62 C 247/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 123 904,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 14. 8. 2025 do zaplacení a částku 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 14. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 32 779,45 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 784,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 813,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 993,27 Kč od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 713,27 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 10 280 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 23 993,27 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, částku 64 345 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 990,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 968,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 757,46 Kč od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 257,46 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 16 500 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 46 757,46 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu 27. 8. 2025 domáhala se žalobkyně, aby soud zavázal žalovaného zaplatit částku 123 904,45 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla 30. 9. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku 34 063 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 050 Kč s úrokovou sazbou 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 6 513 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 2 670 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 9. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 23 993,27 Kč a na dlužném poplatku 19 066,18 Kč. Žalovaný do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek zaplatil částku 19 720 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 4. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 43 059,45 Kč sestávající se z jistiny ve výši 23 993,27 Kč a dlužné části poplatku ve výši 19 066,18 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 813,81 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 784,50 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 23 933,27 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 993,27 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným 30. 8. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku 66 627 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 52 101 Kč s úrokovou sazbou 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 13 026 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 5 277 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 8. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 46 757,46 Kč a na dlužném poplatku 34 087,54 Kč. Žalovaný do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek zaplatil částku 43 500 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 4. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 80 845 Kč sestávající se z jistiny ve výši 46 757,46 Kč a dlužné části poplatku ve výši 34,087,54 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 968,78 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 990,94 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 46 757,46 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 757,46 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva z 29. 7. 2025. Žalovaný však dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:Z listiny označené jako „Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr“ z 30. 8. 2022, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 60 000 Kč na 24 měsíců. Žalovaný byl zaměstnán od 10. 12. 2020, doložil výplatní pásky za 6,7/2022, pracovní smlouvu, pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představoval částku 14 418 Kč, další čisté příjmy domácnosti 10 000 Kč, na výdaje byla započtena částka ve výši 1 400 Kč (odhadované měsíční výdaje). Žalovaný byl svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlel v nájmu.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 30. 8. 2022, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označena svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště. Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s poplatky ve výši 66 627 Kč, tj. celkem 126 627 Kč, ve 24měsíčních splátkách ve výši 5 227 Kč. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného z 30. 8. 2022 a podpisem právního předchůdce žalobkyně z téhož dne.Z tabulky umoření, že žalovaný uhradil ve splátkách 30. 9. 2022 částku 5 400 Kč, 31. 10. 2022 částku 5 300 Kč, 1. 12. 2022 částku 5 300 Kč, 3. 1. 2023 částku 5 300 Kč, 14. 2. 2023 částku 5 300 Kč, 14. 3. 2023 částku 5 300 Kč, 17. 4. 2023 částku 5 300 Kč, 24. 5. 2023 5 300 Kč a 24. 9. 2023 částku 1 000 Kč, tj. celkem 43 500 Kč.Z listiny označené jako „Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr“ z 30. 9. 2022, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč na 18 měsíců. Žalovaný byl zaměstnán od 1. 8. 2018, doložil výplatní pásky za 7,8/2022, pracovní smlouvu, pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představoval částku 14 418 Kč, další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč, na výdaje byla započtena částka interních splátek 5 277 Kč a částka ve výši 2 300 Kč (odhadované měsíční výdaje). Žalovaný byl svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlel v nájmu.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 30. 9. 2022, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označena svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště. Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s poplatky ve výši 34 063 Kč, tj. celkem 64 063 Kč, ve 24měsíčních splátkách ve výši 2 670 Kč. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného z 30. 9. 2022 a podpisem právního předchůdce žalobkyně z téhož dne.Z tabulky umoření, že žalovaný uhradil ve splátkách 31. 10. 2022 částku 2 700 Kč, 1. 12. 2022 částku 2 700 Kč, 3. 1. 2023 částku 2 700 Kč, 14. 2. 2023 částku 2 700 Kč, 14. 3. 2023 částku 2 700 Kč, 17. 4. 2023 částku 2 700 Kč, 24. 5. 2023 2 700 Kč a 24. 9. 2023 částku 820 Kč, tj. celkem 19 720 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 4. 2025, včetně přílohy č. 1, oznámení o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025, že právní předchůdce žalobkyně mj. postoupila na žalobkyni pohledávky za žalobkyní a informovala žalovaného o postoupení pohledávek ve výši 184 218,27 Kč na žalobkyni a současně jej vyzval k uhrazení této částky ve prospěch postupníka.Z předžalobní výzvy k plnění z 29. 7. 2025 včetně podacího lístku z 30. 7. 2025, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to nejpozději do 13. 8. 2025. Výzva byla žalovanému zaslána 30. 7. 2025.

4. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

5. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR z 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 OZ, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Soud nevzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně při uzavření obou smluv posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěry splácet, neboť právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal příjmovou a zejména výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně si nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.). Předmětná pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následující občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti jejího právního předchůdce posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 30. 8. 2022 a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 30. 9. 2022, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

16. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 30. 8. 2022 částku 60 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 43 500 Kč a dne 30. 9. 2022 částku 30 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil částku 19 720 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou z 29. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 13. 8. 2025.

17. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění na základě neplatných smluv, a to částku 60 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 43 500 Kč (což žalovaný ani netvrdil, že by některé částky nebyly žalobkyní zohledněny, když neuplatnil žádnou procesní obranu) a dále částku 30 000 Kč, na kterou bylo žalovaným zaplaceno 19 720 Kč. Soud konstatuje, že žalobkyně, na kterou byly předmětné pohledávky postoupeny, má v souladu se shora citovaným § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatných smluv poskytla žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 16 500 Kč (tj. 60 000 Kč – 43 500 Kč) a ve výši 10 280 Kč (tj. 30 000 Kč – 19 720 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ výzvou z 29. 7. 2025, která mu byla zaslána. Na základě uvedeného tak soud z částky 16 500 Kč a z částky 10 280 Kč, rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 11,5 % ročně od 14. 8. 2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku).

18. Ve výroku ad. I rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

19. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

20. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla v souvislosti s tímto řízením vůči žalobkyni požadovat, nevznikly.