62 C 210/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o 70 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 21. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 23 828 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně si dne 21. 5. 2021 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že za trvání manželství účastníci spolu 29. 5. 2019 uzavřeli dohodu ve smyslu § 757 občanského zákoníku. Jejich manželství uzavřené dne 23. 3. 1996 bylo rozvedeno rozsudkem název soudu ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. spisová značka, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2020 dle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Dle čl. VI. bod 3 dohody se žalovaný zavázal platit na účet žalobkyně měsíčně částku minimálně ve výši 10 000 Kč tak, aby z jejího účtu odcházely splátky úvěru č. bankovní účet, když výlučným oprávněným a povinným ze smlouvy s právnická osoba se stal žalovaný, který se zavázal úvěr doplatit tak, že jí bude zasílat uvedené částky ke každému 15. dni v měsíci a ona bude splátky platit věřiteli. Od listopadu 2020 žalovaný svou povinnost porušuje, neplatí na její účet v této souvislosti ničeho. Žalobkyně platí za žalovaného každý měsíc právnická osoba anonymizováno 10 000 Kč. Žalovaného dopisem z 21. 1. 2021 vyzvala k zaplacené v té době splatné částky 30 000 Kč a dopisem ze dne 3. 5. 2021 jej vyzvala k zaplacení dlužné částky splatné do té doby do 20. 5. 2021, ale bezvýsledně. Za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 5. 2021, tj. za 7 měsíců, žalovaný je v prodlení s částkou 70 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení požaduje až od 21. 5. 2021 z důvodu, když je to pro žalovaného výhodnější.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 29. 7. 2021 k této žalobě uvedl, že nárok na zaplacení částky 70 000 Kč neuznává, na svou obranu uvádí, že je nesporné, že mezi žalobkyní a žalovaným existovalo manželství a že byla uzavřená dohoda o vypořádání společného jmění dne 29. 5. 2020. Za trvání manželství uzavřeli účastníci, jako úvěrovaní, s bankou právnická osoba, jako úvěrující, smlouvu o úvěru č. bankovní účet, na jejímž základě byl účastníkům poskytnut úvěr ve výši 529 386 Kč. Ke dni zániku společného jmění manželů v důsledku rozvodu činila výše dluhu částku 458 699,52 Kč. Uvedený úvěr splácí po zániku SJM žalovaný i nadále sám a již uhradil částku 90 466 Kč. Dále byla za trvání manželství uzavřena smlouva o úvěru č. bankovní účet s uvedenou bankou, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč, na který žalovaný zaplatil 21 166 Kč. Rovněž byla za trvání manželství s právnická osoba uzavřena smlouva o úvěru č. bankovní účet, na který bylo ze strany žalovaného zaplaceno 86 511 Kč Celkem tak žalovaný na společné dluhy zaplatil částku 198 143 Kč. Jelikož dosud nebyl uvedený závazek vyplývající ze zaniklého SJM účastníků vypořádán, vzniklo žalovanému vůči žalobkyni právo na zaplacení poloviny takto zaplaceného společného dluhu, tj. částky 99 081,50 Kč. Žalovaný si tak započítává na svůj dluh vůči žalobkyni část své pohledávky za žalobkyní z titulu dosud nevypořádaných dluhů vzniklých za trvání SJM ve výši 70 000 Kč. Na základě tohoto navrhuje žalovaný, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k vyjádření žalovaného ze dne 1. 9. 2021 uvedla, že k uzavření dohody došlo v roce 2019, nikoliv až v roce 2020, jak uvádí žalovaný. Úvěry, o kterých se žalovaný ve svém vyjádření zmiňuje a které podřazuje společným závazkům, však těmito nejsou. Dohoda obsahu v článku VI., bod 4, který výslovně uvádí, že:„ vyjma výše uvedeného předmětný úvěr uvedený v článku VI., bod 1 dohody, se každý z účastníků stává výlučným oprávněným a povinným ze smluv o úvěrech, půjčkách…., které byly uzavřeny jeho jménem.“ právnická osoba je žalobkyně u úvěru na částku 529 386 Kč uvedena pouze jako manželka, která souhlasí s poskytnutím úvěru žalovanému. U zbylých není její podpis uveden, ani v této souvislosti, jedná se o výlučné závazky žalovaného. Z jeho strany se tak jedná o účelovou námitku směřující pouze ke zdržení celého řízení. Žalobkyně u jednání na podaném žalobním návrhu setrvala, když uvedla, že ze strany žalovaného doposud ničeho zaplaceno nebylo, když žalovaný svůj závazek vyplývající z předmětné smlouvy v době do listopadu 2020 řádně hradil.

