59 C 45/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Darinou Dvořákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 11 640 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 640 Kč od 31. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náklady řízení ve výši 8 540,29 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 30. 12. 2020 u Okresního soudu v Ostravě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém navrhovala, aby soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 11 640 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 640 Kč od 31. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 27. 3. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO, jejímž předmětem bylo zejména provést pravidelné roční školení za smluvenou odměnu. Termín školení byl dohodnut na 5. 4. 2019. Tento termín žalovaná odvolala e-mailem ze dne 3. 4. 2019, přičemž se zavázala k tomu, že sama kontaktuje žalobkyni s návrhem náhradního termínu. Toto řešení žalobkyně akceptovala a zavázala se zavolat žalované následující pondělí (8. 4. 2019), a to za účelem dohodnutí náhradního termínu. Jelikož žalovaná celý den nezvedala telefon a sama se neozvala, jak se mj. zavázala, zaslala žalobkyně dne 8. 4. 2019 v 15:15 hod. e-mail s návrhem náhradního termínu. Tento termín žalovaná neakceptovala pro údajnou hromadnou nemocenskou svých zaměstnanců. Ačkoliv nemocenská několika zaměstnanců není dle smlouvy, resp. dle zákona překážkou pro provedení školení, neboť chybějící zaměstnance může doškolit vedoucí pracovník přítomný na školení, tak žalobkyně tento důvod uznala a e-mailem ze dne 12. 4. 2019 nabídla další možný termín, avšak ani tento termín žalovaná neakceptovala. Následně již žalovaná odmítala se žalobkyní ve věci náhradního termínu hovořit. Je tedy zřejmé, že žalobkyně činila maximum pro to, aby služby proběhly, nicméně tyto neproběhly výhradně z důvodů na straně žalované, a to ať už z důvodu odvolání termínu, neakceptace termínů náhradních či absence jakéhokoli návrhu ze strany žalované. Žalovaná tedy neposkytla potřebnou součinnost k tomu, aby školení mohlo být provedeno, čímž žalobkyni dle čl. IV. odst. 1 předmětné smlouvy vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 11 640 Kč. K úhradě smluvní pokuty byla žalovaná vyzvána e-mailem ze dne 30. 5. 2019 a následně rovněž dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 11. 2019. Po zaslání této výzvy proběhla mezi stranami komunikace, která však nakonec nevyústila v žádné smírné řešení. Jako náklady spojené s pohledávkou žalobkyně po žalované žádala paušální náhradu nákladů řízení dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor, a v podaném odporu vznesla námitku nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě. Tvrdila, že žalobkyně určila místně příslušný soud s odkazem na ust. čl. V. Smlouvy o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP ze dne 27. 3. 2019, kde v uvedeném ustanovení byla sjednána místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě. Žalovaná dopisem ze dne 9. 4. 2019 namítla neplatnost Smlouvy dle ust. § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť byla při jejím sjednávání zástupcem žalobkyně uvedena v omyl o podstatné skutečnosti, kterou pro ni bylo členství v profesní organizaci [příjmení] [jméno] a PO ČR, se sídlem [adresa], [IČO]. Žalobkyně v okamžiku uzavření Smlouvy nebyla členkou uvedené profesní organizace, ač zástupce žalobkyně tvrdil žalované opak. Informaci o neplatnosti Smlouvy pak jednatel žalované zopakoval i v e-mailové komunikaci s pracovnicí žalobkyně dne 3. 5. 2019. Žalovaná se dovolala neplatnosti Smlouvy, proto se hledí na Smlouvu, jako by nebyla uzavřena, a Smlouva tedy nemá žádné právní následky. Na základě neplatné Smlouvy nelze platně sjednat místní příslušnost soudu. Z uvedeného důvodu neplatnosti Smlouvy pak žalovaná neuznává ani žalobkyní uplatněný nárok. I kdyby byla Smlouva platná, nebyla by místní příslušnost soudu platně sjednána, neboť ust. § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), umožňuje ujednání o místní příslušnosti soudu pouze ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti. Žalobkyně i žalovaná jsou podnikateli, Smlouva se týkala poskytování služeb BOZP, přičemž žalobkyně v oblasti BOZP nepodniká, Smlouva tak nebyla uzavřena ve vztahu k podnikatelské činnosti žalované, a proto by nebylo sjednání prorogační doložky platné ani v případě, že by samotná Smlouva platná byla. Místně příslušným je proto obecný soud žalované, tedy Obvodní soud pro Prahu 4. Žalovaná navrhla, aby Okresní soud v Ostravě vydal v souladu s ust. § 105 odst. 2 o. s. ř. usnesení, kterým vysloví svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci uvedeného usnesení bude spis postoupen místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

