59 C 297/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Matějem Černým, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 595,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 885,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 129,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 885,35 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 709,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 586,84 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 214,53 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 540,40 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 709,73 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti umožněno čerpat částku ve výši 37 392 Kč jako plnění ze Smlouvy. Na poskytnutý úvěr žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem částku 31 506,65 Kč. Kromě nesplacené jistiny ve výši 10 540,40 Kč, se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků za pojištění ve výši 154,68 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 2000 Kč. Z celkové dlužné částky 13 595 Kč s příslušenstvím již žalovaný ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 3. 2023, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku až do výše 12 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Smlouva je opatřena neautorizovaným podpisem za žalobkyni i za žalovaného (digitálně nakreslená parafa);- z listiny označené jako úvěrová zpráva (NRKI – nebankovní registr klientských informací), že žalobkyně zjistila, že žalovaný má půjčky u dalších finančních institucí, a že za dobu splácení úvěrů se již dostal do prodlení;- z listiny označené jako Karta klienta, že výše úvěrového rámce byla stanovena na částku 12 000 Kč, a že deklarovaný příjem žalovaného byl 30 000 Kč měsíčně;- z přehledu pohybu na účtech, že žalobkyně si v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného získala výpisy k jeho bankovního účtu;- výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný čerpal dne 14. 3. 2023 částku ve výši 11 199 Kč, dne 8. 10. 2023 částku ve výši 8 000 Kč, dne 2. 1. 2024 částku ve výši 1 788 Kč, dne 19. 2. 2024 částku ve výši 3 565 Kč, dne 11. 3. 2024 částku ve výši 10 101 Kč, dne 24. 4. 2024 částku ve výši 2 150 Kč, dne 26. 5. 2024 částku ve výši 589 Kč, celkem tedy 37 392 Kč, a že žalovaný celkem ve 22. splátkách uhradil žalobkyni částku ve výši 31 506,65 Kč;- z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2025 vč. potvrzení o jejím podání ze dne 7. 2. 2025, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 14,648,40 Kč do tří dnů, jež byla uvedeného dne odeslána na adresu žalovaného.

5. Pokud soud provedl další důkazy (zejména čtením listin –Ověření bonity MLS, výzva ke splacení celého úvěru ze dne 20. 1. 2025 vč. dokladu o odeslání, úvěrové podmínky), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 14. 3. 2023 dohodla s žalovaným, že mu poskytne úvěrový rámec s možností opakovaného čerpání až do výše 12 000 Kč, z čehož žalovaný čerpal celkem částku 37 392 Kč, bezhotovostně na účet žalovaného, kterou měl následně žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátit. Ve splátkách vrátil žalobkyni celkem částku 31 506,65 Kč. Žalovaný byl proto dne 6. 2. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla dne 7. 2. 2025 zaslána na adresu žalovaného.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 14. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalovaného za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Ověření bonity MLS“, „Přehled pohybů na účtech“ a „Úvěrová zpráva“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalovaného prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 20. 4. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z předložených důkazů rovněž vyplývá, že žalobkyně věděla, že žalovaný má další závazky u finančních institucí, přičemž některé z nic byly již v době posuzování úvěruschopnosti po splatnosti. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 37 392 Kč převodem na úvěrový účet, jehož je majitelem. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 31 506,65 Kč. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 5 885,35 Kč. Žalovaný pak netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku žalobkyni uhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 5 885,35 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 22. 4. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dne 7. 2. 2025, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 13. 2. 2025 a žalovaný byl tak povinen plnit. Lze tedy shrnout, že od 14. 2. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky. Žalobkyně v žalobním návrhu požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 4. 2. 2025 až 21. 4. 2025 ve výši 344,17 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 12 % z žalované částky od 22. 4. 2025 do zaplacení. Soud tedy v mezích návrhu žalobkyně přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 14. 2. 2025 do 21. 4. 2025 ve výši 129,64 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 885,35 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v zákonné výši v souladu nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

19. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.