4. Žalovaný u jednání na svém stanovisku ve věci setrval a navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

5. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z těchto důkazů: z nesporných tvrzení účastníků a z rozsudku název soudu ze dne 6. 12. 2019 sp. zn. spisová značka, z nichž bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli manželství dne 23. 3. 1996 a tímto rozsudkem bylo toto jejich manželství k jejich společnému návrhu rozvedeno, když účastníci od října 2018 společně nežili a předmětné manželství bylo rozvedeno ve smyslu ustanovení § 757 občanského zákoníku, neboť účastníci spolu více, než šest měsíců nežili, soudu předložili soudem schválenou dohodu rodičů, kterou byla upravena práva a povinnosti k nezletilým dětem narozeným za trvání manželství účastníků na dobu po rozvodu manželství, která byla pravomocná, a rovněž předložili dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 23. 5. 2019, ve které si na dobu po rozvodu vypořádali jejich vzájemné majetkové vztahy s tím, že smlouva byla uzavřena písemně a jejich podpisy byly úředně ověřeny. Rozhodnutí nabylo právní moci 20. 1. 2020. Z dohody o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne 29. 5. 2019 bylo prokázáno, že účastníci řízení jako manželé uzavřeli ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku dohodu, ve které v čl. I. bod 1.4 uvádí, že od října 2018 jako manželé spolu nežijí. V čl. VI. bod 6.3 se dohodli, že se žalovaný stává výlučným oprávněným a povinným ze smlouvy o úvěru č. bankovní účet uzavřené s právnická osoba s tím, že se zavazuje tento úvěr doplatit výlučně sám, platby splátek úvěru budou prováděny tak, že žalovaný se zavazuje měsíčně zasílat na účet žalobkyně č. bankovní účet částku v minimální výši 10 000 Kč měsíčně, a to vždy k 15. dni v měsíci, když tuto se žalobkyně zavazuje zasílat na úvěrový účet u právnická osoba až do úplného zaplacení. V čl. IV. bod 4 se účastníci dále dohodli, že každý z nich se stává vyjma výše citovaného úvěru výlučným oprávněným a povinným ze smluv o úvěrech a půjčkách, ze smluv o zřízení a vedení účtu, ze smluv o stavebním spoření, životním pojištění, důchodovém připojištění a podobně, které byly uzavřeny jeho jménem. V článku VIII. bod 1 se také dohodli a prohlásili, že jsou tímto zcela vyrovnáni a nebudou mít vůči sobě další nároky z titulu společného jmění manželů, včetně jakýchkoliv investic do společného jmění manželů, do výlučného majetku účastníků a z výlučného majetku účastníků do společného jmění manželů a v čl. VIII. bod 4 dohodli, že pokud do společného jmění účastníků této dohody budou patřit v den právní moci rozsudku, kterým se jejich manželství rozvádí, i jiná práva a závazky, než jsou uvedeny v této dohodě, stane se výlučným oprávněným a povinným z těchto práv a závazků ten z účastníků této dohody, který učinil právní úkon, na základě kterého závazek nebo právo vznikly, pokud by byl účastník této dohody, který neučinil právní úkon, na základě kterého závazek vznikl, povinen z titulu závazku plnit věřiteli, oprávněném požadovat po druhém účastníkovi náhradu toho, co za něj plnil. Žalovaný předmětnou dohodu podepsal 23. 5. 2019 a jeho podpis je téhož dne úředně ověřen a žalobkyně dohodu podepsala 29. 5. 2019 a téhož dne byl její podpis úředně ověřen. Z výzvy k plnění ze dne 21. 1. 2021 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně jejím jménem vyzval žalovaného k zaplacení částky 30 000 Kč, kterou dluží z uvedené dohody o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu, a to čl. VI. bod 3, když od listopadu 2020 tato částka plněna není a do ledna 2021 dluží 30 000 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 3. 5. 2021 bylo prokázáno, že se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce domáhá po žalovaném úhrady ve výši 60 000 Kč, když od listopadu 2020 do dubna 2021 není plněno dle dohody o úpravě majetkových poměrů a bydlení, když na její účet měla být zasílána částka 10 000 Kč s tím, že pokud do 20. 5. 2021 nebude uhrazena celá částka ve výši 70 000 Kč, bude ve věci podána žaloba.

6. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že účastníci řízení uzavřeli manželství 23. 3. 1996 a jejich manželství bylo ke společnému návrhu rozvedeno rozsudkem název soudu ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. spisová značka. Manželství účastníků bylo rozvedeno podle ustanovení § 757 odst. 1 občanského zákoníku, když tito splnili všechny podmínky citovaného zákonného ustanovení, včetně povinnosti předložit písemnou smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, případné úpravy vyživovací povinnosti s úředně ověřenými podpisy účastníků. Rozsudek nabyl právní moci 20. 1. 2020. Na dobu po rozvodu manželství si účastníci uzavřenou písemnou dohodou ze dne 29. 5. 2019 vypořádali veškerý majetek tvořící jejich společné jmění manželů, když mimo jiné si jmenovitě vypořádali úvěr č. bankovní účet u právnická osoba Výlučným oprávněným a povinným z této smlouvy o úvěru se stal žalovaný, který se zavázal úvěr doplatit výlučně sám, a to tak, že platby splátek úvěru bude měsíčně zasílat na účet žalobkyně v dohodě uvedený, a to v minimální výši 10 000 Kč měsíčně, vždy k 15. dni v měsíci a žalobkyně se zavázala na úvěrový účet u právnická osoba zasílat tuto částku až do úplného zaplacení úvěru. Dále se dohodli, že každý z nich se stává oprávněným a povinným mimo jiné ze smluv o úvěrech, půjčkách, ze smluv o zřízení a vedení účtu a podobně, které byly uzavřeny jeho jménem. Taktéž se dohodli, že pokud do společného jmění účastníků dohody budou patřit v den právní moci rozsudku, kterým bylo manželství rozvedeno, i jiná práva a závazky, než jsou uvedeny v dohodě, tak výlučným oprávněným a povinným z těchto práv a závazků je ten z účastníků této dohody, který učinil právní úkon, na základě kterého závazek či právo vznikly. Žalovaný si poté, kdy bylo jejich manželství rozvedeno, povinnost plynoucí z této smlouvy řádně plnil, a do října 2020 hradil částku 10 000 Kč měsíčně na zaplacení svého úvěru na účet žalobkyně, která jej dále hradila tomuto bankovnímu ústavu. Od listopadu 2020 však žalovaný svou povinnost hradit částku 10 000 Kč měsíčně neplnil a na účet žalobkyně nezasílal, byl proto žalobkyní prostřednictvím jejího zástupce dopisem ze dne 21. 1. 2021 vyzván k úhradě částky 30 000 Kč, tj. za období od listopadu 2020 do ledna 2021. Přes tuto výzvu však žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ani dále nehradil sjednané platby, byl proto žalobkyní dopisem ze dne 3. 5. 2021 vyzván k úhradě částky 70 000 Kč, tj. za období od listopadu 2020 do května 2021, s upozorněním na skutečnost, že pokud nebude do 20. 5. 2021 dlužná částka zaplacena, bude podána ve věci žaloba. Žalovaný ani poté na účet žalobkyně ničeho nezaplatil a dluží za výše uvedené období částku 70 000 Kč.

7. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím. Tato povinnost žalovanému vyplývala z uzavřené dohody o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne 29. 5. 2019. Tato dohoda nabyla účinnosti právní mocí výroku o rozvodu jejich manželství, a to dnem 20. 1. 2020. Manželství účastníků, které bylo uzavřeno 23. 3. 1996, bylo rozsudkem z 6. 12. 2019 rozvedeno, a to podle § 757 občanského zákoníku Dohodou o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství se žalovaný zavázal, a to v rámci vypořádání finančních závazků, že se stane výlučným oprávněným a povinným ze smlouvy o úvěru č. bankovní účet u právnická osoba a zavázal se, že jej výlučně sám doplatí, když platby na splátky tohoto úvěru se zavázal zasílat na účet žalobkyně v minimální výši 10 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci a žalobkyně se zavázala na úvěrový účet u právnická osoba tuto částku zasílat až do úplného zaplacení. Od 20. 1. 2020, kdy nabyla tato dohoda účinnosti, si žalovaný tuto svou povinnost řádně plnil, když do října 2020 částky na účet žalobkyně zasílal. Od listopadu 2020 tak ovšem nečinil, sjednané platby na účet žalobkyně nezasílal. Žalobkyně jej proto prostřednictvím svého zástupce výzvami ze dne 21. 1. 2021 a 3. 5. 2021 vyzvala k plnění platební povinnosti, a to s upozorněním na soudní vymáhání dlužné částky 70 000 Kč. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil a nadále si svou povinnost neplní. Žalovaný dluží žalobkyni za období od listopadu 2020 do 31. 5. 2021 částku 70 000 Kč.

