalifikaci žalovaného nároku dle § 2295 o.z. a zavázání žalovaných k vydání částky odpovídající sjednanému nájemnému dle předchozí nájemní smlouvy. Zjištěná nájemní smlouva nemůže být kvalifikována jako nájemní smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2235 o. z., i když takto byla označena. Nájemní smlouva byla uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou 1/, která je právnickou osobou a nemůže proto uzavřít nájemní smlouvu o nájmu bytu, když sama žádné bytové potřeby nemá, ty mohou mít toliko osoby fyzické. Uzavřenou nájemní smlouvu proto soud posoudil dle § 2201 o. z. jakožto prostý nájem, což užití § 2295 o. z. kategoricky vylučuje. Jediný způsob, jak užívání pronajaté věci i po skončení nájemní smlouvy dále vypořádat, pak skýtá právě výše citovaný § 2991 o.z. Výši obohacení, které má být vydáno, pak odpovídá obvyklé nájemné za obdobné nemovitosti v daném místě a čase, které soud zjistil znaleckým dokazováním, a to ve výši 16 380 Kč měsíčně. Pří právním posouzení užití § 2295 o. z. na zjištěný skutkový stav soud vycházel mimo jiné též z rozsudku název soudu v obdobné věci mezi týmiž účastníky č. j. číslo jednací, ve kterém název soudu jednoznačně užití § 2295 o.z. na řešenou situaci vyloučil. Rozsudek v daném případě byl sice potvrzen, ač vyšel z výše obvyklého nájemného ve výši 18 000 Kč, ovšem toliko z důvodů procesních, když žalovaní zpochybňovali výši obvyklého měsíčního nájemného poprvé až v rámci řízení odvolacího, tedy v rozporu s pravidly koncentrace řízení a neúplné apelace (viz body 8 a 9 odůvodnění citovaného rozsudku, který je stranám znám). S ohledem na citované rozhodnutí název soudu soud považuje též za nepřípadnou argumentaci žalobkyně důvodným očekáváním totožného rozhodnutí jako v dané věci. Soud naopak důkladně postupuje podle právního názoru svého odvolacího soudu, který byl stranám z citovaného rozhodnutí znám, nikoli v rozporu s ním.

29. Soud předestírá, že žalovaní sami tvrzenou výši obvyklého nájemného ve výši 18 000 Kč v řízení zpochybnili a jednalo se tedy o jeden z aspektů skutkového stavu (na rozdíl od vlastnictví či užívání nemovitosti), který byl mezi stranami sporný. Nutnost znaleckého dokazování v daném případě reflektovala i sama žalobkyně, když znalecký posudek k důkazu po poučení ze strany soudu navrhla.

30. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaní jsou povinni vydat žalobkyni obohacení ve výši 147 420 Kč za užívání předmětné nemovitosti od anonymizováno rok do anonymizováno rok (9x 16 380 Kč) dle § 2991 o.z. Dle § 1872 o.z. byli žalovaní zavázáni k plnění společně a nerozdílně, když užívali předmětnou nemovitost společně celou a nelze určit poměr, v jakém ji užívali každý zvláště. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

31. Stran příslušenství žalované pohledávky soud shledal, že v prodlení s plněním ve vztahu k obohacení za období od anonymizováno rok do anonymizováno rok je žalovaná od datum. Od tohoto data žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. náleží zákonný úrok z prodlení z částky 98 280 Kč (6x 16 380 Kč). Soud vyšel z prokázané skutečnosti, že žalobkyně vyzvala všechny tři žalované k plnění se stanoveným termínem plnění datum, až od data následujícího mohou být tedy žalovaní v prodlení s plněním. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. je bezdůvodné obohacení splatné na výzvu, přičemž výzva, z níž soud mohl vycházet jakožto z první výzvy k plnění, stanovila právě splatnost datum. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v zákonné sazbě odpovídající počátku prodlení ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy od datum a zamítl žalobu stran úroku z prodlení za dny předchozí (od datum do datum) a úrok z prodlení z té části nároku, ve které zamítl žalobu i stran samotného nároku (částka 9 720 Kč). Stran splatnosti povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení za období od anonymizováno do anonymizováno rok nebyl požadován úrok z prodlení, soud však vyšel ze zjištění, že žalovaní byli vyzváni k plnění datum doručením žaloby, proto byla tato povinnost ke dni vyhlášení rozsudku splatná, když za přiměřenou lhůtu k plnění od doručení žaloby lze považovat nejvýše jeden týden.

