59 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Matějem Černým, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 43 426,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 803 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 803 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 25 623,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 947,26 Kč, úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 43 426,68 Kč od 21. 7. 2025 do 18. 8. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 43 426,68 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 623,68 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. V řízení se žalobkyně jako banka domáhala po žalovaném klientovi s běžným účtem vedeným u žalobkyně zaplacení dlužné částky z poskytnutého úvěru s tím, že běžný účet č. , č. účtu, mu byl aktivován dle Rámcové smlouvy č. , hodnota, a Dodatkem č. , hodnota, k Rámcové smlouvě mu byl poskytnut úvěr po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti ve výši 50 419 Kč. Dle Smlouvy měl být úvěr splácen pravidelnou měsíční splátkou. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný tedy porušil smluvní povinnosti a žalobkyně tak dne 21. 7. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 30. 7. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina 43 426,68 Kč, kapitalizovaný úrok 1 947 Kč, smluvní úrok 17,9 % ročně z částky 43 426,68 Kč od 21. 7. 2025 do 18. 8. 2025, smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 43 426,68 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 43 426,68 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení. Dle dodatečného tvrzení žalobkyně žalovaný celkem uhradil 32 616 Kč, z čehož 6 992,32 Kč započetla žalobkyně na jistinu a 25 623,68 Kč na úrok. Dále již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu ze dne 21. 7. 2025, podle které tak měl učinit nejpozději do 30. 7. 2025, nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené jako Rámcová smlouva č. , hodnota, ze dne 6. 4. 2022, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně a žalovaný a předmětem smlouvy je poskytování bankovních služeb za stanovených podmínek;- z listiny označené jako Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 14. 4. 2022 - Úvěr číslo , IBAN, , že předmětem tohoto dodatku je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku 50 419 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou základní 17,90 % ročně, bonusovou úrokovou sazbou 16,90 % ročně. Výše úvěru byla sjednána na 50 419 Kč, kdy 20 419 Kč je částka určená ke splacení původního úvěru sjednaného mezi žalobkyní a žalovaným a částka 30 000 Kč nebyla vázána žádným účelem Smlouva je opatřena neautorizovaným podpisem za žalobkyni a za žalovaného podpisem skrze internetové bankovnictví;- z listiny označené jako Doklad o načerpání úvěru, že dne 14. 4. 2022 byla na účet žalovaného převedena částka ve výši 50 419 Kč;- z listiny označené jako přehled plateb, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 32 616 Kč;- z listiny označené jako úvěrová zpráva, že u žalovaného byla vyhodnocena míra rizika třídy D, s tím, že systém upozornil na vysokou částku překročení limitu za posledních 12 měsíců a vysoký počet aktivních smluv a rovněž, že v poslední době byla žádost žalovaného o spotřebitelské úvěry odmítnuta;- z přehledů žádostí o úvěr, že žalobkyně žalovanému dne 7. 4. 2022 schválila žádost o kontokorent a dne 8. 4. 2022 žádost o půjčku;- z výplatních pásek za období 12/21 – 2/22; že průměrná čistá mzda žalovaného se pohybovala okolo částky 35 500 Kč;- z potvrzení o výši příjmů, že žalovaný pracoval od 3. 5. 2010 na pozici skladník u společnosti , Anonymizováno, , adresa, s.r.o., kde za posledních 12 měsíců dosahoval průměrného čistého příjmu ve výši 32 721 Kč;- z předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2025, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 45 373,94 Kč do tří dnů.

5. Pokud soud provedl další důkazy (zejména čtením listin – Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, podmínky pro používání úvěru, obchodní podmínky), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 14. 4. 2022 dohodla s žalovaným, že mu poskytne částku 50 419 Kč, bezhotovostně na účet žalovaného, kterou měl následně žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátit. Ve splátkách vrátil žalobkyni celkem částku 32 616 Kč. Žalovaný byl proto dne 21. 7. 2025 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 30. 7. 2025.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 14. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalovaného za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výplatní pásky 12/21 – 2/22“, „Potvrzení o výši příjmu“ a „Úvěrová zpráva“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalovaného prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 20. 4. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z předložených důkazů rovněž vyplývá, že žalobkyně věděla, že žalovaný má další závazky u finančních institucí a rovněž, že v časovém období před poskytnutím úvěru byly žalovanému zamítnuty úvěry u jiných institucí. U samotné žalobkyně měl žalovaný další dva úvěry, a to z týdne, který bezprostředně předcházel dni, kdy byla smlouva mezi účastníky uzavřena. Ostatně sama žalobkyně ve smlouvě určila účelové využití části peněz na splacení přechozího úvěru. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 50 419 Kč převodem na úvěrový účet, jehož je majitelem. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 32 616 Kč, což rovněž vyplývá z předloženého výpisu plateb. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 17 803 Kč. Žalovaný pak netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku žalobkyni uhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 17 803 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 31. 7. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dne 21. 7. 2025, a to do 30. 7. 2025. Lze tedy shrnout, že od 31. 7. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v zákonné výši v souladu nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

19. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.