62 C 142/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 130 605 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 130 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 27. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 41 213 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku společně a nerozdílně částku 6 531 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec3. Žalovaný 2) v podaném odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že nesouhlasí s výší uplatněného nároku v žalobě. Ve vztahu k nákladům řízení uvádí, že předžalobní výzva mu nebyla doručena, jeho doručovací adresa je , jméno FO, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , adresa, , kde má označenou schránku, zvonek a řádně si zde přebírá poštu. Tato korespondenční adresa je uvedena i v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022, který byl žalobkyní doručen. Žalobkyně tak postupovala ledabyle, když veškeré jeho snahy o mimosoudní vyřešení věci řešila zjevně korespondenčně na adresu jeho trvalého bydliště, což je adresa úřadu, aniž by mu zaslala výzvu na korespondenční adresu, kterou uváděl. Žalobkyně si tak nesplnila svou povinnost z § 142a a měl jej vyzvat před podáním žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti. Žalovaný 2) na tomto svém podaném stanovisku u jednání setrval.Anonymizovaný odstavec5. Soud vycházel při zjišťování skutkového stavu z výše uvedených důkazů, další důkazy v řízení neprováděl, když ze strany účastníků nebyly navrhovány, byť žalovaní rozporovali výši škody, tak k prokázání svého tvrzení nenabídli soudu žádné důkazy, ani blíže tato svá tvrzení nespecifikovali.Anonymizovaný odstavec7. Podle ustanovení § 2894 odst. 1 občanského zákoníku – Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

8. Podle § 2910 občanského zákoníku – Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněný porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Podle § 2915 odst. 1 občanského zákoníku – Je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.

10. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení – Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škody podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na působní škody jiným škůdcem nebo jej podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.

11. Podle § 2820 odst. 1 občanského zákoníku – Vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ním spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil.

12. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě se žalobkyně jako pojistitel domáhala proti žalovaným jako škůdcům náhrady pojistného plnění, které poškozeným z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vyplatila. Tato pohledávka na ní ve smyslu ustanovení § 2820 odst. 1 občanského zákoníku, přešla okamžikem výplaty pojistného plnění poškozeným, a to za majetkovou i nemajetkovou újmu na zdraví v souhrnné výši 136 855 Kč. V daném případě byli žalovaní, jakožto osoby obžalované z trestných činů užití násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a ublížili takovým činem jinému na zdraví a rovněž se oba dopustili veřejně na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadli jiného, přičemž v jejich jednání byl v obou případech shledán přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, v případě žalovaného 2) dále zločin užití násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a v případě žalovaného 1) zločin násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaný formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Oba žalovaní byli za toto své jednání odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody a taktéž byli oba zavázáni uhradit žalobkyni náhradu škody, a to žalovaný 2) v částce 5 000 Kč a žalovaný 1) v částce 1 250 Kč. Ve zbývající části byla žalobkyně se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek v této trestní věci vedené u Okresního soudu v , adresa, nabyl právní moci dne , datum, . Žalobkyně jako pojistitel vyplatila pojistná plnění oběma poškozeným – , jméno FO, ve výši 19 807 Kč a , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 116 798 Kč. Dopisem ze dne 1. 6. 2022 oběma žalovaným sdělila tuto skutečnost a vyzvala je k plnění v tomto rozsahu. V daném případě byly naplněny všechny znaky pro vznik odpovědnosti za újmu, když oba žalovaní svým jednáním porušili zákonem stanovenou povinnost, neboť zasáhli do absolutního práva poškozených tím, že jim oběma ublížili na zdraví a jsou proto povinni nahradit škodu, kterou tímto způsobili. Vzhledem k tomu, že se tak stalo při výkonu jejich povolání, pak k náhradě této škody byla povolána žalobkyně, jako pojistitel zaměstnavatele a vyplatila těmto poškozeným výše uvedenou škodu, a to jednak majetkovou újmu na zdraví – ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náklady na léčení a taktéž nemajetkovou újmu na zdraví, a to bolestné ve výši, která byla stanovena lékařskými posudky. Tato újma na zdraví poškozených vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných, když jejich pasivní legitimace je dána, neboť oba žalovaní byli za své jednání, při němž došlo újmě na zdraví pravomocně odsouzeni. Pravomocným závěrem soudu o vině, vysloveným Okresním soudem v , adresa, ze dne , datum, ve věci , spisová značka, je občanskoprávní soud podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu vázán. Soud je tedy vázán výrokem vysloveným v trestní věci, že byl spáchán trestný čin, a také tím, kdo jej spáchal a v žádném případě již nelze k naplnění znaků porušení zákonné povinnosti jednotlivými žalovanými účinně zpochybňovat. Soud znovu nehodnotí důkazy a výpovědi jednotlivých zúčastněných osob, svědků, poškozených, obžalovaných provedených v rámci trestního řízení, když vychází z pravomocného rozhodnutí v trestní věci o tom, že byl spáchán skutek tak jak byl uveden v rozhodnutí, a za který byli oba žalovaní odsouzeni a taktéž je vázán tím, že jej spáchali žalovaní. Výše škody, která je nezbytným znakem náhrady za újmu způsobenou na zdraví, majetkovou či nemajetkovou, byla soudu řádně prokázána, a to doloženými doklady ze strany žalobkyně o délce léčení, o době jejich pracovní neschopnosti, jejich vynaložených nákladech na léčení, tak stejně jako ohledně bolestného, přičemž v této souvislosti vyplatila částku 19 807 Kč u poškozeného 1) a částku 116 798 Kč u poškozeného 2), přičemž tato újma na zdraví vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných 1) a 2). Žalobkyně požadovala, aby žalovaní byli zavázáni uhradit tuto náhradu újmy společně a nerozdílně ve smyslu § 2915 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Soud v souladu s výše citovaným ustanovením uložil žalovaným 1) a 2), aby zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě plnění, které poskytla v rámci pojistného plnění za uplatněnou újmu částku 130 605 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byli podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zavázáni zaplatit žalobkyni vedle jistiny také příslušenství, a to úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovaným zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

