64 C 516/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 70 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 56 400 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 11 350 Kč k rukám zástupce Jméno advokáta, to vše ve formě pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 000 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 100 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České Republice - Okresnímu soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 705 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 2. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno, na základě které byla žalovanému téhož dne bezhotovostně na účet č. č. účtu poskytnuta částka 40 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 28 000 Kč do 2. 5. 2024. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta v částce 500 Kč, což při prodlení s pěti splátkami činí smluvní pokutu v částce 2 500 Kč. K uzavření smlouvy žalovaný předložil kopii svého dokladu totožnosti, na základě něhož následně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi ministerstva vnitra, byl mu zaslán návrh smlouvy, jenž byl poté akceptován zadáním uživatelského jména a kódu zaslaného prostřednictvím sms. Žalovaný však dosud dlužnou částku nevrátil, pročež vedle dlužné jistiny žalobkyně požaduje zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil co do výše sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, považoval jej za lichvářský. Současně uvedl, že na sjednaný úvěr již dne 21. 3. 2024 provedl úhradu v částce 14 100 Kč, což ze strany žalobkyně nebylo zohledněno.

3. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 23. 2. 2024 byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru a žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno: - z listiny označené smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, že jako smluvní strany jsou v této označeny žalobkyně jako úvěrující společnost a žalovaný jako klient podnikající fyzická osoba, označený svým identifikačním číslem a místem podnikání, předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 40 000 Kč, bezhotovostně převodem na jeho účet č. č. účtu, nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy, a to za účelem financování podnikatelských potřeb klienta. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 70 dní spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 % za každý den jeho čerpání, tj. celkem částky 28 000 Kč, a to v pěti splátkách každých 14 dnů po 13 600 Kč počínaje od 7. 3. 2024, s konečnou splatností ke dni 2. 5. 2024. V čl. VIII smlouvy bylo mj. ujednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky je klient povinen uhradit společnosti smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Smlouva je opatřena podpisy za žalobkyni, u jména klienta je v podpisovém řádku uvedeno datum 23. 2. 2024 a kód sms verifikace: 1558. - z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 2. 2024, že žalobkyně má u společnosti právnická osoba veden účet, z něhož byla uvedeného dne provedena odchozí platba ve výši 40 000 Kč na účet č. č. účtu, pod variabilním symbolem var. symbol. - z potvrzení o provedení odchozí úhrady ve spojení s detailem transakce u společnosti Anonymizováno, že z účtu č. Anonymizováno, vedeného na jméno žalovaného, byla ve prospěch účtu č. č. účtu provedena dne 21. 3. 2024 odchozí úhrada, pod VS var. symbol, označená „Jméno žalovaného splátka na živnost“. - ze sdělení společnosti právnická osoba. ze dne 31. 10. 2024, že majitelem účtu č. Anonymizováno je žalovaný, dne 23. 2. 2024 byla na účet připsána částka 40 000 Kč od společnosti právnická osoba - ze sdělení společnosti právnická osoba. ze dne 11. 2. 2025, že majitelem účtu č. Anonymizováno je žalobkyně a dne 21. 3. 2024 byla na označený účet připsána částka 14 100 Kč. - z předžalobní výzvy ze dne 11. 8. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně v celkové výši 107 822,72 Kč do tří dnů, výzva byla téhož dne zaslána žalovanému.

5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – kopie OP žalovaného, „payments info“, e-mailová komunikace), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 2. 2024 uzavřena písemná dohoda, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce 40 000 Kč s tím, že žalovaný se jej zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za jeho poskytnutí v celkové částce 28 000 Kč, to vše ve formě pěti splátek v odstupu 14 dnů po 13 600 Kč, počínaje dnem 7. 3. 2024 s konečnou splatností ke dni 2. 5. 2024. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky bylo ve smlouvě ujednáno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný až dne 21. 3. 2024 zaplatil žalované částku 14 100 Kč, zbývající část dlužné částky i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 11. 8. 2024, jež byla téhož dne žalovanému odeslána, dosud neuhradil.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 23. 2. 2024 byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně jako úvěrující poskytla ve prospěch žalovaného jako úvěrovaného peněžní prostředky v částce 40 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných pěti splátkách každých 14 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 28 000 Kč, celkem tak měl vrátit žalobkyni částku 68 000 Kč, a to do 2. 5. 2024. Bylo prokázáno, že ze strany žalovaného bylo ke dni 21. 3. 2024 (tedy již před podáním žaloby) uhrazeno 14 100 Kč. Zbývající část dosud neuhradil s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru považoval za lichvářský.

