61 C 19/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lukášem Holendou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, dále částku 2 000 Kč a 4 290 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8 392 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 24 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 4 290 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 8. 9. 2023 prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce, kdy žalovanému byla bezhotovostně poskytnuta částka 15 000 Kč a tuto částku spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však na dluh nic nezaplatil. Žalovaný tak byl povinen uhradit kromě úrokového příslušenství jistinu a poplatek i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 290 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 7. 7. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce opatřené datem 8. 9. 2023, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně poplatku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, kontaktní adresou a e-mailem. Na konci listiny v části podpisy smlouvy je u jména žalovaného uveden „PIN kód , Anonymizováno, “, podpis žalovaného zde není. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud nezjistil žádné pro řízení podstatné skutečnosti. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě. Ze zprávy FioBank a.s. soud zjistil, že uvedený účet patří žalovanému a že na něj v předmětném období skutečně byla připsána částka 15 000 Kč zaslaná žalobkyní.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícím právním závěrům. Předně soud uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jak ustanovení občanského zákoníku, tak i zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti smlouvy musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

13. Soud nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí dostatečně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když si vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 9. 2023 pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., resp. podle § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 15 000 Kč vrátit. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou k zaplacení dlužné částky. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci převažující procesní úspěch, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, přičemž náklady byly vypočteny jen z přiznané částky 15 000 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu advokáta ve výši 5 100 Kč (za 3 úkony právní služby ve výši po 1 700 Kč podle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u jednání soudu), dále náhradu hotových výdajů 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky), dále DPH z uvedených položek ve výši 1 260 Kč a zaplacený soudní poplatek 1 132 Kč, celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 392 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

16. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.