62 C 414/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 324 462,34 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 324 462,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 10. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 96 406,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobce si dne 1. 11. 2021 podal u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhal zaplacení částky 324 462,34 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel ústní smlouvu o zápůjčce, na základě, které se dohodli, že žalobce poskytne žalované částku 210 669 Kč, na úhradu dluhu, který byl vymáhán soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. Žalobce dne 27. 4. 2015 poskytl žalované tyto finanční prostředky a zaslal je na účet soudního exekutora. Žalovaná se zavázala svůj dluh vůči žalobci uhradit do 31. 12. 2016. Dále uzavřel žalobce s žalovanou ústní smlouvu o zápůjčce, kdy se žalobce zavázal žalované poskytnout finanční plnění v celkové výši 113 793,34 Kč (dne 5. 5.2018 částku 22 050,67 Kč, dne 5. 6. 2018 částku [částka], dne 4. 7. 2018 částku 23 198,09 Kč, dne 3. 8. 2018 částku 22 653,03 Kč, dne 2. 9. 2018 částku 22 960,63 Kč) představující úhrady za faktury [právnická osoba], která žalované poskytla školení v rámci její podnikatelské činnosti na platformě [webová adresa]. Žalovaná se zavázala svůj dluh vůči žalobci pravidelně splatit vždy v následujícím měsíci po měsíci, kdy dluh vznikl. Žalovaná svou povinnost nesplnila a svůj dluh nezaplatila. Neučinila tak ani poté, co jí žalobce v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. vyzval k zaplacení a nabídl smírné mimosoudní řešení spočívající v možnosti splácet dluh v pravidelných měsíčních splátkách. Z tohoto důvodu žalobce požaduje, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit dluh, včetně náhrady nákladů.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě z dne 4. 1. 2022 uvedla, že konstatuje, že se žalobcem měla družský vztah od roku 2012 do roku 2016, kdy následně uzavřeli manželství, které trvalo do roku 2019, kdy měli sjednaný režim oddělených jmění. Na běžné úrovni však společně hospodařili, kdy toto hospodaření bylo zcela reciproční. Žalovaná nepopírá, že žalobce jí dal finanční prostředky ve výši 210 669 Kč, avšak k žádnému uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo. Jednalo se toliko dar, kdy i žalovaná v době předcházející jejich manželství, v době, kdy žili společně na území [země], hradila za žalobce nemalé částky za nájem a další výdaje, protože žalobce v té době pracoval minimálně na rozdíl od žalované. Nad rámec tohoto z důvodu právní jistoty žalovaná vznáší námitku promlčení, a to přesto, že má za to, že žádný dluh vůči žalobci nemá a neuznává jej ani co do důvodu, ani co do výše. Jediným důvodem, proč žalobce neuvedl shora uvedené skutečnosti, je ten, že se snaží vypořádat s žalovanou manželské křivdy a je informován o tom, že žalovaná je úspěšná a daří se jí v podnikání i zaměstnání, má nového partnera. V době ukončení jejich společného soužití byli oba nemajetní, žalobce po žalované, nepožadoval žádnou úhradu jím tvrzeného dluhu, naopak se společně dohodli, že manželství ukončí nesporným rozvodem. Žalobce si byl totiž plně vědom toho, že žádný dluh neexistuje. K tvrzené druhé smlouvě o zápůjčce žalovaná konstatuje totéž, co bylo uvedeno shora. Předmětné školení bylo sice hrazeno z karty žalobce, avšak pro účely společného podnikání žalobce s žalovanou, kdy tato školení absolvovali oba účastníci a pak následně společně podnikali, když žalovaná byla aktivnější v tomto podnikání, avšak příjem z něj spotřebovávali společně. Rozhodně se nedohodli na žádném splácení či neuzavřeli smlouvu o zápůjčce. Opětovně z důvodu právní jistoty vznáší námitku promlčení, a to přesto, že má za to, že žádný dluh vůči žalobci nemá a neuznává jej co do důvodu a výše. Navrhovala proto, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobce k vyjádření žalované dne 20. 1. 