62 C 43/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení společného nájmu bytu

I. Společné právo nájmu účastníků žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a žalovaného [jméno] [příjmení], na základě kterého účastníci užívají byt [číslo] nacházející se v [číslo] nadzemním podlaží domu [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce], se zrušuje.

II. Jediným nájemcem bytu [číslo] nacházející se v [číslo] nadzemním podlaží domu [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce] se stává žalobkyně.

III. Žalovanému se náhrada za ztrátu práva nájmu k bytu [číslo] nacházející se v [číslo] nadzemním podlaží domu [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce] nepřiznává a je povinen se vystěhovat do dvou měsíců po právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení žalobkyně částku, která bude uvedena v samostatném rozhodnutí, do tří dnů od právní moci samostatného rozhodnutí.

1. Žalobkyně si dne 23. 1. 2020 podala u soudu žalobu, kterou se domáhala zrušení práva společného nájmu bytu. V doplnění žaloby ze dne 2. 2. 2021 uvedla a upřesnila, že účastníkům řízení vzniklo společné právo nájmu bytu, kde oba dosud bydlí, v roce 2013, když na základě výběrového řízení jim byl pronajímatelem, a to [územní celek] – Úřadem městského obvodu [část obce], pronajat byt v bytovém domě [adresa] v [obec] [část obce] na ulici [ulice a číslo], jedná se o byt [číslo] v [číslo] nadzemním podlaží o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím. Nájem byl vždy sjednán na dobu určitou a podle poslední smlouvy o nájmu bytu ze dne 10. 2. 2020 se stále prodlužuje o tři měsíce automaticky za splnění podmínek, že ani jedna ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně ukončení nájmu bytu ve lhůtě nejpozději jednoho měsíce před ukončením účinnosti smlouvy a zároveň k poslednímu dni účinnosti této smlouvy nájemce nebude v prodlení s úhradou nájemného, záloh na plnění spojená s užíváním bytu, vyúčtovanými nedoplatky na spotřebovaných službách nebo v prodlení s jinými platbami sjednanými ve smlouvě. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli manželství 15. 9. 2012 a vzniklo jim právo společného nájmu k tomuto bytu, které doposud trvá. O získání bytu do nájmu od pronajímatele se zasloužila především žalobkyně, když o nájem bytu původně pro sebe a své děti [jméno] a [jméno] usilovala již od roku 2004, kdy si žádost o jeho přidělení podala 6. 9. 2004. Nicméně byt získala až za trvání manželství společně s manželem. Museli zaplatit částku 65 000 Kč a do jednoho roku provést úpravy bytu. Finanční prostředky získali prostřednictvím půjčky, kterou si vzala matka žalobkyně, paní [jméno] [příjmení] [příjmení], nejprve ve výši 150 000 Kč a později ještě ve výši 70 000 Kč. Před uzavřením manželství účastníci notářským zápisem ze dne 14. 9. 