61 C 317/2018

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Ing. Lukášem Holendou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vypořádání společného jmění manželů

I. Z věcí náležejících do společného jmění obou účastníků řízení jako manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje osobní automobil Škoda Octavia [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno].

II. Z věcí náležejících do společného jmění obou účastníků řízení jako manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují: družstevní podíl v Bytovém družstvu [ulice a číslo], se sídlem [adresa], se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu [číslo] o velikosti 3+1 umístěného v 8. podlaží domu na adrese [adresa]. [příjmení] [číslo], a dále družstevní podíl ve Stavebním bytovém družstvu [příjmení], se sídlem [adresa], se kterým je spojeno právo nájmu garáže [číslo] v [obec] na ulici [ulice], číslo bloku [anonymizováno], č. [anonymizována dvě slova]), kód garáže [číslo],

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu z vypořádání společného jmění manželů částku 1 384 150 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Řízení se zastavuje co do vypořádání obytného přívěsu s vybavením, lodi a zůstatku na účtu u [anonymizováno] bank [číslo].

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč s tím, že na tuto její povinnost se zcela započítává částka 1 000 Kč zaplacená žalobkyní jako záloha na provedení důkazu znaleckým posudkem.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč s tím, že na tuto jeho povinnost se zcela započítává částka 1 000 Kč zaplacená žalovaným jako záloha na provedení důkazu znaleckým posudkem.

VII. Česká republika nemá právo na náhradu dalších nákladů řízení.

VIII. Žalobkyně a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud vypořádal společné jmění manželů po rozvodu jejího manželství. Uvedla, že její manželství trvalo od [datum] do [datum], po rozvodu manželství se nepodařilo uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění. Navrhovala, aby soud vypořádal jako společné věci osobní automobil, obytný přívěs s vybavením, loď, družstevní byt účastníků, družstevní garáž účastníků a finanční prostředky na bankovním účtu.

2. Žalovaný souhlasil s tím, aby společné jmění účastníků vypořádal soud svým rozhodnutím, v zásadě nerozporoval ani návrhy žalobkyně na to, komu mají být jednotlivé věci přikázány do výlučného vlastnictví. Účastníci se však neshodli zejména na ocenění jednotlivých hodnot náležejících do zaniklého společného jmění a dále na otázce zohlednění vnosů žalovaného do společného jmění, proto v řízení účastníci nedosáhli dohody a věc nebyla uzavřena smírně.

3. Soud projednal věc při ústních jednáních v přítomnosti obou účastníků, provedl navržené důkazy s níže odůvodněnými výjimkami a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

4. Z nesporných tvrzení účastníků a rovněž z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum]. V průběhu manželství nebyl rozsah společného jmění manželů zúžen ani jinak modifikován.

5. Soud předesílá, že při vypořádání společného jmění manželů v tomto případě vycházel z pravidel podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), když manželství účastníků bylo sice uzavřeno za účinnosti předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ale k jeho zániku došlo až za účinnosti zákoníku č. 89/2012 Sb. (viz. rozhodnutí 22 Cdo 6109/2017 z 27. 3. 2018). Návrh na vypořádání byl podán ve lhůtě tří let od rozvodu manželství v souladu s § 740 a § 741 o. z.

6. Soud provedl dokazování ve vztahu k jednotlivým položkám, které byly označeny jako součást společného jmění manželů a byly navrženy účastníky k vypořádání, a dospěl ohledně nich k následujícím zjištěním. Již na tomto místě soud předesílá, že při oceňování jednotlivých položek vycházel z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu v souladu s rozhodnutím 22 Cdo 1205/2019 z 28. 4. 2020.

