58 C 352/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 270 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 12 270 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 270 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 270 Kč s odůvodněním, že žalovaný s ní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla téhož dne v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 270 Kč (jistinu a poplatek ve výši 12 270 Kč) v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalovaná úvěr splácel nepravidelně a nikoli v termínu splatnosti jednotlivých splátek a zaplatil takto žalobkyni toliko částku 8 000 Kč. S ohledem na nepravidelnost splátek žalovaného přepočetla žalobkyně celkovou zaplacenou částku na jednotlivé týdenní splátky a dospěla k závěru, že ode dne datum byl žalovaný v prodlení se splácením. Zaplacená částka byla započtena částečně na jistinu a částečně na dlužný poplatek. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 19 270 Kč, která činí součet jistiny úvěru a poplatku po odečtení částky 8 000 Kč, kterou žalovaný zaplatil. Dále žalobkyně nárokuje ještě zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí od datum do zaplacení.

2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Ze Smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil smluvní ujednání tak, jak byla tvrzena v žalobě, přičemž tyto zde nebude pro nadbytečnost opakovat, když obsah smlouvy nebyl v rámci řízení nijak zpochybněn. Dále soud ze smlouvy zjistil, že žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, aniž by z nějakého ustanovení vyplývalo, že je podnikatelem a jedná v rámci své podnikatelské činnosti. Žalovaný ve smlouvě dále výslovně potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti.

5. Z výpisu splátek žalovaného a tvrzení žalobkyně ve prospěch žalovaného soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 8 000 Kč s poslední splátkou v červenci roku 2020.

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne datum a obsahovala sedmidenní lhůtu k plnění.

7. Soud z provedeného dokazování dále nezjistil nic o prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to přesto, že žalobkyni výslovně poučil o nutnosti tvrdit a důkazně doložit proces prověřování schopnosti úvěr splácet před uzavřením smlouvy s odbornou péčí.

8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně.

9. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález).

10. Žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy povšechně rezignovala, resp. vůbec neprokázala, že by nějaké prověřování prováděla.

11. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo).

12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou částku 15 000 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 7 000 Kč, když v rozsahu částky 8 000 Kč již tuto svou povinnost dříve splnil. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení z částky 7 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k plnění odeslanou žalovanému byla předžalobní výzva odeslaná dne datum. Dle § 573 o.z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí datum. Žalovanému byla ve výzvě poskytnuta sedmidenní lhůta k plnění a tedy od datum je žalovaný v prodlení s plněním. Žalován byl úrok z prodlení až od datum, tedy až po nastalém prodlení. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobní nároky včetně příslušenství vyplývaly ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení žalobkyně požadovala částku ve výši 19 270 Kč. Úspěšná byla toliko v rozsahu 7 000 Kč. Lze uzavřít, že žalobkyně byla převážně neúspěšná a nemá tedy na náhradu nákladů řízení právo. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovaná byla v řízení zcela pasivní.

14. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.