64 C 283/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/3 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 adresa pro doručování Adresa zainteresované společnosti 0/2 , Územní pracoviště Ostrava sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 217 750 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 217 750 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 570 Kč k rukám zástupce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 217 750 Kč jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě ve věci pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení bylo zahájeno dne 7. 2. 1997, přičemž původní účastnicí byla matka žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na její místo následně vstoupila žalobkyně s tím, že řízení bylo pravomocně ukončeno na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ke dni 20. 12. 2022. Délka řízení 25 let a 10 měsíců je tak extrémně nepřiměřená. Přípisem ze dne 29. 3. 2023 uplatnila žalobkyně nárok na přiměřené zadostiučinění u žalované v částce 490 000 Kč a žalovaná jí vyhověla co do částky 272 250 Kč, když základní (požadovaná) částka byla krácena. Předmětem shora označeného řízení bylo zaplacení částky přesahující 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % p. a., uplatňovaný nárok tak každý rok narůstal o cca 1 000 000 Kč, což bylo ve svých důsledcích likvidační pro všechny žalované, předmět řízení je proto nutno považovat za zvlášť významný a délku řízení za mimořádně tíživou. Na místě tak bylo zvýšení základní částky koeficientem vyšším než 1, nikoli její krácení. K vyjádření žalované ohledně modifikace základní částky (jejímu ponížení o 45 %) uvedla, že rozhodování na všech stupních soudní soustavy (krácení o 20 %) a počet rozhodnutí uváděných žalovanou neodpovídá skutečnosti, ke krácení pro složitost věci (o 20 %) nebyl důvod po stránce hmotněprávní, ani procesní, neboť veškeré komplikace se týkaly změn právního hodnocení soudů v otázce platnosti jediné kupní smlouvy. Po skutkové ani procesní stránce však věc nebyla složitá, tvrzení účastníků byla prokazována zejména listinami, byl proveden jediný znalecký posudek, vyslechnuti byli asi 4 svědkové. Skutečnost, že nejdříve bylo rozhodováno o vzájemném návrhu, nepředstavuje žádnou zvýšenou složitost, neboť zněl na určení vlastnictví dotčené budovy, přičemž otázka vlastnictví byla předběžnou i pro samotnou žalobu (aktivní legitimaci žalobců). Procesní nástupnictví pak mohlo ovlivnit délku řízení toliko v řádech měsíců, nadto význam měla samotná délka řízení, kdy docházelo k úmrtí původních účastníků. Dále vyjádřila nesouhlas s krácením (o 5 %) pro tzv. sdílení újmy žalovanými. Snižující faktory žalovanou tak byly použity bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění. Naopak poukazuje na zvýšení základní sazby pro extrémní nepřiměřenost délky dotčeného řízení. V rámci jednání dodala, že právním důvodem skončení věci, vyjádřeným v rozhodnutí odvolacího soudu, bylo neunesení břemene tvrzení a důkazního ze strany žalobců.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyni již bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění co do částky 272 500 Kč. Popsala průběh dotčeného řízení a uvedla závěry přijaté ve svém stanovisku ze dne 7. 6. 2023 (v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobkyně) s tím, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je v návaznosti na zákonnou úpravu nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, jeho složitost, jednání poškozeného, jímž přispěl k průtahům v řízení, zdali využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Dále odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 a relevantní judikaturu ESLP. K vyjádření žalobkyně doplnila, že skutková, právní i procesní složitost vyplývá ze samotných rozhodnutí přijatých ve věci vyššími soudy, přičemž poukazuje na rozsudek Krajského soudu č. j. , spisová značka, ze dne 25. 11. 2020, dále usnesení Ústavního soudu č. j. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , z jejichž odůvodnění vyplývá, že se v posuzovaném případě jednalo o netypickou a komplikovanou věc, přičemž cituje příslušné závěry. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování s velkým množství listin pro obsáhlé skutkové okolnosti, nelze tak souhlasit s žalobkyní ohledně jednoduchosti věci a tuto bagatelizovat. V řízení vystupovalo více osob, nárok žalobců byl opakovaně rozšiřován a upřesňován, v letech 2001 až 2017 bylo rozhodováno o vzájemném návrhu. Rovněž bylo opakovaně rozhodováno o změně žaloby a procesním nástupnictví, taktéž o návrhu na předběžné opatření, délka řízení tak byla ovlivněna procesní aktivitou žalovaných. Řízení bylo opakovaně vedeno na všech stupních soudní soustavy i před soudem ústavním, čímž přirozeně narůstá jeho délka, tato skutečnost se pak projevuje v úvaze o snížení základní částky zadostiučinění. Poukázala na závěry přijaté v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, k otázce složitosti věci jako klíčového kritéria pro určení přiměřenosti délky řízení, jakož i formy a výše případného zadostiučinění, pročež má být přistoupeno k jeho snížení.

3. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně uplatnila dne 29. 3. 2023 u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění (ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.) s tím, že jí bylo přiznáno a vyplaceno přiměřené zadostiučinění v částce 272 250 Kč.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. , spisová značka, , že dne 7. 2. 1997 bylo u označeného soudu zahájeno řízení ve věci žalobců a) , tituly před jménem, , jméno FO, , b) , jméno FO, , c) , tituly před jménem, , jméno FO, proti žalovaným 1. , tituly před jménem, , jméno FO, , 2. , tituly před jménem, , jméno FO, , 3. , tituly před jménem, , jméno FO, , 4. , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, 5. , jméno FO, , jíž se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 206 257,38 Kč s 21 % úrokem z prodlení představující náhradu vynaložených nákladů na odstranění škod a závad na označených nemovitých věcech (č. l. 1-5). Podáním ze dne 5. 11. 1997 (doručeným soudu dne 12. 11. 1997) se žalobci domáhali změny žaloby na zaplacení celkové částky 4 106 930,38 Kč s příslušenstvím (č. l. 15-16). Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 19. 2. 1998 bylo řízení přerušeno ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené u Okresního soudu Ostravě pod sp. zn. , spisová značka, , pravomocné dne 25. 3. 1998. Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 26. 6. 2000 bylo v řízení pokračováno po odpadnutí překážky dle § 111 odst. 2 o. s. ř. Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 3. 10. 2000 byla připuštěna změna žaloby učiněná mj. podáním doučeným soudu dne 12. 11. 1997, pravomocné dne 23. 10. 2000. Podáním ze dne 30. 1. 2001 uplatnila mj. žalovaná 5. , jméno FO, vzájemnou žalobu na určení vlastnictví k dotčeným nemovitým věcem ve výši spoluvlastnického podílu id. 1/5 (č. l. 75). Rozsudkem (částečným) Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 28. 3. 2001 byl návrh žalovaných na určení vlastnictví k dotčeným nemovitým věcem zamítnut. K odvolání mj. žalované 5. , jméno FO, byl rozsudek okresního soudu potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 22. 2. 2002. K dovolání mj. žalované 5. , jméno FO, byly rozsudky okresního i krajského soudu rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 23. 4. 2003 zrušeny a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce možného vydržení předmětných nemovitostí žalovanými neodpovídá rozhodovací praxi dovolacího soudu, konkrétně rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 8. 12. 1998, publikovanému pod č. , hodnota, ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek z roku 2000, rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž důvody zrušení platí i na rozsudek soudu prvního stupně (okresního), pravomocný dne 21. 5. 2003. Ústavní soud ČR usnesením sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 16. 6. 2003 odmítl ústavní stížnost mj. žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 188). Okresní soud v Ostravě opětovně projednal předmětnou věc a rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 9. 7. 2004, ve znění doplňujícího rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 17. 12. 2004, mj. určil, že žalovaní jsou vlastníky každý id. 1/5 dotčených nemovitostí (výrok II.) a žalobu, jíž se žalobci domáhali po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení žalobci a), b) částku 1 026 732,50 Kč s příslušenstvím, žalobci c), d) částku 513 366,25 Kč s příslušenstvím, dále žalobci a), b) částku 342 244,10 Kč, žalobci c), d) částku 171 122,05 Kč a žalobci c), d) částku 513 366,25 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok III., , právnická osoba, odvolání mj. žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, byl rozsudek okresního soudu co do určovací žaloby (výrok II.) potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 18. 1. 2006, ve zbytku byl napadený rozsudek zrušen a vrácen okresnímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání žalobců byly rozsudky okresního i krajského soudu rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 16. 