62 C 59/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 22 961,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 692,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 236,81 Kč od 29. 7. 2022 do 22. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 692,81 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 746,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 665,87 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částky 7 725,06 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 8. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 961,87 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 12. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 21. 2. 2021. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem na Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaná získala z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaná potvrdila připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 9 456 Kč, která odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru byla alokována částka ve výši 4 763,19 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka 4 692,81 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky 27 728 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 15 236,81 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 12 491,19 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 21. 2. 2021. Ode dne 22. 2. 2021 je žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 s účinností od 28. 7. 2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 46 468,56 Kč a skládala se z: - nesplacené jistiny ve výši 15 236,81 Kč, - nesplaceného smluvního úroku 1 112,92 Kč, - nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 7 307,83 Kč, - nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 385,93 Kč, - nesplaceného inkasního poplatku 2 684,51 Kč, - postoupeného sankčního poplatku 3 000 Kč, - postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, - postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 127,10 Kč po celkové splatnosti závazku, - postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 613,46 Kč, - postoupené smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalované neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovanou tak bude následující: - nesplacená jistina 15 236,81 Kč, - nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 112,92 Kč, - nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 7 307,93 Kč, - nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 385,93 Kč, - nesplacený inkasní poplatek 2 684,51 Kč, - postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 3 174,68 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 22. 2. 2021 do 14 7. 2022, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 15 236,81 Kč, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 746,08 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 22. 2. 2021 do 14. 7. 2022, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 15 236,81 Kč - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, - smluvní pokuta ve výši 7 725,06 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobkyni postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 15 665,87 Kč je tvořena součtem nesplaceného úroku 1 112,93 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 7 307,83 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 385,93 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 684,51 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 3 174,68 Kč. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu viz výše. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 29. 7. 2022 z jistiny ve výši 15 236,81 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovanou žalobkyně uvádí, že nejprve vyvíjel snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 21. 8. 2022 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobkyně na sděleném telefonním čísle. Zároveň byla žalovaná informována o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobkyně nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejichž výši byla žalovaná v dopise informována: - Odchozí dopis 39 Kč, - Odchozí dopis doporučeně 50 Kč, - Odchozí telefonický hovor 72 Kč, - Osobní návštěva xanon [číslo]. Přílohou tohoto žalobního návrhu je i dokument nazvaný Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, který obsahuje výčet provedených úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, na které se vztahuje shora uvedený ceník. V rámci tohoto žalobního návrhu pak žalobkyně ku prospěchu žalované nenárokuje náhradu za všechny úkony uvedené ve výpisu, ale pouze za část z nich, a to z důvodu přiměřenosti a účelnosti takových nákladů. Žalobkyně nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 473 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 1, za odeslaný doporučený dopis v počtu 0, za odchozí (spojené) telefonické hovory v počtu 0 a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 2. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2022 žalobkyně předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 15 236,81 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 22. 2. 2021 13. 7. 2022. Žalobkyně tak po žalované nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 7 725,06 Kč. Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobkyně tak učinila z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na ustanovení § 168 odst. 1 téhož zákona.

