59 C 132/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Matějem Černým, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 440,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 975,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 975,30 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 6 464,93 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 060,23 Kč od 2. 9. 2025 do 22. 12. 2025, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 84,93 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno bezhotovostně dne 28. 1. 2025 5 000 Kč a dne 6. 2. 2025 opětovně 5 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za vyplácení tranší úvěru, spolu s ujednaným úrokem, v pravidelných splátkách, žalovaný splátky řádně nehradil, proto žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 1. 9. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina 4 975,49 Kč, poplatek za vyplácení tranší úvěru 84,74 Kč, úrok ve výši 6 309,01 Kč a smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 70,99 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od 31. 5. 2025 do 29. 8. 2025, ačkoliv prodlení trvá). Z celkové částky 11 440,23 Kč s příslušenstvím již žalovaný ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno: - z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 28. 1. 2025, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku až do výše 20 700 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou 1.066 % denně, RPSN 1 990,52 %. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, za žalovaného podpisem opatřena není; - z listiny označené identifikované příjmy, že žalobkyní byl ověřen čistý měsíční příjem žalovaného; - z listiny označené výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v této jsou vedle osobních údajů žalovaného minimální výdaje 19 948 Kč, měsíční ověřený čistý příjem ve výši 100 721 Kč; - ze sdělení právnická osoba. ze dne 8. 6. 2026, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný a na tento účet byla dne 28. 1. 2025 připsána částka 5 000 Kč a dne 6. 2. 2025 částka 5 000 Kč od žalobkyně; - z výzvy k úhradě ze dne právnická osoba. ze dne 14. 12. 2025 ve spojení potvrzením o jejím podání, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 12 098,26 Kč do tří dnů, jež byla odeslána na adresu žalovaného dne 16. 12. 2025.

5. Pokud soud provedl další důkazy (zejména čtením listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, Informace pro spotřebitele), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 28. 1. 2025 dohodla s žalovaným, že mu poskytne částku až 20 700 Kč, z čehož žalovaný čerpala celkem částku 10 000 Kč, bezhotovostně na účet žalovaného, kterou měl následně žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátit, což neučinil. Žalovaný byla proto dne 14. 12. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla dne 16. 12. 2025 zaslána na adresu žalovaného.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 28. 1. 2025 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalovaného za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba“, „Identifikované příjmy“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalovaného prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 17. 7. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 10 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelem. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil 5 024,70 Kč. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 4 975,30 Kč. Žalovaný pak netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku žalobkyni uhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 4 975,30 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 23. 12. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dne 14. 12. 2025, odesláno dne 16. 12. 2026, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 19. 12. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu k plnění byl tak povinen plnit do 22. 12. 2025. Lze tedy shrnout, že od 23. 12. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v zákonné výši v souladu nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v rozhodné době činil 11,50 %.

17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

19. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.