62 C 51/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 000 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 440 Kč, do tří od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2023 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s úroky z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 2. 2023 byla uzavřena mezi žalobkyni jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran smlouvy o úvěru. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čem se smluvní strany dohodly, a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž navazujících úkonů žalovaného, zejména zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval dle smlouvy. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 1 298 Kč vždy k 15. dni každého příslušného měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná 15. 3. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému upomínku ze dne 20. 3. 2023, kde jej vyzvala k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyní své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému další upomínku ze dne 5. 4. 2023, kde opětovně jej vyzvala k zaplacení dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná 15. 3. 2023. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývala jiná možnost než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k jeho zesplatnění, a vyzvat žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Jak je patrno z připojeného zesplatnění ze dne 18. 8. 2023. V návaznosti na shora uvedené požaduje žalobkyně v rámci řízení po žalovaném své nároky, a to konkrétně částku ve výši 30 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Dne 18. 8. 2023 byla žalovanému odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení“, ve které byl žalovaný seznámen s tím, že i přes zaslání několika upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru a byl vyzván uhradit dlužné částky s příslušenstvím. Doposud však ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 25. 4. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.

5. Soud vzal za prokázáno, že žalovaný dne 21. 2. 2023 v 14:50:18 vyslovil souhlas s návrhem smlouvy nadepsané jako „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “. Žalobkyně se ve smlouvě zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to faktickou výplatou částky 24 000 Kč na účet žalovaného, částka 6 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované ve smlouvě, a to 400 Kč za náklady na lustrum v registrech, 100 Kč náklady na zpracování úvěru, 3 100 Kč za ostatní administrativní náklady poskytovatele, 1 800 Kč odměnu zprostředkovateli za jeho činnost a 600 Kč náklady na ověření úvěrového případu. Žalovaný měl podle textu smlouvy zaplatit žalobkyni kromě samotného úvěru také úroky ve výši 63 456 Kč, tedy celkem 93 456 Kč, při úrokové sazbě 49 % p.a. a RPSN 85,31 %. Tyto částky měly být podle textu smlouvy splatné v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 298 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. V čl. V. bodu 5.4. textu smlouvy bylo stanoveno, že v případě jakéhokoliv prodlení je věřitel oprávněn zaslat dlužníkovi zpoplatněnou upomínku ve výši 500 Kč a poté druhou upomínku ve výši 750 Kč. Pokud ani poté nebude dlužná částka zaplacena, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru. Text návrhu smlouvy obsahuje dále ustanovení o smluvní pokutě ve výši 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč (vše zjištěno z textu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, ). Z přílohy 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaný označený jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým bydlištěm a doručovací adresou, měl uvést, že je svobodný, bezdětný, zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s příjmem 18 837 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelnými závazky 1 600 Kč, sázky 5 320 Kč, jednorázovým závazkem ve výši 10 000 Kč, zůstatek spotřebitele 7 619 Kč. Z listiny označené jako detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 22. 2. 2023 vzal soud za prokázáno, že toho dne byla z účtu, tel. číslo, /0300 vedeného na jméno žalovaného poukázána na účet žalobkyně částka 1 Kč. Z listin označených jako detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne 22. 2. 2023 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 24 000 Kč, a to s variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídá číslu návrhu úvěrové smlouvy. Z potvrzení o vyplacení úvěru vzal soud za prokázáno, že žalobkyně potvrdila žalovanému vyplacení úvěru podle smlouvy. Z této listiny dále vyplývají platební instrukce pro žalovaného, konkrétně výše splátek 1 298 Kč, jejichž splatnost je vždy k 15. dni v měsíci od 15. 3. 2023 do 15. 2. 2029. Z dalších důkazů již soud považuje za právně významný pro věc pouze dopis zástupce žalobkyně datovaný dne 18. 8. 2023 nadepsaný jako Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení, ve kterém zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k splacení pohledávek z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, , jejichž výši vyčíslil na 35 200 Kč, a to ve lhůtě do 22. 9. 2023. Z podacího lístku vzal soud za prokázané, že zástupce žalobkyně odeslal uvedený dopis dne 18. 8. 2023 žalovanému na jeho trvalou adresu podle úvěrové smlouvy v , adresa, .

6. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje skutkové závěry o souhlasu žalovaného s návrhem smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, dne 21. 2. 2023, o poskytnutí částky 24 000 Kč žalobkyní na účet žalovaného a o doručení dopisu zástupce žalobkyně ze dne 18. 8. 2023 žalovanému. V podrobnostech soud odkazuje na skutkové závěry uvedené u jednotlivých důkazů.

7. S ohledem na právní názor vysvětlený níže nebyly pro soud významné další navržené a provedené důkazy, a to zejména upomínky a doklady o jejich odeslání, které soud pro nadbytečnost v tomto písemném vyhotovení rozsudku nehodnotil.

8. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

9. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to, pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně nedostatečně zkoumala příjmy žalovaného, když žalobkyně v tomto směru ničeho nedoložila a vycházel pouze z údajů uvedených samotným žalovaným. Rovněž žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalovaného, pokud jde zejména o náklady žalovaného na bydlení. Žalobkyně opět vycházela z tvrzení žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 15. 11. 2021 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovením § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 24 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou částku, soud žalobě vyhověl ohledně částky 24 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 18. 8. 2023, která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 22. 9. 2023, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 23. 9. 2023, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). S ohledem na vše výše uvedené pak soud žalobu co do částky 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

17. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení, které byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve výši 1 440 Kč, když žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná v 80 % a neúspěšná ve 20 %, proto jí soud přiznal 60 % nákladů řízení. Žalobkyně by při plném úspěchu v řízení měla nárok na zaplacení soudního poplatku ve výši 1 200 Kč, odměnu zástupce žalobkyně ve výši 300 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 900 Kč podle ustanovení § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotové výdaje 100 Kč za jeden úkon ve věci, tj. za tři úkony 300 Kč podle ustanovení § 14b) odst. 5 téže vyhlášky, celkem 2 400 Kč. Z této částky bylo s ohledem na úspěch žalobkyně v rozsahu 60 % přiznána částka 1 440 Kč, kterou byl žalovaný v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. zavázán zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

18. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s ř.