62 C 519/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 44 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 400 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 000 Kč od 2. 6. 2023 do 26. 6. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 600 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok prodlení ve výši 2 864,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 142,19 Kč, úrok ve výši 21,69 % ročně z částky 25 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 11. 2023 domáhala se žalobkyně, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit částku ve výši 44 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo 6. 7. 2021 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce § 84 až 89 zákona o spotřebitelském úvěru posuzování schopnosti spotřebitele splácet probíhá na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povine poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, respektive jeho právní předchůdce jako poskytovatel úvěru splnil svou povinnost ve smyslu výše citovaných ustanovení, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje scoringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele tento úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v částce 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což je žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč, odměnu z administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 600 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně dále souhrnně nazývá také jen jako úhrady za služby. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit 60týdenních splátkách po 760 Kč od 13. 7. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 8. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ke dni 30. 8. 2022 zaplacena v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 25 000 Kč od 31. 8. 2002 až do úplného zaplacení úrokem ve výši 21,69 % ročně sjednaným v bodě 1. 4 smlouvy. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství, se všemi právy a s nimi spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradil pouze částku 1 600 Kč. Poslední platba na pohledávku byla zaplacena 13. 7. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 49 600 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, z dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 833,34 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 591,19 Kč, z dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 575,47 Kč. Příslušenství pohledávky tak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho zaplaceno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 44 000 Kč, která se sestává z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 19 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 142,19 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 864,58 Kč, úroků ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4 142,19 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok ve výši 21,69 % ročně počítaný z dlužné částky 25 000 Kč od 31. 8. 2022 do data postoupení, to je do 1. 6. 2023. Před podáním žaloby byl žalovaný dle §142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou. Ani přesto dlužná částka doposud zaplacena nebyla. U jednání žalobkyně na podané žalobě setrvala.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že se zřejmě jedná o nebankovní úvěr a žádal o zaslání podkladů.

3. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny označené jako „Karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr“ ze dne 6. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 25 000 Kč se splatností 60 týdnů, pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představuje částka ve výši 19 250 Kč, pracoval jako OSVČ, na výdaje byla započtena částka ve výši 5 000 Kč (50 %), dále částka 6 000 Kč na osobní výdaje, částka 2 000 Kč na splátky úvěrů, celkem výdaje 13 000 Kč a použitelný příjem činil 6 250 Kč. Dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly faktury. Žil v nájemní bytě s partnerkou. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne 6. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště , adresa, . Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 5 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a poplatek za pojištění ve výši 600 Kč v 60týdenních splátkách po 760 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 45 600 Kč. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného ze dne 6. 7. 2021 a podpisem právního předchůdce žalobkyně z téhož dne, čímž žalovaný stvrdil převzetí částky 25 000 Kč v hotovosti. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky ve výši 49 600 Kč na žalobkyni a současně jej vyzval k uhrazení této částky ve lhůtě 10 dnů. Zásilka byla na adresu uvedenou ve smlouvě zaslána žalovanému dne 23. 6. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2023 včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to nejpozději do 14. 10. 2023.do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 2. 10. 2023 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě.

4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

14. Soud nevzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně si nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.). Předmětná pohledávka byla ve smyslu ustanovení § 1879 a následující občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti jejího právního předchůdce posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 7. 2021, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

15. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 6. 7. 2021 v hotovosti při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 25 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 1 600 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 23. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení této výzvy.

16. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 25 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 1 600 Kč (což žalovaný ani netvrdil, že by některé částky nebyly žalobkyní zohledněny, když neuplatnil žádnou procesní obranu). Soud konstatuje, že žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena, má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 23 400 Kč (tj. 25 000 Kč – 1 600 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou ze dne 23. 6. 2023, která jí byla odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě pro účely doručování. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 23 400 Kč rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 15 % ročně od 27. 6. 2023 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

17. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

18. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

19. Výrok ad. III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná (56 %) a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla v souvislosti s tímto řízením vůči žalobkyni požadovat, nevznikly.