62 C 296/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vystěhování z bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] v domě [č.p.] na ulici [adresa] [anonymizována dvě slova] v [obec] [část obce], do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení žalobkyně částku, o které bude rozhodnuto samostatným usnesením.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 5 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně si dne 12. 8. 2021 podala u soudu žalobu, kterou se domáhala vystěhování žalovaného z bytu. Své podání odůvodnila tím, že je majitelkou bytu [číslo] o velikosti 2+1 na ulici [adresa] [anonymizováno] [číslo]. Žije v tomto bytě se svou nezletilou dcerou a žalovaným. Žalovaným po ukončení střední školy se zaevidoval na úřadu práce, následovala občasná zaměstnání, přičemž syn se nezapojuje do chodu domácnosti. Žalovanému byla diagnostikována dětská mozková obrna, docházel na psychologii, kolem 19 roku věku došlo ke zhoršení zdravotního stavu, proto byla stanovena psychotická porucha, a to schizofrenie. Žalovaný se v současné době neléčí, popírá, že je nemocný, žádné léky neužívá. Soužití s žalovaným je velice problematické a psychicky náročné, i když mu byla stanovena diagnóza schizofrenie, rád se napije a je pak agresivní. Navrhovala žalovanému, aby využil možnosti zajistit si chráněné bydlení, což odmítal. Od jejich rodičů dostal 50 000 Kč, tyto mohl využít na kauci a zajistit si samostatné bydlení, ale místo toho peníze utratil. Byl hospitalizován v [obec], kde jej navštěvovala, tvrdil, že tato hospitalizace nebyla pro něj přínosná a nepřipouštěl si ani po této hospitalizaci svou diagnózu. Jeho každodenní výstupy ji psychicky natolik deptaly, že byla nucena vyhledat psychiatra a léčí se. Tyto problémy dodnes přetrvávají. Jejich společné soužití se podepisuje i na nezletilé dceři. Obává se, že žalovaný má pohledávky a má strach z toho, že se dostane do exekucí. Proto navrhovala, aby soud žalovaného vyklidil do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce doplnila své podání dne 12. 11. 2021, ve kterém uvedla, že na svém návrhu trvá a reaguje na vyjádření žalovaného, který žalovaný nárok neuznává, sám žalovaný však tvrdí, že situace doma není vůbec příznivá a že se na atmosféře v domácnosti nepodílí jen on sám, ale další dvě osoby a že psychický nátlak, kterému on je každodenně ze strany žalobkyně vystavován, spočívá v naprostém nerespektování jeho osobního soukromí, při příchodu žalobkyně do jeho pokoje bez předchozího zaklepání, při příchodu žalobkyně do koupelny v momentě, kdy provádí osobní hygienu, poukazuje na skutečnost, že žalobkyně s ním vůbec nekomunikuje o věcech, o kterých se vzájemně bavili a na kterých byli domluveni ohledně postupu jejich řešení. Žalobkyni nabídl např. možnost donášky nákupů, když byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr či brigádu, tak do domácnosti přispěl. Žalobkyně k tomuto uvedla, že zde není vymezeno věcně, nejsou zde uvedená žádná tvrzení či důkazy, které by prokazovaly důvodnost jeho setrvání a užívání předmětného bytu, jedná se tak o zahájení řízení o vyklizení nemovité věci, kdy návrh by činěn za stavu ukončení práva k užívání nemovité věci, tímto návrhem se žalobkyně domáhá z titulu ochrany vlastnického práva vyklizení nemovité věci, jež je vlastníkem, neboť strana žalovaná neprávem zasahuje do výkonu jejího vlastnického práva a domáhá se tímto pouze ochrany dle § 1042 občanského zákoníku, byť žalovaný nikdy neměl formální titul k užívání bytu, který je ve vlastnictví žalobkyně. Užíván byl na základě souhlasu žalobkyně, přičemž v době, kdy žalovaný nebyl ještě zletilý, tak zajištění bydlení bylo součástí vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému. Žalovaný nabyl zletilosti ke dni 20. 