59 C 361/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Darinou Dvořákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 826,40 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 859,45 Kč s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 6 859,45 Kč za období od 1. 8. 2021 do zaplacení, a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 859,45 Kč za období od 1. 8. 2021 do zaplacení a náklady řízení ve výši 2 089 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 30. 8. 2021 a Okresnímu soudu v Ostravě dne 18. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 826,40 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] (dále též„ [příjmení]“) dne 6. 12. 2018 uzavřela se žalovaným Smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen„ kontokorentní účet“), zřízený na základě Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 13. 9. 2018, poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč. V souladu s čl. IX. odst. 1 Obchodních podmínek zaslala žalobkyně žalovanému na adresu pro doručování i na adresu trvalého pobytu Výpověď úvěrové smlouvy a výzvu k úhradě dluhu ze dne 18. 11. 2019, na základě které byla Smlouva ke dni 6. 12. 2019 ukončena, a od 7. 12. 2019 byl úvěrový rámec nastaven na 0 Kč. Žalovaný si ji nepřevzal. Dlužná částka se po ukončení Smlouvy navýšila o naúčtovaný poplatek za dotaz na zůstatek mimo Pharro, kdy byl poplatek naúčtován celkem 1x ve výši 9 Kč dle čl. V., odst. 3., písm. e) Ceníku, vydaného žalobkyní, a to dne 18. 2. 2020. Jak je patrné z Přehledu pohybů na účtu za období 7. 12. 2018 – 31. 7. 2021, žalovaný kontokorentní úvěr čerpal a žalobkyně ke dni 31. 7. 2021 evidovala za žalovaným následkem poskytnutého kontokorentního úvěru celkový dluh ve výši 6 859,45 Kč. Dále žalobkyně eviduje příslušenství předmětného dluhu, a to úrok ve výši 8,3 % p. a. z dlužné částky 6 859,45 Kč za období od 11. 8. 2021 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z dlužné částky 6 589,45 Kč za období od 1. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný do dne podání žaloby výše uvedený dluh neuhradil, ačkoliv na povinnost vyrovnat debetní zůstatek na kontokorentním účtu byl opakovaně upozorněn. Žalovanému byla ze strany žalobkyně zaslána též písemná výzva k plnění ze dne 3. 3. 2020, kterou si žalovaný nepřevzal.

2. Po nařízení ústního jednání žalobkyně doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem splnila povinnost jí danou ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i důkazy. Primárně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru, kdy tato byla podána elektronicky v aplikaci Internetbanking dne 5. 12. 2018. Jedním z požadavků pro poskytnutí kontokorentního úvěru je, aby žadatel měl u žalobkyně zřízen běžný účet, na který je směřován primární příjem žadatele, a to následně i po celou dobu poskytování kontokorentního úvěru. K příjmové stránce rozpočtu žalovaný v žádosti uvedl, že jeho čistá mzda dosahuje průměrné měsíční výše 30 000 Kč a je zasílána plátcem mzdy„ [jméno] [příjmení]“. Žalobkyně toto ověřovala na základě pohybů na účtu žalovaného a k tomuto doložila Přehled pohybů na účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ účet“) za období od 1. 10. 2018 do 5. 12. 2018, a dále Přehled příjmů na účtu, ze kterého je jasně patrné, že měsíční příjem žalovaného dosahoval za období poslední 2 měsíce průměrné výše 34 705,84 Kč. Žalobkyně do tohoto průměru zahrnula pouze stabilní a pravidelný příjem od uvedeného plátce, i když žalovanému na účet přicházely i další nepravidelné příjmy. K výdajové stránce rozpočtu žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že výše dalších nezbytných výdajů (zejména na bydlení, na obživu, na zdravotní péči, na vzdělání, na dopravu do zaměstnání/školy apod.) včetně podílu na takových výdajích, které měsíčně hradí v rámci společné domácnosti či za vyživované osoby, činí částku 10 000 Kč, a to za období od 1. 10. 2018 do 5. 12. 2018. Z přehledu výdajů jsou patrné výběry z bankomatu, úhrady za potraviny, cestovné a další drobné výdaje. Žalovaný v žádosti nevyplnil v kolonce stávajících úvěrů a jiných závazků ničeho, tedy tvrdil, že žádné takové v době podání žádosti nemá. Žalobkyně navrhla kopii zápisu z databáze BRKI ze dne 5. 12. 2018. Žalobkyně si je také, jakožto bankovní instituce, vědoma, zda jsou na klienta vznášeny dotazy institucí dle § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Na žalovaného žádný takový dotaz vznesen nebyl. Při posuzování žádosti žalovaného tedy žalobkyně měla ucelený přehled, že proti němu není vedeno žádné exekuční řízení ani zahájeno insolvenční řízení, což žalobkyně standardně prověřovala v rejstříku insolvenčním. Na základě získaných informací žalobkyně posoudila, že může žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč.

3. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru a závěru o skutkovém stavu.

4. Ze žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru soud vzal za prokázáno, že žalovaný podal v aplikaci Internetbanking u svého účtu dne 5. 12. 2018 v 10:03 hod. z IP adresy [číslo] žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem 5 000 Kč. Žalovaný uvedl v žádosti své jméno, příjmení, státní příslušnost ČR, rodné číslo, trvalý pobyt [příjmení] [číslo], [PSČ] [obec]. Uvedl i číslo účtu, ke kterému má být přidělen kontokorentní úvěr, a to u žalobkyně, tedy [právnická osoba] Žalovaný uvedl, že jeho čistá mzda činí 30 000 Kč od: [jméno] [příjmení]. Jeho výdaje činí 10 000 Kč.

5. Z přehledu pohybu na předmětném účtu za období od 1. 10. 2018 do 5. 12. 2018 soud vzal za prokázáno, že žalovaný se svým účtem disponoval, platil kartou, dotazoval se na výši zůstatku. Dále z přehledu pohybu na účtu bylo zjištěno, že příjem u žalovaného od: [příjmení] [jméno] byl dne 16. 10. 2018 ve výši 29 063,84 Kč. Dále žalovaný postupně platil kartou. Dále dne 8. 11. 2018 od odesílatele [příjmení] [jméno] přibyla žalovanému částka 40 347,83 Kč. V daném období žalovaný na svém účtu prováděl i další transakce.

6. Ze sazebníku o kontokorentním úvěru, ceníku finančních operací žalobkyně soud vzal za prokázány skutečnosti žalobkyní tvrzené o podmínkách poskytování kontokorentního úvěru klientům.

7. Z obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb soud vzal za prokázány skutečnosti žalobkyní tvrzené ohledně podmínek poskytování platebních služeb.

8. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 13. 9. 2018 soud vzal za prokázáno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dle § 127 a násl. zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, předmětnou smlouvu, s tím, že komunikace mezi smluvními stranami bude elektronicky. Žalovanému byl zřízen Internetbanking.

9. Z předsmluvních informací soud vzal za prokázány žalobkyní tvrzené skutečnosti ohledně poskytování úvěru svým klientům, tedy i žalovanému.

10. Z přehledu pohybu na účtu od 7. 12. 2018 do 31. 7. 2021, a to na účtu žalovaného u žalobkyně, soud vzal za prokázány skutečnosti, že žalovaný disponoval s účtem, platil platební kartou, vybíral finanční částky z účtu, měl i další příjmy, jako např. 18. 9. 2019 od jiné firmy, vybíral finanční prostředky z bankomatu. Žalovaný přečerpal finanční částky na předmětném účtu a žalobkyně účtovala žalovanému úroky z prodlení.

11. Z výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 11. 2019 soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vypověděla k datu 6. 12. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru podle čl. IX. odst. 1 obchodních podmínek. Žalobkyně požádala žalovaného o vyrovnání debetního zůstatku ve výši 5 039,54 Kč. Podle dodejky byla tato výzva odeslána žalovanému na adresu [adresa žalovaného].

12. Z výzvy k plnění ze dne 3. 3. 2020 soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 5 306,41 Kč, vzniklého v důsledku vypovězení smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 6. 12. 2018. Žalovanému byly odeslány zásilky na dvě adresy, a to: [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [obec], a dále na adresu [adresa žalovaného], a to doporučenou zásilkou, a soud má za to, že všechny písemnosti se dostaly do sféry dispozice žalovaného.

13. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.

14. Soud věc posoudil dle § [číslo], § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále dle ust. § 83 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodně podaná. Na základě žádosti žalovaného přes Internetbanking dne 5. 12. 2018 ze svého účtu, vedeného u žalobkyně, požádal o kontokorentní úvěr k běžnému účtu. Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, příjmy, výdaje a další skutečnosti, jak vyplývá z listinných důkazů a z tvrzení žalobkyně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena předmětná smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaný disponoval se svým účtem a využíval i kontokorentní úvěr. Žalovaný přečerpal finanční částku na svém účtu i s kontokorentním úvěrem, proto žalobkyně vypověděla smlouvu o kontokorentním úvěru a vyzvala žalovaného k doplatku dlužné částky ve výši 5 306,41 Kč. Z uvedeného důvodu je žaloba žalobkyně důvodná, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí náleží náhrada nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva. Soud přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. po 200 Kč za každý úkon právní služby, příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby, a dle § 14b odst. 5 režijní paušál po 100 Kč za každý úkon právní služby. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. dále soud přiznal DPH 21 %, když zástupce žalobkyně je advokátem a je plátcem DPH. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný zaplatí žalobkyni náklady řízení ve výši 2 089 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o nákladech řízení dle § 150 o. s. ř.

16. K plnění soud zavázal žalovaného v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádné důvody pro prodloužení lhůty k plnění.