32. Soud považuje za nutné vypořádat argumenty žalovaných, které předkládali na svou obranu. Jakkoli soud má pochopení pro skutečnost, že žalovaní jsou právními laiky a nebyli ve sporu zastoupeni advokátem, základní pochopení vzniku a trvání žalobního nároku je i pro běžného laika bez větších obtíží možné. Žalovaní předstupovali před soud s vědomím, že nejsou vlastníky předmětné nemovitosti a nesvědčí jim ani žádné ujednání s vlastníkem předmětné nemovitosti, které by jim umožňovalo nemovitost užívat. Žalovaní schopni či ochotni z těchto premis vyvodit důsledek, že budou-li nemovitost přesto užívat, činí tak v rozporu s právem a zakládají tak základ nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Takto si žalovaní počínali i přesto, že minimálně v řízení vedeném u anonymizováno soudu pod sp. zn. spisová značka ve spojení s řízením u odvolacího soudu pod sp. zn. spisová značka byly žalovaným totožné závěry již jednou prezentovány ze strany soudu prvostupňového i soudu odvolacího a rozhodnutí nabylo právní moci. Soud nemůže žalobkyni nutit uzavírat nájemní smlouvu ani jinak přistupovat na návrhy žalovaných, směřující k setrvání v užívání předmětné nemovitosti, byť za úplatu, pokud si žalobkyně jakožto vlastník předmětné nemovitosti takovéto ujednání nepřeje. Obdobně soud nemůže ve prospěch žalovaných vyhodnotit ani fakt, že k nabytí vlastnictví k předmětné nemovitosti mělo dle původní dohody dojít jinak, než jak tvrdí žalobkyně, či že žalobkyně nevyřešila všechny dluhy žalovaných. Takovéto argumenty se vůbec netýkají podstaty sporu, která tkví ve vlastnickém právu žalobkyně k předmětné nemovitosti na straně jedné a protiprávnímu užívání předmětné nemovitosti žalovanými v čase na straně druhé.

33. Obdobně pak soud nemůže vycházet z toho, že dle tvrzení žalovaných měla být původně nájemní smlouva uzavřena pro ně výhodněji, než jak uzavřena nakonec byla. Zaprvé za směrodatný soud může považovat toliko právní vztah, který strany nakonec dobrovolně uzavřely, tedy nájemní smlouva skutečně uzavřená. Zadruhé pak soud prakticky z obsahu nájemní smlouvy stran existence žalovaného nároku vůbec nevycházel, neboť žalován je nárok za bezesmluvní užívání předmětné nemovitosti po skončení nájemního vztahu, nikoli za dobu trvání nájmu. Žalovaní pak už při uzavření nájemní smlouvy museli vědět, že žalobkyně nemá vůli s nimi nájemní vztah prodlužovat donekonečna, protože smlouva jasně stanovila, že nejpozději (i při prodlužování) nájem skončí datum, tedy za rok.

34. Obdobně si nelze ze strany žalovaných na žalobkyni ani jakýmkoli způsobem vynutit sjednání úlev s ohledem na pandemickou situaci, pokud žalobkyně takovéto úlevy poskytnout nechce. Nad rámec nutného však soud podotýká, že ze skutkových zjištění, plynoucích z důkazů předložených žalovanými, soud zjistil, že žalobkyně k úlevám ve vztahu k žalovaným patrně svolná i byla, ovšem za předpokladu kompromisního přístupu žalovaných (viz zjištění z důkazu„ nedatovený rukou psaný přípis“ výše).

35. Nakonec i argument žalovaných, že předmětnou nemovitost udržovali, proto žalobkyni nijak neochuzovali a naopak ji obohacovali, je zcela lichý. Žalovaní si byli dobře vědomi toho, že za dlouhodobé užívání jakékoli nemovitosti se v rámci běžných tržních vztahů obvykle platí, o čemž svědčí uzavření nájemní smlouvy z anonymizováno rok a zavázání se k placení nájemného ve výši 18 000 Kč měsíčně. V návaznosti na tuto skutečnost pak žalovaní nemohou očekávat, že po uplynutí doby trvání nájemní smlouvy již nemusí platit za užívání nemovitosti nic a zároveň žalobkyni nijak neochuzují.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla sice v řízení částečně neúspěšná, ale neúspěch spočíval v znaleckém posouzení (co do částky 14 580 Kč s příslušenstvím), resp. byl ve zcela marginálním rozsahu (co do úroku z prodlení za období od datum do datum). Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 49 476,24 Kč. Tato se sestává z odměny za pět úkonů právní služby po 7 580 Kč § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a to za přijetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u jednání dne datum a datum. Dále se skládá z pěti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, a to za výše uvedené úkony právní služby, náhrady za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z obec do obec a zpět v rozsahu 10 x započatá půlhodina po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 AT, dále cestovních výdajů ve smyslu § 13 odst. 1 AT za cestu k ústnímu jednání z obec do obec a zpět značka automobilu ve výši 2 596,24 Kč s průměrnou spotřebou 5l benzínu na 100 Km za 368 km cesty (2x 184 km cesta obec obec obec), vycházeje z ceny amortizace a pohonných hmot dle vyhl číslo 2022 Sb. a náhrady soudního poplatku ve výši 6 480 Kč. Žalobkyně vycházela při vyúčtování náhrady nákladů řízení ze soudního poplatku dle položky 1/ přílohy zák. č. 549/1991 Sb. (8 100 Kč), ovšem zaplacen byl fakticky poplatek dle položky 2/ přílohy, (pouze 6 480 Kč), proto jen tento může být nahrazen. V ostatním se soud s vyúčtováním náhrady nákladů řízení ztotožnil, žalobkyně nad rámec vyúčtovaných nákladů žádné další náklady řízení nepožadovala ani nedokládala.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení státu je odůvodněn § 148 o.s.ř. ve spojení 142 odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně byla sice v řízení částečně neúspěšná, ale neúspěch spočíval v znaleckém posouzení (co do částky 14 580 Kč s příslušenstvím), resp. byl ve zcela marginálním rozsahu (co do úroku z prodlení za období od datum do datum), soud proto shledal povinnost k náhradě nákladů řízení plně na straně žalovaných. Tato se sestává z částky 4 477 Kč, odpovídající znalečnému přiznanému znalci příjmení jméno příjmení za účast u výslechu dne datum samostatným usnesením.

38. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.