61 C 75/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Ing. Lukášem Holendou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti kupní smlouvy, o určení vlastníka nemovitostí I. Žaloba, aby bylo určeno, že Smlouva o koupi nemovitých věcí a o zřízení služebnosti ze dne 9. 3. 2022, uzavřená mezi žalobcem jako prodávajícím a oprávněným ze služebnosti a žalovanými 1. a 2. jako kupujícími a povinnými ze služebnosti, o úplatném převodu nemovitostí parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba , adresa, - rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, - zahrada, obojí v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a o zřízení služebnosti doživotního užívání nemovitostí parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba , adresa, - rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, - zahrada, obojí v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , je neplatná, se zamítá.II. Určuje se, že vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, obojí v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , je žalobce.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se v řízení domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že smlouva o prodeji nemovitostí a o zřízení věcného břemene ze dne 9. 3. 2022, na základě které převedl své vlastnické právo k nemovitostem v k. ú. , adresa, na žalované za kupní cenu 100 000 Kč, je neplatná, a pro případ, že by soud na tomto určení neshledal naléhavý právní zájem, navrhoval určit, že vlastníkem těchto nemovitostí je nadále žalobce. Uvedl, že byl vlastníkem předmětných nemovitostí od roku 2016 na základě rozhodnutí o dědictví, dne 9. 3. 2022 uzavřel citovanou smlouvu, kterou převedl své vlastnictví k nemovitostem na žalované a současně mu bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání těchto nemovitostí. Žalobce dlouhodobě znal žalovaného 1., který je vlastníkem bytu, ve kterém žalobce fakticky bydlí. Krátce po uzavření smlouvy žalobce věc prokonzultoval se svými známými, kteří mu vysvětlili, že smlouva je pro něj velmi nevýhodná, v zásadě proto, že sjednaná kupní cena je nepřiměřeně nízká a zřízené věcné břemeno nebude moci realizovat vzhledem ke špatnému technickému stavu domu. Žalobce dále uvedl, že smlouvu před podpisem nečetl důkladně, pouze ji zběžně „prolétl očima“, neboť žalovanému 1. důvěřoval. Žalobce je starší člověk, nemá představu o cenách nemovitostí, proto nevěděl, zda sjednaná cena odpovídá běžným cenovým relacím. V rámci žaloby žalobce tvrdil, že žalovaný 1. zneužil důvěřivosti žalobce, využil jeho neznalosti a naivity a nechal mu podepsat připravenou smlouvu. Žalobce tvrdí, že tato smlouva je neplatná, neboť se příčí dobrým mravům, odporuje zákonu, v části zřízení služebnosti je sjednána s nemožným plněním, což jsou důvody k vyhodnocení smlouvy jako absolutně neplatné. Dále žalobce uplatnil námitku relativní neplatnosti smlouvy, když při jejím podpisu jednal v omylu, kdy důvěřoval osobě, kterou znal a vzhledem ke svému věku a neznalosti skutečné hodnoty nemovitostí smlouvu podepsal.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Namítali, že žalobce je sice starší člověk, ale je dostatečně orientován v běžných věcech, byl si vědom běžných cenových relací nemovitostí a byl schopen posoudit výši sjednané kupní ceny. Sjednaná kupní cena podle žalovaných odpovídá okolnostem převodu, když jednak současně s převodem vlastnictví byla žalobci zřízena služebnost doživotního užívání těchto nemovitostí, a jednak kupní cena zohledňuje velmi špatný technický stav daného domu, který si vyžadoval značné investice. Dále uvedli, že žalobce dokonce původně chtěl tyto nemovitosti žalovaným darovat, oni se však rozhodli mu za ně vyplatit finanční náhradu, která je podle jejich názoru přiměřená. Žalovaní popřeli, že by jakýmkoliv způsobem zneužili důvěřivost či naivitu žalobce. Pokud jde o věcné břemeno, toto považují za realizovatelné, neboť žalobce nezamýšlel v nemovitosti celoročně bydlet, ale jen příležitostně zde přespat a využívat zejména pozemek k zahrádkaření. Smlouvu proto považují za platnou. V průběhu řízení doplnili, že pokud by soud konstatoval, že žalobce při uzavření smlouvy nebyl způsobilý k takovému právnímu jednání, nebyl by způsobilý ani k následnému udělení pokynu advokátce k podání žaloby a k vedení řízení, resp. ani k udělení platné plné moci advokátce; navrhovali proto i z tohoto důvodu žalobu zamítnout, případně řízení zastavit.