2022 uvedl, že žalovaná činí nesporným, že jí bylo poskytnuto finanční plnění ve výši 210 669 Kč, ale rozporuje, že by se jednalo o zápůjčku, ale mělo se jednat o dar. K tomuto tvrzení však nepředkládá žádný důkaz, vše je postaveno jen v rovině tvrzení, nikoli v rovině důkazní. Tvrzení ohledně hrazení částek za nájem a další výdaje v době žití na území [země] jsou v souvislosti s tímto sporem zcela irelevantní a nemají žádnou vypovídací hodnotu. K otázce promlčení pohledávky ve výši 210 669 Kč žalobce odkazuje na § 629 občanského zákoníku, § 646 a § 652, z nichž vyplývá, že k promlčení do dnešního dne nedošlo, když počátek běhu promlčecí lhůty by nastal dne 1. 1. 2017, ale z důvodu existence manželství v té době ani promlčecí lhůta běžet nezačala a začala běžet až po rozvodu manželství, to je od 1. 8. 2019. K pohledávkám vyplývajícím ze zápůjčky v celkové výši 113 793,34 Kč představující úhrady za faktury [právnická osoba] žalobce sděluje, že s žalovanou nikdy na území [země] nepodnikal a jednalo se tak o zápůjčku na její výhradní podnikání. Žalovaná opět žádným způsobem neprokazuje, že by se jednalo o dar a neunáší břemeno důkazní. K otázce promlčení pohledávky v této výši si žalobce opětovně odkázal na výše citovaná zákonná ustanovení, když počátek běhu promlčecí lhůty by nastal u první části pohledávky dne 1. 7. 2018, druhé dne 1. 8. 2018, třetí 1. 9. 2018, čtvrté 1. 10. 2018 a páté dne 1. 10. 2018, ale z důvodu existence manželství v té době ani promlčecí lhůta běžet nezačala a počala běžet až po rozvodu, tj. 1. 8. 2019. Žalobce uvedl, že sama žalovaná ve svém vyjádření sdělila, že mezi žalobcem a žalovanou v době, kdy byli manželi došlo k modifikaci zákonného režimu společného jmění manželů, takže v době manželství měli manželé oddělená jmění. Právě tento stav umožňuje poskytnutí zápůjčky mezi manželi, když jeden z nich poskytne finanční prostředky ze svého výlučného majetku druhému z manželů, což se v tomto sporu také stalo. Z tohoto důvodu navrhoval, aby soud žalobě vyhověl.

4. Žalobce v doplnění podání ze dne 7. 8. 2022 uvedl, že si se žalovanou ústně sjednali smlouvu o zápůjčce, na základě, které byla žalované poskytnuta částka 210 669 Kč, kdy obsah smlouvy byl ujednán v posledním březnovém týdnu 2015 a bylo dohodnuto s žalovanou, že poskytne peněžité prostředky ve výši 210 669 Kč tím, že je zašle na účet soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], což vedlo k úplné úhradě exekuce a skončení exekučního řízení. Následně po sjednání obsahu smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovanou, žalobce jednal v souladu s obsahem této smlouvy a za účelem poskytnutí peněžitých prostředků žalované zažádal u [právnická osoba] o úvěr ve výši [částka], který mu byl poskytnut a zaslán na účet dne 17. 5. 2015 a který čerpal za účelem dodržení této smlouvy se žalovanou. Následně dne 27. 4. 2015 zaslal částku 210 669 Kč na účet soudního exekutora tak, jak bylo s žalovanou sjednáno. Žalobce tímto splnil povinnost vyplývající mu ze smlouvy o zápůjčce a poskytl finanční peněžní prostředky žalované k úhradě exekuce. Splatnost zapůjčených finančních prostředků byla stanovena na konec roku 2016, to je nejpozději k 31. 12 2016. V případě porušení této smlouvy v ujednání týkající se její splatnosti bylo sjednáno, že žalovaná převede svůj podíl na nemovité věci nacházející se na [list vlastnictví], v k.ú. [obec], na ulici [ulice a číslo], byt [číslo] který měli strany sporu v podílovém spoluvlastnictví, na žalobce. K navrácení finančních prostředků, ani k převodu podílu žalované na nemovité věci nedošlo a žalovaná tím porušila povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy. O uzavření smlouvy o zápůjčce byly spraveny další osoby, které celou kauzu znaly, a to [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno původní účastnice], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. K nároku týkající se částky [částka], představující úhrady za faktury [právnická osoba] žalobce, uvedl, že z povahy smlouvy o zápůjčce, jakožto reálného kontraktu vyplývá, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k ústnímu uzavření 5 smluv o zápůjčce, jejichž obsah byl sjednán ústně v druhém týdnu měsíce dubna 2018. Obsahem každé smlouvy bylo ujednání, že žalobce bude za žalovanou platit faktury vydané [právnická osoba] v celkové výši 113 793,34 Kč, když tato částka bude rozdělena do 5 faktur. K uzavření smluv tak došlo okamžikem poskytnutí finančních prostředků žalované tím, že je žalobce zaslal na účet dané společnosti. Splatnost každého jednotlivého dluhu vyplývající z jednotlivých smluv byla mezi stranami stanovena na konec z roku 2018, tedy nejpozději k 31. 