64 C 372/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení a náhradě nákladů řízení částku 682 Kč k rukám zástupkyně , Jméno advokátky, , to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 380 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku v částce 493 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 49 380 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovaným prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) tak, že si žalovaný dle své volby vybral výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti, následně vyplnil v registračním formuláři své osobní údaje, přičemž získal přístup do uživatelského účtu, kde odsouhlasil smluvní dokumentaci za použití verifikačního kódu zaslaného prostřednictvím sms zprávy. Téhož dne pak žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (úvěr), bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , z něhož byla současně provedena ověřovací platba. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutým úvěrem zavázal žalobkyni zaplatit sjednaný úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, kdy měl splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaný se však dostal do prodlení, byl opakovaně upomínán s tím, že v poslední upomínce ze dne , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Od , datum, je pak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně tak požadovala vedle dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, v kapitalizované výši 7 380 Kč, dále běžící (zákonný) úrok z prodlení. Žalovaný na dlužnou částku i přes výzvu zástupkyně žalobkyně dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že označenou smlouvu s žalobkyní uzavřel a obdržel peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Okolnosti zkoumání úvěruschopnosti si však již nevybavoval, resp. zda jej někdo kontaktoval za žalobkyni, sdělil však své příjmy a doložil výplatní pásky za předchozí 3 měsíce. Ke svým aktuálním majetkovým a osobním poměrům poté uvedl, že jsou ovlivněny , podezřelý výraz, omezením jeho manželky, která nepracuje a pobírá toliko invalidní důchod (nyní řešeno jeho odebrání), má 3 děti závislé na jeho výživě, kdy jeden ze synů má zdravotní omezení, pro které navštěvuje speciální školu. Jeho pravidelný měsíční příjem představuje plat ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, cca 55 000 Kč, má pak výdaje na bydlení v částce 25 000 Kč měsíčně, dále výdaje za jízdné a telefony. Rovněž splácí dluh vymáhaný exekučně v částce 10 000 Kč měsíčně.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, jež svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že jako smluvní strany jsou v této označeny žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, předmětem smlouvy je závazek žalobkyně, že poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč bezhotovostně dne , datum, . Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně pod variabilním symbolem , var. symbol, .- z výplatních pásek za období měsíců , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vystavených na jméno žalovaného, že čistá mzda žalovaného činila v měsíci květnu , Anonymizováno, částku 48 519 Kč, v měsíci červnu , Anonymizováno, částku 54 691 Kč a v měsíci červenci 2024 částku 53 687 Kč.- z potvrzení o provedené platbě, že z účtu společnosti , právnická osoba, byla dne , datum, pod variabilním symbolem , var. symbol, provedena platba ve výši 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, .- ze sdělení společnosti , právnická osoba, ., že pod variabilním symbolem , var. symbol, byla dne , datum, ve prospěch účtu č. , č. účtu, převedena platba ve výši 30 000 Kč, majitelem a jediným disponentem označeného účtu je žalovaný.- z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně potvrzení odeslání, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupkyní žalobkyně v celkové výši 95 531,53 Kč do tří dnů na označený bankovní účet, výzva byla dne , datum, zaslána žalovanému.

6. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin - kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, dopisu žalobkyně ze dne , datum, ), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

7. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena písemná dohody, za použití prostředků komunikace na dálku, na základě níž žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na shora označený účet, jehož je žalovaný majitelem. Žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit. Žalovaný byl poté dne , datum, vyzván prostřednictvím zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů na označený účet, když dne , datum, byla výzva zaslána na adresu žalovaného. Žalovaný dosud poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že dohodu účastníků ze dne , datum, vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., jež byla uzavřena prostředky komunikace na dálku ve smyslu § 562 o. z. s tím, že na tuto je nutno aplikovat rovněž shora citovaná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž podle § 86 a § 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

13. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, resp. z její strany nebyla ve vztahu k žalovanému řádně prověřována. Žalobkyně nic konkrétního k posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy neuvedla, soudu pak předložila toliko výplatní pásky žalovaného. Tyto však samy o sobě majetkové poměry žalovaného neprokazují, resp. neobjasňují způsob, jakým žalovaný hospodaří, zejména co do jeho pravidelných měsíčních výdajů. Soud byl připraven v tomto směru žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).

14. Bylo však zjištěno, ostatně uvedené nebylo mezi účastníky ani sporné, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění v částce 30 000 Kč převodem na shora označený bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez (platného) právního důvodu poskytla žalovanému. Žalovaný pak sám uvedl, že na tuto částku dosud ničeho žalobkyni neuhradil. Soud tak žalobu shledal důvodnou co do částky 30 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžité částky, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od , datum, do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dne , datum, , přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne , datum, . S ohledem na uvedenou třídenní lhůtu byl pak povinen plnit do , datum, . Lze tedy shrnout, že od , datum, je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž jeho výše činila ve druhé polovině roku 2025 11,5 %.

16. Soud pak umožnil žalovanému dlužnou částku včetně úroku z prodlení zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, což v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ odpovídá jeho aktuálním majetkovým možnostem.

17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 54 475,23 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 31 077,53 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 57 % a neúspěch 43 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 14 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Tyto sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 469 Kč (po jeho doplacení), odměny zástupkyně za celkem , hodnota, úkony právní služby (převzetí a příprava věci, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 700 Kč dle 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), tj. celkem 2 100 Kč, dále náhrady hotových výdajů ke každému z úkonů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. Celkem tak náklady řízení činí částku 4 869 Kč, z níž pak přináleží žalobkyni 14 %, což představuje částku 682 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokátky ve smyslu § 7 advokátního tarifu, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b advokátního tarifu. Lhůta k plnění nákladů pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. rovněž ve splátkách, jejichž výše při zohlednění výše přisouzeného plnění a délky jeho splácení nezkracuje dle názoru soudu práva žalobkyně jako věřitele.

19. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 976 Kč. Elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl, proto s ohledem na ustanovení položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 493 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.