58 C 99/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33 311,36 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 2 834,36 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 674 Kč se zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 30 477 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 660,06 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 477 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na soudním poplatku částku 333 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 311,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru.

2. Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit včetně souhrnného poplatku částku ve výši 79 530,93 Kč v 27 splátkách po 2 945,59 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka připadala na [datum]. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne [datum]. Od tohoto dne má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, za každý den prodlení. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke dni postoupení činil dluh 40 092 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 30 477 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 941 Kč za dobu od [datum] do [datum], paušální náhrada nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Kromě dlužné jistiny, smluvní pokuty a nákladů na upomínání žalobkyně požadovala žalobou ještě nesplacený úrok ve výši 6 524 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 30 477 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 660,06 Kč a úrok z prodlení z částky 30 477 Kč za období od [datum] do zaplacení a konečně nárok náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

3. Žalovaný se ve věci žádným způsobem procesně nevyjádřil.

4. Před prvním jednáním žalobkyně částečným zpětvzetím doručeným soudu dne [datum] vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 6 674 Kč představující nesplacený kapitalizovaný úrok a co do částky 2 834,36 Kč představující smluvní pokutu. Soud s ohledem na tuto dispozici se žalobou řízení částečně zastavil v tomto rozsahu dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. Souhlasu žalovaného se zpětvzetím nebylo třeba, neboť zpětvzetí bylo učiněno ještě před zahájením jednání. <b>5. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.</b> 6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně věřitele žalobkyně a na straně klienta žalovaný. Z obsahu této listiny soud nezjistil, že by smlouva o tomto obsahu byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, když listina neobsahuje ani podpis žalovaného, ani z ní neplyne nahrazení tohoto podpisu jinými prostředky formou komunikace na dálku, jak je v žalobě tvrzeno.

7. Z výpisu z účtu a potvrzení o verifikační platbě soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému bezhotovostní platbou dne [datum] částku 40 000 Kč. Soud má za ověřené, že jde o účet žalovaného.

8. Z tvrzení žalobkyně ve prospěch žalovaného soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně započetla na jistinu platby žalovaného v celkové výši ve výši 9 523 Kč a na souhrnný kapitalizovaný úrok platby žalovaného v celkové výši 33 006,93 Kč, tedy celkem 42 529,93 Kč.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] podacího archu bylo zjištěno, že účinností od podpisu této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

10. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] vč. podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. <b><i>11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:</b></i> Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalovaného např. skrze kontrolu občanského průkazu či skrze verifikační platbu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalovaného. Soud vzal též za prokázané, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně do postoupení pohledávky na žalobkyni celkem částku 42 529,93 Kč. <b>12. Zjištěný skutkový stav posoudil soud z právního hlediska následovně:</b> Soud nevzal za prokázané uzavření tvrzené smlouvy a tedy přistoupil k vypořádání vztahů mezi účastníky v režimu bezdůvodného obohacení. Dle § 2991 a § 2993 o.z. žalovaného stíhá povinnost stran vrátit vše, co bez právního důvodu obdržel, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnutou částku 40 000 Kč. Jak vyplývá ze skutkových závěrů soudu, žalovaný tuto povinnost již zcela splnil. Soud proto žalobu zamítl. Povinnosti, jejichž splnění se žalobkyně domáhala, ať již úrokové, poplatkové, sankční či jiné, vyplývaly z ustanovení smlouvy, jejíž uzavření soud nemá za prokázané a nemůže z ní proto vycházet.

13. Nad rámec nutného soud uvádí, že i pokud by vzal za prokázané uzavření tvrzené smlouvy, po právní stránce posoudil soud by vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná.

14. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalovaného) s odbornou péčí posoudila, či že ji posoudil její právní předchůdce. Žalobkyně v tomto směru nic netvrdila, přestože jí musí být známá současná praxe zdejšího soudu a jeho názor na důkazní břemeno ohledně skutečností významných z hlediska platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vazbě na § 86 odst. 1 z.s.ú. Požadavek soudu tak nemůže být pro žalobkyni překvapivý, a pokud žalobkyně přesto nic ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy netvrdila a ani se k nařízenému ústnímu jednání nedostavila, neshledal soud důvody pro to, aby ji dodatečně vyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 odst. 1 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostali, což pro výsledek sporu znamená totéž.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 141 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná. Zcela úspěšnému žalovanému sice vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, ovšem soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, když pro pasivitu mu žádné náklady v řízení nevznikly.

16. Žalobkyně se svých nároků domáhala prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila proto soudní poplatek ve výši 1 333 Kč dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1 písm. c). Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán s ohledem na vysoké sankční a úrokové nároky žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost se úprava snížených soudních poplatků pro návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů neuplatní. Soud žalobkyni tedy zavázal k zaplacení zbytku soudního poplatku, a to dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 3 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. b), dle které činí soudní poplatek z návrhu 1 666 Kč. Soud tedy zavázal žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 333 Kč, který tvoří zbytek ze soudního poplatku ve výši 1 666 Kč, po započtení již zaplacené částky 1 333 Kč.