12. 2018. Žalobce na území [země] spolu s žalovanou nikdy nepodnikal a úhrady faktur [právnická osoba] se týkaly aktivit spojených výlučně s podnikatelskou činností žalované, což žalobce, prokazuje sdělením příslušného úřadu pro udělování licencí na území [název] [anonymizována dvě slova], který uvádí, že nemůže poskytnout žalobci žádné informace a dokumenty týkající se podnikatelských aktivit žalované, když není účastníkem této licence. Úřad má pravomoc tyto informace poskytnout pouze žalované. Je tedy zřejmé, že žalobce s žalovanou nepodnikal, nevlastnil podnikatelskou licenci, neúčastnil se aktivit, na které jí poskytl finanční zápůjčku. Finanční prostředky byly poskytnuty na výlučné podnikání žalované, kdy žalobce není ani uveden na žádném dokumentu vztahujícím se k podnikání žalované. U jednání žalobce na všech těchto svých tvrzeních setrval.

5. Žalovaná k výše uvedenému dne 16. 9. 2022 uvedla, že žalobce tímto podáním změnil veškerá svá dosavadní tvrzení. Žalovaná tímto setrvala na svém tvrzení, že se nejednalo o zápůjčku, ale o dar. V březnu 2015 měla podle žalobce proběhnout první zápůjčka mezi účastníky, 11. 9. 2016 došlo k uzavření sňatku mezi účastníky, 31. 12. 2016 měla být splatná první zápůjčka, dne 7. 9. 2017 bylo zúženo společné jmění účastníků, a to na základě notářského zápisu, přičemž v tomto zápise nebyla vypořádáno, ani následně SJM účastníků, v listopadu 2017 byla prodaná předmětná bytová jednotka, kterou měli účastníci v podílovém spoluvlastnictví. V prosinci 2017 byla uhrazena zbylá část kupní ceny na účet žalované. Pokud by byla sjednána mezi manžely zápůjčka a dohodnuty podmínky tak, jak tvrdí žalobce, byl by zřejmě podíl na žalobce převeden, když byl stranou smlouvy a mohl si to vymínit, proč, když nebyl dluh řádně uhrazen dle žalobce, ani dodržena, nebyla zbylá část kupní ceny uhrazena na účet žalobce? Důvod tak byl jediný. Nikdy nebyla dojednána smlouva o zápůjčce, jednalo se o dar v rámci běžného hospodaření účastníků a jejich vzájemné pomoci. Přestože účastníci měli zúženo společné jmění tak společně hospodařili podle toho, kdo zrovna měl příjmy a finanční prostředky, tak jak je to mezi manžely běžné. Zákon sám uvádí, že hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Nelze proto očekávat, že manželé, kteří mají zúženo společné jmění, nebudou plnit jednu ze základních podmínek manželství. Účastníci řízení tak spotřebovávali aktuálně ty finanční prostředky toho z manželů, kdo je v danou chvíli měl, kdy toto platilo i před jejich manželstvím, kdy žili druh jako druh a družka. Žalobce si byl vědom toho, že v případě, že by nebyla exekuce uhrazena, nemohla být předmětná bytová jednotka dorekonstruována, když došlo k pozastavení čerpání hypotéky a následně prodána. Tuto bytovou jednotku měli účastníci v podílovém spoluvlastnictví a očekávali po úhradě zbylé části hypotéky, že jim bude vyplacena vyšší částka než, která byla vynaložena na úhradu exekuce žalované, což se také stalo. Tyto finanční prostředky byly primárně poukázány na účet žalované. Kdyby existoval tvrzený dluh, jevilo by se zcela alogické, že by nebyl uhrazen z prostředků zisku z prodeje předmětné bytové jednotky, na které bylo zapsáno i exekutorské zástavní právo. V době, kdy společně žili v [země], byla solventní právě žalovaná, která hradila z fakticky veškeré náklady na bydlení cca [částka] za 8 měsíců, byla pracovně aktivnější, neboť lépe znala jazyk. Podnikání bylo sice napsáno na žalovanou, ale jak plyne z e-mailové komunikace a z fotografií žalobce se aktivně na tomto podnikání podílel, a to i v době, kdy žili v [země], když se společně s žalovanou dohodli, že takto společně budou činit. Žalovaná tak setrvává na tom, že žalobce nezapůjčil předmětné finanční prostředky žalované, ale hradil je na společné podnikání a v její části podílu na tomto je jí daroval. Z příjmů této činnosti byly hrazeny společné náklady. Na svých tvrzeních u jednání setrvala a navrhovala zamítnutí žaloby. [Anonymizovaný odstavec.]