13. Pokud v řízení žalovaní namítali výši škody, aniž by své námitky blíže specifikovali, pak soud má za to, že její výše byla žalobkyní řádně odůvodněna a řádně doložena, a to jednotlivými zprávami a lékařskými posudky, jak ve vztahu k bolestnému, tak ve vztahu k vyplacené náhradě mzdy za dobu trvání pracovní neschopnosti, a to s ohledem na charakter poranění u jednotlivých poškozených a taktéž ohledně nákladů na léčení, které vynaložili v souvislosti s vyžádáním si lékařských posudků a nákladů, které uhradili v souvislosti s ošetřením a léky. Pokud žalovaný 1) v řízení namítal, že není důvodem, aby byli zavázáni uhradit tuto újmu společně a nerozdílně, a že by podle výsledku trestního řízení neměl být zavázán k celé škodě (když dle popisu skutku a výpovědí v trestním řízení lze rozklíčovat, který z nich jakou újmu způsobil), přičemž tuto měl způsobit zejména žalovaný 2), soud vychází ze znění ustanovení § 2915 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož platí, že pokud je k náhradě škody zavázáno několik škůdců, pak tuto škodu hradí zpravidla společně a nerozdílně. Podle tohoto zákonného ustanovení může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku, jen jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, což však neplatí, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo jej podněcoval či podporoval anebo pokud má škůdce hradit způsobenou škodu pomocníkem či vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi. V tomto případě je třeba zdůraznit, že žalovaný 1) byl odsouzen za zločin násilí proti úřední osobě spáchaný formou pomoci. Žalovaný 1) tak v této věci figuroval jako pomocník, který se na škodlivém následku – ublížení na zdraví taktéž podílel. Soud odkazuje a vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3333/2019 ze kterého vyplývá, že: „Škůdci, kteří podle pravomocného rozsudku vydaného soudem v trestním řízením spáchali trestný čin jako spolupachatelé, jsou zásadně povinni nahradit škodu způsobenou takovým trestným činem společně a nerozdílně. Povinnost k náhradě škody podle účasti škůdců na škodlivém následku jim lze uložit jen výjimečně. Jestliže však škůdci spáchali trestný čin jako spolupachatelé a zároveň jako členové organizované skupiny, jsou povinni nahradit způsobenou škodu vždy společně a nerozdílně s tím, že se dělená povinnost škůdců zde vůbec neuplatní.“ Společná odpovědnost obou žalovaných v této věci vznikla jako výsledek spoluzavinění či souběžné (na sobě nezávislé) činnosti vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku, a to ublížení na zdraví. Pro spoluzavinění je typické, že každý škůdce má psychický vztah nejen k vlastnímu jednání (protiprávní jednání a škodě), nýbrž k jednání ostatních osob, účastnících se na vzniku újmy. Platí proto, že solidární odpovědnost více škůdců za újmu je pravidlem a dělená odpovědnost ve smyslu § 2915 odst. 2 občanského zákoníku je výjimkou z tohoto pravidla, která je v neprospěch poškozeného, a proto se uplatní pouze ve výjimečných odůvodněných případech. Pro tento postup není zásadním hlediskem míra zavinění, ani podíl na prospěchu ze společného protiprávního jednání více škůdců, tedy spravedlivé vypořádání poměru mezi škůdci podle účasti na způsobené vzniklé újmě. Tato přichází v úvahu jen v situacích, kdy jejím uplatněním nebude nikterak ohrožen zájem poškozeného na uspokojení jeho nároku na náhradu újmy. Ustanovení § 2915 odst. 2 občanského zákoníku výslovně vylučuje dělenou odpovědnost v případě, že se škůdce, v tomto případě žalovaný 1) vědomě účastnil na způsobení újmy jiným škůdcem nebo jej podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, anebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi. V těchto případech přichází v úvahu výlučně solidární odpovědnost. S ohledem na výše uvedené, na pravomocné rozhodnutí v trestní věci a ustanovení § 2915 odst. 1 a 2 občanského zákoníku pak v případě více škůdců