62 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Radanou Vilčovou ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele proti osvojenci: osobní údaje osvojence o osvojení zletilé osoby

I. Zletilý celé jméno žalovaného, datum narození, syn matky jméno příjmení, narozené datum a otce jméno celé jméno žalovaného, narozeného datum, zemřelého datum, je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem osvojitele celé jméno žalobce, narozeného datum, když tímto rozsudkem dochází k osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého.

II. Osvojitel celé jméno žalobce, datum narození, bude uveden v matrice narozených jako otec osvojence celé jméno žalovaného, narozeného datum, a to ve svazku anonymizováno, ročník rok, na straně anonymizováno, pod číslem řadovým anonymizováno.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem došlým soudu dne 14. 2. 2021 se osvojitel celé jméno žalobce domáhal osvojení zletilého celé jméno žalovaného, když svůj návrh odůvodnil tím, že v roce rok uzavřel manželství s jméno příjmení, která je matkou zletilého celé jméno žalovaného. Otec osvojence celé jméno žalovaného zemřel v roce rok. jméno žil se svou matkou společně se svým o dva roky starším, tehdy nezletilým, bratrem. Do společné domácnosti se v roce rok přistěhoval osvojitel, jako přítel matky obou synů. Po celou dobu nahrazoval oběma synům nynější manželky otce, staral se o ně jako o vlastní. Vztah mezi syny a osvojitelem je po celou dobu jako otec a synové, vzájemně k sobě chovají úctu a respektují se. Ve společné domácnosti od roku rok žil i synovec osvojitele, kterého v roce rok osvojila tehdy partnerka, od roku rok manželka jméno příjmení. Osvojitel si synovce osvojil ihned po svatbě. Ten se loni v prosinci zletil a již s nimi ve společné domácnosti nežije. Rodiče by byli rádi, aby měli všichni synové stejná práva a povinnosti k manželům celé jméno žalovaného, jelikož se všichni považují za rodinu a děti manžele za rodiče stejně. O osvojení stojí i druhý syn, i osvojitel, ale syn žije v zahraničí. Bude-li to možné, bude taktéž podána žádost o osvojení druhého syna. jméno příjmení, matka zletilého syna, s osvojením syna souhlasila, zletilý celé jméno žalovaného s návrhem souhlasil.

2. U jednání osvojitel celé jméno žalobce na svém návrhu v plném rozsahu setrval.

3. Osvojenec celé jméno žalovaného se svým osvojením souhlasil a k návrhu se připojil.

4. Matka osvojence a manželka osvojitele jméno příjmení s osvojením syna souhlasila a k návrhu se připojila.

5. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že se osvojitel seznámil s matkou osvojence jméno příjmení čtyři měsíce poté, kdy zemřel manžel matky osvojence jméno příjmení, p. jméno celé jméno žalovaného, a od roku rok žije s nimi ve společné domácnosti, když v roce rok uzavřeli manželství. Poté, kdy se osvojitel přistěhoval do společné domácnosti, nahrazoval oběma synům své nynější manželky otce, staral se o oba syny matky osvojence a nahrazoval jim tak otce, že oba synové jej brzy začali oslovovat„ táto“ a mezi nimi se vytvořil vztah mezi otcem a syny, který trvá do současné doby. Osvojenec od roku rok nežije s osvojitelem a svou matkou ve společné domácnosti, nicméně i v současné době jsou jejich vztahy jako mezi rodiči a synem. Na svého biologického otce má osvojenec pouze jednu vzpomínku, která není příliš hezká a za svého otce považuje právě osvojitele.

6. Podle ustanovení § 846 občanského zákoníku - Zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku - Zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.

8. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení - Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

9. Podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení - Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a § 839, obdobně.

10. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že návrh byl podán důvodně. V řízení bylo prokázáno ve smyslu § 846 občanského zákoníku, že toto osvojení není v rozporu s dobrými mravy, když osvojitel celé jméno žalobce je manželem matky osvojence, p. jméno příjmení. Jejich manželství bylo uzavřeno dne datum a nadále trvá. Proto v daném případě jde o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, a z tohoto důvodu bylo postupováno ve smyslu § 847 odst. 1 písm. c), d), odst. 3 občanského zákoníku, když je možno osvojit zletilého, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního v době jeho nezletilosti nebo jestliže osvojitel hodná osvojit dítě svého manžela. V daném případě jsou tyto podmínky splněny, když osvojitel žil ve společné domácnosti se současnou manželkou jméno příjmení a jejími dvěma v této době nezletilými dětmi, tj. osvojencem a jeho starším bratrem, od roku rok, a to až do doby než se osvojenec v roce rok ze společné domácnosti odstěhoval. Současně se jedná i o osvojení dítěte manželky osvojitele. Osvojitel o osvojence pečoval od jeho 5 let, tzn., od poměrně útlého věku, a to nejen po té stránce materiální, ale i po stránce emocionální, je tímto splněna hmotněprávní podmínka osvojení, a sice to, že mezi osvojitelem a osvojencem existuje vztah jako mezi rodičem a dítětem, a existence tohoto vztahu byla v řízení prokázána. Matka osvojence s tímto osvojením souhlasila, otec osvojence dne datum zemřel. Osvojení tak není v rozporu se zájmy pokrevních rodičů ve smyslu § 847 odst. 2 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že osvojenec není ženatý a nemá žádné dítě, pak nebylo třeba souhlasu těchto osob tak, jak na to pamatuje § 852 občanského zákoníku. Byly proto splněny veškeré podmínky dané shora citovanými zákonnými ustanoveními, a proto soud návrhu v plném rozsahu vyhověl, když osvojení zletilé osoby se nepříčí dobrým mravům. Ve smyslu § 797 občanského zákoníku tak bude osvojitel zapsán do matriky jako rodič osvojence tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když tohoto práva se účastníci výslovně vzdali. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, když účastníci se tohoto práva výslovně vzdali.