63 C 316/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Kučerou jako samosoudcem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti: celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o žalobu na nahrazení rozhodnutí správního orgánu dle části páté o. s. ř.

I. Žaloba, že [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl zamítnut [anonymizováno] a potvrzen výrok [anonymizováno] a [anonymizováno 9 slov], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení] se nahrazuje tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částku ve výši 634 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč za zaplacený správní poplatek, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by zdejší soud rozhodl tak, že [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl zamítnut [anonymizováno] a potvrzen výrok [anonymizováno]. a [anonymizováno 9 slov], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení] se nahrazuje tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částku ve výši 634 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč za zaplacený správní poplatek. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že žalobci bylo dne [datum] doručeno [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým [anonymizováno 5 slov] rozhodla o [anonymizováno] žalobce ze dne [datum], jímž se žalobce domáhal zrušení výroků č. [anonymizováno]. a [anonymizováno 9 slov], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], tak, že podle § 90 odst. 5 správního řádu se rozklad zamítá, a napadené výroky [anonymizováno]. a [anonymizováno 9 slov], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], se potvrzují (výrok [anonymizováno]), a že žádnému z účastníků řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení o [anonymizováno] (výrok [anonymizováno].). Žalobce s účastníkem jako se spotřebitelem dne [datum] uzavřel smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě účastníkovi poskytoval připojení k síti internet a související služby. V odstavci f) smlouvy žalobce s účastníkem podle ust. § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, sjednal úhradu za ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou byla smlouva uzavřena. Součástí smlouvy byly dle jejího textu i Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] a.s. pro spotřebitele. Na základě smlouvy žalobce účastníkovi řádně poskytoval sjednané služby elektronických komunikací. Jelikož účastník soustavně nesplnil povinnost platit cenu za poskytované služby dle smlouvy, žalobce v souladu se sjednanými smluvními podmínkami přistoupil k jednostrannému ukončení smlouvy. Smlouva byla sjednaná na dobu neurčitou, dne [datum] byla zaslána účastníkovi výpověď. Jelikož takto byla smlouva ukončena před uplynutím doby trvání, na kterou byla uzavřena, domáhal se žalobce u [anonymizována tři slova] návrhem mimo jiné také výše uvedené úhrady za předčasné ukončení smlouvy v částce 634 Kč s příslušenstvím. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], rozhodl o nadepsaném návrhu žalobce tak, že v části, kde se žalobce domáhal úhrady za předčasné ukončení smlouvy, návrhu nevyhověl (výrok [anonymizováno].), což promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok [anonymizováno]). Proti výše uvedenému [anonymizována tři slova] [anonymizováno] uplatnil žalobce dne [datum] [anonymizováno], kterým se domáhal zrušení výroků [anonymizováno]. a [anonymizováno]. předmětného rozhodnutí a vrácení věci [anonymizováno] k novému projednání v prvním stupni. Rozhodnutí o [anonymizováno] je založeno na nesprávném právním posouzení věci, kdy je na zjištěný skutkový stav aplikována právní norma, která je nesprávně vyložena. Tento názor je nesprávný zejména proto, že posuzované ujednání je ve všech rysech podstatných pro informované rozhodnutí spotřebitele upraveno již v samotné smlouvě a pro účastníka z tohoto důvodu nemohlo být překvapivé. Účastník byl již z textu samotné smlouvy seznámen se skutečností, že zanikne-li z důvodů majících původ na jeho straně smlouva předčasně, bude povinen uhradit částku stanovenou dle vzorce uvedeného ve smlouvě. Jestliže zkoumané ustanovení smlouvy neobsahuje výslovné určení toho, co se rozumí„ ukončením smlouvy z důvodů na straně zákazníka“, kdy tento pojem je blíže vyložen v přiložených všeobecných obchodních podmínkách, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by předmětné ustanovení bylo překvapivé, či nepoctivé.