3. Soud projednal věc při ústních jednáních, provedl navržené důkazy s níže odůvodněnými výjimkami, a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce byl zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí, v současnosti jsou jako vlastníci zapsáni žalovaní. Účastníci dne 9. 3. 2022 uzavřeli „smlouvu o koupi nemovitých věcí a o zřízení služebnosti“, kterou žalobce převedl své vlastnické právo k těmto nemovitostem na žalované za kupní cenu ve výši 100 000 Kč, která podle textu smlouvy byla sjednána s přihlédnutím ke všem okolnostem po vzájemném konsenzu obou smluvních stran a zohlednila zejména zřízení věcného břemene. Obě smluvní strany podle smlouvy považují kupní cenu za přiměřenou, nespatřují ve výši kupní ceny hrubý nepoměr vzájemných plnění a výslovně se vzdali práva požadovat zrušení smlouvy a navrácení do původního stavu ve smyslu § 1793 občanského zákoníku. V téže smlouvě bylo zřízeno ve prospěch žalobce věcné břemeno spočívající ve služebnosti doživotního užívání těchto nemovitostí, a to bezúplatně.

5. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 18. 7. 2022 soud zjistil, že tento byl zpracován pro Policii ČR jako podklad pro trestní řízení, jeho předmětem bylo stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí. Znalec popsal předmětný dům tak, že je dlouhodobě neužívaný, ve špatném technickém stavu, řada prvků chybí nebo je za hranicí své životnostní (např. chybí vytápění domu, je proveden jen rozvod studené vody, elektroinstalace není funkční a podobně). Podle znalce cena těchto nemovitých věcí před odečtením věcného břemene doživotního užívání činí 1 570 000 Kč, zřízené věcné břemeno má hodnotu 404 900 Kč, takže obvyklá cena nemovitostí po odečtení věcného břemene je 1 165 100 Kč. Náklady na případnou demolici domu č. p. , Anonymizováno, by byly přibližně 650 000 Kč.

6. Dále soud provedl důkaz záznamem o podání vysvětlení žalobce, informací o vyznačení plomby do katastru nemovitostí a výpisem z portálu S-reality, neučinil však z nich významnější skutková zjištění.

7. Vzhledem k tomu, že základem procesního postoje žalobce byla námitka, že je důvěřivou osobou, která nebyla orientována v cenách nemovitostí a podepsala proto velmi nevýhodnou smlouvu, akceptoval soud důkazní návrh žalobce a provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie k posouzení duševní způsobilosti žalobce k uzavření předmětné smlouvy. Z písemného znaleckého posudku zpracovaného znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, dne 25. 2. 2024 a z osobního výslechu znalkyně soud zjistil, že žalobce trpěl a trpí závažným duševním onemocněním, a to syndromem demence smíšeného typu s výrazným podílem demence při Alzheimerově nemoci. Jedná se o osobu naivní, jednoduchého formátu při podprůměrném intelektu, s narušením schopnosti logické a abstraktní úvahy, se snadnou ovlivnitelností a manipulativností. K 9. 3. 2022 žalobce nebyl schopen posoudit následky svých právních jednání spočívajících v převodu majetku na jiné osoby a zřízení služebnosti ve svůj prospěch včetně konkrétního obsahu a následků uzavřené smlouvy, důvodem byly kognitivní defekty, výrazně snížená schopnost logické úvahy a domýšlení následků svých rozhodnutí. Jde o osobu primárně jednoduchého formátu, důvěřivou, žalobce mnoho let žije jednoduchým způsobem života v jasně zavedených vzorcích, neumí řešit nové situace. Žalobce byl schopen obstarat si záležitosti každodenního života, do určité míry včetně průběžných platebních povinností spojených s vedením domácnosti, právní jednání spočívající v uzavření kupní smlouvy na nemovitost a zřízení věcného břemene je však již nad jeho schopnosti. Žalobce byl fyzicky schopen podepsat smlouvu, nebyl však schopen posoudit všechny aspekty tohoto právního jednání a jeho důsledky. V době uzavření předmětné smlouvy nebyl schopen plně a racionálně vyhodnotit její obsah, ani chápat poměr mezi hodnotou převáděných nemovitostí a získanou kupní cenou.