10. 2007 zrušeny a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné s poukazem na ustálenou judikaturu (publikované závěry) dovolacího soudu v otázce posouzení okamžiku ztráty dobré víry, přičemž důvody zrušení platí i na rozsudek soudu prvního stupně (okresního), pravomocný dne 14. 11. 2007. Následně rozhodoval Ústavní soud ČR, který usnesením sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 27. 11. 2007 odmítl ústavní stížnost stěžovatelů , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 482). Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 28. 3. 2008, ve znění usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 13. 5. 2008, byl ve věci ustanoven znalec , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru písmoznalectví, pravomocné dne 15. 4. 2008. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 18. 7. 2008 byl zamítnut návrh žalobce a) , tituly před jménem, , jméno FO, na určení lhůty k provedení procesního úkonu v řízení, pravomocné dne 25. 7. 2008. Rozsudkem (částečným) Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 4. 1. 2010, ve znění usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 21. 4. 2010, byl mj. vzájemný návrh žalovaných na určení vlastnictví k nemovitým věcem zamítnut, z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že okresní soud při svém rozhodování vycházel z provedených listinných důkazů, výslechu znalce, ze svědecké výpovědi pak nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro řízení. K odvolání mj. žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, byl částečný rozsudek okresního soudu potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 25. 11. 2010, pravomocný dne 14. 2. 2011. Následně rozhodoval Ústavní soud ČR, který usnesením sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 14. 4. 2011 odmítl ústavní stížnost mj. žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 1082). Usnesením Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 28. 5. 2013 bylo dovolání mj. žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, odmítnuto. Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 1. 8. 2013 bylo mj. rozhodnuto o nepřipuštění dalšího účastníka na straně žalobce a) (výrok I.), dále že v řízení bude pokračováno s dědici žalobkyně b) , jméno FO, z důvodu jejího úmrtí, a to s , jméno FO, , narozenou 18. 11. 1942, a , jméno FO, , narozeným 23. 6. 1964 (výtok II.), jež bylo ve výroku I. potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, , pravomocné dne 30. 12. 2013. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 13. 8. 2013 byl zamítnut návrh žalobce a) , tituly před jménem, , jméno FO, na určení lhůty k provedení procesního úkonu v řízení, pravomocné dne 16. 9. 2013. Usnesením sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ,, Anonymizováno, I. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 12. 11. 2013 bylo Ústavním soudem ČR rozhodnuto o spojení označených řízení ke společnému řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (č. l. 1179) s tím, že usnesením ze dne 7. 3. 2017 poté ústavní soud v této věci rozhodl o procesním nástupnictví po zemřelé žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, jako stěžovatelce (č. l. 1269). Usnesením sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 31. 10. 2017 Ústavní soud ČR odmítl ústavní stížnost žalobců jako stěžovatelů s tím, že v odůvodnění byla vyjádřena netypičnost daného případu, jež byla dána především předchozím postupem orgánů veřejné moci, tedy obecných soudů i katastrálního úřadu ve věcech týkajících se předmětných nemovitých věcí, neboť lze důvodně pochybovat o správnosti těchto rozhodnutí (viz blíže bod 42. a násl. usnesení, č. l. 1274). Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 23. 11. 2017 bylo mj. rozhodnuto, že v řízení bude na straně žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, pokračováno s , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , a , tituly před jménem, , jméno FO, , narozenou 11. 11. 1978, pro úmrtí žalované 5. ke dni 13. 1. 2016, pravomocné dne 28. 12. 2017. Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 13. 7. 2018 bylo rozhodnuto o nepřipuštění změny žaloby, pravomocné dne 20. 7. 2018. Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 26. 10. 2018 bylo řízení částečně zastaveno v části nároku 131 785,40 Kč co do částky 1 485 Kč, pravomocné dne 29. 11. 2018. Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 17. 6. 2019 bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně žalobce a) , tituly před jménem, , jméno FO, pro jeho úmrtí pokračováno s , jméno FO, , narozeným 4. 6. 1943, pravomocné dne 17. 7. 2019. Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 6. 1. 2020, ve znění usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 21. 1. 2020, byl připuštěn vstup žalobkyně b) do řízení na místo žalobce a), pravomocné dne 5. 2. 2020. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 11. 9. 2020 bylo rozhodnuto o žalobě žalobců tak, že žalovaní 1. - 6. byli zavázáni k zaplacení částek spolu s příslušenstvím tak, jak bylo specifikováno ve výrocích I. - IV., ve zbývající části nároků byla žaloba zamítnuta, jak je specifikováno ve výrocích V. - VIII., z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že okresní soud při svém rozhodování vycházel z provedených listinných důkazů a výslechu jednoho svědka. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 16. 6. 2021 bylo odvolacím potvrzeno rozhodnutí okresního soudu ze dne 19. 2. 2021 (č. l. 1940), jímž byl zamítnut návrh 4. žalovaného a vedlejší účastnice na jeho straně na zrušení rozhodnutí okresního soudu ze dne 7. 1. 2021 (č. l. 1922), pravomocné dne 12. 7. 2021. K odvolání mj. žalované 5. , Jméno zainteresované osoby 0/0, byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 8. 2. 2022 rozsudek okresního soudu změněn tak, že ve výrocích I. - IV. se žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítá, ve výroku V. co do částky 1 852 429 Kč s úrokem 21 % ročně se rozsudek potvrzuje s tím, že z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že odvolací soud dospěl částečně k odlišnému právnímu závěru, avšak souhlasil se závěrem okresního soudu, že původní žalovaní byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim nemovité věci patří do 8/1991, dále uvedl ve vztahu k nároku 1) na náhradu škody na domě způsobené zanedbáním údržby v částce 153 627 Kč, že žalobci nesplnili procesní povinnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti v potřebném rozsahu (blíže viz body 41. - 43. rozsudku), vůči žalovaným 2. a 3. pak byla v této části žaloba podána opožděně, k nároku 2) na náhradu škody na arkýři a fasádě domu v částce 294 690 Kč, že žalovaní za uplatněnou škodu neodpovídají, k nároku 3) na zaplacení částky 4 830 634 Kč v souvislosti s neoprávněným užíváním nemovitostí, že nárok byl promlčen, k nároku 4) za nájemné za označené pozemky v částce 74 472 Kč, že nárok nebyl uplatněn po právu, neboť nebylo prokázáno, že by některý ze žalovaných na podkladě neplatné smlouvy obdržel užitek, pravomocný dne 19. 4. 2022. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 29. 11. 2022 bylo dovolání žalobkyně a) , jméno FO, odmítnuto, pravomocné dne 20. 12. 2022.- ze žádosti ze dne 29. 3. 2023 adresované žalované, že žalobkyně požadovala přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , spisová značka, ve výši 490 000 Kč.- ze stanoviska žalované ze dne 7. 6. 2023, že žalobkyni bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 275 250 Kč s tím, že celková délka dotčeného řízení byla vzhledem k trvání přesahujícímu 25 let shledána jako nepřiměřená a byla stanovena základní částka ve výši 495 000 Kč, přičemž za 1 rok řízení náleží částka 20 000 Kč (s ohledem na značnou nepřiměřenost délky řízení), v poloviční výši za první dva roky, základní částka pak byla žalovanou snížena s ohledem na právní, skutkovou a procesní složitost řízení o 20 %, dále byla ponížena o dalších 20 % z důvodu, že řízení bylo opakovaně vedeno na všech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR, dále byla základní částka ponížena o 5 % z důvodu tzv. sdílené újmy, celkem tedy byla ponížena o 45 %.

