62 C 106/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 5. 11. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 700 Kč, do tří od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 29. 12. 2025 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s úroky z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že 20. 3. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyni jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran smlouvy o úvěru. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čem se smluvní strany dohodly, a s čímž žalovaná souhlasila. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž navazujících úkonů žalované, zejména zaslání verifikační platby, čímž se žalovaná zachovala dle smlouvy. Úroky úvěru měly být žalovanou žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 6 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná 15. 7. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované upomínku z 20. 7. 2025, kde ji vyzvala k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobkyní své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně proto zaslala žalované další upomínku z 5. 8. 2025, kde opětovně ji vyzvala k zaplacení dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná 15. 7. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývala jiná možnost než přistoupit dle článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k jeho zesplatnění, a vyzvat žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Jak je patrno z připojeného zesplatnění z 21. 10. 2025. V návaznosti na shora uvedené požaduje žalobkyně v rámci řízení po žalované své nároky, a to konkrétně částku ve výši 30 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši této částky, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč a náhradu nákladů soudního řízení. Dne 21. 10. 2025 byla žalované odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení“, ve které byla žalovaná seznámena s tím, že i přes zaslání několika upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru a byla vyzvána uhradit dlužné částky s příslušenstvím. Doposud však ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání 2. 6. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.

5. Soud vzal za prokázáno, že žalovaná 20. 3. 2025 vyslovila souhlas s návrhem smlouvy nadepsané jako „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “. Žalobkyně se ve smlouvě zavazuje poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná měla podle textu smlouvy zaplatit žalobkyni kromě samotného úvěru také úroky ve výši 72 000 Kč, tedy celkem 102 000 Kč, při úrokové sazbě 20 % p.a. a RPSN 792 %. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 12 měsíců, tj. celá částka splatná 15. 3. 2026. V čl. V. bodu 5.4. textu smlouvy bylo stanoveno, že v případě jakéhokoliv prodlení je věřitel oprávněn zaslat dlužníkovi zpoplatněnou upomínku ve výši 500 Kč a poté druhou upomínku ve výši 500 Kč. Pokud ani poté nebude dlužná částka zaplacena, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru. Text návrhu smlouvy obsahuje dále ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky (vše zjištěno z textu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ).

6. Z přílohy 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaná označená jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým bydlištěm a doručovací adresou, měla uvést, že je svobodná, bezdětná, s příjmem 33 000 Kč, náklady na bydlení 6 000 Kč, pravidelnými závazky 5 000 Kč, sázky 0 Kč, jednorázovým závazkem ve výši 10 000 Kč, zůstatek spotřebitele 18 500 Kč.

7. Z listiny označené jako detail pohybu – okamžitá příchozí platba z 20. 3. 2025, že toho dne byla z účtu , č. účtu, vedeného na jméno žalované poukázána na účet žalobkyně částka 1 Kč.

8. Z listin označených jako detail pohybu – bezhotovostní platba z 21. 3. 2025, že žalobkyně poukázala na účet žalované částku 30 000 Kč, a to s variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídá číslu úvěrové smlouvy.

9. Z dalších důkazů již soud považuje za právně významný pro věc pouze dopis zástupce žalobkyně datovaný 21. 10. 2025 nadepsaný jako Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení, ve kterém zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k splacení pohledávek z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , jejichž výši vyčíslil na 55 741,29 Kč, a to ve lhůtě do 4. 11. 2025.

10. Z podacího lístku vzal soud za prokázané, že zástupce žalobkyně odeslal uvedený dopis 21. 10. 2025 žalované na jejího trvalou adresu podle úvěrové smlouvy.

11. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje skutkové závěry o souhlasu žalované se smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 20. 3. 2025, o poskytnutí částky 30 000 Kč žalobkyní na účet žalované a o doručení dopisu zástupce žalobkyně z 21. 10. 2025 žalované. V podrobnostech soud odkazuje na skutkové závěry uvedené u jednotlivých důkazů.

12. S ohledem na právní názor vysvětlený níže nebyly pro soud významné další navržené a provedené důkazy, a to zejména upomínky a doklady o jejich odeslání, které soud pro nadbytečnost v tomto písemném vyhotovení rozsudku nehodnotil.

13. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

14. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

20. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to, pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalované. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně nedostatečně zkoumala příjmy žalované, když žalobkyně v tomto směru ničeho nedoložila a vycházel pouze z údajů uvedených samotnou žalovanou. Rovněž žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalované, pokud jde zejména o náklady žalované na bydlení. Žalobkyně opět vycházela z tvrzení žalované, aniž by takto získané údaje ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejich výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z 20. 3. 2025 pro rozpor se zákonem (shora citovaná ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

21. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované z neplatného právního jednání částku 30 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná neuhradila žalobkyni žádnou částku, soud žalobě vyhověl ohledně částky 30 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou z 21. 10. 2025, která jí byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě. Jelikož byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 4. 11. 2025, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 5. 11. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.). S ohledem na vše výše uvedené pak soud žalobu co do částky 1 000 Kč představující náklady na vymáhání zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

22. Jelikož žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná přiznal jí soud na nákladech řízení v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. částku 2 700 Kč, když částka 1 000 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky (§ 513 o. z. – příslušenství pohledávky), která byla zamítnuta, je neúspěchem pouze nepatrným. Přiznané náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč (soudní poplatek zaplacený ve výši 40 Kč je poplatkem zaplaceným z příslušenství, je tudíž v případě, že je předmětem řízení i jistina poplatkem zaplaceným v nesprávné výši, ale dle věty druhé § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, se soudní poplatek zaplacený v nesprávné výši do částky 50 Kč nevrací) a náklady za právní zastoupení žalobkyně za tři úkony ve věci po 400 Kč za jeden úkon ve věci, tj. 1 200 Kč dle § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotové výdaje stanovené paušální částkou 100 Kč za jeden úkon ve věci, tj. za tři úkony 300 Kč podle § 14b) odst. 6 téže vyhlášky. Přiznané náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.

23. Dlužnou částku včetně příslušenství a náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.