2. Účastník se k žalobě nevyjádřil. 3. [anonymizována čtyři slova]) ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby s tím, že správní orgán trvá na závěru, že mezi žalobcem a účastníkem úhrada za předčasné ukončení smlouvy pro případ, kdy žalobce předčasně vypověděl účastníkovi smlouvu pro neplacení cen za služby, nebyla sjednána. [anonymizováno] dále uvedl, že první věta článku 6.9 všeobecných podmínek upravuje smluvní pokutu za prodlení s placením cen za služby. Nelze ji tedy na nárok, kterého se žalobce domáhal – úhradu za předčasné ukončení smlouvy, aplikovat. Jedná se o jiný právní institut, který nebyl předmětem správního řízení a není ani předmětem probíhajícího soudního řízení. Druhá věta článku 6.9 všeobecných podmínek úhradu za předčasné ukončení smlouvy upravuje, avšak na projednávanou věc se rovněž nevztahuje. Postihuje totiž situace, kdy dojde ke skončení účastnické smlouvy z jiných důvodů než z důvodů porušení povinnosti zákazníka vyplývajících mu z účastnické smlouvy, zejména pokud zákazník účastnickou smlouvu vypoví, či zruší odběr služby. Žádné další ustanovení všeobecných podmínek (v čl. 6 ani na jiném místě) vznik nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy z důvodu prodlení zákazníka s placením služeb neupravuje. Jednak není zcela jasné, zda důvodem ze strany zákazníka je myšleno chování zákazníka, kvůli kterému může poskytovatel ukončit zákazníkovi smlouvu, anebo právní jednání zákazníka, které vede k ukončení smlouvy. Případně je též možný závěr, že důvodem jsou myšleny obě kategorie současně. Pokud by se přistoupilo na úvahu žalobce ohledně výkladu nejasného ustanovení podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku, pak nejpříznivějším výkladem pro spotřebitele je přirozeně závěr, že důvodem na straně zákazníka jsou myšlena pouze právní jednání učiněná ze strany zákazníka, tj. výpověď či odstoupení, případně dohoda na návrh zákazníka o ukončení smlouvy. Takovému výkladu ostatně nasvědčuje i věta druhá čl. 6 všeobecných podmínek. Ujednání obsažené v písm. f) smlouvy tak nenaplňuje požadavky občanského zákoníku týkající se určitosti ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 občanského zákoníku, a to v tom smyslu, že z ujednání nejsou zřejmé jednoznačné podmínky vzniku nároku. Právě v uvedené roztříštěnosti úpravy, tedy ve skutečnosti, že na různých místech (v čl. 1, 4.2 a 6.9 všeobecných podmínek) lze najít způsoby ukončení smlouvy, které souvisejí s jednáním zákazníka (tedy by bylo možno je podřadit pod širší výklad pojmu„ důvody na straně zákazníka“), tkví vytýkaná překvapivost ujednání. Dle správního orgánu je aplikace nálezu [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] zcela namístě. Nárok proto nelze přiznat ani na základě ujednání ve smlouvě pro roztříštěnost, tudíž překvapivost úpravy. Překvapivost ujednání není dána pouhým umístěním ujednání do smlouvy a do všeobecných podmínek, nýbrž umístěním do smlouvy a do všeobecných podmínek a v jejich rámci na několik (minimálně tři) různých spolu vzájemně nesouvisejících míst, kde snadno uniknou pozornosti průměrného spotřebitele. Sporné ujednání bylo ve smlouvě obsaženo, avšak klíčová část, tj. za jakých podmínek nárok vznikne, byla obsažena teprve ve všeobecných podmínkách. Lze též říci, že jeho klíčová část sice byla ve smlouvě vyjádřena, avšak vágně a neurčitě a pro její výklad je nutné hledat ve všeobecných podmínkách.

4. Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], [anonymizováno] proti rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum] a [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], rozhodl o návrhu žalobce tak, že v části, kde se žalobce domáhal úhrady za předčasné ukončení smlouvy ve výši 634 Kč, návrhu nevyhověl (výrok [anonymizováno]), což promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok [anonymizováno]); žalobci bylo dne [datum] doručeno [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] rozhodla o [anonymizováno] žalobce ze dne [datum], jímž se žalobce domáhal zrušení výroků [anonymizováno] a [anonymizováno] rozhodnutí [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], tak, že podle § 90 odst. 5 správního řádu se rozklad zamítá, a napadené výroky [anonymizováno] a [anonymizováno] rozhodnutí [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], se potvrzují.

5. Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřenou mezi žalobcem a účastníkem dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce s účastníkem jako se spotřebitelem uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě účastníkovi poskytoval připojení k síti internet a související služby, smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s minimální dobou trvání 12 měsíců, účastník se zavázal platit měsíčně platbu ve výši 350 Kč včetně DPH, dle odstavce f) smlouvy bylo ujednáno, že„ [anonymizováno] prohlašuje, že se zavazuje v případě ukončení této Smlouvy z důvodů na straně [anonymizováno] před uplynutím sjednané minimální doby trvání zaplatit poskytovateli v souladu s [anonymizováno] úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání Smlouvy“ 6. Všeobecnými podmínkami poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba], x [právnická osoba] pro spotřebitele účinnými od [datum] vzal soud za prokázané, že dle článku 6.9 všeobecných podmínek v případě, že byla sjednána minimální doba užívání služeb a zákazník poruší své povinnosti vyplývající ze smlouvy, např. pokud nezaplatí řádně a včas dvě po sobě jdoucí vyúčtování nebo bude-li v prodlení s úhradou nejméně 3 nezaplacených vyúčtování, je zákazník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb. Pokud smlouva skončí před uplynutím sjednané minimální doby užívání služeb z jiných důvodů než z důvodu porušení povinnosti zákazníka vyplývajících mu ze smlouvy, zejména pokud zákazník smlouvu vypoví či zruší odběr služby, je zákazník povinen poskytovateli zaplatit úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb.“ 7. Protokolem o předání připojení k síti internet vystaveným dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce poskytoval účastníkovi nové služby od [datum].

8. Fakturou [číslo] ze dne [datum] vzal soud prokázané, že žalobce vyúčtoval účastníkovi za předčasné ukončení smlouvy celkem částku 634 Kč.

9. Dle ust. § 63 odst. 1 písm. p) zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 1. 2018, ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, ať již výpovědí, nebo dohodou smluvních stran, informace o výši úhrady, která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek.

10. Dle ust. § 553 odst. 1 o. z., o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

11. Dle ust. § 574 o. z., na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

12. Dle ust. § 1812 odst. 1 o. z., lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

13. Dle ust. § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

14. V řízení bylo předně prokázáno, že [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], rozhodl o návrhu žalobce tak, že v části, kde se žalobce domáhal úhrady za předčasné ukončení smlouvy ve výši 634 Kč, návrhu nevyhověl (výrok [anonymizováno]), což promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok [anonymizováno]); žalobci bylo dne [datum] doručeno [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] rozhodla o [anonymizováno] žalobce ze dne [datum], jímž se žalobce domáhal zrušení výroků [anonymizováno] a [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], tak, že podle § 90 odst. 5 správního řádu se rozklad zamítá, a napadené výroky [anonymizováno] a [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], se potvrzují. Žalobce následně dne [datum], tj. v zákonné lhůtě, podal u zdejšího soudu žalobu dle části páté o. s. ř.

15. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce s účastníkem jako se spotřebitelem uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě účastníkovi poskytoval připojení k síti internet a související služby, smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s minimální dobou trvání 12 měsíců, účastník se zavázal platit měsíčně platbu ve výši 350 Kč včetně DPH, dle odstavce f) smlouvy bylo ujednáno, že„ [anonymizováno] prohlašuje, že se zavazuje v případě ukončení této Smlouvy z důvodů na straně [anonymizováno] před uplynutím sjednané minimální doby trvání zaplatit poskytovateli v souladu s [anonymizováno] úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání Smlouvy“ 16. Smluvní vztah mezi žalobcem a účastníkem byl ukončen výpovědí (datovanou [datum]) ze strany žalobce z důvodu, že účastník porušil svou smluvní povinnost platit za služby. Žalobce poté účastníkovi vyúčtoval fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] úhradu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 634 Kč.

17. Úhrada za předčasné ukončení smlouvy ve smyslu § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích v rozhodném znění je speciálním druhem nároku, nejen formálně ale i materiálně odlišným od smluvní pokuty. O tomto závěru svědčí i systematika ust. § 63 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, kdy pod písm. j) jsou uvedeny„ smluvní pokuty nebo jiná sankční ustanovení za nedodržení nebo porušení smluvních povinností ze strany podnikatele poskytujícího službu nebo zajišťujícího přístup k síti nebo ze strany účastníka“, zatímco pod písm. p) je samostatně uvedena„ úhrada při předčasném ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy…“. Ze systematického výkladu zákona a samostatné úpravy obou institutů je zcela zřejmé, že zákonodárce považuje paušální odškodné ve smyslu § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích za typ nároku zcela odlišný od smluvní pokuty nebo jiných sankčních ustanovení, které jsou samostatně uvedeny v ust. § 63 odst. 1 písm. j) zákona o elektronických komunikacích, když zákon sám váže nárok na paušální odškodné pouze na nedodržení sjednané doby trvání smlouvy.