3. Žalobkyně k námitce místní nepříslušnosti uvedla, že je podnikatelem v příslušné oblasti a poskytuje příslušné služby. Tyto služby pak byly poskytovány žalované v souvislosti s jejím podnikáním, neboť zajištění bezpečnosti práce a požární ochrany se vždy pojí k podnikatelské činnosti daného subjektu, a již ze své podstaty vylučuje stav, kdy by zájemce uzavřel smlouvu jako nepodnikatel či dokonce spotřebitel. Je tedy zřejmé, že smlouva byla za obě strany uzavírána v rámci jejich podnikatelské činnosti, a tudíž doložka místní příslušnosti Okresního soudu v Ostravě byla sjednána platně. K námitce údajného uvedení v omyl žalobkyně uvedla, že v době uzavírání smlouvy a ani nikdy poté netvrdila, že by byla členem komory BOZP. V této v minulosti byla, avšak sama vystoupila. Tato komora je čistě soukromoprávní institucí. Zdaleka však nezajišťuje všechny tyto služby poskytující subjekty a už vůbec zde není od toho, aby řešila jakákoli případná provinění ze strany poskytovatelů služeb. Jde o diametrálně odlišnou situaci jako je advokátní komora, neboť členství v advokátní komoře je nezbytnou náležitostí pro legální výkon advokacie. [příjmení] [jméno] je totiž nutno chápat jako jakési dobrovolné sdružení subjektů poskytujících služby tohoto typu, které se sdružily za účelem efektivnějšího výkonu této činnosti. Ve své podstatě tak nutno komoru BOZP přirovnat nikoli k advokátní komoře, pokud by se žalobkyně neměla odklonit od již uvedené paralely, avšak toliko ke sdružení advokátů či Unie advokátů, z. s., kdy členství v těchto sdruženích nemá jakýkoli vliv na oprávněnost poskytovat advokátní služby. Žalobkyně popřela, že by tyto údajné informace žalované sdělovala, proto tyto nemohou (a ani v době uzavírání smlouvy nemohly) mít vliv na oprávněnost poskytovat služby v příslušné oblasti. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná si„ prostě rozmyslela“, že by chtěla služby právě od žalobkyně. Nad to nutno konstatovat, co je smyslem a účelem smlouvy tohoto typu. Je to nepochybně zajistit bezpečnost zaměstnanců a současně nedostat žádnou pokutu od správního orgánu v případě kontroly. Tyto služby žalobkyně bez dalšího byla schopna a ochotna splnit a jediným důvodem, proč k tomuto nedošlo, bylo odmítavé jednání žalované, které však nemělo oporu v platném právu. Členství v komoře BOZP obecně není podstatnou skutečností pro plnění smlouvy a současně nutno konstatovat, že tato určitá„ podmínka“ nebyla ze strany žalované předestřena a poprvé byla žalobkyni sdělena až v dopise ze dne 9. 4. 2019. Žalobkyně trvala na žalobě nadále.

4. Soud usnesením ze dne 16. 3. 2021 č. j. 59 C 45/2021-16 námitku žalované o místní nepříslušnosti zamítl. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2021 č. j. 15 Co 174/2021-28 k odvolání žalované usnesení okresního soudu potvrdil.

5. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru a závěru o skutkovém stavu.

6. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP ze dne 27. 3. 2019 soud vzal za prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované pravidelné roční služby, a to provedení pravidelné roční prověrky dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) dle § 108 zákoníku práce, včetně zpracování zápisu z této kontroly v rozsahu pro jeden objekt, vyhotovení osnovy pro periodická roční školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců, dle § 103 odst. 2 a 3 zákoníku práce o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP), periodické roční školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP) s vyhodnocením, dle platných právních předpisů, odbornou pomoc a konzultaci při kontrolách státního kontrolního dozoru OIP v rozsahu 4 hodin, konzultační a poradenskou činnost při pracovních úrazech a při změnách provozované činnosti zájemce a jejich dopadů na chod podnikání zájemce v rozsahu 4 hodin, preventivní prohlídku objektu 1x ročně s návrhem na přijatá opatření, dle § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, periodické roční školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o požární ochraně (PO), dle § 16 zákona č. 133/1995 Sb. o požární ochraně s vyhodnocením, dle platných právních předpisů, odbornou pomoc a konzultaci při kontrolách státního požárního dozoru hasičů (HZS) v rozsahu 4 hodin, konzultační a poradenskou činnost v oblasti požární ochrany (PO) při změnách provozované činnosti zájemce a jejich dopadů na chod podnikání zájemce, v případě požáru, výbuchu nebo jiné havarijní události, v rozsahu 4 hodin, Certifikát o absolvování periodického školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců v oblasti PO a BOZP. Žalovaná se zavázala služby poskytované žalobkyní přijmout a zaplatit sjednanou odměnu, která podle dohody činí částku 9 620 Kč + DPH v zákonné výši. Žalobkyně se zavázala tuto cenu vyúčtovat zájemci daňovým dokladem, vždy po provedeném školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP) nebo po pravidelné roční prověrce BOZP, a žalovaná se zavázala tuto odměnu uhradit v hotovosti ihned při jejím vyúčtování. Termín školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP) a termín pravidelné roční prověrky BOZP byl sjednán na den 5. 4. 2019 ve 12:30 hodin na adrese [adresa]. V případě porušení povinnosti zájemce přijmout plnění ze strany poskytovatele nebo poskytnout potřebnou součinnost, zejména odmítne-li zájemce provedení školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP), nebo zmaří-li jinak jejich provedení, je zájemce povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši odměny sjednané v čl. III. včetně zákonné výše DPH. Pro případ prodlení s úhradou sjednané odměny se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně v případě prodlení žalované byla oprávněna odstoupit od smlouvy a odstoupení se netýká nároku na zaplacení smluvní pokuty. Smluvní strany sjednaly doložku o vzájemných soudních sporech dle ust. § 89a o. s. ř. pro Okresní soud v Ostravě, příp. Krajský soud v Ostravě Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to v délce 12 měsíců od jejího uzavření, s tím, že smlouva se prodlužuje na dobu trvání smlouvy o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně, v případě, že se smluvní strany nedohodnou jinak, a tedy kterákoli ze smluvních stran v období posledních 14 dnů před uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, písemně druhé straně nesdělí, že o další trvání smluvního vztahu nemá zájem. Práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy smluvní strany sjednaly dle ustanovení NOZ a ostatních obecně závazných právních předpisů. Smlouva je opatřena razítkem a nečitelným podpisem žalobkyně a podpisem ze strany žalované, kdy uvedla, že smlouvu přečetla a projevuje s ní souhlas.

7. Z e-mailových zpráv ze dne 27. 3. 2019, 3. 4. 2019, 4. 4. 2019, 8. 4. 2019, 9. 4. 2019, 12. 4. 2019 a 7. 5. 2019 soud vzal za prokázáno, že účastníci sdělovali skutečnosti o termínu ročních služeb BOZP a PO. Žalobkyně potvrdila dne 27. 3. 2019 e-mailem termín na 5. 4. 2019 ve 12:45 hod. na adrese [adresa] (v pátek). Zaměstnancům udělili celozávodní dovolenou. Dále sdělila, že další týden bude kontaktovat žalobkyni ohledně náhradního termínu. Dne 4. 4. 2019 sdělila žalobkyně žalované, že s termínem 5. 4. 2019 ve 12:45 hod. nepočítá. Dne 8. 4. 2019 sdělila žalobkyně žalované e-mailem, že navrhuje termín školení 10. 4. 2019 ve 14:00 hod. na adrese [adresa] (Areál CTI). Žalovaná dne 9. 4. 2019 v 0:5 1:10 hod. sdělila žalobkyni, že několik zaměstnanců žalované má nemocenskou a žalovaná se ozve žalobkyni do konce týdne. Žalobkyně sdělila žalované další náhradní termín na úterý 23. 4. 2019 ve 12:30 hod. na stejné adrese s tím, ať žalovaná potvrdí termín do 14. 4. 2019.

