62 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 030 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 28. 10. 2023 do 8. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 250 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 2 780 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 030 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 27. 9. 2023 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě, níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet číslo , č. účtu, dne 27. 9. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 250 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne 27. 10. 2023. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč od 28. 10. 2023 do 1. 8. 2024 ve výši 2 780 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh ničeho uhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 2. 4. 2024, ale žalovaný na tuto nereagoval a svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání konanému dne 10. 4. 2025 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

5. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 9. 2023 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný označený svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem, doručovací adresou jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet číslo , č. účtu, s tím, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč vrátí nejpozději dne 27. 10. 2023. Klient se zároveň zavázal v případě svého prodlení nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě.

6. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet číslo , č. účtu, dne 27. 9. 2023 částku 10 000 Kč. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne 24. 5. 2023 se podává, že z účtu číslo , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného byla na účet žalobkyně zaslána dne 24. 5. 2023 platba ve výši 1 Kč.

7. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech 3. 11. 2023, 10. 11. 2023, 17. 11. 2023, 26. 11. 2023 a 11. 12. 2023 listiny označené jako Upomínka, v nichž žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalovaného.

8. Z Výzvy k úhradě ze dne 2. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 19 968 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě jako doručovací dne 2. 7. 2024.

9. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

10. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

16. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to, pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2023 pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 10 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Žalovaný žalobkyni ničeho uhradil. Z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni proto náleží částka 10 000 Kč, neboť v této výši nebyl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení uspokojen. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním byl v souladu s § 1970 o. z. zavázán zaplatit žalobkyni vedle jistiny také příslušenství, a to úroky z prodlení. Žalovaný byl žalobkyní prokazatelné vyzván výzvou ze dne 2. 7. 2024, kterou žalobkyně odeslala téhož dne na doručovací adresu žalovaného a zásilka byla žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručena třetího dne a ve výzvě je lhůta k plnění tři dny, žalovaný se tak dostal do prodlení 9. 7. 2024. Z tohoto důvodu byl žalovaný zavázán uhradit úrok z prodlení z přiznané částky od 9. 7. 2024 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně v řízení byl pouze částečný v rozsahu 51 % a neúspěch v rozsahu 49 %. Za této situace soud žádné ze stran náklady řízení nepřiznal.