7. Soud v řízení neprovedl navržené důkazy výslechem dalších svědků navržených žalobcem, když žalobce u jednání na jejich výslechu netrval, také soud neprovedl navržené výslechy účastníků, neboť tento důkaz s ohledem na rozdílná tvrzení účastníků a výše provedené důkazy považoval za nadbytečné. Žalobcem předloženou listinu – fotografii obrazovky mobilního telefonu s tvrzenou zprávou žalované ze dne 29. 11. 2018, soud nehodnotil, když žalovaná popřela pravost této listiny.

8. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce svou žalobou uplatnil proti žalované nárok na vrácení finančních prostředků z uzavřených smluv o zápůjčkách. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. V daném případě žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřeli v posledním březnovém týdnu roku 2015 ústní smlouvy o zápůjčce, na základě, které žalobce na účet soudního exekutora zašle částku 210 669 Kč, která zbývala k úhradě exekuce na majetek žalované a tato mu vypůjčenou částku vrátí do konce roku 2016, tj. do 31. 12. 2016 a pokud tak neučiní, převede na něj svůj spoluvlastnický podíl na nemovitosti – bytě v [obec] a žalobce se tak stane výlučným vlastníkem této nemovitosti. Za tímto účelem si žalobce sjednal u [obec] spořitelny úvěr na částku [částka] a dne 27. 4. 2015 na účet soudního exekutora částku 210 669 Kč převedl. Žalovaná však popřela, že by jakákoliv smlouva o zápůjčce tohoto obsahu mezi nimi uzavřena, když se mělo jednat o dar v době, kdy spolu jako druh a družka žili ve společné domácnosti a společně hospodařili. Smlouva tohoto obsahu však mezi stranami prokázána nebyla, když v řízení nebyla, prokázána vůle žalované, takovouto smlouvu uzavřít a zavázat se k vrácení poskytnuté částky. Nesporné bylo, že na majetek žalované byla vedena exekuce k vymožení peněžitého plnění, a proto reálně hrozilo postižení spoluvlastnického podílu žalované na jejich společné nemovitosti. S tímto vědomím žalobce opatřil finanční prostředky formou sjednaného úvěru, z něhož dne 27. 4. 2015 dlužnou částku ve výši 210 669 Kč za žalovanou zaplatil. Ani tímto reálným plněním, ale nedošlo k uzavření ústní smlouvy o zápůjčce mezi stranami, když žalobce neprokázal své tvrzení o sjednané době vrácení této částky do konce roku 2016, tj. do 31. 12. 2016 a v případě, že tak žalovaná neučiní, převede svůj spoluvlastnický podíl na nemovitosti na žalobce tak, aby se tento stal výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. Účastníci dne 11. 9. 2016 uzavřeli manželství a dne 7. 9. 2017 uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu o zúžení společného jmění manželů, přičemž výlučným vlastníkem všech finančních prostředků na účtech se stal ten, na koho byl účet veden. Žalobce žalovanou po uplynutí tvrzené lhůty k plnění nevyzval k vrácení dané částky, ani ke splnění druhé části tvrzené dohody o převodu spoluvlastnického podílu. Naopak dne 20. 10. 2017 jako spoluvlastníci předmětné nemovitosti uzavřeli kupní smlouvu, kterou tuto nemovitost prodali třetí osobě. Kupní cena byla uhrazena tak, že částka přes 1 milion Kč byla převedena na hypotéční úvěr a zbývající částka 278 833,35 Kč měla být a také kupující byla, zaslána dle smlouvy na účet žalované. Dle sjednané smlouvy o zúžení společného jmění manželů se tak tyto obdržené finanční prostředky staly výlučným majetkem žalované. V případě, že by tedy skutečně mezi stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce žalobcem tvrzeného obsahu, pak by nejspíš měly být finanční prostředky získané prodejem společné nemovitosti, které převyšovaly poskytnutou částku 210 669 Kč poukázány na účet žalobce, který by se tím stal jejich výlučným vlastníkem. což by tak dávala logika věci. Z výše uvedeného proto plyne jednoznačný závěr, že mezi stranami žádná smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla. Žalobce v závěrečném návrhu namítl, že by soud měl