8. Z dopisu o neplatnosti smlouvy o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO ze dne 9. 4. 2019, odeslaného podle podacího lístku dne 11. 4. 2019 žalovanou žalobkyni, soud vzal za prokázáno, že žalovaná potvrdila uzavření smlouvy ze dne 27. 3. 2019 se žalobkyní, ovšem žalovaná chtěla uzavřít smlouvu se společností, která je členem [příjmení] bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany České republiky, což pro žalovanou je rozhodující skutečností při výběru smluvního partnera a uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná, resp. její jednatel ujištěn, že členem asociace je žalobkyně. [příjmení] [příjmení] žalovaná zjistila, že členství žalobkyně v Komoře skončilo. Žalobkyně uvedla žalovanou v omyl, což bylo pro jednatele rozhodující, proto je předmětná smlouva neplatná a o další spolupráci žalovaná nemá zájem.

9. Z dopisu žalované prostřednictvím zástupkyně pro zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2019 soud vzal za prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem datovaným 7. 11. 2019 k úhradě částky 12 840 Kč, která má být smluvní pokutou plynoucí z předmětné smlouvy. Nadále trvala na tom, že žalobkyně žalovanou uvedla v omyl před uzavřením, když tvrdila, že je členem [příjmení], a při uzavření smlouvy byl přítomen i jeden ze zaměstnanců. Žalovaná již dopisem namítla neplatnost Smlouvy s odkazem na § 583 občanského zákoníku.

10. Z listiny označené jako Svědecké prohlášení Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 14. 12. 2021 soud zjistil, že jmenovaný s [jméno] [příjmení] založil [právnická osoba] s.r.o. V prosinci svůj podíl prodal a je zaměstnancem žalované od prosince 2016 v pozici technického ředitele a úzce spolupracuje s jednatelem žalované [jméno] [příjmení]. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. byl u jednání zajištění služeb v oblasti bezpečnosti práce se zástupcem žalobkyně. Během schůzky žalobkyně představila fungování služeb poskytovaných žalobkyní a [jméno] [příjmení] se zeptal zástupce žalobkyně, zda je žalobkyně členem [příjmení] [jméno], patřící pod [příjmení] komoru ČR. Zástupce žalobkyně sdělil, že ano, a následně došlo k podpisu Smlouvy.

11. Ze zápisu Rady Komory ze dne 20. 11. 2014 soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti ohledně tvrzení žalované pro porušování služeb poskytovaných žalobkyní svým smluvním partnerům a účastníci smlouvy v předmětné smlouvě nesjednali podmínky pro účast žalobkyní v Komoře BOZP a PO.

12. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.

13. Soud věc posoudil dle § 2010 a násl., § 2048 a násl., i § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle ustanovení zákona [číslo] Sb. o požární ochraně, a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 27. 3. 2019 uzavřena smlouva o poskytování ročních služeb v oblasti BOZP a PO, jak je výše uvedeno, s termínem školení 5. 4. 2019 ve 12:30 hod. a se sjednanou odměnou po skončení školení, kterou žalovaná zaplatí podle sjednaných podmínek v hotovosti po vyúčtovaní ve výši 9 620 Kč + DPH. V čl. IV. Smlouvy smluvní strany sjednaly, že v případě porušení povinnosti zájemce přijmout plnění ze strany poskytovatele nebo poskytnout poskytovateli součinnost, zejména odmítne-li zájemce provedení školení, je povinen zájemce zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši odměny sjednané v čl. III. včetně zákonné výše DPH. Z e-mailových zpráv bylo zjištěno, že žalovaná zmařila provedení školení a sdělila žalobkyni, že na další spolupráci nemá zájem. Smlouvu podepsal zástupce žalobkyně a jednatel žalované. Ve smlouvě nesjednali účastníci podmínku členství žalobkyně v Komoře BOZP. Žalovaná neprokázala skutečnost, že žalobkyně uvedla žalovanou v omyl podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ani dopisem ze dne 9. 4. 2019, ani písemným prohlášením Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 584 odst. 1 citovaného zákona týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu. Podle § 584 odst. 2 citovaného zákona bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti. Dvě právnické osoby uzavřely předmětnou smlouvu podle podmínek poskytování služeb žalobkyni. Soud nezjistil žádné rozhodující skutečnosti z obsahu smlouvy, nebo vedlejší okolnosti, omyl vyvolaném lstí a omyl tvrzené žalovanou, pro které by byla smlouva neplatná dle citovaných zákonných ustanovení. Námitka neplatnosti předmětné smlouvy vznesená žalovanou je neúčinná. Předmětná smlouva je platně uzavřena a smlouvu porušila žalovaná, proto nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty za neposkytnutí termínu k provedení školení podle předmětné smlouvy. Podle smlouvy tedy žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu z předmětné smlouvy ve výši sjednané odměny + DPH. K zaplacení byla žalovaná vyzvána žalobkyní dopisem ze dne 7. 11. 2019, který byl žalované doručen dne 20. 11. 2019. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