2012 uzavřeli smlouvu o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství ve smyslu ustanovení § 143a odst. 3 občanského zákoníku, kterým si SJM zúžili na zákonné minimum, tj. na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Ohledně závazků bylo ujednáno, že nesmějí bez vědomí druhého zřizovat, čerpat půjčky, úvěry, poskytovat záruky. Od 15. 8. 2014 do 6. 3. 2020 byli účastníci v oddlužení. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne 15. 9. 2020, který je pravomocný a úprava výchovy a výživy k nezletilé [jméno], když syn [jméno] je již zletilý, byla vyřešena schválením dohody rodičů rozsudkem ze dne 4. 2. 2020, který nabyl 12. 3. 2020 právní moci. Nezletilá [jméno] byla svěřena do výchovy matky a otec se zavázal platit výživné v částce 1 500 Kč měsíčně, a to i na dobu po rozvodu manželství. S ohledem na to, že účastníci mají k bytu, kde se nacházela jejich rodinná domácnost, společné právo a nejsou schopni se dohodnout, kdo bude nadále v bytě bydlet, obrátila se žalobkyně na soud, aby rozhodl o zrušení společného nájmu bytu a určil, že výlučným nájemcem se stane žalobkyně a žalovaný byt opustí, jelikož to na něm lze spravedlivě vyžadovat z důvodu dále uvedených. Žalobkyni bylo svěřeno rozsudkem do výchovy nezletilé dítě, k čemuž soud při rozhodování přihlíží, dále v bytě bydlí již zletilý studující syn [jméno], který pochází z dřívějšího vztahu žalobkyně a byl žalovaným osvojen. Dále o získání bytu se zasloužila především žalobkyně, když o tento byt usilovala od roku 2004, tedy dávno před uzavřením manželství. V bytě tak zůstanou bydlet tři osoby, byt byl pořízen a zrekonstruován s přispěním matky žalobkyně, která si na to vzala půjčku, a to v částce 150 000 Kč, která je již splacena, a kterou splácela matce žalobkyně ze sociálních dávek a z pracovněprávního vztahu u [právnická osoba] Druhou půjčku ve výši 70 000 Kč žalobkyně dále ještě po 1 000 Kč splácí a bude tak činit ještě dva roky. Návrh na rozvod manželství si podal původně žalovaný, a to v září 2019, a řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Od září 2019 se žalovaný žádnou částkou nepodílí na placení nájemného, služeb a inkasa, takto ho pro zachování možnosti bydlení pro sebe a činí žalobkyně. Jedná se o částku 11 964 Kč měsíčně. Její současný příjem činí 18 148 Kč a je tvořen příspěvkem na bydlení, doplatkem na bydlení a živobytí, přídavky na děti a výživným na dceru od žalovaného. Byt obývají tak, že žalobkyně s dcerou obývají jeden pokoj a syn druhý pokoj a žalovaný užívá obývací pokoj, který je spojen s kuchyní. Soužití je už neúnosné, a to nejen pro žalobkyni, ale i pro děti, které naléhají, aby byla věc matkou řešena. Žalovaný určitě někde pracuje, má příjem, z bytu odchází, avšak nemíní se dobrovolně odstěhovat, ačkoliv se s ním žalobkyně opakovaně chtěla na podmínkách opuštění bytu dohodnout. Má za to, že s odkazem na shora uvedené by soud právo společného nájmu bytu měl zrušit a žalovaný by měl být opustit bez náhrady za ztrátu práva bydlení. U jednání žalobkyně na tomto podaném návrhu v plném rozsahu setrvala.

