62 C 17/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o snížení vyživovací povinnosti

I. Žaloba, aby soud snížil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, naposledy stanovenou rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka] na částku 3 000 Kč měsíčně, s účinností od 29. 10. 2020 na částku 800 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce si dne 15. 10. 2021 podal u Okresního soudu ve Frýdku-Místku žádost o snížení výživného zpětně od 29. 10. 2020. Své podání odůvodnil tím, že je momentálně od 29. 10. 2020 ve výkonu trestu, není pracovně zařazen a po celou dobu není schopen splácet částku 3 000 Kč měsíčně na výživné synovi [celé jméno žalovaného] a vzniká mu tím opět na výživném dluh, za který je momentálně ve výkonu trestu. Žádá tedy, aby soud výživné snížil a podáním ze dne 2. 2. 2022 navrhoval, aby výživné bylo sníženo na částku 800 Kč, po ukončení trestu vše zaplatí, co bude moct nejrychleji.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 12. 11. 2021 uvedl, že se snížením výživného od 29. 10. 2020 nesouhlasí, a to z důvodu zvýšených nákladů na jeho živobytí. Po celou dobu mu na jeho živobytí přispívá matka [jméno příjmení] a její přítel [jméno] [příjmení], u kterého žijí ve společné domácnosti, a to částkou 2 000 Kč měsíčně. Tito stále přispívají na jeho bydlení, ošacení, stravování a na studium na Střední škole technické a dopravní v [obec] [část obce]. Platí 1 000 Kč měsíčně na učební pomůcky, tj. sešity a učebnice a potřebné předměty pro studium, přispívají na dopravu do školy částkou 1 500 Kč, v současné době studuje a otec se nikdy nezajímal o jeho potřeby, ani o něj samotného, taky ho nezajímalo, zda něco potřebuje. Matka neustále neplacení výživného řešila a zažádala o náhradní výživné, které bylo k 1. 7. 2021 schváleno, po dovršení jeho plnoletosti je toto náhradní výživné zasíláno jeho osobě, taktéž byl podán návrh na exekuci. Z tohoto důvodu nesouhlasí se snížením výživného od 29. 10. 2020.

3. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků, když tito se k jednání nedostavili.

4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z těchto důkazů: z rozsudku [název soudu] ze dne 7. 7. 2015 sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno tvrzení, že byla soudem schválena dohoda rodičů [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], podle níž se otec zavázal ke zvýšení výživného pro tehdy nezletilého syna [jméno] z částky 500 Kč měsíčně na 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2015 a rozsudek nabyl právní moci 22. 8. 2015. V době rozhodování žalovaný jako nezletilý ukončil pátou třídu základní školy a s jeho zdravotním stavem nebyly žádné výdaje, otec poskytoval výživné v částce 500 Kč a s tímto se nestýkal, ani nic dalšího žalovanému nekupoval. Žalobce v té době neměl jinou vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s příjmem okolo 15 000 Kč měsíčně. Ze zprávy Vězeňské služby České republiky, [stát. instituce] bylo prokázáno, že žalobce byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody 29. 10. 2020 a v současné době má konec tohoto trestu stanoven na 3. 10. 2025, není pracovně zařazen a pracovní odměnu nepobírá. Z usnesení [název soudu] ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že bylo rozhodnuto ve věci oprávněného [celé jméno žalovaného] proti povinnému [celé jméno žalobce] v rámci výkonu rozhodnutí vymožením výživného byl vyrozuměn nový plátce mzdy, a to Vězeňská služba ČR, o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného k uspokojení přednostní pohledávky na dlužném výživném, a to od 1. 3. 2011 do 30. 4. 2013 ve výši 13 000 Kč, za dobu od 1. 5. 2013 ve výši 500 Kč a dále byl výkon rozhodnutí rozšířen o nedoplatek z titulu zvýšení výživného od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2015 v částce 17 000 Kč a běžné výživné od 1. 8. 2015 ve výši 3 000 Kč s tím, že výkon rozhodnutí nebyl zastaven pro žádnou částku a předmětem výkonu rozhodnutí je dlužné výživné v částce 186 562 Kč a běžné výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2021. Z potvrzení o studiu ze dne 9. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný je od 1. 9. 2019 dosud studentem Střední školy technické a dopravní [obec] [část obce], a to studentem denního studia. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne 11. 12. 2017 byla u [název soudu] podána obžaloba na žalobce, a to pro přečin zanedbání povinné výživy, když v době od 1. 10. 2016 do 18. 11. 2017 se žalobce žádnou částkou nepodílel na výživě žalovaného [celé jméno žalovaného], přičemž za uvedené období způsobil dluh na běžném výživném v částce 42 000 Kč, tedy si úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší, než 4 měsíce. Trestním příkazem ze dne 14. 3. 2018 byl žalobce shledán vinným tohoto skutku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobodu trvání jednoho roku, přičemž tento trest mu byl odložen na zkušební dobu 3 let, současně mu byl uložen i peněžitý trest v celkové výši 20 000 Kč a tento měl uhradit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně a pokud nebude tento peněžitý trest vykonán, pak byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců a byl mu uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 30 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci 6. 6. 2018. Usnesením [název soudu] ze dne 23. 7. 2019 bylo rozhodnuto, že peněžitý trest, který byl v této věci žalobci uložen, byl přeměněn na trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, toto usnesení nabylo právní moci 17. 8. 2019 a usnesením [název soudu] v této věci ze dne 29. 6. 2020 pak byl přeměněn zbytek nevykonaného peněžitého trestu v částce 18 000 Kč v náhradní trest odnětí svobody v trvání 54 dnů a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 7. 2020. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že proti žalobci byla dne 21. 2. 2019 podána obžaloba pro přečin zanedbání povinné výživy, který si od 1. 12. 2017 do 6. 2. 2019 na tehdy nezletilého [celé jméno žalovaného] řádně neplnil, přičemž za dané období na výživném způsobil dluh v celkové výši 45 000 Kč, tedy úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší, než 4 měsíce. Za uvedené jednání byl žalobce trestním příkazem ze dne 29. 3. 2019 odsouzen, a to k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a toto rozhodnutí nabylo právní moci 29. 6. 2019. Usnesením [název soudu] ze dne 1. 7. 2020 v této věci bylo rozhodnuto o přeměně nevykonané části trestu obecně prospěšných prací ve výměře 285 hodin na trest odnětí svobody nepodmíněný v trvání 285 dní s tím, že pro účely výkonu trestu odnětí svobody byl zařazen do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 26. 9. 2020. Z rozsudku [název soudu] ze dne 10. 6. 2021 sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobce byl shledán vinným pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, pročež byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozhodnutí si státní zástupce podal odvolání, které bylo [název soudu] ve veřejném zasedání ze dne 29. 7. 2021 zamítnuto a rozsudek tak nabyl právní moci 29. 7. 2021.

5. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že vyživovací povinnost k tehdy nezletilému žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 7. 2015, kterým byla schválena dohoda rodičů, a to matky žalovaného a žalobce, kterou byla vyživovací povinnost k žalovanému stanovena od 1. 1. 2015 na částku 3 000 Kč měsíčně, kterou se žalobce, jako otec žalovaného, zavázal hradit tehdy k rukám matky žalovaného. Tehdy nezletilý žalovaný byl žákem páté třídy základní školy s běžnými potřebami dítěte, které nemělo žádné mimořádné výdaje spojené se zdravotním staven a dalšími koníčky. Žalobce v té době neměl žádnou další vyživovací povinnost, se synem se nevídal, žádné dárky mu nekupoval, o něj se nezajímal a jeho příjem v té době činil 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný je od 1. 9. 2019 studentem Střední školy technické a dopravní v [obec] [část obce], a to v denním studiu a na jeho výživu žalobce dlouhodobě ničeho nepřispívá, proto je vedeno exekuční řízení od roku 2013 a žalobce dluží na výživném do 28. 2. 2021 částku dosahující téměř částky 190 000 Kč a dále neplatí ani běžné výživné od 1. 3. 2021 v částce 3 000 Kč měsíčně. Pro přečin zanedbání povinné výživy byla na žalobce podána dne 11. 12. 2017 u [název soudu] obžaloba, a to pro dluh na výživném ve výši 42 000 Kč za období od 1. 10. 2016 do 18. 11. 2017 a za toto jednání byl žalobce odsouzen trestním příkazem na dobu 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 3 let s peněžitým trestem ve výši 20 000 Kč, který mu bylo umožněno splácet po 2 000 Kč měsíčně a s náhradním trestem 2 měsíce a taktéž zákazem činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Vzhledem k tomu, že si žalobce tento peněžitý trest nesplnil, byl mu tento přeměněn na 150 hodin obecně prospěšných prací a taktéž následně mu byl trest přeměněn ve zbývající části na trest odnětí svobody v délce 54 dnů a na tuto dobu byl zařazen do věznice s ostrahou, toto rozhodnutí nabylo právní moci 28. 7. 2020. Na žalobce byla dále pro přečin zanedbání povinné výživy podána u [název soudu] obžaloba dne 21. 2. 2019, když si tuto svou povinnost od 1. 12. 2017 do 6. 2. 2019 neplnil a na výživném mu tak vznikl za dané období dluh ve výši 45 000 Kč. Žalobce byl odsouzen trestním příkazem ze dne 29. 3. 2019 k obecně prospěšným pracím v rozsahu 300 hodin a vzhledem k tomu, že si tento trest nevykonal, pak mu byl dne 1. 7. 2020 přeměněn na trest odnětí svobody v délce 285 dní a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl [název soudu] rozsudkem ze dne 10. 6. 2021 odsouzen za pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 3 let a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 29. 7. 2021. Žalobce byl dodán do výkonu trestu 29. 10. 2020, tento si nadále vykonává, není zde pracovně zařazen a konec trestu má stanoven na 3. 10. 2025. Žalobce si tak svou vyživovací povinnost dlouhodobě neplnil a ani v současné době neplní.

6. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku - Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 občanského zákoníku - Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku - Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení - Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se případně i k péči o rodinnou domácnost.

10. Podle ustanovení § 163 občanského soudního řádu - Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

11. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V daném případě se žalobce domáhal svou žalobou snížení vyživovací povinnosti k žalovanému, a to od 29. 10. 2020 z částky 3 000 Kč měsíčně na částku 800 Kč měsíčně, když žalobce je v současné době ve výkonu trestu a není zde pracovně zařazen. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se snížením vyživovací povinnosti nesouhlasí, když jeho životní potřeby částku 3 000 Kč, ke které byl žalobce zavázán, odůvodňují, je nadále studentem střední školy a nemá žádný příjem a veškeré jeho náklady hradí jeho matka. Také poukázal na skutečnost, že žalobce si nikdy svou vyživovací povinnost neplnil řádně a dlouhodobě výživné řádně neplatí. V daném případě vyživovací povinnost žalobce k žalovanému nadále trvá ve smyslu § 911 občanského zákoníku, neboť žalovaný doposud nenabyl schopnosti se sám živit, když je studentem střední školy denního studia, nemá žádný příjem, ze kterého by si své potřeby mohl uspokojovat sám. Pokud se žalobce domáhal snížení této vyživovací povinnosti od doby nástupu do výkonu trestu s tím, že není ve výkonu trestu pracovně zařazen a dluh mu tak narůstá, soud k tomuto uvádí, že tato skutečnost sama o sobě není důvodem pro snížení vyživovací povinnosti, neboť k této se sám žalobce zavázal dohodou ze dne 7. 7. 2015 uzavřenou u [název soudu], kterým byla jeho vyživovací povinnost k žalovanému zvýšena z částky 500 Kč na částku 3 000 Kč měsíčně, žalobce nemá žádnou další vyživovací povinnost a tuto si řádně dlouhodobě neplní, o čemž svědčí i skutečnost, že byl odsouzen pro přečin zanedbání povinné výživu, tedy za úmyslné jednání, za což byl potrestán v obou případech trestním příkazem, když za období od 1. 10. 2016 do 18. 11. 20017 mu na tomto výživném vznikl dluh v částce 42 000 Kč a za období od 1. 12. 2017 do 6. 2. 2019 v částce 45 000 Kč. V obou případech mu byl uložen trest, který byl následně přeměněn na trest odnětí svobody a pro účely výkonu trestu byl v obou případech zařazen do věznice s ostrahou a následně tak byl odsouzen pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání, a to k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 3 let a opět byl zařazen do věznice s ostrahou. Z toho vyplývá, že žalobce svým úmyslným jednáním se připravil o možnost řádně hradit výživné, když toto nečinil ani v době, kdy byl na svobodě, tedy už v té době si tuto vyživovací povinnost dlouhodobě řádně neplnil. Soud má tedy za to, že ve smyslu § 913 odst. 2 občanského zákoníku se žalobce jako povinný vzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání a výdělečné činnosti či majetkového prospěchu, když za úmyslné přečiny a pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví byl odsouzen a zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, tedy sám se svým jednáním vzdal možnosti, aby si tuto vyživovací povinnost řádně mohl plnit tak, jak se k této sám zavázal. Soud má za to, že pokud by se žalobce nedopouštěl úmyslné trestné činnosti, mohl by dosahovat příjmu, z něhož by mohl plnit vyživovací povinnost k žalovanému. Není zde prostor pro snížení vyživovací povinnost od nástupu žalobce do výkonu trestu, když výkon trestu je důsledkem jednání žalobce. Proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce byl v řízení neúspěšný a úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.