7. Účastníci předně navrhovali vypořádat společný družstevní podíl v Bytovém družstvu [ulice a číslo], se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu [číslo] na adrese [adresa]. [příjmení] [číslo]. Z provedených důkazů, zejména z dohody o výměně bytů z [datum], z rozhodnutí o schválení této dohody z [datum], z dohody o užívání bytu z [datum] a z nájemní smlouvy z [datum], a v podstatě též z nesporných tvrzení účastníků, soud zjistil, že účastníci byli původně nájemci menšího bytu na adrese [adresa], v roce [rok] tento byt vyměnili za jejich stávající družstevní byt na adrese [ulice a číslo] [ulice] podíl, se kterým je spojeno právo nájmu tohoto bytu, je jako majetková hodnota součástí zaniklého společného jmění manželů a je nutno jej vypořádat v tomto řízení. Účastníci se shodují, že od rozvodu manželství tento byt užívá žalovaný a že mu družstevní podíl spojený s tímto bytem má nadále zůstat, současně však účastníci měli zásadně rozlišnou představu o hodnotě tohoto bytu, resp. družstevního podílu. Soud proto přistoupil k ocenění bytu ustanoveným znalcem a ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], Ph.D., ze dne [datum] [číslo] zjistil, že tento byt byl po rozvodu manželství rekonstruován výlučným nákladem žalovaného (na tomto se shodují i účastníci), tržní hodnota bytu zohledňující skutečný aktuální stav bytu včetně rekonstrukce činí 2 800 000 Kč, tržní hodnota nezohledňující rekonstrukci (tzn. podle stavu ke dni rozvodu) činí 2 650 000 Kč. Soud při vypořádání společného jmění manželů vyšel z ceny 2 650 000 Kč, tedy nezohlednil navýšení bytu v důsledku rekonstrukce provedené a zaplacené žalovaným. Za situace, kdy tuto rekonstrukci zajistil a také financoval žalovaný, se totiž jeví jako nespravedlivé vůči žalovanému, aby navýšení hodnoty v důsledku rekonstrukce šlo fakticky k jeho tíži, a naopak aby žalobkyně, ačkoliv se na rekonstrukci nepodílela, profitovala z navýšení ceny bytu v důsledku rekonstrukce. Soud tedy uzavírá, že majetkovou hodnotu spočívající v družstevním podílu v bytovém družstvu spojeném s užíváním bytu oceňuje ve výši 2 650 000 Kč podle závěrů provedeného znaleckého posudku. V souladu s oboustranným návrhem účastníkům přikázal soud tento družstevní podíl žalovanému, což ostatně odpovídá i faktickému stavu, kdy žalovaný po ukončení soužití účastníků tento byt užíval.

8. Předmětem vypořádání je dále družstevní podíl ve Stavebním bytovém družstvu [příjmení], se kterým je spojeno právo nájmu garáže v [obec] na ulici [ulice]. Ohledně této položky se účastníci neshodli jak na ceně, tak na tom, zda vůbec garáž náleží do společného jmění manželů nebo jde o výlučný majetek žalovaného. Soud dospěl k závěru, že tento družstevní podíl náležel do zaniklého společného jmění manželů, v podrobnostech soud odkazuje na odstavec 12 odůvodnění tohoto rozsudku a doplňuje, že ze zápisu o předání a převzetí garáže z [datum] a ze smlouvy o nájmu garáže z [datum] má za prokázané, že účastníci užívají tuto družstevní garáž jako nájemci již od [datum]. Vzhledem k neshodě účastníků na ceně této garáže, resp. družstevního podílu, byl i k ocenění této garáže ustanoven znalec. Ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] Ph.D. ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že tržní hodnota družstevního podílu spojeného s užíváním této garáže činí 255 000 Kč. Soud tedy při vypořádání vycházel z této ceny a v souladu s návrhem obou účastníků přikázal družstevní podíl spojený s užíváním garáže žalovanému.

9. Dále byl předmětem vypořádání osobní automobil značky Škoda Octavia [registrační značka]. Účastníci se neshodli na způsobu nabytí tohoto automobilu, když podle žalobkyně byl zakoupen jako nový v Německu a podle žalovaného jako výrazně ojetý v České republice, tvrzení obou účastníků však odpovídají závěru, že automobil byl součástí společného jmění účastníků jako manželů, když byl pořízen v průběhu manželství a nebyla tvrzena ani prokázána žádná okolnost, ze které by vyplývalo, že by se jednalo o položku nespadající do zákonného rozsahu společného jmění manželů. Vzhledem k zásadním neshodám účastníků na ceně tohoto automobilu byl i tento v řízení oceněn soudem ustanoveným znalcem. Ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že tržní hodnota automobilu činí 136 700 Kč včetně DPH. Soud proto při vypořádávání tohoto vozidla vyšel z uvedené objektivně stanovené ceny. V průběhu řízení sice účastníci navrhovali přikázat toto vozidlo žalovanému, při posledním jednání však změnili stanovisko a oba navrhovali přikázat je žalobkyni. Soud tento návrh akceptoval, a to i proto, že se tím sníží částka, kterou bude muset žalovaný vyplatit žalobkyni na vypořádání.

10. Ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku tedy soud přikázal do výlučného vlastnictví účastníků družstevní podíly spojené s užíváním bytu a garáže a dále osobní automobil, jak bylo uvedeno výše, když v době rozhodování soudu učinili účastníci předmětem vypořádání již jen tyto tři položky. Na počátku řízení navrhovala žalobkyně vypořádat ještě obytný přívěs s vybavením, loď a zůstatek na účtu u [anonymizováno] bank [číslo]. Při jednání dne [datum] však žalobkyně vzala zpět návrh na vypořádání těchto položek, soud proto ve výroku IV. tohoto rozsudku zastavil řízení co do jejich vypořádání. Souhlas žalovaného se zastavením řízení v tomto rozsahu vyplývá již z procesního stanoviska žalovaného, který nesouhlasil s tím, že by uvedené položky byly součástí zaniklého společného jmění.

11. Žalovaný v průběhu řízení tvrdil, že před uzavřením manželství disponoval částkou 30 000 západoněmeckých marek (dále jen [příjmení]), že tato částka byla použita na zakoupení původního bytu účastníků na adrese [adresa], a že by měla být vyhodnocena jako vnos žalovaného do společného jmění. Soud toto tvrzení žalovaného neakceptoval, a to ze dvou důvodů. Prvním zásadním je skutečnost, že žalovaný, ač opakovaně soudem vyzván, toto své tvrzení neprokázal. Druhým je pak skutečnost, že k tomuto vnosu mělo dojít již v roce 1977, poté spolu účastníci žili v manželství několik desítek let, prakticky podstatnou část života, za tuto dobu nepochybně do společného jmění manželů nabyli větší množství majetku a měli také výdaje jako každá jiná rodina, a jeví se jako nespravedlivé, aby vnos učiněný více než 40 let před zánikem společného jmění manželů byl ještě zohledňován.

12. Dále žalovaný tvrdil, že někdy po úmrtí své matky v letech 1980 až 1985 obdržel od svých příbuzných na vypořádání dědictví částku 5 000 [příjmení], za kterou koupil pozemek u [město], tento po nějaké době prodal a koupil družstevní garáž, která je nyní vypořádávána. Žalovaný upřesnil, že na pořízení garáže uvedená částka nestačila, bylo nutno přidat ještě nějaký obnos ze společných prostředků. Žalovaný má za to, že garáž na ulici [ulice] vůbec netvoří součást společného jmění manželů a neměla by být vůbec vypořádávána, když se jedná o jeho výlučný majetek získaný za peníze obdržené při vypořádání dědictví. Tento názor žalovaného však není správný. Již ze samotného tvrzení žalovaného vyplývá, že družstevní podíl spojený s užíváním garáže nebyl pořízen toliko za výlučné finanční prostředky žalovaného, ale i za společné prostředky. I kdyby ze společného jmění manželů byla uhrazena jen menší část zaplacené ceny, nemění to nic na tom, že byly vynaloženy i prostředky společné a předmětný družstevní podíl se stal součástí společného jmění účastníků jako manželů. Návrh žalobkyně, aby tato garáž byla vyhodnocena jako součást zaniklého společného jmění a byla vypořádána, je proto důvodný. [příjmení] vynaložená žalovaným na pořízení této společné věci z jeho výlučných finančních prostředků by mohla být zohledněna jako vnos žalovaného do společného jmění. Takto však soud postupovat nemohl, neboť žalovaný v tomto směru neunesl důkazní břemeno. Žalovaný byl opakovaně vyzván k prokázání tvrzení, že na pořízení garáže na ulici [ulice] vynaložil 5 000 [příjmení] získaných z dědictví po svých rodičích (např. usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], dále při jednání dne [datum]), žalovaný však toto tvrzení nepodložil odpovídajícími důkazy. Žalovaný předložil toliko fotokopie ručně psaných listin v chorvatském jazyce, ze kterých však soud nemohl učinit žádná skutková zjištění, o čemž byl žalovaný poučen při jednání dne [datum]. Soud tedy uzavírá, že tento tvrzený vnos žalovaného nemohl při vypořádání zohlednit.