5. Provedení dalšího důkazu, a sice žalovanou navržené schvalovací doložky (k plnění na základě mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění), pak soud s ohledem na nesporná tvrzení účastníků shora považoval za nadbytečné.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. V posuzované věci se jednalo se o civilní řízení, které trvalo od podání žaloby (7. 2. 1997) do jeho pravomocného skončení (dne právní moci posledního rozhodnutí ve věci, tj. 20. 12. 2022) celkem , hodnota, let 10 měsíců a 13 dní. Dotčené řízení se týkalo jednak určení vlastnického práva k nemovitým věcem a dále zaplacení peněžité částky, v řízení původně vystupovali tři žalobci a pět žalovaných, v průběhu řízení docházelo ke vstupu jejich právních nástupců, kdy ke dni 28. 12. 2017 vstoupila do řízení na místo žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, (právní předchůdkyně žalobkyně) žalobkyně. V rámci dokazování byly prováděny zejména listinné důkazní materiály včetně vypracovaného znaleckého posudku, slyšeni byli dva svědkové, řízení probíhalo (opakovaně) na třech úrovních soudní soustavy včetně řízení před ústavním soudem. V době od 25. 3. 1998 do 26. 6. 2000 bylo řízení přerušeno, dne 28. 3. 2001 byl ve věci okresním soudem vydán (první) částečný rozsudek o návrhu žalovaných na určení vlastnictví k dotčeným nemovitým věcem, jenž byl dne 22. 2. 2002 potvrzen odvolacím soudem. K dovolání podaným mj. právní předchůdkyní žalobkyně byla rozhodnutí obou soudů dovolacím soudem pravomocně ke dni 21. 5. 2003 zrušena a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení pro nesprávné právní posouzení. Následně byla věc opětovně projednána okresním soudem, kdy bylo rozsudkem ze dne 9. 7. 2004, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 12. 2004, rozhodnuto o návrhu žalovaných (určeno jejich spoluvlastnictví k nemovitým věcem) a zároveň zamítnuta žaloba žalobců na zaplacení žalované částky po žalovaných. Rozsudky byly v části určení vlastnictví žalovaných odvolacím soudem dne 18. 1. 2006 potvrzeny, v části zamítnutí žaloby žalobců pak byla věc zrušena a vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Následně byla dovolacím soudem rozhodnutí obou soudů pravomocně ke dni 14. 11. 2007 zrušena a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení pro nesprávné právní posouzení. Okresní soud poté opětovně rozhodoval o návrhu žalovaných na určení vlastnictví k nemovitým věcem a vydal dne 4. 1. 2010 (částečný) rozsudek, jenž byl pravomocně dne 14. 2. 2011 odvolacím soudem potvrzen. Dovolání mj. právní předchůdkyně žalobkyně bylo dne 28. 5. 2013 odmítnuto. Dne 11. 9. 2020 poté rozhodl okresní soud o žalobě žalobců (ohledně peněžitých nároků) s tím, že tento byl pravomocně ke dni 19. 4. 2022 rozsudkem odvolacího soudu v části potvrzen a v části změněn. Poslední dovolání ve věci pak bylo pravomocně ke dni 20. 12. 2022 dovolacím soudem odmítnuto. V průběhu posuzovaného řízení byly opakovaně podávány ústavní stížnosti, jež byly ve všech případech odmítnuty, o ústavní stížnosti ve věci sp. zn. III. ÚS 2563/13 bylo ústavním soudem rozhodnuto až dne 31. 10. 2017. Žalobkyně v rámci uplatnění nároku u žalované požadovala přiznání zadostiučinění ve výši 490 000 Kč, přičemž posuzované řízení bylo žalovanou shledáno jako nepřiměřeně dlouhé a v návaznosti na stanovení základní částky zadostiučinění ve výši 495 000 Kč, po jejím snížení o 45 %, byla žalobkyni přiznána a vyplacena částka 272 250 Kč.

7. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Dle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Dle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Dle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Dle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. V nyní projednávané věci se žalobkyně domáhala přiznání zadostiučinění v penězích za nepřiměřeně dlouhou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , spisová značka, , resp. doplacení základní částky zadostiučinění požadovaného v rámci předběžného projednání nároku žalovanou (srov. § 14 OdpŠk). Mezi účastníky nebylo co do základu ohledně nepřiměřenosti délky dotčeného řízení sporu, žalobkyně proto má právo na náhradu škody za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 2 OdpŠk, a to ve formě zadostiučinění v penězích ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk. Soud se tak zabýval tím, zdali poskytnuté zadostiučinění ze strany žalované lze považovat za přiměřené (resp. dostačující), či nikoliv. Přitom byl omezen požadavkem žalobkyně jako poškozené co do výše žalované částky (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.).

13. Bylo zjištěno, že posuzované řízení trvalo celkem , hodnota, let 10 měsíců a 13 dní (tj. od 7. 2. 1997 do 20. 12. 2022) a probíhalo na všech stupních soudní soustavy včetně řízení před soudem ústavním. Při určení základní částky zadostiučinění bylo žalovanou (správně) vycházeno ze stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), dle něhož by se základní částka za jeden rok řízení měla pohybovat v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč s tím, že za první dva roky je snížena na polovinu a čím delší je posuzované řízení, tím vyšší má být i základní částka dle uvedeného rozmezí. Žalovaná vycházela z délky řízení 25 let 9 měsíců, tj. od data podání žaloby do data vydání posledního rozhodnutí ve věci (správně však mělo být počítáno až do dne nabytí jeho právní moci). Žalobkyně vstoupila do daného řízení jako právní nástupkyně původní žalované 5. , tituly před jménem, , jméno FO, (z důvodu jejího úmrtí), proto je jí přičitatelná i újma vzniklá nepřiměřenou délkou řízení její právní předchůdkyni. Základní částka tak byla stanovena jako výsledek součtu dílčích částek (2 x 10 000 Kč + 23 x 20 000 Kč +9 x 1 666,97 Kč) ve výši 495 000 Kč. Ze strany žalované poté bylo přistoupeno k redukci této částky co do výše 45 %.

14. Soud se dále zabýval uvedenou procentní úpravou základní částky ve vztahu k jednotlivým kritériím obsaženým ve shora citovaném § 31a odst. 3 OdpŠk. Lze souhlasit s argumentací žalované, že je potřeba vždy vycházet z konkrétních okolností posuzovaného případu. V tomto případě byla projednávána žaloba na peněžité plnění a vzájemný návrh žalované strany na určení vlastnického práva k dotčeným nemovitým věcem, kdy na obou zúčastněných stranách vystupovalo více účastníků. Právě pro mnohost účastníků došlo ze strany žalované ke krácení základní částky z důvodu tzv. sdílené újmy. V souladu se Stanoviskem (viz bod 8) je obecně možné redukovat výši nároku podle uvedeného kritéria, soud je však toho názoru, že sdílení újmy účastníky nedopadá na posuzovanou věc. Žalovaní sice byli zavázáni k plnění žalovaných nároků společně a nerozdílně, tedy jako solidární dlužníci, neboť bylo vycházeno z jejich spoluvlastnického vztahu k dotčeným nemovitým věcem, v řízení však měli postavení samostatných společníků ve smyslu § 91 odst. 1 o. s. ř. Každý z nich byl tudíž oprávněn činit procesní úkony pouze za svou osobu, procesně nebyli organizováni (nevystupovali v zájmovém společenství zastoupeni pouze jedním společným zástupcem), následek vedení řízení proto mohli pociťovat jako individuální nejistotu. Soud tak nedospěl k závěru pro snížení základní částky o 5 %, jak učinila žalovaná.

