59 C 22/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Matějem Černý, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 82 183,92 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do úroku ve výši 5,24 % ročně z částky 80 634,92 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 59 190,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 190,45 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 22 993,47 Kč, kapitalizovaný úrok 8 815,35 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 609,89 Kč, úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 80 634,92 Kč od 15. 6. 2024 do 13. 9. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 80 634,92 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 634,92 Kč od 15. 6. 2024 do 22. 8. 2024 a úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 21 444,47 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 246,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 183,92 Kč s příslušenstvím s tím, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 6. 2024 mezi společností I-Xon a. s. a společností , právnická osoba, . (dále též jen „banka“) a následně dne 9. 7. 2024 mezi ní a společností I-Xon a. s. Banka uzavřela se žalovaným dne 27. 7. 2022 smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 52 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 035 Kč vždy ke dni v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka převedena na účet (tj. k 25. dni v měsíci), spolu se smluvním úrokem ve výši 19,90 % p. a. a dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek. Před poskytnutím úvěru banka splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Banka žalovanému úvěr poté poskytla, což vyplývá z výpisu z účtu. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu se svými produktovými podmínkami dne 15. 4. 2024 k zesplatnění úvěru. K výzvě soudu pak doplnila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkově 40 809,55 Kč a podrobně popsala proces zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaná částka tak sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 80 634,92 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 549 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 815,35 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 609,89 Kč.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 27. 8. 2025 žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu změnila žalovaný nárok co do výše smluvního úroku s tím, že od 14. 9. 2024 je požadován (pouze) ve výši 14,75 %, což soud vyhodnotil jako částečné zpětvzetí návrhu. Proto soud v tomto rozsahu (výrok I.) řízení v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, přičemž souhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť bylo učiněno před zahájením jednání., právnická osoba, ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:- Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investic ze dne 16. 8. 2018, že banka se zavázala poskytnout či zprostředkovat žalovanému bankovní služby. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště a číslem občanského průkazu.- Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 27. 7. 2022 a její akceptace, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, jako nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 52měsíčních splátkách po 3 035 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 149 757,80 Kč, při úrokové sazbě 19,90 % p. a. a RPSN 21,77 %. Žalovaný je v listině označen svým jménem, příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště.- Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného a na základě provedené kontroly schválila poskytnutí úvěru žalovanému.- Z listiny označené jako Mimořádný výpis z účtu 1026898773, že účet je veden na jméno žalovaného a disponibilní zůstatek na účtu činil mínus 6 288,47 Kč. Žalovaný pravidelně zasílal částky na účet sazka.cz či , právnická osoba, v řádech tisíci korun měsíčně a dále téměř na denní bázi odesílal peníze na netransparentní účty do zahraničí ve výši řady tisíc korun měsíčně. Stejně tak splácel několik dalších půjček, a to po jejich splatnosti.- Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022, že žalovaný již před poskytnutím úvěru zasílal pravidelně, téměř na denní bázi, částky na účet sazky.cz, a to v řádech tisíců měsíčně a na další netransparentní účty do zahraničí a dále, že jeho počáteční zůstatek za toto období byl 2,88 Kč a jeho konečný zůstatek 0,48 Kč.- Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 27. 7. 2022 do 8. 7. 2024, že banka poskytla žalovanému dne 27.7. 2022 částku 100 000 Kč.- Z listiny označené identifikace žádosti, že v této jsou uvedeny osobní údaje o žalovaném s tím, že je zaměstnán s pravidelným příjmem 30 000 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 0 Kč, výdaje na živobytí činí 1 500 Kč, rodinné náklady činí 0 Kč.- Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že v tomto jsou obsaženy základní informace o žalovaném jako klientovi s popisem vlastností úvěrového produktu.- Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023 včetně dodatku č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2024 a přílohy č. , hodnota, , že mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností I-Xon a. s. jako postupníkem došlo k postoupení pohledávek označených v příloze, mj. za žalovaným, podpisy stran byly úředně ověřeny.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2024/6 ze dne 9. 7. 2024 včetně přílohy č. , hodnota, , že mezi společností I-Xon a. s. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem došlo k postoupení pohledávek označených v příloze, mj. za žalovaným, podpisy stran byly úředně ověřeny.- Z vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne 11. 7. 2024, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, postoupila na společnost I-Xon a. s.- Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2024, že uvedeného dne společnost I-Xon a. s. oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, postoupila ve výši jistiny 80 634,92 Kč plus příslušenství na žalobkyni.- Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 12. 8. 2024, že žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěru č. , hodnota, , a to na označený účet nejpozději do 7 dní ode dne jejího odeslání, s tím, že téhož dne byla odeslána na adresu žalovaného.

6. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti7. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

8. Žalovaný se dne 27. 7. 2022 dohodl s bankou tak, že ta mu poskytne bezhotovostním převodem částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími poplatky a úroky vrátit; banka přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně právě částku 100 000 Kč a doposud uhradil toliko 40 809,55 Kč.

9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

16. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze shora uvedených smluv o postoupení pohledávek, které vyhodnocuje jako platně uzavřené, a na základě kterých přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi bankou a žalovaným. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena bankou jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Dále soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

18. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy banka posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že banka prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím lustrace v bankovních registrech a také vycházela z údajů získaných od žalovaného. Soud nicméně konstatuje, že z údajů poskytnutých žalovaným se podává toliko prohlášení žalovaného deklarující jeho osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující. Žalobkyně pak sice soudu předložila mimořádný výpis z bankovního účtu, nicméně z výpisu je jednak patrné, že disponibilní zůstatek na účtu žalovaného činil - 6 288,47 Kč a jednak z výpisu vyplývá, že žalovaný téměř na denní bázi zasílal peníze v měsíčním objemu desítek tisíc korun na účty společností provozujících hazardní služby a na další netransparentní služby v zahraničí. V takovém případě nelze než uzavřít, že banka se nedostatečně zabývala úvěruschopností žalovaného. Soud byl přesto připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti navrhnout další důkazy ke svému tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 22. 7. 2022 pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

19. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 59 190,45 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky 100 000 Kč uhradil žalobkyni 40 809,55 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 59 190,45 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 12. 8. 2024, která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byla vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od odeslaní výzvy, tudíž se dostal do prodlení dne 23. 8. 2024, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III.)

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. , spisová značka, ), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 121 701,61 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 67 536,26 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 54 165,35 Kč (výrok III. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 55,5 % a neúspěch 44,5 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 11 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 7 bod 5 vyhlášky ve výši 4 420 Kč za jeden úkon, tj. celkem 13 260 Kč. Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 14 160 Kč) odpovídá částce 2 973,60 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 3 288 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 20 421,60 Kč pak náleží žalobkyni 11 %, což představuje částka 2 246,38 Kč. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkony právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. § 79 a násl. o. s. ř.).

21. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.