2. Žalovaný se k podané žalobě, ač byl soudem vyzýván, žádným způsobem nevyjádřil.

3. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného, který svou neúčast u jednání omluvil, avšak o odročení jednání nepožádal, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z těchto důkazů: z rozsudku [název soudu] ze dne 4. 2. 2020 sp. zn. [spisová značka], kterým byla schválená dohoda rodičů, a to účastníků řízení, tak, že nezletilá [jméno] byla svěřena do péče matky a s účinností od 1. 2. 2020 se žalovaný zavázal platit na její výživu částku 1 500 Kč měsíčně s tím, že stejná úprava platí i na dobu po rozvodu manželství rodičů. Rozsudek nabyl právní moc 12. 3. 2020. Z rozsudku [název soudu] ze dne 15. 9. 2020 sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že manželství účastníků řízení, které bylo uzavřeno 15. 9. 2012 před Úřadem městského obvodu [část obce], bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci 5. 10. 2020. Ze stanoviska pronajímatele, [územní celek] – městského obvodu [část obce] ze dne 7. 10. 2020 bylo zjištěno, že účastníci řízení jsou společnými nájemci bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 v bytovém domě [číslo] na ulici [ulice] v [obec] [část obce], na základě původně uzavřené nájemní smlouvy ze dne 2. 9. 2013 ve znění dodatku 1 až 4. Nájem získali tím, že se v roce 2013 přihlásili do výběrového řízení na pronájem výše uvedeného bytu a budoucímu pronajímateli uhradili před podpisem této smlouvy částku 65 000 Kč, kterou následně přistoupili k peněžitým závazkům váznoucím na bytovém fondu ve vlastnictví města. Nájemní poměr byl sjednán na základě uzavřeného dodatku č. 4 ze dne 31. 8. 2015 s účinností od 2. 9. 2015 na dobu určitou do 1. 9. 2016. Pro existenci dluhu za neuhrazené nájemné za měsíc 8/ 2016 nebyla předmětná smlouva v řádném termínu prodloužena. Dále neuhradili nájemné za měsíce září a říjen 2016, tento byl uhrazen až na konci listopadu 2016 a za měsíc listopad 2016 až 7. 12. 2016. Téhož dne požádali Radu městského obvodu [část obce] o přednostní uzavření nové nájemní smlouvy k témuž bytu se zdůvodněním, proč nebylo nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu řádně zaplaceno. Dne 1. 1. 2017 nabyla účinnosti nová smlouva o nájmu předmětného bytu ze dne 28. 12. 2016, a to na dobu tří měsíců ve znění dodatku 1 a 2. Dne 6. 11. 2017 byli účastníci řízení vyzváni k předání bytu z důvodu neuhrazeného nájemného za měsíce září a říjen 2017 s upozorněním, že nájemní poměr skončil k 30. 9. 2017. Dne 27. 11. 2017 opět písemně požádali o přednostní uzavření nové nájemní smlouvy ke stejnému bytu. 1. 2. 2018 nabyla účinnosti nová nájemní smlouva ze dne 31. 1. 2018, a to na dobu 3 měsíců ve znění dodatku 1 až 5, v dodatku č. 5 ze dne 29. 4. 2019 již bylo uvedeno automatické prodloužení nájmu na další 3 měsíce, naposledy do 31. 10. 2019. Vzhledem k tomu, že nebyl uhrazen nájem za říjen 2019, platnost nájemní smlouvy skončila. 7. 11. 2019 nabyla účinnost nová nájemní smlouva k témuž bytu ze dne 7. 11. 2019, a to na dobu 3 měsíců s automatickým prodlužováním o další 3 kalendářní měsíce. Nájemné za leden 2020 byl uhrazen až 7. 2. 2020, proto platnost nájemní smlouvy skončila 6. 2. 2020. V současné době jmenovaní jsou společnými nájemci tohoto bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 10. 2. 2020, doba nájmu opět určitá, tříměsíční od 10. 2. 2020 s automatickým prodlužováním o další 3 kalendářní měsíce. Takto aktuálně byla prodloužena do 9. 11. 2020. S ohledem na výše uvedené pak ponechávají na rozhodnutí soudu ve věci stanovení výlučného nájemce tohoto bytu. Z nájemní smlouvy o nájmu bytu ze dne 10. 2. 2020, uzavřené mezi pronajímatelem [územní celek] – Městský obvod [část obce] a nájemci, a to účastníky řízení, bylo prokázáno, že pronajímatel jako vlastník bytového domu [adresa] v k.ú. [část obce], pronajal účastníkům řízení jako nájemcům, byt [číslo] v [číslo] nadzemním podlaží domu [adresa] na ulici [ulice a číslo] o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím a nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou od 10. 2. 2020 do 9. 5. 2020 s automatickým prodlužováním o další 3 kalendářní měsíce za splnění podmínek, že ani jedna ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně ukončení nájmu bytu ve lhůtě nejpozději jednoho měsíce před ukončením účinnosti této smlouvy a zároveň k poslednímu dni účinnosti této smlouvy, nájemce nebude v prodlení s úhradou nájemného, záloh na plnění spojená s užíváním bytu, vyúčtovanými nedoplatky na spotřebovaných službách nebo v prodlení s jinými platbami sjednanými v této smlouvě. Z notářského zápisu sepsaného dne 14. 