59 C 125/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Matějem Černým, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 6. 9. 1994 bytem Adresa žalovaného pro 27 383,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 383,91 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 903,89 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 205,89 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 121,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 383,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 16. 6. 2025 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 27 500 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek po 1 375 Kč. Žalovaný však nedodržel podmínky smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se tak do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2025, což bylo důvodem zesplatnění všech zbývajících závazků, a to oznámením ze dne 21. 2. 2026. Žalobkyně se tak domáhá úhrady jistiny dluhu ve výši 27 302, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 903,89 Kč, částky 1 000 Kč představující náklady na upomínání a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky upomenut předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2026.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno - ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 16. 6. 2025 vč. potvrzení o jejím podpisu a listinou označenou jako předsmluvní informace vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne 16. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 500 Kč. Ujednán byl úrok ve výši 57,99 % ročně (RPSN 76,18 %). Žalovaný měl úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 1 375 Kč. Dle příloh této smlouvy vzal soud za prokázané, že žalobkyně provedla před uzavřením smlouvy interní scoring žalovaného. Žalovaný k tomuto uvedl, že jeho příjmy jsou 65 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí částku 5 000 Kč měsíčně, náklady domácnosti 5 000 Kč a současně, že žalobkyně počítala s pravidelnými měsíčními náklady žalovaného na sázení a hazard ve výši 4 400 Kč a s dalšími finančními závazky žalovaného; - z potvrzení o platbě ze dne 17. 6. 2025 a sdělení právnická osoba. ze dne 28. 5. 2026, že žalobkyně dne 17. 6. 2025 zaslala žalovanému z účtu č. účtu na účet žalovaného č. č. účtu částku 27 500 Kč; - z předžalobní výzva ze dne 21. 2. 2026 vč. potvrzení o odeslání ze dne 21. 2. 2026, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně v celkové výši 37 945,89 Kč do 7. 3. 2026, výzva byla dne 21. 2. 2026 zaslána žalovanému.

5. Pokud soud provedl další důkazy, z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když úvěruschopnost žalovaného prakticky vůbec nezkoumala. Poskytovatel úvěru je povinen důkladně zkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr tak, že si od žadatele vyžádá podklady k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, z předložených listin však vyplývá, že provedla pouze interní scoring, na základě kterého pak učinila závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Takový postup při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem není v souladu se zákonem. Poskytovatel úvěru je povinen vyžádat si od žadatele o úvěr podklady prokazující jeho tvrzení o svých majetkových poměrech. Těmito důkazy mohou být např. výplatní pásky, výpisy z bankovních účtů, a naopak co se týká výdajů např. nájemní smlouva či vyúčtování za jednotlivé měsíční výdaje. Soudu předložené listiny neobsahují žádné konkrétní informace, na základě kterých by bylo možné učinit závěr o pravidelném hospodaření žalovaného. Naopak dokonce položky interního scoringu žalobkyně je patrné, že žalobkyně pracovala s tím, že žalovaný vynakládá nemalé finanční prostředky měsíčně na sázky a hazard a má další finanční závazky. I přesto si žalobkyně od žalovaného nevyžádala žádné doplňující podklady. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 10. 7. 2026 připravila o možnost tohoto poučení.

7. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 16. 6. 2025 pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.

8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“). Podle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v adresa, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 14. března 2018, sp. zn. spisová značka, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o. z. pro rozpor s ustanoveními § 86 a 87 z. s. ú.

9. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ustanovení § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Dle sdělení žalobkyně v žalobě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 27 500 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil celkem hodnota splátky po 1 375 Kč, celkem tedy částku 5 500 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni uhradit z titulu bezdůvodného obohacení zbývající částku ve výši 22 000 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 8. 3. 2026 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dne 21. 2. 2026, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 25. 2. 2026. S ohledem na uvedenou lhůtu byl pak povinen plnit do 7. 3. 2026. Lze tedy shrnout, že od 8. 3. 2026 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že jeho výše činila (v první polovině roku 2025) 11,50 %.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala původně zaplacení celkem částky 33 516 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 22 866 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 68 % a neúspěch 32 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 36 % nákladů řízení, které jí vznikly. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek (po doplacení) ve výši 1 615 Kč, odměna zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 1 200 Kč, dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky, tedy 3 115 Kč z níž náleží žalobkyni 36 %, což představuje částku 1 121,40 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.