62 C 124/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 13. 1. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 070 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 670 Kč od 20. 2. 2025 do 12. 1. 2026, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 070 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 15 600 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částku 5 865 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 4. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 535 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty s odůvodněním, že žalovaný uzavřel 20. 1. 2025 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě, níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu 20. 1. 2025. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 1 625 Kč, který byl splatný spolu s jistinou 19. 2. 2025.Dne 21. 1. 2025 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek k této smlouvě na poskytnutí dodatečných prostředků ve výši 1 000 Kč, která mu byla zaslána na jeho účet 21. 1. 2025. Žalovaný se zavázal zaplatit navýšený poplatek o 325 Kč, když zápůjčka s poplatkem ve výši 7 950 Kč byla splatná 19. 2. 2025. Téhož dne strany uzavřely další dodatek na další částku 3 000 Kč s navýšeným poplatkem o 975 Kč. Částka i s poplatkem v celkové výši 11 925 Kč byla splatná 19. 2. 2025. Dne 22. 1. 2025 žalovaný uzavřel s žalobkyní dodatek na dodatečné zapůjčení prostředků ve výši 4 000 Kč s poplatkem navýšeným o 1 300 Kč. Žalovaný se zavázal do 19. 2. 2025 uhradit částku 17 225 Kč. Téhož dne žalovaný se žalobkyní uzavřel dodatek na zapůjčení dalších prostředků ve výši 2 600 Kč s poplatkem navýšeným o 845 Kč. Žalovaný se do 19. 2. 2025 zavázal zaplatit částku 15 600 Kč a poplatek ve výši 5 070 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v 15 600 Kč od 20. 2. 2025 do 3. 3. 2026 ve výši 5 865 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh ničeho uhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky 6. 1. 2026, ale žalovaný na tuto nereagoval a svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání konanému 21. 7. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

5. Ze Smlouvy o zápůjčce a z jejich dodatků z 20. 1. 2025. 21. 1. 2025 a 22. 1. 2025, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný označená svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem, doručovací adresou jako klient. Tato smlouva i dodatky jsou opatřeny podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy a dodatků ke smlouvě je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 15 600 Kč na bankovní účet číslo č. účtu s tím, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 5 070 Kč vrátí nejpozději 19. 2. 2025. Klient se zároveň zavázal v případě svého prodlení nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě.

6. Ze sdělení právnická osoba. z 3. 7. 2026, že účet č. č. účtu je účtem žalovaného a 20. 1. 2025 byla na tento účet připsána platba od žalobkyně ve výši 5 000 Kč, dne 21. 1. 2025 platby ve výši 1 000 Kč a 3 000 Kč, dne 22. 1. 2025 platby ve výši 4 000 Kč a 2 600 Kč.

7. Z Výzvy k úhradě z 6. 1. 2026, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 26 938 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů.

8. Z podacího lístku, že tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě jako doručovací 6. 1. 2026.

9. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

10. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

16. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to, pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z 20. 1. 2025, včetně jeho dodatků z 21. 1. 2025 a 22. 1. 2025 pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 15 600 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Žalovaný žalobkyni ničeho uhradil. Z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni proto náleží částka 15 600 Kč, neboť v této výši nebyl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení uspokojen. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním byl v souladu s § 1970 o. z. zavázán zaplatit žalobkyni vedle jistiny také příslušenství, a to úroky z prodlení. Žalovaný byl žalobkyní prokazatelné vyzván výzvou z 6. 1. 2026, kterou žalobkyně odeslala téhož dne na doručovací adresu žalovaného a zásilka byla žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručena třetího dne a ve výzvě je lhůta k plnění tři dny, žalovaný se tak dostal do prodlení 13. 1. 2026. Z tohoto důvodu byl žalovaný zavázán uhradit úrok z prodlení z přiznané částky od 13. 1. 2026 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení celkem částky 32 034,74 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 16 528,95 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 15 505,79 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 52 % a neúspěch 48 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 4 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) ve výši 400 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 1 200 Kč podle § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b) odst. 6 vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 300 Kč a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 327 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 142 Kč pak náleží žalobkyni 4 %, což představuje částka 126 Kč. Žalovaný byl zavázán zaplatit takto vyčíslené náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.