13. Při posledním jednání dne [datum] žalovaný dále uvedl, že po ukončení soužití s žalobkyní zaplatil částku okolo 200 000 Kč za užívání bytu a okolo 25 000 Kč za užívání garáže, jednalo se o nájemné, platby za televizi a rozhlas, apod., a navrhoval, aby tato skutečnost byla zohledněna tak, že polovinu by mu měla žalobkyně zaplatit. Tento návrh není důvodný. V časovém období mezi ukončením soužití účastníků a jejich rozvodem byly náklady na bydlení obou účastníků hrazeny ze společného jmění manželů, byť fakticky již účastníci spolu nehospodařili. Po rozvodu manželství již společné jmění účastníků neexistovalo a částky vynaložené v tomto období se již proto nemohou nijak promítnout do vypořádání společného jmění zaniklého rozvodem manželství účastníků; jednalo se navíc o běžné výdaje žalovaného spojené s jeho bydlením, kdy nepochybně rovněž žalobkyně měla výdaje se svým bydlením. Kromě toho, žalovaný sice na jedné straně nepochybně měl výdaje spojené s užíváním bytu a garáže, které platil sám, na druhé straně však z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že sám tento byt i tuto garáž užíval. Není tedy důvod, proč by žalobkyně měla přispívat na náklady spojené s užíváním věci výlučně žalovaným po rozvodu manželství.

14. Soud tedy shrnuje, že při výpočtu vypořádacího podílu zohlednil tři položky, a to družstevní byt, družstevní garáž a osobní automobil, a vyšel z objektivně stanovených cen podle znaleckých posudků. Žalobkyni byl přikázán automobil v hodnotě 136 700 Kč. Žalovanému byl přikázán družstevní byt v hodnotě 2 650 000 Kč a družstevní garáž v hodnotě 255 000 Kč, celkem tedy aktiva v hodnotě 2 905 000 Kč. Rozdíl mezi hodnotami, které jednotliví účastníci nabývají tímto rozhodnutím, činí 2 768 300 Kč. [příjmení] byly hodnoty, které oba účastníci získají, stejné, je zapotřebí, aby žalovaný vyplatil žalobkyni polovinu uvedené částky, tzn. 1 384 150 Kč. K tomu soud podotýká, že po vypořádání včetně uvedeného finančního plnění budou hodnoty získané oběma účastníky stejné, když soud v řízení nezjistil žádnou okolnost, pro kterou by měl rozhodnout o rozdílné výši nabytého majetku. Žalobkyně získá automobil v ceně 136 700 Kč a dále jí žalovaný vyplatí 1 384 150 Kč, celkem tedy obdrží majetek v hodnotě 1 520 850 Kč. Žalovaný získá byt a garáž celkem za 2 905 000 Kč, z této částky zaplatí žalobkyni 1 384 150 Kč a zbyde mu tak 1 520 850 Kč, tedy zcela shodná částka jako žalobkyni. Uvedená výše vypořádacího podílu je proto vůči oběma účastníkům spravedlivá. Na základě tohoto výpočtu soud ve výroku III. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost vyplatit žalobkyni částku 1 384 150 Kč, a to ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Soud prodloužil obecnou lhůtu k plnění, která by podle § 160 o. s. ř. měla činit tři dny, a to proto, že dle názoru soudu není reálné uhradit uvedenou částku v třídenní lhůtě, naopak lhůta dvou měsíců umožňuje žalovanému, aby si tuto částku opatřil, a současně se nejedná o lhůtu pro žalobkyni nepřiměřeně dlouhou.

15. Ve výrocích V., VI., VII. tohoto rozsudku rozhodl soud o náhradě nákladů vzniklých České republice Tyto náklady spočívají v proplaceném znalečném a převyšují složenou zálohu, kdy každý z účastníků zaplatil na záloze 1 000 Kč. Soud zohlednil okolnosti případu a zejména relativně vyšší věk účastníků a rozhodl, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává s výjimkou částky 1 000 Kč u každého z účastníků, když tato částka byla zaplacena jako záloha a nyní byla takto započtena.

16. Ve výroku VIII. konečně soud rozhodl tak, že účastníci vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení, a to jednak proto, že v případě tohoto typu řízení nelze posuzovat procesní úspěch ve věci (je-li podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů, pak vždy z povahy věci musí být společné jmění vypořádáno), a jednak proto, že žádnému z účastníků v řízení vyšší náklady nevznikly.