10. Soud předně konstatuje, že obě strany vystupovaly v daném smluvním vztahu coby podnikatelé, tedy profesionálové (§ 420 odst. 1 o. z.). Podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, se pak nemůže dovolávat její neplatnosti pro lichvu ve smyslu § 1796 o. z. Nelze však vyloučit jeho ochranu jako tzv. slabší strany za podmínek § 433 o. z. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i podnikatelé totiž požívají ochrany proti excesivním právním jednáním, jež se příčí obecným morálním zásadám demokratické společnosti. V případě podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, však zpravidla (s ohledem na jeho předpokládanou profesionalitu) nebude možné rozpor s dobrými mravy směřovat v existenci hrubého nepoměru vzájemného plnění vzniklého tím, že při uzavírání smlouvy někdo zneužil jeho tísně či nezkušenosti.

11. V posuzované věci představuje sjednaný poplatek v celkové částce 28 000 Kč úplatu za poskytnutí peněžních prostředků, tedy pevný úrok. K námitce žalovaného o jeho nepřiměřené výši je potřeba uvést, že ve vztahu mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností nebude jeho výše představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. (srov. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ICdo 5620/19 ze dne 16. 3. 2021). Ač byl úrok (poplatek) ujednán ve výši 70 % jistiny, v poměrech projednávané věci nebyl soudem shledán jako nemravný. Je potřeba hodnotit okolnosti sjednávání daného úvěru, zejména možnost prověření platební morálky a majetkových poměrů dlužníka (žalovaný sám uvedl, že podnikal krátce a potřeboval peníze na pracovní nástroje, jež by mu banky nepůjčily), jakož i relativně krátkou dobu zapůjčení peněžních prostředků, tedy určitou rizikovost celé transakce. Což bylo ve svém důsledku zohledněno ve vyšší úplatě za poskytnutí úvěru.

12. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalovaného došlo k porušení sjednané povinnosti, tedy prodlení se splácením úvěru, má žalobkyně nárok i na smluvní pokutu v ujednané výši 500 Kč za pozdní splátku dle § 2048 o. z. Prodlení nastalo u každé z pěti sjednaných splátek, což představuje smluvní pokutu v celkové částce 2 500 Kč (5 x 500 Kč).

13. Soud tak shledal žalobu důvodnou co do částky 56 400 Kč, po zohlednění částečné úhrady žalovaného v částce 14 100 Kč (tj. 70 500 Kč - 14 100 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 3. 5. 2024 do zaplacení. S ohledem na sjednanou konečnou splatnost dle předmětné smlouvy byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky (úvěr) žalobkyni do dne 2. 5. 2024, od 3. 5. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl soudem přiznán ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 78 828,57 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná pak byla co do částky 63 062,86 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), celkový úspěch žalobkyně tak představuje 80 % a neúspěch 20 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 60 % nákladů řízení, které jí vznikly. Tyto sestávají ze soudního poplatku (po jeho doplacení) ve výši 3 525 Kč, odměny zástupce za celkem 3 úkony právní služby po 3 940 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „vyhláška“), tj. celkem 11 820 Kč, dále náhrady hotových výdajů ke každému z úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. celkem 900 Kč, navýšeno o DPH 21 % k odměně a náhradám ve výši 2 671 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení tak představují částku 18 916 Kč, z níž náleží žalobkyni 60 %, což činí 11 350 Kč. Náklady řízení je žalovaný poté povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však ve věci vydán nebyl, proto s ohledem na ustanovení položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 705 Kč, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.

17. Soud umožnil žalovanému zaplatit dlužnou částku spolu s příslušenstvím vzhledem k jeho současné finanční situaci (změna zaměstnání) ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., kdy celkovou dobu splácení nelze dle názoru soudu při porovnání s výší splátky považovat v rozporu se zájmy žalobkyně (věřitele). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.