18. Soud má na základě výše provedeného dokazování za to, že ujednání dle písm. f) smlouvy je samo o sobě bez příslušných všeobecných podmínek nepoužitelné. Pokud se však jedná o znění článku 6.9 všeobecných podmínek, toto je ale zcela v rozporu se zněním písm. f) smlouvy, když (namísto aby toto ujednání vysvětlil a doplnil) stanoví pro porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy, např. pokud nezaplatí řádně a včas dvě po sobě jdoucí vyúčtování nebo bude-li v prodlení s úhradou nejméně 3 nezaplacených vyúčtování, povinnost zákazníka zaplatit poskytovateli smluvní pokutu, nikoli úhradu při předčasném ukončení smlouvy ve smyslu ust. § 63 odst. 1 písm. p) zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Jako důvod pro zaplacení úhrady při předčasném ukončení smlouvy ve smyslu ust. § 63 odst. 1 písm. p) pak článek 6.9 všeobecných podmínek, věta druhá, naopak stanoví (naprosto odlišně od písm. f) smlouvy), že„ Pokud smlouva skončí před uplynutím sjednané minimální doby užívání služeb z jiných důvodů než z důvodu porušení povinnosti zákazníka vyplývajících mu ze smlouvy“.

19. Sporné ujednání je tedy sice ve smlouvě obsaženo, avšak klíčová část, tj. za jakých podmínek nárok vznikne, měla být obsažena teprve ve všeobecných podmínkách. Po spotřebiteli lze přitom stěží požadovat, aby sám posoudil, zda se bude řídit pouze ujednáním dle smlouvy nebo i všeobecnými podmínkami (jak dovozuje žalobce), tyto však v daném případě jejich společné použití svým obsahem navzájem vylučují. Soud tedy považuje celé ujednání dle písm. f) smlouvy za neurčité a nesrozumitelné.

20. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání dle písm. f) smlouvy je taktéž neurčité z důvodu, že není jasné, odkdy by měla být předmětná úhrada vypočítávána, když ve smlouvě toto zcela absentuje. Žalobce přitom úhradu počítá již ode dne následujícího po výpovědi (viz faktura), ale ve všeobecných podmínkách v čl. 6 je uvedeno, že zákazník je povinen poskytovateli zaplatit úhradu od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb. Soud tedy považuje tvrzení žalobce o tom, že ze smlouvy zcela jasně vyplývá vzorec pro výpočet úhrady, za nepravdivé, když ve smlouvě chybí zásadní údaj pro výpočet úhrady a tento je uveden pouze v předmětném článku 6.9 všeobecných podmínek, který ale pro svou celkovou zmatečnost není možné aplikovat.

21. V předmětném ujednání dle písm. f) smlouvy je dále použit výraz„ měsíční paušál“, který se nikde jinde ve smlouvě nevyskytuje, není ani definován ve všeobecných podmínkách, a lze se pouze domnívat, že žalobce tím měl na mysli měsíční platbu ve výši 350 Kč. Nelze však opět na spotřebiteli požadovat, aby si domýšlel, o jakou částku by se mělo v daném případě jednat.

22. V neposlední řadě byla předmětná smlouva sjednána na dobu neurčitou, přičemž ujednání o minimální době trvání smlouvy je zjevně nevýhodné pro účastníka, když zbavuje účastníka jako spotřebitele podstatné výhody smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, tj. možnost ukončit kdykoliv smlouvu sjednaným způsobem bez hrozby sankce ze strany poskytovatele služby. Nicméně smlouva byla dle tvrzení žalobce sjednána na dobu neurčitou, dle názoru soudu tak nelze v takových případech aplikovat ust. § 63 odst. 1 písm. p) zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, neboť předmětné ustanovení předpokládá, že dojde k „ ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena“, dané ustanovení tedy dopadá pouze na smlouvy uzavřené na dobu určitou. Soud má tedy za to, že v daném případě je tedy ujednání dle písm. f) smlouvy neplatné, a to pro rozpor se zákonem.

23. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl v řízení plně úspěšný účastník, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.