15. Co se procení složitosti posuzovaného řízení týče, v rámci dokazování byly prováděny zejména listinné důkazy, kdy nebylo shledáno, že by pro soud byly obtížněji dosažitelné (resp. uvedené ze spisu nevyplynulo). Byl sice vypracován i znalecký posudek, což řízení vždy prodlouží, avšak v daném případě se jednalo o prodloužení nikterak výrazné při porovnání celkové délky dotčeného řízení. Ani okolnost, že v řízení vystupovalo více účastníků a bylo rozhodováno o procesním nástupnictví, nelze bez dalšího považovat za natolik složitou okolnost, která by odůvodňovala prodloužení délky řízení (v daném případě přesahující 25 let). Naopak rozhodnutí o procením nástupnictví musela být přijata v důsledku nastalé situace (úmrtí účastníků) právě pro samotnou délku řízení.

16. Ve vztahu k hmotně právní složitosti posuzované věci soud poté odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž lze sledovat určitá řízení (kupř. ve věcech restitučních sporů ohledně velkého množství majetku, náhrady škody na zdraví, kapitálových společností, věci s mezinárodním prvkem aj.), která již ze své povahy jsou řízeními složitějšímu. Srovnání žalované s věcí projednávanou Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. , spisová značka, ve vztahu k redukci zadostiučinění i v případě řízení trvajícího 24 let proto není k této věci přiléhavým, neboť uvedené řízení představovalo typově komplikovanější věc ze své podstaty (restituční nárok), kde lze očekávat delší průběh (a proto přistoupit ke snížení základní částky). Dle názoru soudu posuzované řízení však není co do své povahy (po skutkové stránce) výrazně složitější v porovnání s jiným řízením o zaplacení peněžité částky z obligačního vztahu, a nemělo by být tudíž považováno za řízení nadprůměrně složité (srov. závěry k otázce složitosti určitých řízení vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 4. 10. 2022). Lze souhlasit s argumentem žalobkyně, že otázku vlastnictví dotčených nemovitostí musel soud předběžně posoudit již ve vztahu k oprávněnosti nároku žalobců jako takového (pro posouzení jejich aktivní legitimace ve věci). Vzájemný návrh tedy nepředstavoval skutečnost odůvodňující výrazné prodloužení délky projednání věci. Poukazuje-li žalovaná na rozhodnutí vyšších soudů ve věci a jejich konstatování o nestandardnosti daného případu, resp. netypických okolnostech uzavření smlouvy k dotčeným nemovitým věcem, pak dle názoru soudu uvedené samo o sobě neodůvodňuje rozhodování v délce více než dvou dekád. I s ohledem na netypické okolnosti je potřeba mít stále na zřeteli právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, což dosažená celková délka řízení jistě nepředstavuje. Nadto nelze odhlédnout, že netypičnost posuzované věci byla dána především předchozím (nesprávným) postupem orgánů veřejné moci (viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31. 10. 2017 z označeného spisu na č. l. 1274 a násl.).

17. Soud se zabýval i jednáním poškozené (žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně) jako subjektivního kritéria, které může na celkovou délku řízení rovněž působit jak negativně, tak pozitivně. Nebylo však zjištěno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně v řízení záměrně nereagovala na výzvy soudu či jednala zjevně obstrukčním způsobem. Procesní aktivitu ve vztahu k podávání návrhů (změny žaloby, návrhy na změny účastníků) lze spatřovat na všech zúčastněných stranách. Podávání řádných či mimořádných opravných prostředků pak nelze bez dalšího přičítat k její tíži. Účastníci mají právo využívat všech procesních prostředků v řízení.

