62 C 326/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 28 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 11. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 11. 2023 do 27. 11. 2023, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 81 582,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 712 Kč a částku 3 850 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 199 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou dne 12. 3. 2024 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit částku 25 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 5. 2023 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “), Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 18. 5. 2023 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 29 612 Kč spolu s příslušenstvím do 1. 6. 2023. Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli ji uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy částku v rozmezí 0,01-1 Kč převedl ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit společnosti , Anonymizováno, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce Smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne 8. 12. 2022 byla mezi spol. , Anonymizováno, a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků (dále jen jako „Rámcová smlouva“). Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 33 637 Kč a skládala se z: - nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, - nesplaceného úroku ve výši 4 612 Kč, - nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 925 Kč, - neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, s tím že žalobkyně uvádí, že v žalobním návrhu na této položce nárokuje vždy nejvýše částku 150 Kč, a to bez ohledu na to, zda byla tato položka pohledávky postoupena ve vyšší částce. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy. Sjednaná výše úhradu za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Poplatky byly žalobkyni postoupeny se zohledněním případně alokovaných úhrad žalovaného. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, nezbylo žalobkyni než postoupené příslušenství pohledávky uvést do pole, které je ve formuláři vyhrazeno kapitalizovanému úroku. Kapitalizovaný úrok se tak skládá z nesplaceného úroku ve výši 4 612 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč = 4 712 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 582,19 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 2. 6. 2023 do 3. 11. 2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 25 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení za uvedené období byl na žalobkyni postoupen shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, kdy však nebyl ke dni postoupení pohledávky a pro potřebu vyčíslení úplaty za postoupení pohledávky vyčíslován. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 8. 11. 2023 z jistiny ve výši 25 000 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 19. 2. 2024 žalobkyně předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a o.s.ř.). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit společnosti , Anonymizováno, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2023 s účinností ke dni 7. 11. 2023, a to ve výši 3 925 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 3 850 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 2. 6. 2023 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 25 000 Kč do 3. 11. 2023. Smluvní pokuta je požadována v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání dne 17. 9. 2024 se právní zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila, když souhlasila s tím, aby jednání proběhlo bez její účasti. Na základě uvedeného soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl na podkladě provedeného dokazování a obsahu spisu.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 2. 5. 2023 soud zjistil, že tuto uzavřela společnost , právnická osoba, jako věřitel, jako klient je uveden žalovaný. Věřitel se zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, splatnost je stanovena na 30 dnů. Celková částka, kterou klient zaplatí, činí 29 612 Kč, roční úroková sazba 279,83 %. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, kontaktními údaji a adresou: , adresa, . Částka 25 000 Kč byla postupně (dne 2. 5. 2023 6 000 Kč, dne 17. 5. 2023 7 000 Kč, dne 17. 5. 2023 3 500 Kč, dne 17. 5. 2023 6 000 Kč a dne 18. 5. 2023 2 500 Kč) zaslána právní předchůdkyní žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, včetně společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2022 soud zjistil, že tuto uzavřela společnost , právnická osoba, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník, předmětem této smlouvy je mimo jiné i postoupení pohledávky vůči žalovanému ze shora identifikované smlouvy.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2023 soud zjistil, že žalovanému bylo společností , právnická osoba, oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2023 soud zjistil, že žalovanému bylo žalobcem oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do 27. 11. 2023. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 11. 2023 na adresu uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 13. 11. 2023).

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 19. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k okamžité úhradě jeho dluhu s příslušenstvím před podáním žaloby, do 29. 2. 2024. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 2. 2024 (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 20. 2. 2024).

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

17. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením nedoložila ničeho. Soud byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se k jednání nedostavila a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že nevzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 2. 5. 2023 pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

20. Soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, kdy bylo prokázáno, že pohledávka, která je předmětem žaloby, byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Soud vzal za prokázáno, že žalovanému bylo odesláno do jeho dispoziční sféry oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2023 a na účet žalovaného postupně připsána částku 25 000 Kč.

21. Na základě uvedeného soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 25 000 Kč, žalovaný ničeho nezaplatil. Soud rovněž vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, tj. fakt, že jí pohledávka vůči žalovanému náleží, když bylo prokázáno, že na ni byla pohledávka postoupena shora označenou smlouvou o postoupení pohledávek, kdy postoupení bylo žalovanému oznámeno. Soud konstatuje, že žalobkyni náleží v souladu se shora citovaným § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému. Na základě uvedeného soud shledal žalobu důvodnou co do částky 25 000 Kč představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky k datu rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1968 OZ, také právo na zákonné úroky z prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle 1958 odst. 2 OZ, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 203 odeslanou do dispoziční sféry žalovaného dne 13. 11. 2023. Žalovaný byl dle výzvy povinen hradit do 27. 11. 2023. Lze tak shrnout, že od 28. 11. 2023 byl žalovaný v prodlení s úhradou jistiny žalobkyni. Na základě uvedeného soud přiznal žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, z této částky od 28. 11. 2023 do zaplacení. Soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku včetně přiznaného příslušenství ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud provedl kapitalizaci předmětu řízení k datu rozhodnutí soudu; matematickým propočtem zjistil, že vyhověl žalobě po zaokrouhlení v rozsahu 73 %. Procesní úspěch žalobkyně z hlediska náhrady nákladů řízení činí rozdíl mezi úspěchem v rozsahu 73 % a neúspěchem v rozsahu 27 %, tj. 46 %. Při 100 % úspěchu by náklady řízení představovaly zaplacený soudní poplatek ve výši 1 154 Kč, náklady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 300 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 900 Kč podle § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 100 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 300 Kč podle § 14b) odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 606 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla procesně úspěšná pouze v rozsahu 46 %, přiznal jí na nákladech řízení částku 1 199 Kč. Soud uložil žalovanému s ohledem na jeho neúspěch ve věci zaplatit žalobkyni takto vypočtené náklady řízení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).