8. Pokud žalovaný v řízení tvrdil, že účastníci řízení za trvání manželství ještě uzavřeli smlouvou o úvěru č. bankovní účet, na základě které byl poskytnut úvěr ve výši 530 000 Kč, který ke dni právní moci výroku o rozvodu manželství činí 459 000 Kč a žalovaný jej splácí, přičemž od právní moci výroku o rozvodu manželství uhradil 90 466 Kč. Účastníci řízení uzavřeli další smlouvy o úvěru, a to č. bankovní účet u stejné banky, která poskytla úvěr ve výši 130 000 Kč a žalovaný sám zaplatil 21 166 Kč a smlouva o úvěru s právnická osoba bankovní účet, na který ze strany žalovaného bylo zaplaceno 86 511 Kč, celkem za úvěry žalovaný zaplatil částku 198 143 Kč. Žalovaný tímto tvrdil, že výše uvedené závazky, které vyplývaly ze zaniklého SJM, nebyly vypořádány, takže má žalovaný právo na zaplacení poloviny těchto společných dluhů ve výši téměř 100 000 Kč, proto si započítává na tento svůj dluh část pohledávky za žalobkyní z titulu nevypořádaných dluhů vzniklých za trvání SJM ve výši 70 000 Kč. Soud k tomuto uvádí, že není pravdou, že by úvěry, které byly uzavřeny za doby trvání manželství účastníků, nebyly vypořádány, neboť v článku VI. bod 4 uzavřené dohody se uvádí, že se každý z účastníků stává oprávněným a povinným ze smlouvy o úvěrech, půjčkách a podobně, které byly uzavřeny jeho jménem. Takže pokud žalovaný za doby trvání manželství uzavřel další smlouvy o úvěrech, které by spadaly do společného jmění manželů, pak byly již vypořádány, a to tak, že se oprávněným a povinným z takovéto smlouvy stal ten, kdo takovouto smlouvu uzavřel. Pokud se týká dalších závazků, které zde byly ke dni právní moci výroku o rozvodu manželství, než jsou uvedeny v dohodě, tak se oprávněným a povinným z těchto stává ten, kdo učinil právní úkon, na základě kterého závazek vznikl. To znamená, že pokud tady byly ještě další úvěry, které žalovaný uzavíral, byť za trvání manželství, ale bez vědomí žalobkyně nebo i s jejím vědomím, pak jdou za tím, kdo je uzavřel, tzn., za žalovaným. Soud dále poukazuje i na skutečnost, že žalovaný v řízení sice tvrdil existenci výše uvedených úvěrů a plateb jím provedených od právní moci rozvodu, ovšem přes opakované výzvy soudu tyto nedoložil a neprokázal. U jednání tvrdil, že je dispozici nemá. Soud ovšem tyto skutečnosti považuje za nerozhodné, neboť výše citovanou dohodou o vypořádání SJM se k placení úvěrů, které uzavřel svým jménem (byť za trvání manželství) zavázal. Předmětnou dohodou byly proto vypořádány všechny pohledávky i závazky, které byly za doby trvání manželství uzavřeny, byť nejsou v této dohodě vyjmenovány a specifikovány, ale jdou za tím, jehož jménem byly uzavřeny. Soud podotýká, že si strany smlouvu přečetly, s touto souhlasily, když žalovaný po dobu od února 2020 do října 2020 z této smlouvy řádně plnil, tzn., vůči této ničeho nenamítal a nerozporoval. Soud má za to, že uzavřenou dohodou byly všechny závazky účastníků řízení řádně vypořádány a ze zaniklého společného jmění manželů tak již ničeho vypořádávat nelze.

9. Soud tak s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl a žalovaného zavázal zaplati žalobkyni částku 70 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byl podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zavázán zaplatit vedle jistiny také příslušenství, a to úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

10. Jelikož žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná v plném rozsahu, byl žalovaný podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázán zaplatit žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 23 828 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 500 Kč a z nákladů na právní zastoupení žalobkyně, spočívající v odměně zástupce ve výši 3 900 Kč za 1 úkon právní pomoci, to je za 4 úkony právní pomoci 15 600 Kč, a to za převzetí věci, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 1. 9. 2021 a účast u ústního jednání dne 11. 11. 2021 dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. a), 2 x d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotových výdajů stanovených paušální částkou 300 Kč za 1 úkon právní pomoci, to je za 4 úkony právní pomoci 1 200 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), 2 x d), g) a § 13 odst. 4 této vyhlášky a 21 % DPH ve výši 3 528 Kč. Soud uložil žalovanému, s ohledem na jeho neúspěch ve věci, zaplatit žalobkyni takto vyčíslené náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.