9. 2012 sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo] sepsaného notářkou [titul]. [jméno] [příjmení], a to smlouvy o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství ve smyslu § 143a odst. 3 občanského zákoníku, když v tomto zápise shodně prohlásili, že je nesporné, že nemovitosti, movité věci a práva a závazky vlastníci před uzavřením manželství budou nadále ve výlučném vlastnictví toho kterého účastníka a byly zde vymezeny věci movité, které takto zůstávají ve vlastnictví toho z účastníků, který je měl v držení a taktéž se dohodli na vzniku společného jmění manželů, který byl zúžen na zákonné minimum, to znamená na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti s tím, že jiný majetek nabytý za trvání manželství se nebude nebývat do společného jmění manželů a vlastníkem bude ten, kdo uhradil kupní cenu a je vlastníkem příslušného účetního dokladu, přičemž taktéž prohlásili, že se vznikem manželství nesmějí bez vědomí druhého zřizovat, čerpat půjčky, úvěry, poskytovat záruky. Pokud tak učiní, odpovídá pouze a výhradně svým majetkem. Z potvrzení o trvání nájemního poměru ze dne 10. 2. 2021 vystaveného Úřadem práce České republiky, [označení pobočky] [pobočka] bylo prokázáno, že účastníci řízení jsou nadále nájemci bytu [ulice a číslo] v [obec] [část obce] na dobu určitou do 9. 5. 2021. Z evidence předpisů a plateb bylo prokázáno, že za září a říjen 2019 činil tento předpis částku 8 288 Kč měsíčně, za listopad 2019 částku 8 937 Kč, od prosince 2019 do července 2020 pak 9 099 Kč měsíčně a od srpna 2020 do října 2020 9 864 Kč měsíčně. K 31. 12. 2020 na této platbě nebyl žádný dluh. Z dokladů SIPO hotovost za měsíc leden a únor 2021 bylo prokázáno, že byly uhrazeny platby z předmětného bytu za měsíce leden a únor 2021, když za leden se jednalo o platbu 9 864 Kč a za únor 9 811 Kč. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení bylo prokázáno, že předmětný byt užívá ona, dvě děti a žalovaný, když každé z dětí má svůj pokoj, žalovaný užívá obývací pokoj, který je spojen s kuchyní, sama přespává buď u syna, nebo u dcery v pokoji, dceři je 16 let, synovi 20 a každý chce mít svůj klid. S žalovaným spolu nekomunikují, nezdraví se, sama předmětný byt platí od září 2019 do současné doby, na těchto platbách se žádným způsobem žalovaný nepodílí, neplatí byt, elektřinu a nic dalšího. Požádala si o tento byt v době, kdy byla s dětmi sama, protože žalovaný neměl bydliště v [část obce], což byla podmínka. K bytu získal právo uzavřením manželství. Na tento byt si vzali její rodiče půjčku, jedna už je splacená, druhou splácí sama, bude tak činit ještě po dobu 2 let ve výši 1 000 Kč měsíčně. Nyní je bez zaměstnání, od ledna pobírá pouze příspěvek na bydlení ve výši 9 700 Kč, dále je jí placeno výživné na dceru ve výši 1 500 Kč a příspěvek na dítě ve výši 700 Kč. Žádný jiný příjem nemá. Z výpovědi syna účastníků [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalobkyně je jeho matkou, žalovaný jeho otcem, soužití je v současné době takové, že každý má svůj pokoj, tedy on a sestra, otec užívá obývací pokoj, který je spojen s kuchyní, mamka spí buď u něj, nebo u sestry. Je to v podstatě tak, že nikdo z nich nemá své soukromí, což trvá asi po dobu jednoho roku, je u nich takové napětí, matka s otcem nemluví a pokud už mluví, tak se hádají. Ví, že byt platí matka asi po dobu jednoho roku. Otec mu naposledy asi před dvěma měsíci koupil mikinu. Sám vede řízení proti otci o výživné, protože je studentem a nemá žádný příjem. Má za to, že otec platí televizi a internet, což on sám neužívá. Občas si od něj bere jídlo, protože každý z rodičů hospodaří sám, otec má svou lednici, sám si nakupuje. Pokud se týká domácích prací, tak ty dělá sestra, tyto dělá i pro otce a když nemůže, takto dělá matka, ale jen pro ni a pro děti. Sám se snaží se doma nezdržovat právě z důvodu napětí, které tam je, má za to, že otci soužití tak, jak je, vyhovuje. Sám s otcem komunikuje jen velmi málo, sestra podle něj více. Vzhledem k tomu, že mu toto soužití nevyhovuje, tráví čas u své přítelkyně, u jejich rodičů, nikoliv doma. Pokud ví, tak otec teď asi měsíc nebo měsíc a půl nikde nepracuje, má za to, že má úraz na prstě a možná má i nemocenskou. Leží u televize a často vaří. Pokud se týká požívání alkoholických nápojů, tak není to tak, že by u otce vídával flašky na stole, ale ví, že pije plechovkové pivo, nebývá agresivní, ale ví, že pije.