8. K zmíněnému znaleckému posudku soud podotýká, že znalkyně vycházela jak z vlastního psychiatrického vyšetření, tak i z dostupné lékařské dokumentace a z obsahu soudního spisu. Závěry obsažené v písemném posudku vyznívají zcela jednoznačně a znalkyně na nich u ústního jednání zcela setrvala, případné nejasnosti tvrzené žalovanou stranou náležitě objasnila a vysvětlila. Mimo jiné uvedla, že psychiatrické vyšetření sice nebylo provedeno ke dni uzavření smlouvy, tj. 9. 3. 2022, avšak vzhledem k lékařským zprávám z předcházející doby, z jejího vyšetření a z jejich odborných lékařských znalostí lze jednoznačně dovodit, že závěry o duševním stavu žalobce lze časově vztáhnout i k datu 9. 3. 2022. Nelze samozřejmě vyloučit, že by žalobce v okamžiku podpisu smlouvy měl tzv. světlou chvilku, nelze to však ani žádným způsobem potvrdit. Pokud jde o úkony žalobce spojené s následným rozporováním smlouvy, tj. o udělení plné moci advokátce a jejím prostřednictvím k vedení soudního sporu, uvedla znalkyně, že žalobce by s největší pravděpodobností tyto úkony sám neinicioval, ale po poradě se známými tak učinil a smysl takového jednání chápe.

9. Soud se s ohledem na zjištění o zhoršeném duševním stavu žalobce (jak vyplývá nejen ze znaleckého posudku, ale už i ze žaloby) zabýval otázkou, zda je žalobce zastoupený advokátkou schopen samostatně vystupovat v řízení nebo zda je zapotřebí mu ustanovit opatrovníka, popřípadě zda je řízení zahájené žalobcem od počátku „zmatečné“, jak tvrdila žalovaná strana. Samotná způsobilost být účastníkem řízení u žalobce vyplývá z § 19 o. s. ř. a z toho, že žalobce jako každý člověk má právní osobnost, bez ohledu na svůj duševní stav. Před soudem může jako účastník samostatně právně jednat každý v rozsahu, v jakém je svéprávný (§ 20 o. s. ř.). Tato procesní způsobilost žalobci rovněž náleží, neboť žalobce je plně svéprávný. V úvahu tak přicházelo ustanovení opatrovníka ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř., když žalobce lze považovat ve smyslu citovaného ustanovení za osobu stiženou duševní poruchou, případně osobu, která se z jiných zdravotních důvodů nemůže účastnit řízení a srozumitelně se vyjadřovat. V takovém případě však neustanovuje soud opatrovníka bez dalšího, ale pouze „pokud neučiní jiná opatření“, jak výslovně vyplývá z prvních slov citovaného ustanovení. Smyslem daného ustanovení je zajistit takto znevýhodněné osobě rovnoprávné postavení v občanském soudním řízení, tedy zajistit náležité hájení práv a oprávněných zájmů daného účastníka v řízení. V této konkrétní věci nebyl důvod pro ustanovení procesního opatrovníka žalobci, neboť žalobce byl od počátku v řízení zastoupen advokátkou, tedy osobou znalou práva, a jeho práva v řízení tak byla náležitě hájena. V této souvislosti ještě soud doplňuje, že výklad dané situace tak, jak jej prezentuje žalovaná strana, by vedl k absurdním závěrům o tom, že osoba z právního hlediska svéprávná, avšak duševně nikoliv zcela způsobilá, by prakticky nebyla schopna učinit žádné právní jednání, neboť by k tomu sama nebyla způsobilá a opatrovníka by ustanoveného neměla. V tomto směru tedy soud uzavírá, že vzhledem k zastoupení žalobce advokátkou nebyl důvod ustanovovat mu opatrovníka.

