63 C 69/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 37 660,10 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 500 Kč zastavuje.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35 160,10 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 100,28 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 860,10 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 360,10 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 37 660,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalované bankovní produkty a služby. Žalobce se zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr , Anonymizováno, , kterým umožnil žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do povoleného úvěrového limitu ve výši 31 000 Kč. Žalovaná překročila sjednanou výši úrokového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Žalobce proto převedl dne , datum, aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 35 860,10 Kč na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná měla svůj dluh uhradit v 16 měsíčních splátkách ve výši 2 241,25 Kč. Žalovaná však splátky nehradila, žalobce proto ke dni , datum, zesplatnil celou výši úvěru. Žalovaná tak dluží na jistině částku 35 860,10 Kč, a dále na smluvní pokutě částku 1 800 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 2 500 Kč, soud proto výrokem I. rozsudku v tomto rozsahu řízení dle § 96 o. s. ř. částečně zastavil.

4. Smlouvou o bankovních produktech a službách uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, , žádostí o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne , datum, , zvláštním ujednáním ke kontokorentnímu úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, , sazebníkem poplatků platným od , datum, , základními produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru účinnými od , datum, a listinou označenou jako dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které následně žalovaná požádala dne , datum, o povolení debetního zůstatku, přičemž žalované byl poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 31 000 Kč.

5. Vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, , potvrzením o výši příjmu ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce před poskytnutím úvěru žalované zkoumal výši jejího příjmu.

6. Listinou označenou jako ukončení poskytování , Anonymizováno, ze dne , datum, a oznámením o zesplatnění ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že na základě porušování smluvních ujednání žalobce zrušil poskytování , Anonymizováno, a převedl dluh žalované na nově otevřený úvěrový účet č. , hodnota, , za jehož otevření vyúčtoval žalobce žalované poplatek ve výši 10 %. Dopisem ze dne , datum, oznámil žalobce žalované zesplatnění celé výše úvěru.

7. Výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky.

8. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.

9. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobce sice do určité míry zkoumal příjem žalované, když si ověřil výši čistého příjmu dokladem od zaměstnavatele žalované, a dále žalobce vycházel z informací z veřejných registrů a informací sdělených žalovanou. Takový postup však nelze hodnotit jako dostatečný. Žalobce nikterak nezkoumal výdaje žalované, které jsou stejně podstatnou součástí zkoumání úvěruschopnosti jako příjmy žalované. Ke konkrétním výdajům žalované žalobce ničeho netvrdil a zároveň soudu nepředložil žádné důkazy.

10. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.

11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.

12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud proto zkoumal výši bezdůvodného obohacení, tedy výši částky jejímž přijetím bez právního důvodu se žalovaná obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež by byla povinna vrátit to, oč se obohatila. Žalobce však v rámci řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, jakou částku žalovaná celkem čerpala a jakou částku žalovaná následně uhradila. Soud proto výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce ke sdělení, jakou konkrétní částku úvěru žalovaná vyčerpala, jakou částku z žalované částky tvoří úroky a poplatky, a jakou částku žalovaná v předmětném období žalobci na předmětný úvěr zaplatila. Ve vyjádření k výzvě soudu ze dne , datum, však žalobce přesné částky nekonkretizoval, přičemž pouze odkázal na předložený výpis z účtu čítající 68 stran s tím, že požadované informace vyplývají z těchto listin. Soud však dospěl k závěru, že z těchto listin nelze učinit jednoznačný závěr o výši bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z tohoto důvodu soud při jednání dne , datum, poučil žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř. s tím, že z provedených důkazů nemá za prokázané, jakou částku žalovaná skutečně čerpala a jakou částku žalovaná žalobci zaplatila s tím, nechť doplní v tomto směru důkazy s tím, že v případě, že tak neučiní, vystavuje se nebezpečí prohry v tomto sporu. Žalobce však po tomto poučení ničeho nepředložil a sdělil soudu, že nebude činit žádné důkazní návrhy. Stejným postoj zaujal žalobce rovněž po poučení dle § 119a o. s. ř.

13. Soud tak s ohledem na nedostatek tvrzení ze strany žalobce neměl jak vyčíslit výši bezdůvodného obohacení na straně žalované. Vzhledem k tomu, že žalobce přes řádné poučení ze strany soudu nedoplnil k tomuto žádné důkazy, soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přizná náhradu nákladů tomu účastníku, který byl v řízení plně úspěšný. V rámci tohoto řízení byla plně úspěšná žalovaná, té však žádné náklady nevznikly.