62 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 17 964 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 317 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 61,26 Kč od 29. 8. 2022 do 14. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 317 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 647 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 56,85 Kč od 29. 8. 2022 do 14. 9. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 647 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně si dne 14. 9. 2022 podala u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala úhrady částky 17 964 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že s žalovanou v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku uzavřela 15. 8. 2021 Úvěrovou smlouvu, když se jedná o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření této smlouvy mohlo dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti žalobkyně [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti žalobkyně k tomu určené. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je v souladu s částí smlouvy ověřena identita žadatele, v případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána 1 Kč na účet žalobkyně, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Pokud ovšem žalobkyně ověřila vlastníka účtu již při uzavírání jiné smlouvy, než-li [název], výše uvedené již není vyžadováno. V tomto případě již nebylo po klientovi vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu, to bylo již žalobkyní ověřeno v minulosti na základě uzavření jiné smlouvy než-li té, z jejíhož titulu podává žalobkyně tento žalobní návrh. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry, zda tyto platí, a to prostřednictvím registru NRKI a BRKI. Zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru Solus a dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě těchto výsledků z daného procesu úvěr schválí či nikoliv. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka 13 000 Kč a žalovaná se zavázala k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 429 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalované, v tomto případě byla částka 13 000 Kč zaslána 15. 8. 2021 na číslo účtu [bankovní účet], na účet, který žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. V rámci druhé až osmé splátky byl vynášen úrok pevnou částkou 637 Kč, který byl ve smlouvě sjednán. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky pak úrok vynesen nebyl. Výše úroku plyne ze splátkového kalendáře. Úvěr společně s poplatky a úroky je v souladu s ustanovením části smlouvy Úvěrová smlouva, splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o 1 měsíc tzv.„ korunovým“ odkladem. V tomto případě k prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí aspoň 1 Kč, případě více a ne více, než je výše měsíční splátky. Za takovéto prodloužení splatnosti je určován poplatek ve výši 1 287 Kč a jeho výše je uvedena ve smlouvě. Ke korunovému odkladu došlo dne 20. 9. 2021, kde byla uhrazena částka 1 Kč a 15. 10. 2021, kdy byla uhrazena částka 1 Kč. Žalovaná uhradila částku 1 Kč 20. 9. 2021, 15. 10. 2021 částku 1 Kč, 13. 11. 2021 částku 101 Kč a 15. 11. 2021 částku 3 580 Kč. Jednotlivé platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzvána prostřednictvím SMS a e-mailu, který zadala při uzavírání první smlouvy k jejich úhradě. V souladu s částí smlouvy byla účtovaná žalované smluvní pokuta dne 9. 3. 2022 ve výši 500 Kč a 7. 1. 2022 ve výši 500 Kč a tato je žalobkyní účtována v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. V následujících dnech byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady, a to 15. 11. 2021 ve výši 100 Kč, 20. 12. 2021 100 Kč, 24. 1. 2022 130 Kč, 10. 3. 2022 100 Kč, 14. 3. 2022 130 Kč a jedná se o náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalované. V souladu se smlouvou byla žalované 24. 1. 2022 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve kterém byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru a v té souvislosti se vznikem nákladů na vymožení dlužné částky. V souladu se smlouvou byl úvěr ke dni 13. 3. 2022 zesplatněn a žalovaná vyzvána k zaplacení dlužného úvěru včetně smluvní pokuty ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána doporučeně formou dopisu. V souladu se smlouvou byla žalované účtována jednorázová smluvní pokuta vypočtena jako 10 % ze zaplacené jistiny a úroku ve výši 1 500 Kč, účtovaná dne 27. 6. 2022. Žalobkyně tak požaduje po žalované úhradu částky 17 964 Kč, která se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 12 456 Kč, úroku v celkové výši 2 548 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání nařízenému na den 28. 3. 2023 se žádná z účastnic nedostavila, ačkoliv obě byly řádně a včas předvolány. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuto v její nepřítomnosti a žalovaná svou neúčast neomluvila, proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastnic.

