62 C 272/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 23 558,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 710 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 4. 4. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 848,93 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 402,89 Kč od 18. 3. 2022 do 3. 4. 2025, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 692,89 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 9 402,89 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 535,26 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu 19. 5. 2025 se žalobkyně domáhala, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit částku ve výši 23 558,93 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo 26. 1. 2017 byla uzavřena smlouva č. , hodnota, s produktovým názvem , adresa, půjčka v hotovosti týdenní 01/2017. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce § 84 až 89 zákona o spotřebitelském úvěru posuzování schopnosti spotřebitele splácet probíhá na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povine poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobkyně, respektive jeho právní předchůdce jako poskytovatel úvěru splnil svou povinnost ve smyslu výše citovaných ustanovení, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele tento úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 8 917 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit činila 18 917 Kč, a to v hotovosti v 60týdenních splátkách ve výši 316 Kč, přičemž poslední splátka činila 273 Kč. Žalovaná zaplatila 2. 2. 2017 částku 350 Kč, 9. 2. 2017 320 Kč, 16. 2. 2017 300 Kč a 24. 2. 2017 320 Kč, tj. 1 290 Kč. Z těchto plateb byla částka 597,11 Kč započtena na jistinu, která tak byla ponížena na 9 402,89 Kč a částka 692,89 Kč na poplatek, který byl ponížen na 6 456,04 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyni vzniklo právo na zaplacení: smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek dlužné částky, přičemž žalobkyně požaduje tolik 5 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 535,26 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 700 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství, se všemi právy a s nimi spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z 1. 2. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 24 094,19 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 9 402,89 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 6 456,04 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 535,26 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 700 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení dluhu, a to nejpozději do 17. 3. 2022. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství pohledávky, a to smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaná ničeho nezaplatila. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu z 21. 3. 2025, ale ani na tuto žalovaná nereagovala. U jednání žalobkyně na podané žalobě setrvala.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, z 26. 1. 2017, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště , adresa, . Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč (úrok 1 789 Kč, za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 720 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení 4 408 Kč), v 60týdenních splátkách po 316 Kč a poslední splátkou ve výši 237 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit částku 18 917 Kč. Smlouva je opatřena podpisem žalované z 26. 1. 2017 a podpisem právního předchůdce žalobkyně z téhož dne, čímž žalovaná stvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti.

4. Z oznámení o postoupení pohledávky z 1. 2. 2022 včetně dokladu o odeslání, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o postoupení pohledávky ve výši 24 094,19 Kč na žalobkyni a současně jej vyzval k uhrazení této částky ve lhůtě 10 dnů. Zásilka byla na adresu uvedenou ve smlouvě zaslána žalované 11. 2. 2022.

5. Z předžalobní výzvy z 21. 3. 2025 včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 7 dnů od datace výzvy. Výzva byla žalované zaslána 24. 3. 2022.

6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

15. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR z 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

17. Soud nevzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal příjmovou ani výdajovou stránku žalované, když tato svá případná zjištění nedoložil. U jednání byla žalobkyně poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy k prokázání, jakým způsobem konkrétně žalované dospěla k závěru, že tato je schopna poskytnutý úvěr řádně splatit, což však žalobkyně neučinila, když uvedla, že k tomuto nedisponuje žádnými důkazy. Předmětná pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následující o. z. postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti jejího právního předchůdce posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 26. 1. 2017, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 26. 1. 2017 v hotovosti při podpisu smlouvy o zápůjčce částku 10 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 1 290 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou z 21. 3. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů ode dne vyhotovení této výzvy.

18. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 10 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 1 290 Kč (což žalovaná ani netvrdila, že by některé částky nebyly žalobkyní zohledněny, když neuplatnila žádnou procesní obranu). Soud konstatuje, že žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena, má v souladu se shora citovanými § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 8 710 Kč (tj. 10 000 Kč – 1 290 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. výzvou z 21. 3. 2025, která jí byla odeslána. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 8 710 Kč rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 11,75 % ročně od 4. 4. 2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku).

19. Ve výroku I. rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

20. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

21. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná (63 %) a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla v souvislosti s tímto řízením vůči žalobkyni požadovat, nevznikly.