5. Další důkazy v řízení nebyly prováděny, když nebyly ze stran účastníků navrhovány.

6. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že účastníci řízení uzavřeli manželství dne 15. 9. 2012 a toto jejich manželství bylo rozsudkem [název soudu] ze dne 15. 9. 2020 rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci 5. 10. 2020. Ze soužití účastníků se narodily dvě děti, přičemž dosud nezletilá [jméno] byla svěřena do výchovy matky, otec se zavázal platit na ni výživné v částce 1 500 Kč měsíčně, a to i na dobu po rozvodu manželství. Za doby trvání manželství se účastníci stali společnými nájemci bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce], a to od 2. 9. 2013, přičemž nájemní smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku, když tito se přihlásili do výběrového řízení a před podpisem nájemní smlouvy uhradili 65 000 Kč. Na základě dodatku č. 4 ze dne 31. 8. 2015 byl nájemní poměr prodloužen do 1. 9. 2016, ovšem z důvodu nezaplaceného nájemného, byl nájemní poměr ukončen. Nová nájemní smlouva byla uzavřena od 1. 1. 2017 s účinností na dobu tří měsíců ve znění dodatků 1 a 2, opět nebylo nájemné řádně hrazeno a od 1. 2. 2018 byla uzavřena nová nájemní smlouva, opět na dobu určitou tří měsíců a byla prodlužována dodatky č. 1 až 5, naposledy do 31. 10. 2019, když opět nebyl zaplacen nájem za říjen 2019 a nájemní poměr k tomuto datu skončil. Od 7. 11. 2019 nabyla účinnosti nová nájemní smlouvy, opět na dobu určitou, s automatickým prodlužováním na tři kalendářní měsíce. Nájem za leden 2020 byl uhrazen opožděně, proto nájemní smlouva skončila ke dni 6. 2. 2020 a v současné době jsou účastníci řízení společnými nájemci bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 10. 2. 2020, kde je opět stanovaná doba určitá, a to doba tří měsíců s automatickým prodlužováním o další tři měsíce za splnění podmínek stanovených v uzavřené nájemní smlouvě, zejména s přihlédnutím k tomu, že nesmí být v daném období dluh na žádných platbách spojených s užíváním bytu. Naposledy byla tato nájemní smlouva prodloužena a trvá nejméně do 9. 5. 2021. Na dobu po rozvodu se účastníci nedohodli, jakým způsobem budou předmětný byt užívat, přičemž v současné době tento byt o velikosti 3 + 1 užívají děti účastníků, tj. zletilý syn, který užívá jeden pokoj, nezletilá dcera [jméno], která užívá jeden pokoj, žalovaný, který užívá obývací pokoj spojený s kuchyní a žalobkyně přespává buď u syna v pokoji, nebo u dcery a žádný z nich nemá v daném bytě soukromí. Nájemné a úhrady spojené s užíváním předmětného bytu, včetně záloh na elektřinu, hradí žalobkyně, a to od září 2019 do současné doby, když je bez zaměstnání a jejím příjmem jsou sociální dávky. V bytě každý z účastníků hospodaří sám, to znamená, že nakupuje, vaří, uklízí, žádný z nich pro druhého nevykonává žádné práce. Žalovaný, ačkoliv byl o to žalobkyní vyzýván, se na platbách za předmětný byt nepodílí a tyto nehradí, včetně záloh na elektřinu a plyn.

7. Podle ustanovení § 768 odst. 1 občanského zákoníku - Zanikne-li manželství rozvodem a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné nebo společné právo a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo bytu opustil, popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu bydlení; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.

8. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení - Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství nebo o dítě nezaopatřené, které s nimi žije, může soud na návrh toho manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

9. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě účastníci řízení uzavřeli manželství dne 15. 9. 2012 a k bytu [číslo] na ulici [ulice a číslo] v domě [adresa] v [obec] [část obce] jim vzniklo právo společného nájmu k tomuto bytu uzavřenou smlouvou ze dne 2. 9. 2013. Účastníci řízení se tak stali společnými nájemci předmětného bytu, přičemž nájemní poměr uzavřený v roce 2013 byl uzavřen v souladu s ustanovením § 685 a násl. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Tento nájemní poměr byl prodlužován uzavíranými dodatky, přičemž poslední dodatek č. 4 byl uzavřen ke dni 2. 9. 2015, a to na dobu určitou do 1. 9. 2016. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení si neplnili své povinnosti nájemců bytu, neplatili řádně nájemné, nájemní poměr tímto skončil a nová nájemní smlouva pak byla uzavřena s účinností od 1. 1. 2017, tedy ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. občanského zákoníku. Tato nová nájemní smlouva byla uzavřena opět na dobu určitou, a to vždy na dobu tří měsíců, byla takto prodlužována, když nájemní poměr touto smlouvou sjednaný skončil ke dni 30. 9. 2017 Nová nájemní smlouva pak byla uzavřena s účinností od 1. 2. 2018, opět na dobu určitou, vždy na dobu tří měsíců a tento nájemní poměr skončil ke dni 31. 10. 2019 Nová nájemní smlouva k předmětnému bytu byla uzavřena s účinností od 7. 11. 2019 a skončila k 6. 2. 2020 opět pro neuhrazení nájemného. Naposledy byla uzavřena k předmětnému bytu nájemní smlouva s účinností od 10. 2. 2020, opět na dobu určitou, vždy na dobu tří měsíců, s automatickým prodlužováním a naposledy byla takto prodloužena do 9. 5. 2021. Manželství účastníků bylo rozvedeno pravomocně ke dni 5. 10. 2020, přičemž účastníci řízení již v té době společně nehospodařili, a to od září 2019, avšak nadále žili a žijí v předmětném bytě, a to odděleně. Na dobu po rozvodu manželství byla do péče žalobkyně svěřena dcera [jméno], [datum narození], která je doposud nezletilá. V současné době tento byt užívají děti účastníků, a to zletilý syn [jméno], který studuje, nemá svůj příjem a užívá jeden pokoj v předmětném bytě, dcera [jméno] užívá druhý pokoj a obývací pokoj spojený s kuchyní užívá žalovaný a žalobkyně přespává buď u syna v pokoji, nebo u dcery. Platby za předmětný byt, tj. nájemné, zálohy na služby spojené s užíváním bytu, stejně jako platby za elektřinu, hradí od září 2019 výhradně žalobkyně, ze svého příjmu, který tvoří sociální dávky. Na těchto platbách se žalovaný přes výzvu žalobkyně žádným způsobem po dobu více, než roku a půl, nepodílí, na těchto platbách ničeho nehradí, každý z účastníků si hospodaří samostatně, sám si nakupuje, sám si vaří, pere, uklízí a podobě. Žalobkyně navíc splácí svým rodičům půjčku, kterou jim poskytli na rekonstrukci bytu, a tuto splácí sama po 1 000 Kč měsíčně a ještě dva roky bude nadále splácet. V daném případě tak manželství účastníků zaniklo rozvodem, v předmětném bytě se nacházela rodinná domácnost účastníků a tito se nedohodli, kdo v předmětném bytě bude dále bydlet. Žalovaný tento stav žádným způsobem neřeší, ničeho na platbách za byt nehradí, a proto se žalobkyně, domáhá zrušení dosavadního práva společného nájmu rozvedených manželů k předmětnému bytu. Soud vzhledem k tomu, že jsou splněny veškeré výše citované podmínky dané § 768 odst. 1 občanského zákoníku, zrušil společné právo nájmu účastníků k bytu [číslo] v [číslo] nadzemním podlaží domu [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce] a rozhodl, že jediným nájemcem tohoto bytu se stává žalobkyně, neboť po rozvodu manželství jí byla svěřena do péče nezletilá dcera, která doposud nenabyla plné svéprávnosti a žalobkyně si plní povinnosti nájemce bytu ve vztahu k pronajímateli. Soud také ve smyslu § 768 odst. 2 občanského zákoníku rozhodl, že se žalovanému nepřiznává náhrada za ztrátu práva nájmu k předmětnému bytu, neboť v předmětném bytě zůstane bydlet žalobkyně, jejich nezletilá dcera, která jí byla svěřena do péče, a syn účastníků, který byť je zletilý, tak v současné době stále studuje, nemá žádný stálý příjem a bude předmětný byt nadále užívat. Žalovaný je proto tím, kdo je povinen se z tohoto bytu vystěhovat a zajistit si sám pro sebe bydlení. Soud uložil žalovanému povinnost vystěhovat se z předmětného bytu do dvou měsíců od právní moci rozsudku, když soud považuje danou lhůtu za dostatečně dlouhou pro zajištění náhradního bydlení. Žalovanému je po dobu téměř jednoho roku známo, že si žalobkyně podala návrh na zrušení práva společného nájmu bytu a požaduje, aby se z předmětného bytu vystěhoval. Navíc žalovaný nečiní ničeho, z čeho by se dalo dovodit, že má zájem v předmětném bytě bydlet, když se na platbách spojených s užíváním bytu žádným způsobem po dobu více, než jednoho roku a půl nepodílí, tyto nehradí a tyto hradí výlučně žalobkyně. Soud má tak za to, že žalovaný měl a má dostatečný časový prostor pro to, aby si náhradní bydlení pro svou osobu zajistil.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., a to tak, že soud zavázal žalovaného, jako osobu, která nebyla v řízení úspěšná, uhradit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náklady řízení žalobkyně, spočívající v jejím právním zastoupení, přičemž výše těchto nákladů řízení bude stanovena samostatným rozhodnutím po právní moci tohoto rozsudku.