posoudit předmětné plnění z jeho strany jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a následující občanského zákoníku a žalovaná měla žalobci jako ochuzenému vydat takto nabyté finanční prostředky. Soud však má za to, že se na straně žalované o bezdůvodné obohacení nejednalo, neboť žalobce od samého počátku věděl, že se nejedná o jeho dluh, ale o výlučný dluh žalované, a proto není povinen k jeho plnění. Na tom nic nemění ani skutečnost, že na byt mohla být soudním exekutorem zřízena zástava, která však mohla postihnout pouze podíl žalované, nikoli žalobce. Pokud proto žalobce plnil vědomě na dluh žalované jedná se ve smyslu ustanovení § 2997odst. 1 věta druhá občanského zákoníku o vědomé plnění nedluhu a žalobce nemá právo na vrácení poskytnutého plnění po tom, koho obohatil s vědomím, že k tomu nebyl povinen. V daném případě se nejednalo o plnění z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Klíčové pro naplnění uvedeného liberačního důvodu je, aby ochuzený (žalobce) plnil, přestože si byl plněn vědom, že ho povinnost vůči obohacenému (žalované) netíží. Smysl a účel daného ustanovení, jež odráží intuici, že ten, do plní, nejsa k tomu povinen, činí tak zpravidla v úmyslu druhého obohatit bez jakéhokoliv protiplnění (pročež jde o„ zahalené darování“, NS Rv I 154/21). V řízení byla prokázána vědomost žalobce, že v okamžiku, kdy dané plnění za žalovanou poskytoval, si byl vědom toho, že on sám nemá povinnost plnit, učinil tak zcela vědomě, tj. úmyslně, přičemž žalovaná jako„ obdarovaná“ toto plnění od žalobce přijala s tím, že po ní žádné vrácení poskytnutého plnění nebude požadováno. Pokud by podle názoru žalobce měl soud posoudit dané plnění jako bezdůvodné obohacení poskytnuté žalované bez právního důvodu, pak soud podotýká, že by v tomto případě, počala žalobci běžet promlčecí lhůta ve smyslu ustanovení § 619 a § 621 občanského zákoníku již od 30. 4. 2015, neboť žalobce věděl, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo je osobou povinnou k vydání tzn., že už následný den po plnění, mohl žalovanou vyzvat k vydání plnění a od 30. 4. 2015, tak mohla být žalobkyně již v prodlení. Tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku) tak běžela do doby uzavření manželství – 11. 9. 2016, kdy došlo k jejímu stavění a od právní moci rozvodu, tj. od 7. 8. 2019 běžela dále a marně uplynula na konci měsíce března 2021. Žaloba u soudu o zaplacení této částky byla podána až 1. 11. 2021. Žalovaná z opatrnosti námitku podjatosti vznesla a tento nárok by byl promlčen a žalobci by proto nemohl být přiznán. Soud však s ohledem na výše uvedené má za to, že se na straně žalované o bezdůvodné obohacení nejednalo. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení částky 113 793,34 Kč představující plnění na základě uzavřený pěti smluv o zápůjčkách, pak žalobce v řízení tvrdil, že se jedná o úhrady za faktury [právnická osoba], když i v tomto případě se jedná o reálný kontrakt a mezi stranami došlo k uzavření pěti smluv o zápůjčkách ústní formou, jejichž obsah byl sjednán v druhém týdnu měsíce dubna 2018. Mezi stranami ujednáno, že žalobce bude za žalovanou platit vydané faktury [právnická osoba] v této výši a částka bude rozdělena do 5 samostatných faktur. Okamžikem uzavření těchto smluv bylo poskytnutí finančních prostředků tím, že je žalobce zaslal na účet dané společnosti, a první smlouva měla být uzavřena dne 5. 5. 2018, druhá smlouva 5. 6. 2018, třetí smlouva 4. 7. 2018, čtvrtá smlouva 3. 8. 2018 a pátá smlouva 2. 9. 2018 což vyplývá výpisů z účtu žalobce. Splatnost jednotlivých smluv byla stanovena na konec roku 2018, tj. nejpozději k 31. 12. 