10. Na základě výše uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce s žalovanými dne 9. 3. 2022 uzavřel výše zmíněnou smlouvu, tuto skutečně podepsal, avšak vzhledem k jeho duševnímu stavu je tato smlouva absolutně neplatná. Ze znaleckého zkoumání jednoznačně vyplynulo, že žalobce nebyl schopen plně a racionálně, s uvážením důsledků pro svou osobu, vyhodnotit obsah uzavřené smlouvy, nebyl schopen chápat výhodnost či nevýhodnost pro svou osobu, tedy poměr mezi hodnotou převáděných nemovitostí a získanou kupní cenou. Neplatnost tohoto právního jednání vyplývá z ustanovení § 581, věta druhá, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož je neplatné právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Žalobce v dané době byl plně svéprávný, ale jednal v duševní poruše, která jej činila neschopného právně jednat způsobem, který představuje kupní smlouva o převodu nemovitostí a o zřízení služebnosti. K závěru o existenci duševní poruchy soud dospěl zcela jednoznačně, tzn. existence této duševní poruchy byla bezpečně zjištěna znaleckým zkoumáním. Jednání osoby v duševní poruše, která ji činí neschopnou takto jednat, je absolutně neplatné, soud k této absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu (v této věci se však žalující strana této neplatnosti výslovně dovolává), přičemž není rozhodné, zda osoba, vůči níž bylo právně jednáno, neschopnost právně jednat rozeznala či nikoliv. Duševní porucha v případě žalobce nebyla zaviněna vlastním jednáním žalobce. Soud tedy smlouvu z 9. 3. 2022 uzavřenou mezi účastníky hodnotí jako absolutně neplatnou, tato smlouva nevyvolala žádné právní následky.

11. Vzhledem k neplatnosti smlouvy z 9. 3. 2022 je tedy žaloba co do základu důvodná. Soud tedy vyhověl žalobnímu návrhu na určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí je nadále žalobce, když naléhavý právní zájem žalobce spočívá v tom, že má oprávněný zájem uvést do souladu skutečný stav (kdy vlastníkem je žalobce) a stav vyplývající ze zápisu v katastru nemovitostí (kde jako vlastníci jsou zapsáni žalovaní). Žalobu na určení neplatnosti smlouvy soud zamítl, když na tomto určení žalobce nemá naléhavý právní zájem, tento zájem má na určení samotného vlastníka, jak bylo uvedeno.

12. Soud neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, jak navrhovali žalovaní, neboť ze znaleckých závěrů , tituly před jménem, , jméno FO, nevyplývají žádné rozpory ani nejasnosti, doplňující dotazy žalované strany znalkyně řádně zodpověděla, dle názoru soudu je znalecký posudek zpracován řádně a jeho závěry jsou přesvědčivé. Vzhledem k jednoznačným závěrům posudku, jeho vysoké odborné kvalitě a vzhledem k tomu, že závěry nejsou v rozporu s případným jiným posudkem, neměl soud důvod přistoupit k reviznímu znaleckému zkoumání. Soud neprovedl ani důkazy výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a celým vyšetřovacím spisem Policie ČR, neboť tyto důkazy by již byly nadbytečné. Ze stejného důvodu soud neprovedl ani důkaz výslechem účastníků.

13. Vzhledem k plnému procesnímu úspěchu žalobce by žalobce měl mít právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 o. s. ř. Soud však v souladu s § 150 o. s. ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když ve věci jsou dány mimořádné okolnosti, které je nutno zohlednit. Tyto mimořádné okolnosti soud spatřuje v samotném předmětu řízení a v okolnostech uzavření sporné kupní smlouvy, když žaloba je důvodná nikoliv z důvodu, že by žalovaná strana nějakým způsobem porušila svou právní povinnost (např. že by žalovaní nesplnili nějakou svou platební povinnost, způsobili by majetkovou či nemajetkovou újmu a podobně), ale z důvodu jednání žalobce při uzavírání kupní smlouvy v duševní poruše, což je okolnost žalovanou stranou nezaviněná a neovlivněná. Jinými slovy, pokud důvodem neplatnosti smlouvy a v důsledku toho vyhovění žalobě byla duševní porucha žalobce, tedy okolnost nezaviněná žalovanými, jevilo by se jako nespravedlivé, aby žalovaní byli zavázáni k povinnosti nahradit náklady řízení. Z těchto důvodů soud procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ze shodných důvodů se jeví jako nespravedlivé zavázat žalovanou stranu k povinnosti nahradit náklady řízení státu, tj. zejména znalečné vyplacené za znalecké zkoumání žalobce z oboru psychiatrie, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani státu.