18. Jde-li o další kritérium, a sice postup soudu jako orgánu veřejné moci během řízení, pak skutečnost, že předmětná žaloba (vzájemný návrh) byl projednáván na všech stupních soudní soustavy, nelze bez dalšího shledat pro redukci základní částky. V posuzovaném případě bylo na úrovni okresního soudu o žalobě a vzájemném návrhu rozhodováno celkem 4 krát, před soudem odvolacím byly tyto projednávány 4 krát a dovolacím soudem rovněž 4 krát. Proběhla zároveň řízení o ústavních stížnostech před ústavním soudem. Bylo zjištěno, že rozhodnutí ve věci byla v první polovině celkové délky řízení dovolacím soudem 2 krát zrušena a vrácena až na úroveň prvostupňového soudu v důsledku nerespektování rozhodovací praxe vyšších soudu (resp. právních názorů přijatých v publikovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu). Jedná se tedy o tzv. kvalifikovanou kasaci, nastalý instanční „ping-pong“ tak za dané situace představuje prodlení přičitatelné státu (srov. závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 31. 8. 2022). Mezi (dalším) částečným rozsudkem o vzájemném návrhu a rozsudkem na plnění (o zaplacení žalovaných nároků) pak uplynulo dalších 10 let. Přitom nelze odhlédnout, že přiměřená délka řízení dle judikatury odpovídá cca 2 letům na 2 stupních soudní soustavy. I při zohlednění nutnosti projednání dovolání před dovolacím soudem, posuzované řízení svou délkou (v druhé části) bylo takřka 5 násobkem této délky. K přijetí rozhodnutí o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu ČR pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pak bylo přistoupeno po více než 4 letech. Celková délka posuzovaného řízení je proto z uvedeného pohledu extrémní a z postupů soudů vyplývá, že řízení mohlo (mělo) být skončeno dříve. Jakákoliv modifikace základní částky tak dle názoru soudu z uvedeného důvodu již není na místě.

19. Po zhodnocení shora popsaných zjištění soud dospěl k závěru, že celková délka řízení přesahující čtvrt století je jednoznačně nepřiměřená a uvedené již samo o sobě představuje pro žalobkyni nemajetkovou (morální) újmu. Lze přisvědčit, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) byla po dobu řízení existenčně ohrožena jeho výsledkem, neboť řízení bylo vedeno o částku přesahující 5 000 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tak má právo na náhradu škody ve smyslu § 13 OdpŠk. Zároveň soud neshledal důvody, ve smyslu shora popsaných kritérií, k redukci stanovené výše základní částky zadostiučinění tak, jak bylo učiněno ze strany žalované (o 45 %). Proto žalobu posoudil jako důvodnou a žalobkyni přiznal nárok na doplatek zadostiučinění ve výši 217 750 Kč, jako rozdílu toho, co žalobkyně požadovala a již bylo ze strany žalované poskytnuto (výrok I.).

20. Nad rámec soud uvádí, že otázkou případného navýšení základní částky (namítaného ze strany žalobkyně) se nezabýval, neboť při svém rozhodnutí stran požadovaného zadostiučinění je vázán žalobním návrhem, resp. výší žalované částky (viz úvodem shora). Tuto pak nelze překročit, tedy přiznat žalobkyni více, než kolik sama nárokovala.

21. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle něhož má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. Za dané situace byla zcela procesně úspěšná žalobkyně a byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení s tím, že při určení tarifní hodnoty předmětné věci soud vycházel z částky 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), v souladu se závěry přijatými Nejvyšším soudem v rozhodnutí ve věci sp. zn. , spisová značka, ze dne 10. 11. 2015. Náklady řízení na straně žalobkyně tak sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny zástupce za 5 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu věci, sepis žaloby, podání ze dne 20. 11. 2023 a ze dne 6. 2. 2024, účast u jednání dne 7. 2. 2024 podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 3 100 Kč, tj. celkem 15 500 Kč a náhrady hotových výdajů ke každému z úkonů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, tj. celkem 1 500 Kč s tím, že odměna a náhrada hotových výdajů byly navýšeny o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 570 Kč. Pokud však žalobkyně požadovala odměnu advokáta za úkon spočívající v sepisu žádosti o odškodnění ze dne 29. 3. 2023, pak za tento odměna podle § 31 odst. 4 OdpŠk nepřináleží. Náklady řízení tak činí celkem 22 570 Kč, jež je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. určena na 15 dnů s tím, že uvedené není v rozporu se zájmy žalobkyně jako poškozené, která neměla k prodloužení lhůty námitek, a je odůvodněna administrativně ekonomickou situací na straně žalované.