4. Soud provedl navržené důkazy a dospěl k následujícím skutkových zjištěním a závěrům: z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní 15. 8. 2021 smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní, bezúčelový úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 429 Kč ve 24 měsíčních splátkách. V případě, že by žalovaná nevrátila žalobkyni poskytnutý úvěr v den jeho splatnosti, tak žalobkyně byla oprávněna vyúčtovat žalované účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v minimální výši 100 Kč za měsíc vymáhání, přičemž tato částka se mohla v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace a smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná požádala ve smlouvě o poskytnutí úvěru na bankovní účet č. [bankovní účet]. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o korunovém odkladu pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru, když poplatek za korunový odklad činil 1 287 Kč. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu a e-mailem. Z potvrzení o platbě na vrub účtu bylo zjištěno, že žalobkyně 15. 8. 2021 odeslala na číslo účtu [bankovní účet] částku 13 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z potvrzení o provedené platbě ThePay bylo prokázáno, že z účtu společnosti žalobkyně vedené u platební brány ThePay byla odeslána částka 13 000 Kč na jméno účtu příjemce [celé jméno žalované] na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] dne 15. 8. 2021. Z výpisu Čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 20. 9. 2021 částku 1 Kč, 15. 10. 2021 částku 1 Kč, dne 13. 11. 2021 částku 101 Kč a 15. 11. 2021 částku 3 580 Kč, tj. celkem 3 683 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2022 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky v celkové výši 17 964 Kč nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání této výzvy na účet zde uvedený, jinak přistoupí k podání žaloby o zaplacení dluhu u soudu. Dopis byl žalované odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě dne 1. 8. 2022, což bylo zjištěno, že poštovního podacího archu.

5. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, který upravuje smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, ovšem je třeba zdůraznit, zatímco žalobkyně podniká i v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, pak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, je třeba na tento smluvní vztah aplikovat ustanovení spotřebitelského práva, a to zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. Je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 3 písm. c) téhož zákona - Je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele, posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona - Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajíce ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru - Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky ze spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona - Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívaje v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídají ustálené judikatuře soudního dvoru Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní, aktivní stránky poměru dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně tak rozhodl i Nejvyšší soud ČR v rozsudku z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, jak tvrdí, vycházela z registru NRKI a BRKI a taktéž z registru Solus a z Centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. Dále žalobkyně v žalobě tvrdila, že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzovala její příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumávala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné a na základě tohoto pak úvěr schválila či nikoliv. Žalobkyně v řízení žádným způsobem nedoložila, jakým způsobem příjmovou a výdajovou stránku u žalované skutečně zkoumala a z čeho skutečně v tomto případě vycházela. Pokud tedy vycházela pouze z prohlášení žalované a jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, aniž by si tyto jakýmkoliv způsobem ověřila např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů dlužníka, výpisy z účtu žalované, když na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že dlužník nebyl evidován v databázi dlužníků. Soud dospěl k závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 15. 8. 2021 pro rozpor se zákonem, tj. se shora citovanými zákonnými ustanoveními § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 občanského zákoníku, když k tomu je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla uzavřena platně. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně poskytla žalované z neplatného právního jednání částku 13 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 3 683 Kč, pak soud vyhověl ohledně částky 9 317 Kč, která představuje nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 29. 7. 2022 na adresu uvedenou ve smlouvě. Jelikož byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. od 29. 7. 2022, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 9 317 Kč od 29. 8. 2022, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Pro úplnost pak soud uvádí, že za dobu od 29. 8. 2022 do 14. 9. 2022 byl úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 317 Kč kapitalizován částkou 61,26 Kč. Ve zbývající části, tedy co do částky 8 647 Kč s úrokem z prodlení, tj. v kapitalizované výši 56,85 Kč z částky 8 647 Kč ve výši 15 % ročně od 29. 8. 2022 do 14. 9. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 647 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a skutečností, že procesní úspěch žalobkyně a žalované byl v zásadě stejný, v důsledku čehož soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Žalovaná byla zavázána zaplatit dlužnou částku 9 317 Kč s příslušenstvím ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.