5. 2015 a střední školu následně ukončil maturitou v roce 2016. I když absolvováním maturity nabyl způsobilosti k zajišťování svých potřeb, tedy schopnosti sám se o sebe starat, zejména byl schopen započít výdělečnou činnost, žalobkyně dále zajišťovala jeho potřeby jak po finanční stránce, tak po té bytové. Žalovaný v dalším období nastoupil do několika zaměstnání, nicméně nikde nesetrval. Žalobkyně tak má za to, že tvrzení žalovaného neodůvodňuje skutečnost, že bezdůvodně a bez právního důvodu užívá její byt, zvláště za situace, kdy mu již dlouhodobě sděluje, aby z bytu odešel. Pro žalobkyni je nastalá situace o to složitější, že žalovaný je její syn, nicméně soužití v domácnosti je natolik vyhrocené a má to zásadně negativní vliv na její nezletilou dceru [jméno] [příjmení], narozenou [datum]. Jako stěžejní problém žalobkyně vnímá to, že žalovaný není schopen zajistit si práci, nepodílí se na nákladech domácnosti, výlučně pro sebe si usurpoval celý jeden pokoj a žalobkyně tak s dcerou musí žít v jednom pokoji, když byt je o velikosti 2+1. Žalovaný neustále žalobkyni vulgárně napadá, chodí domů v pozdních nočních hodinách, navíc opilý. V takovém stavu po příchodu domů vyvolává hádky, bez ohledu na to, že dcera žalobkyně spí. Žalovaný, i když byl na toto opakovaně upozorňován, nedodržuje základní hygienu a svým přístupem významně narušuje výchovné prostředí nezletilé [jméno]. Žalobkyně je v současné době bez zaměstnání, vyřizovala si příspěvek na bydlení, kdy k žádosti měla dodat informace týkající se osoby spolubydlící, kterou je žalovaný. Tento však neposkytl potřebnou součinnost a žalobkyni z tohoto důvodu nebyl poskytnut daný příspěvek. Za situace v domácnosti, která je naprosto neúnosná, žalovaný obývá její byt bez právního titulu, domáhá se žalobkyně tímto ochrany svého vlastnického práva. Na tomto svém stanovisku žalobkyně u jednání setrvala.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 10. 2021 uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, kdy situace doma není z dlouhodobého a časového hlediska vůbec příznivá a to je skutečnost, avšak dále je skutečností rovněž to, že členem domácnosti není jen on sám, ale další dvě osoby, které se včetně něj podílejí na celkové atmosféře doma. Na něj je prakticky denně vyvíjen ze strany žalobkyně psychický nátlak, kterému je vystaven, nesmírného rozsahu. Naprosté nerespektování jeho osobního soukromí doma, a to všude, při příchodu do pokoje bez zaklepání, při příchodu žalobkyně do koupelny v momentě provádění osobní hygieny a podobně. S tímto přístupem se ještě nesetkal, považuje za zcela neadekvátní, jedná se o běžné společenské zdvořilostní návyky. Žalobkyně s ním vůbec nekomunikuje o věcech, o nichž se vzájemně bavili již předtím, a zároveň jsou na nich společně domluveni na postupu jejich řešení, neustále mluví, i několik dní po sobě, což má patřičný vliv na jeho psychické zdraví. Opět nikdo další tak s ním nemluví, o častém negativním vnitřním rozpoložení žalobkyně, hlasité mluvě, a to často i v době nočního klidu, kdy ji i sestru žádá o respektování, detailněji momentálně, nemluvě. Je v intenzivním kontaktu s lidmi, a to jak na ulici, tak i na úřadech, a