59 C 96/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Matějem Černým, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované , 700 30 Ostrava - Zábřeh pro 17 965,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 700 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 10 265,24 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 018,22 Kč od 23. 8. 2025 do 22. 12. 2025, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 318,22 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti dne 22. 4. 2025 vyplaceno bezhotovostně 7 700 Kč jako plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za vyplácení tranší úvěru, spolu s ujednaným úrokem, v pravidelných splátkách ode dne 22. 5. 2025, žalovaná splátky řádně nehradila, proto žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 22. 8. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina 7 700 Kč, poplatek za vyplácení tranší úvěru 153,22 Kč, úrok ve výši 9 805,83 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 141,19 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od 10. 4. 2025 do 9. 7. 2025, ačkoliv prodlení trvá). Z celkové částky 17 965,24 Kč s příslušenstvím již žalovaná ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatila. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 3. 2025, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 7 700 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou 1.066 % denně, RPSN 2 030,08 %. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, za žalovanou podpisem opatřena není;- z listiny označené identifikované příjmy, že žalobkyní byl ověřen čistý měsíční příjem žalované;- z listiny označené výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v této jsou vedle osobních údajů žalované uvedeny pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 1 000 Kč, na bydlení ve výši 2 500 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 6 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 1 500 Kč, měsíční ověřený čistý příjem ve výši 14 283 Kč, měsíční čistý příjem uvedený žalovanou 14 300 Kč;- ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 4. 2026, že majitelem účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je žalovaná a na tento účet byla připsána částka 7 700 Kč od žalobkyně;- z výzvy k úhradě ze dne 14. 12. 2025 ve spojení potvrzením o jejím podání, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 18 839,73 Kč do tří dnů, jež byla dne 16. 12. 2025 odeslána na adresu žalované.

5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, předpis denních splátek, BankID výpis, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, e-mail ze dne 22. 8. 2025), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 22. 4. 2025 dohodla s žalovanou, že jí poskytne částku až 7 700 Kč, z čehož žalovaná čerpala celkem 7 700 Kč, bezhotovostně na účet žalované, kterou měla následně žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátit, což neučinila. Žalovaná byla proto dne 14. 12. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla dne 16. 12. 2025 zaslána na adresu žalované.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 22. 4. 2025 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalované za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, a „Identifikované příjmy“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalované prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 5. 6. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 7 700 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelkou. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná neuhradila ničeho. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 7 700 Kč. Žalovaná pak netvrdila ani neprokázala, že by tuto částku žalobkyni uhradila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalované, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 7 700 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 23. 12. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě výzvou dne 14. 12. 2025, odeslanou dne 16. 12. 2025, přičemž výzva jí byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 19. 12. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu k plnění byla tak povinna plnit do 22. 12. 2025. Lze tedy shrnout, že od 23. 12. 2025 je žalovaná v prodlení s úhradou žalované částky. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v zákonné výši v souladu nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v rozhodné době činil 11,50 %.

17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšné žalované dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

19. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.