59 C 185/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 30. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky ve výši 2 600 Kč, co do částky ve výši 2 500 Kč, co do částky ve výši 4 000 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 600 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do 29. 11. 2021 zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 600 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že: „ Žalovaný uzavřel dne 17. 6. 2019 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet číslo [bankovní účet] dne 17. 6. 2019. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 2 600 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne 17. 7. 2019. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Smlouva o zápůjčce je žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení ve výši 4 000 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč, když ve dnech 24. 7. 2019, 31. 7. 2019, 7. 8. 2019, 16. 8. 2019 a 31. 8. 2019 byly žalovanému zaslány písemné výzvy. Naposledy byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021“ 2. Žalovaná strana se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání konanému dne 3. 1. 2023 se žalobkyně ani žalovaná strana nedostavily, ačkoli byly řádně a včas předvolány. Žalobkyně svou neúčast při jednání omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl v řízení následující důkazy: -) Smlouva o zápůjčce ze dne 17. 6. 2019, -) Potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 6. 2019 (8 000 Kč), -) Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno], -) Upomínka ze dne 24. 7. 2019, -) Upomínka ze dne 31. 7. 2019, -) Opakovaná výzva k úhradě ze dne 7. 8. 2019, 16. 8. 2019, 31. 8. 2019, -) Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2021, -) Podací lístek ze dne 23. 11. 2021, -) Sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 11. 2022.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 6. 2019 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná strana označená svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] s tím, že žalovaná strana poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli nejpozději do 17. 7. 2019, spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků dle této smlouvy se klient zavázal uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Klient se zároveň zavázal v případě svého prodlení nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Ze Sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 11. 2022 se podává, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaná strana a že dne 17. 6. 2019 byla na tento účet poukázána částka ve výši 8 000 Kč od [právnická osoba] Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech 24. 7. 2019, 31. 7. 2019, 7. 8. 2019, 16. 8. 2019 a 31. 8. 2019 listiny označené jako upomínka, opakovaná výzva k úhradě, v nichž žalovanou stranu vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalované. Z Výzvy k úhradě ze dne 23. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná strana byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 15 900 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z poštovního podacího lístku ze dne 23. 11. 2021 se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.

6. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná strana na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V minulosti mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím euro-konformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti.

14. Veškeré pochybnosti byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o stránku příjmovou, tak výdajovou stránku poměrů žalovaného, neboť žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nic konkrétního ohledně příjmů a výdajů netvrdila, resp. soudu nepředložila žádné důkazy týkající se příjmů a výdajů žalovaného; toliko se spolehla na sdělení žalovaného.

16. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

17. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 17. 6. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

18. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 8 000 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 23. 11. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne 23. 11. 2021.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 8 000 Kč.

20. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná strana neuhradila žalobkyni dosud ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 8 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 23. 11. 2021 výzvu k úhradě dluhu, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované 26. 11. 2021. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 30. 11. 2021, tj. ode dne, kdy se žalovaná strana dostala do prodlení (výrok I.).

21. Ohledně zbývajících dílčích nároků - částky ve výši 2 600 Kč, částky ve výši 2 500 Kč, částky ve výši 4 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 600 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně úroků z prodlení z dlužné jistiny 8 000 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do 29. 11. 2021, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná strana byla po tuto dobu v prodlení.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., resp. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

23. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná strana zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.