14. Soud žalobkyni přiznal také náklady spojené s vymáháním pohledávky dle § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč, když oba účastníci jsou právnické osoby.

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud žalobě vyhověl, žalobkyně byla ve věci v celém rozsahu úspěšná, a proto má právo na účelně vynaložené náklady. Soud přiznal žalobkyni požadované náklady, a to zaplacený soudní poplatek 800 Kč, dle § 7, § 11, § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., odměnu advokáta za každý úkon právní služby, za přípravu a převzetí věci, za výzvu k plnění, za sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dále 3x 300 Kč a 3x 100 Kč režijní paušál za každý úkon právní služby, dále za sepis doplnění žaloby ze dne 15. 3. 2021 ve výši 1 580 Kč, za sepis vyjádření k odvolání žalované proti usnesení ze dne 21. 5. 2021 ve výši 790 Kč, za účast u jednání dne 15. 12. 2021 ve výši 1 580 Kč, a dle § 13 advokátního tarifu režijní paušál za tři úkony právní služby po 300 Kč. Dále soud přiznal cestovné ze sídla advokátní kanceláře žalobkyně k soudu a zpět za 26 km, motorovým vozidlem tov. zn. Volkswagen Passat, [registrační značka], za cestu k ústnímu jednání dne 15. 12. 2021, se spotřebou paliva NM - nafta 4,2 l na 100 km, s cenou 27,20 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb. Dále náhradu za promeškaný čas k ústním jednáním za 2 půlhodiny 2 x 100 Kč. Soud dospěl k závěru, že při rozhodování o cestovném lze použít tvrzení žalované, že jde o účelně vynaložené náklady, že ze sídla advokáta z [obec] - [část obce] nelze cestu absolvovat do 30 minut MHD. Ústavní soud v rozhodnutí učinil závěr, že advokát má nárok na úhradu cestovních výdajů na vozidlo a příslušnou náhradu za ztrátu času, pokud ze svého sídla nemůže dorazit na místo jednání prostřednictvím MHD v rozumném čase. Analogicky s ust. § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu lze učinit závěr, že pokud je možné ze sídla advokátní kanceláře do místa konání daného úkonu právních služeb (v tomto případě do sídla soudu) dorazit do 30 minut včetně, pak by se náhrada dle § 14 odst. 1 písm. a) přiznávat neměla. A contrario pak platí, že nelze-li tuto cestu prostřednictvím MHD dosáhnout do 30 minut včetně, pak nárok na náhradu vzniká. Sídlem advokáta je konkrétní adresa, nikoli obec. Soud s odkazem i na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2019 č. j. 5 To 133/2019-142 náklady řízení účelně vynaložené žalobkyni přiznal ve výši 8 540,29 Kč.

16. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. soud přiznal i DPH 21 %, když u jednání byl přítomen zástupce žalobkyně dle substituční plné moci - Mgr. [jméno] [příjmení], advokát, který je zaměstnaným advokátem u Mgr. [jméno] [příjmení], který je plátcem DPH a jehož osvědčení je u Okresního soudu v Ostravě založeno pod značkou 0 Spr 2500/2005.

17. Soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o nákladech řízení dle § 150 o. s. ř.

18. K plnění soud zavázal žalovanou v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádné důvody pro prodloužení lhůty k plnění.