je zvláštní, že tam nikde k dohadování nedochází. Žalobkyni nabídl kupříkladu možnost donášky nákupu a k věci uvedl, že v době, kdy byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr i brigádu, nejednou do domácnosti finančně přispěl. Momentálně má práci daleko menšího rozsahu, tedy i menšího zisku z ní. Otázka jeho přestěhování se nabízí jako řešení, ale na tuto otázku obrazně řečeno momentálně není odpověď, chce všechny zainteresované ubezpečit, že je v jeho hlubokém zájmu se odstěhovat, nicméně není kam, nabídky měl, ale žádná není pro něj vyhovující z všelijakých aspektů. Vystěhování za takovéto situace nyní považuje za jednoduchý a bezohledný úkon a důkaz neschopnosti komunikace žalobkyně. Doma stejně moc nepobývá, chodí na již zmíněnou brigádu, hledá si vedle toho i práci na hlavní pracovní poměr. K domněnce žalobkyně o exekucích nespatřuje smysl se jakkoliv vyjadřovat. Žalovaný na svém stanovisku u jednání setrval, když uvedl, že s návrhem nesouhlasí, když je pravdou, že situace doma není příznivá, ale nelze po něm požadovat, aby se z bytu vystěhoval, neboť nemá kam. Neměl ani možnost si našetřit finanční prostředky, když neměl práci a není možné jej proto vyhodit na ulici. Měl možnost získat práci na hlavní pracovní poměr, což odmítl, když to po něm požadovala žalobkyně, když nechtěla přijít o dávky. Teď práci má, ale zatím to ještě není na hlavní pracovní poměr, ale to může být. Vydělá si tento měsíc 18 000 Kč hrubého, teď přispěl na nájem 1 700 Kč v prosinci, když vlastně neví za co, když v podstatě se v bytě nezdržuje. V podrobnostech odkázal na své písemné podání s tím, že navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z těchto důkazů: z listiny o nahlížení do katastru nemovitostí a z nesporných tvrzení účastníků, z nichž bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [část obce] a předmětný byt užívá žalobkyně, její nezletilá dcera [jméno] a žalovaný, přičemž se jedná o byt 2+1 a soužití účastníků řízení v tomto bytě je dlouhodobě neúnosné a situace není příznivá. Žalovaný užívá jeden pokoj a žalobkyně s dcerou druhý pokoj. Platby za užívání bytu činí 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný obdržel od rodičů žalobkyně částku 50 000 Kč, kterou utratil, aniž by si zajistil své bydlení. Ze zprávy psychiatrie MUDr. [právnická osoba] ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je vedena v této ambulanci od roku 2016 s úzkostnou poruchou v terénu smíšené poruchy osobnosti, když se nedaří stav dostat do trvalé remise, je navozována jen křehká rovnováha, jakýkoliv stres vede ke zhoršení stavu, když dle popisu žalobkyně je problematické hlavně soužití se synem, kdy dochází ke sporům, které vedou k dekompenzaci stavu s tím, že stav je v současné době lehce dekompenzován v důsledku očekávaného soudního jednání o vystěhováním syna ze společného bytu. Ze sdělení o zápisu do seznamu žadatelů o pronájem bytu ze dne 8. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaný si dne 31. 1. 2018 podal žádost o pronájem bytu na bytovém odboru Úřadu městského odboru [část obce] a [část obce], přičemž tato žádost byla zapsána do seznamu žadatelů a tímto zařazením do seznamu žadatelů o pronájem bytu nevzniká městskému obvodu povinnost byt přidělit.

4. Soud v řízení zamítl návrh žalovaného na výslech babičky, která by měla vypovědět o detailním vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, když tato skutečnost je právně nevýznamná s ohledem na projednávanou věc.

5. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] o velikosti 2+1 na ulici [adresa] [anonymizováno] [číslo] v [obec] [část obce], přičemž předmětný byt spolu s žalobkyní užívá i její dosud nezletilá dcera a také žalovaný, který obývá jeden pokoj v předmětném bytě. Soužití žalobkyně a žalovaného v tomto bytě je dlouhodobě velice problematické a situace není příznivá pro žádnou ze stran. Žalobkyně dlouhodobě nesouhlasí s užíváním předmětného bytu žalovaným, který se nepodílí na chodu domácnosti, a jeho chování se nepříznivě odráží na jejím zdravotním stavu i na chování nezletilé dcery. Žalovaný se z bytu nechce odstěhovat, když tvrdí, že nemá jinou možnost bydlení, na které nemá finanční prostředky.

6. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku - Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Po právním hodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě se žalobkyně svou žalobou domáhá vyklizení žalovaného z bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na ulici [adresa] [anonymizována dvě slova] v [obec] [část obce], když předmětná nemovitosti je v jejím výlučném vlastnictví a žalovaný k užívání předmětného bytu nemá žádné právo. Žalobkyně se tak svou žalobou domáhá, aby žalovaný předmětný byt vyklidil a odstěhoval se, když neprávem do jejího práva tímto svým pobytem v bytové jednotce zasahuje. Soud ve smyslu ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku předmětnou věc posoudil a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětné bytové jednotky a žalovaný, jakožto její syn, předmětný byt užíval na základě jejího souhlasu v době, kdy si žalobkyně i tímto plnila svou vyživovací povinnost, avšak žalovaný je v současné době osobou plně svéprávnou, která se už dále studiem nepřipravuje na své budoucí povolání, neboť střední školu ukončil v roce 2016 maturitou a dále již nepokračoval, tudíž nabyl schopnosti se sám živit. Znamená to, že žalovaný tak ze svých prostředků je povinen si své potřeby, a to včetně potřeby bydlení, uspokojovat ze svého příjmu. Samotná skutečnost, že dosud takový příjem žalovaný neměl a nemá, ze kterého by si bydlení zajistil, ještě není důvodem pro to, aby žalobkyně se vyklizení žalovaného z předmětného bytu nemohla domáhat a že by tento její nárok byl proto v rozporu s dobrými mravy. Vzájemné vztahy mezi účastníky, jejich spory jen podtrhují požadavek žalobkyně vůči žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovaný nemá žádný titul k užívání předmětného bytu a žalobkyně, jako matka žalovaného, s jeho dalším užíváním bytu nesouhlasí, a jako výlučná vlastnice může v rámci ochrany svého vlastnického práva ve smyslu § 1040 odst. 1 občanského zákoníku se domáhat vyklizení bytu, pak soud jejímu návrhu vyhověl a žalovaného zavázal, aby předmětný byt vyklidil, přičemž mu pro vyklizení stanovil lhůtu delší, než 15 dnů, danou § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Soud má za to, že tato lhůta je dostatečně dlouhá k tomu, aby si žalovaný našel bydlení, které bude odpovídat jeho současným poměrům, když žalovaný o tom, že žalobkyně tento svůj nárok uplatňuje, věděl s dostatečným předstihem a sám uvádí, že bydlení v tomto bytě je složité a problematické. Navíc žalovaný měl finanční prostředky, z nichž si své bydlení mohl zajistit, tato částka by jistě vystačila na úhradu kauce i placení prvních nájmů, avšak ze strany žalovaného by musel být o samostatné bydlení projeven zájem. Jedna podaná žádost před 3 roky však o tom nesvědčí. Žalovaný proto předmětný byt užívá v současné době bez právního důvodu.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl zavázán zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náklady řízení, a to za právní zastoupení žalobkyně, když o této části bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, kdy soud pravomocně rozhodne o nákladech za ustanoveného zástupce žalobkyni.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná a od placení soudního poplatku byla usnesením ze dne 23. 8. 2021 osvobozena zcela, pak ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, v platném znění, přenesl poplatkovou povinnost na žalovaného, který byl zavázán zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 5 000 Kč (položka č. 4 bod 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků) do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.