62 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 608 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč od 31. 5. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč od 4. 9. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč od 30. 11. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od 21. 9. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od 11. 12. 2014 do zaplacení a na nákladech řízení částku 384 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

1. Žalobkyně si dne 25. 1. 2021 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 608 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že podle § 37 zákona o drahách v platném znění cestující, který na výzvu pověřené osoby se neprokáže platným jízdním dokladem a nezaplatí-li jízdné a přirážku podle článku IX Smluvních přepravních podmínek, je povinen zaplatit jízdné a přirážku ve výši 1 000 Kč a od 1. 6. 2013 ve výši 1 500 Kč. Jízdné a přirážka k jízdnému jsou splatné do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Úroky z prodlení jsou uplatňovány od 16. kalendářního dne, neboť 16. kalendářním dnem ode dne provedení přepravy se žalovaný dostal do prodlení s placení peněžitého závazku, až do jeho úplného zaplacení. Žalovaný se při kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem dne 15. 5. 2013 v čase 9:56 hodin na lince trolejbusu číslo jízdné činilo 16 Kč, dne 19. 8. 2013 v čase 11:08 hodin na lince tramvaje číslo jízdné činilo 16 Kč, dne 14. 11. 2013 v čase 11:09 na lince tramvaje číslo jízdné činilo 16 Kč, dne 5. 9. 2014 v čase 11:05 hodin na lince tramvaje číslo jízdné činilo 20 Kč, dne 25. 11. 2014 v čase 9:10 na lince tramvaje číslo jízdné činilo 20 Kč a dne 12. 9. 2019 v čase 9:13 hodin na lince autobusu číslo jízdné činilo 20 Kč. Důkazem o těchto jízdách bez jízdního dokladu jsou dohody sepsané s cestujícím č. I číslo, č. I číslo, I číslo, I číslo, I číslo a číslo.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že žalovaný cestoval dne 15. 5. 2013, 19. 8. 2013, 14. 11. 2013, 5. 9. 2014 a 25. 11. 2014 na linkách číslo bez platného jízdního dokladu, přičemž jízdné činilo 16 Kč a 20 Kč. Za tyto přestupky byla žalovanému vyměřena přirážka k jízdnému v částce 1 000 Kč a 1 500 Kč za každou jízdu bez jízdního dokladu. Pravdivost skutečností uvedených v těchto dohodách s cestujícím č. I číslo, I číslo, I číslo, I číslo a I číslo žalovaný stvrdil svým podpisem. Na dlužnou částku žalobkyni ničeho nezaplatil.

5. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla z části podána důvodně. Žalobkyně je dopravcem veřejné linkové dopravy podle zákona č. 111/1994 Sb., resp. dopravcem drážní dopravy podle zákona č. 266/1994 Sb. v platném znění a žalovaný nástupem do vozidla městské hromadné dopravy uzavřel s žalobkyní přepravní smlouvy, čímž mu vznikla povinnost dodržovat přepravní řád, Smluvní přepravní podmínky a zejména povinnost zaplatit cenu za přepravu dle platného tarifu (§ 760 a následující občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 a § 2550 a násl. občanského zákoníku). Výše jízdného dle platného tarifu žalobkyně činila 16 Kč a 20 Kč. Jelikož se žalovaný při přepravních kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit žalobkyni nejen stanovené jízdné, ale i přirážku k jízdnému v částce 1 000 Kč a 1 500 Kč. Výše přirážky vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek žalobkyně, a to pro každý jednotlivý případ neoprávněné jízdy. Žalovaný pohledávky žalobkyně v souladu s ustanovením § 558 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a § 2053 občanského zákoníku uznal, má se proto zato, že závazky žalovaného vůči žalobkyni v době uznání trvaly. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 088 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byl podle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 a § 1970 občanského zákoníku zavázán zaplatit žalobkyni také příslušenství, a to úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána ustanovením § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k tomuto plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

6. Ve zbývající části, a to co do částky 1 520 Kč s příslušenstvím, soud neshledal žalobu důvodnou, neboť žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný dne 12. 9. 2019 v čase 9:13 na lince autobusu číslo cestoval bez platného jízdního dokladu, přičemž tuto skutečnost v řízení prokazovala dohodou s cestujícím číslo podle které měl žalovaný uznat co do důvodu i výše částku 1 520 Kč a zavázat se k její úhradě, přičemž tato dohoda s cestujícím není žalovaným podepsaná. Není proto zřejmé, že by žalovaný tuto dohodu s žalobkyní skutečně uzavřel a že skutečnosti žalobkyní tvrzené v žalobě byly touto listinou prokázány. Žádný jiný důkaz žalobkyně v řízení nenavrhla, k nařízenému jednání dne 20. 7. 2021 se nedostavila, svou neúčast u jednání omluvila, nemohla být proto soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o své povinnosti důkazní, tj. o své povinnosti navrhovat důkazy k prokázání skutkových tvrzení. Žalobkyně v této části neunesla důkazní břemeno v rámci uplatněného nároku na zaplacení částky 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 9. 2019 do zaplacení. Soud proto ve výše uvedeném rozsahu nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 384 Kč. Úspěch žalobkyně v tomto řízení byl jen částečný co do 82 % a co do 18 % byla žalobkyně neúspěšná, proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 64 %. Při plném úspěchu by náklady řízení žalobkyně představovaly zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., to je celkem v částce 600 Kč. Soud žalobkyni z této částky přiznal 64 % nákladů řízení, a to 384 Kč. Žalovaný byl takto vyčíslené náklady řízení zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.