hradí vzniklou újmy tito zásadně společně a nerozdílně. Pokud žalovaný 1) uváděl, že k poškození ukazováku pravé ruky poškozeného 1) došlo ještě předtím, než se spolu tahali o pouta, je pro soud nerozhodné. Soud vycházel z pravomocného rozsudku, přičemž žalovaný 1) uznal vinu, tedy uznal to, že způsobil svým jednání újmu na zdraví poškozeného 1). Pokud bylo ze strany žalovaného 1) namítáno, že si poškozený 2) při tomto služebním zákroku způsobil škodu sám tím, že upadl na skleněnou výplň zastávky a udeřil se do temene hlavy a způsobil si zhmoždění a podvrtnutí krční páteře. Tato újma mu nebyla způsobena jinou osobou, bylo na jeho svobodné vůli, jakým stylem zákrok provede a kdy musel počítat s následky, a měl být proto pojištěn a pojišťovna neměla chtít tato vyplacená plnění po jiných osobách, soud má za to, že k újmě na zdraví obou poškozených došlo v důsledku protiprávního jednání žalovaných (pravomocně za toto jednání odsouzených), kteří tak nesou odpovědnost za své jednání a žalobkyně jakožto pojistitel řádně plnila a zcela po právu ve smyslu § 2820 odst. 1 občanského zákoníku požaduje toto plnění, které vyplatila, po obou žalovaných. S ohledem na výše uvedené tak soud shledal námitky žalovaných právně bezvýznamnými, proto rozhodl tak, jak bylo výše uvedeno.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch, přiznal soud plnou náhradu nákladů řízení a žalovaní 1) a 2) byli proto žalobkyni zavázáni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 41 213 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají z nákladů na právní zastoupení žalobkyně spočívající v odměně zástupce, jejíž výše se odvíjí od ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a představuje částku 6 340 Kč za jeden úkon ve věci a hotové výdaje 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Soud přiznal žalobkyni náhradu těchto úkonů:- příprava a převzetí věci dne 29. 5. 2015 – 6 340 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- předžalobní výzva ze dne 17. 10. 2022 – 6 340 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 1. 2023 – 6 340 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- replika k podání žalovaných dne 24. 4. 2023 – 6 340 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- účast u ústního jednání dne 3. 10. 2023 v době od 9,00 do 10,13 hod – 6 340 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.).Dále soud zavázal žalované 1) a 2) zaplatit žalobkyni na nákladech řízení náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny, 1 půlhodina á 100 Kč, tj. 400 Kč dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a cestovné zástupkyně žalobkyně k jednání soudu dne 3. 10. 2023 za cestu z , Anonymizováno, , Anonymizováno, do , adresa, a zpět v délce 60 km, tj. 30 km za jednu cestu motorovým vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 6 l/100 km benzínu Natural dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. při sazbě 5,20 Kč/1 km, tj. 312 Kč (§ 1 písm. b), spotřebě benzínu Natural 95 při ceně 41,20 Kč/ 1 l (§ 4 písm. a), tj. 148 Kč, činí cestovné 460 Kč. Soud přiznal k výše uvedeným nákladům řízení 21 % DPH, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně, a to ve výši 7 153 Kč. Soud uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni takto vyčíslené náklady řízení ve výši 41 213 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

15. V daném případě je žalobkyně v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, osvobozena od placení soudních poplatků a jejímu návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno, byla proto v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 téhož zákona přenesena tato povinnost na žalované. Ti byli zavázáni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku podle položky č. 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků společně a nerozdílně částku 6 531 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.