2. Následně žalobkyně k výzvě soudu doplnila podáním ze dne 14. 3. 2023, že smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne 21. 12. 2019, tj. za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 odst. 1 citovaného zákona uvádí, že "poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet." V odst. 2 je uvedeno, že "poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy." Schopnost žalované splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 20 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 6 300 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 2 656 Kč. Žalované tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 3 600 Kč, kterými mohla volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopen dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Dále prosím vizte první stranu Žádosti o úvěr, kde jsou v sekci nazvané„ Doložení příjmu žadatele“ vypsány dokumenty, které byly žalovanou předloženy obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření totožnosti a měsíčních výdajů žalované. Takový postup je možné označit za postup, při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Zároveň je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uvedené dokumenty soudu zasílá v příloze tohoto přípisu. Jedná se o poštovní poukázky. Z uvedeného tedy plyne, že právní předchůdce žalobkyně aktivně zjišťovala finanční poměry žalované, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržela a bonita žalované byla před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřena. Nad výše uvedené žalobkyně doplňuje, že osoba žalované nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla osoba žalované v takovém rejstříku vedena. Vzhledem k výše uvedenému má žalobkyně za to, že nade vší pochybnost prokázala řádné posouzení a prověření bonity žalované pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované v požadované výši.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. K ústnímu jednání dne 1. 6. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně svou nepřítomnost u jednání omluvila. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b>5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b> 6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud vzal za prokázánu její procesní subjektivitu. Ze žádosti o úvěr ze dne 21. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná poskytla základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. U žalované je uvedena adresa trvalého pobytu [adresa] a adresa výběru [ulice a číslo], [obec]. Z poštovních poukázek B bylo zjištěno, že žalovaná obdržela z Úřadu práce ČR, Krajské [pobočka] dne 15. 10. 2019 rodičovský příspěvek 9/ 19 3 800 Kč, dne 16. 10. 2019 doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí 10/ 19 4 803 Kč, 14. 11. 2019 rodičovský příspěvek 10/ 19 3 800 Kč, 2. 12. 2019 doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí 11/ 2019 5 526 Kč, 11. 12. 2019 doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí 12/ 2019 5 526 Kč, 16. 12. 2019 rodičovský příspěvek 11/ 19 3 800 Kč, 11. 12. 2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] příspěvek na živobytí [číslo] ve výši 3 773 Kč, 16. 12. 2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] příspěvky na dítě [číslo] ve výši 1 710 Kč, 16. 12. 2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] příspěvek na bydlení 11/ 19 6 894 Kč, 11. 12. 2019 na jméno [příjmení] [jméno] příspěvek na péči 12/ 2019 5 300 Kč, 20. 11. 2018 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] přídavek na dítě 10/ 18 1 710 Kč, 19. 11. 2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] příspěvek na živobytí 11/ 2019 3 773 Kč, od Vězeňské služby ČR, [stát. instituce] 28. 11. 2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] výživné 1 500 Kč, z úřadu práce dne 16. 10. 2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] příspěvek na péči 10/ 2019 8 600 Kč, dne 15. 10. 2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] příspěvek na bydlení 9/ 19 6 894 Kč, 16. 10. 2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] příspěvek na živobytí 10/ 2019 2 976 Kč a 15. 10.2019 na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] přídavek na dítě 9/ 19 1 710 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2019, včetně přílohy č. 1 – předpis splátek a vč. Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2019 bylo prokázáno, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jako zákazníkem - dlužníkem v postavení spotřebitele dne 21. 12. 2019 smlouvu o úvěru, s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 20 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 17 184 Kč, zahrnující úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč, poplatek za inkaso splátek v hotovosti v bydlišti ve výši 3 600 Kč, tj. celkem 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou [adresa]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 bylo prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na základě, které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] tímto sdělením, které žalované zaslala dne 4. 8. 2022 na kontaktní adresu, oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do 1. 12. 2022.

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

15. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

17. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením označila a doložila pouze žádost žalované o úvěr ze dne 21. 12. 2019 a doklady poštovní poukázky, které až na 6 z nich, ani nejsou na jméno žalované, žádné další důkazy nedoložila ani neoznačila; soud tak vzal za prokázáno, že žalobkyně ověřila příjmovou stránku žalované, a to ještě nedostatečně (většina dokladů není na jméno žalované, není patrno, že by tyto prostředky byly určeny žalované) nikoli však již výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalované. Soud byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně se však dobrovolnou neúčastí u tohoto jednání o možnost být poučena ze strany soudu připravila. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

18. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 20 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží, toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, rovněž byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

19. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 20 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 9 456 Kč (což žalobkyně pouze tvrdila, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 10 544 Kč (tj. 20 000 Kč – 9 456 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně poprvé prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022, která mu byla odeslána dne 8. 8. 2022 na kontaktní adresu, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované dne 12. 8. 2022; v této výzvě žalobkyně stanovil lhůtu k plnění do 10 dnů od doručení výzvy, tj. do 22. 8. 2022. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 10 544 Kč rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 8. 2022 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

20. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

22. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla vůči žalobkyni požadovat, nevznikly.