2018 Ani v těchto případech žalobce neprokázal uzavření smluv o zápůjčkách s tvrzený obsahem, když žalovaná popřela, že by se zavázala žalobci tyto částky v uvedeném termínu vrátit. Ani v tomto žalobce netvrdil a neprokázal, že by žalovanou, po uplynutí tvrzené lhůty ke splnění, jí vyzval, aby mu zapůjčené prostředky vrátila. V době, kdy žalobce ze svého účtu (což žalovaná nerozporovala) jednotlivé platby na účet [právnická osoba] hradil, byli s žalovanou manželé, byť měli zúženo společné jmění, tak společně jako manželé žili, hospodařili a hradili ze svých účtů náklady na společné bydlení, běžné potřeby včetně nákladů na trávení volného času (výlety apod.). Jednalo se o prostředky, které byly vynakládány na jejich společné podnikání. Toto sice bylo formálně evidováno na žalovanou, která i na území [země] měla v době, kdy tam účastníci společně žili, i potřebnou licenci, pak žalobce jak vyplývá z přiložených fotografií i e-mailové komunikace, jakož i z výpovědí svědků – bratra žalobce [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že nabízeli své výrobky na [anonymizováno], který jak sám žalobce uvedl, byla společnost, která on-line formou poskytovala své know-how začínajícím podnikatelům, kterým tímto pomáhala se realizovat v podnikání, v nabízení a prodeji jejich výrobků. Žalobce se na podnikání žalované aktivně podílel, a zisk z prodeje těchto výrobků, sloužil k úhradám společných nákladů účastníků na společný život v Kanadě Ani v tomto případě se nejednalo o zápůjčky ani o bezdůvodné obohacení, které by žalovaná byla povinna žalobci vydat, když se jednalo o prostředky vynaložené na faktické společné podnikání obou účastníků. Z výše uvedených důvodů tak soud shledal žalobu nedůvodnou v celém rozsahu, a proto ji zamítl.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalované, která měla v řízení plný úspěch, přiznal soud plnou náhradu nákladů řízení a žalobce byl proto žalované zavázán zaplatit na nákladech řízení částku 96 406,90 Kč Tyto náklady řízení se sestávají z nákladů na právní zastoupení žalované spočívající v odměně zástupkyně, jejíž výše se odvíjí od ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a představuje částku 9 620 Kč za jeden úkon ve věci, hotové výdaje 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Soud přiznal žalované náhradu těchto úkonů: -) příprava a převzetí věci dne 18. 11. 2021 – 9 620 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), -) vyjádření k žalobě ze dne 4. 1. 2022 – 9 620 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), -) účast u ústního jednání dne 12. 7. 2022 v době od 9,00 do 9,37 hod – 9 620 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), -) další porada s klientem přesahující dvě hodiny dne 13. 9. 2022 v době od 10,30 do 11,45 hod – 9 620 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), -) vyjádření žalované k doplněným tvrzením žalobce ze dne 16. 9. 2022 – 9 620 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), -) účast u ústního jednání dne 28. 2. 2023 v době od 9,00 do 11,00 hod – 9 620 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), -) další porada s klientem přesahující dvě hodiny dne 10. 3. 2023 v době od 13,20 do 15,00 hod – 9 620 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), -) účast u ústního jednání dne 18. 5. 2023 v době od 9,30 do 10,50 hod – 9 620 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), -) účast u ústního jednání dne 10. 10. 2023 v době od 9,00 do 9,25 hod – 9 620 Kč a hotové výdaje ve výši 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále soud zavázal žalobce zaplatit žalované hotové výdaje za překlad listin z anglického jazyka do českého jazyka v rozsahu ve výši 7 126,90 Kč, tj. dle vystavených faktur dodavatele [právnická osoba] ze dne 16. 11. 2022 [číslo] na částku 1 500,40 Kč, ze dne 20. 3. 2023 [číslo] na částku 3 000,80 Kč a ze dne 18. 10. 2022 [číslo] na částku 2 625,70 Kč. Soud uložil žalobci zaplatit žalované takto vyčíslené náklady řízení ve výši 96 406,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., a to k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).