64 C 531/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 234 534,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 224 019,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 40 924,39 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 675,77 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 101 982,58 od 20. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 103 296,58 od 20. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 127 151,62 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 120 722,92 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 514,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 360,19 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 386 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 128,70 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 234 534,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 11. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva 1“), na základě které poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 133 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala načerpaný úvěr vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná v průběhu vztahu ze smlouvy 1 načerpala celkem částku 142 847,40 Kč a uhradila částku 133 718,70 Kč, která byla postupně započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným v návaznosti na výzvu žalobkyně ze dne 11. 4. 2024. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dlužila žalobkyni ze smlouvy 1 částku 129 851,62 Kč, z toho 127 151,62 Kč na jistině, částku 1 200 Kč na nákladech vymáhání, částku 1 500 Kč na smluvních pokutách. Žalobkyně dále požadovala po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku z načerpané jistiny v sazbě 29,88 % ročně od 12. 4. 2024 do 19. 7. 2024 výši 24 243,04 Kč, smluvního úroku ve výši 29,88 % ročně od 20. 7. 2024 do zaplacení (požadováno v nižší výši 14,75 %), kapitalizovaného úroku z prodlení od 26. 4. 2024 do 19. 7. 2024 ve výši 4 447,23 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % od 20. 7. 2024 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že dne 20. 2. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva 2“), na základě které poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 120 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala načerpaný úvěr vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální výše dlužné částky. Žalovaná v průběhu vztahu ze smlouvy 2 načerpala celkem částku 191 844 Kč a uhradila částku 190 458 Kč, která byla postupně započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným v návaznosti na výzvu žalobkyně ze dne 11. 4. 2024. Ke dni podání žaloby pak žalovaná dlužila žalobkyni ze smlouvy 2 částku 104 682,58 Kč, z toho 101 982,58 Kč na jistině, částku 1 200 Kč na nákladech vymáhání, částku 1 500 Kč na smluvních pokutách. Žalobkyně požadovala po žalované rovněž zaplacení kapitalizovaného úroku z vyčerpané jistiny v sazbě 26,28 % ročně od 12. 4. 2024 do 19. 7. 2024 výši 16 681,35 Kč, smluvního úroku ve výši 26,28 % ročně od 20. 7. 2024 do zaplacení (požadováno v nižší výši 14,75 %), kapitalizovaného úroku z prodlení od 26. 4. 2024 do 19. 7. 2024 ve výši 3 588,73 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % od 20. 7. 2024 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení ohledně procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětných smluv s tím, že vycházela ze své metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a provedených výpočtů hodnot MLS klienta, dále z lustrací žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalovanou rovněž telefonicky kontaktovala, kdy si ověřila její kontaktní údaje, požadovanou výši úvěru, jakož i její měsíční výdaje. Poukázala na skutečnost, že žalovaná dlouhodobě hradila na obě smlouvy, byla tudíž schopna úvěry do zesplatnění splácet. Smlouvy pak byly uzavřeny prostřednictvím jejího webového rozhraní (Správce financí), jež je obdobou internetového bankovnictví. Návrh příslušné smlouvy byl vždy odsouhlasen žalovanou prostřednictvím potvrzovacího sms kódu, zaslaného na její telefonní číslo , tel. číslo, smlouvy. Připojila rovněž právní rozbor relevantní právní úpravy a dotčené judikatury, akcentovala závěry obsažené zejména v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 k otázce materiálního pojetí povinnosti posouzení úvěruschopnosti a neplatnosti smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené flexibilní půjčka-revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2019, že uvedeného dne žalobkyně a žalovaná uzavřely písemnou dohodu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit se sjednanou roční úrokovou sazbou 29,88 % v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z úvěrového rámce, tj. 492 Kč s tím, že celková předpokládaná částka splatná žalovanou měla činit 17 428 Kč. Ve smlouvě byla sjednána možnost zvýšení úvěrového rámce až do maximální částky 500 000 Kč. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaná, označená jménem, datem narození a rodným číslem, jako fyzická osoba - spotřebitel. Smlouva obsahuje kontaktní informace o žalované včetně jejího rodinného stavu, vzdělání a příjmu s tím, že jako zaměstnavatel je uvedena Církevní základní škola a mateřská škola Přemysla, čistý měsíční příjem pak činí 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč. V řádku podpisu klienta je uveden číselný kód 905761.- z listiny označené smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2020, že uvedeného dne žalobkyně a žalovaná uzavřely písemnou dohodu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit se sjednanou roční úrokovou sazbou 26,28 % v minimálních měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky s tím, že celková předpokládaná částka splatná žalovanou měla činit 34 979 Kč. Ve smlouvě byla sjednána možnost zvýšení úvěrového rámce až do maximální částky 500 000 Kč. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaná, označená jménem, datem narození a rodným číslem, jako fyzická osoba - spotřebitel. Smlouva obsahuje kontaktní informace o žalované včetně jejího rodinného stavu, vzdělání a příjmu s tím, že jako zaměstnavatel je uvedena ZŠ , Anonymizováno, (od 2/2020), čistý měsíční příjem pak činí 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč. V řádku podpisu klienta je uveden číselný kód , Anonymizováno, .- z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě ze dne 18. 11. 2019 k osobě žalované, že žalovaná načerpala úvěr v celkové výši 142 847,40 Kč, zároveň splátkami od 6. 12. 2019 do 11. 4. 2024 (dne zesplatnění) zaplatila žalobkyni celkem 133 718,70 Kč.- z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě ze dne 20. 2. 2020 k osobě žalované, že žalovaná načerpala úvěr v celkové výši 191 844 Kč, zároveň splátkami od 13. 3. 2020 do 11. 4. 2024 (dne zesplatnění) zaplatila žalobkyni celkem 190 458 Kč.- z úvěrových zpráv k osobě žalované, že u žalované byly evidovány čtyři existující splátkové kontrakty (hypoteční, osobní a spotřební úvěry) s měsíčními splátkami v celkové výši 10 658 Kč a dále dvě kreditní karty.- z (obou) potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 19. 7. 2024, že v těchto je popsáno, jakým způsobem bylo žalobkyní provedeno ověření úvěruschopnosti žalované, jaké lustrace provedla a z jakých údajů vycházela, přičemž u specifikace klienta (žalované) je uveden rodinný stav vdaná, počet dětí 2, druh bydlení - vlastní byt/dům, zdroj příjmu klienta - ze zaměstnání s výší 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti ve výši 10 000 Kč, resp. 5 000 Kč.- ze zesplatňovacích dopisů ze dne 11. 4. 2024 včetně poštovních podacích archů, že žalobkyně v důsledku prodlení s úhradou závazků z úvěru č. , hodnota, ve výši 144 301,88 Kč a úvěru č. , hodnota, ve výši 114 462,48 Kč vyzvala žalovanou ke splacení obou úvěrů nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání dané výzvy, když výzvy byly dne 12. 4. 2024 odeslány na adresu žalované dle smlouvy.- z předžalobní výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení celkové částky 262 599,35 Kč na označený účet do 7. 5. 2024, výzva byla dne 2. 5. 2024 zaslána na adresu žalované.- ze záznamu telefonátu se zaměstnavatelem žalované ze dne 18. 11. 2019, že pracovnicí žalobkyně byl telefonicky kontaktován zaměstnavatel žalované za účelem ověření trvání jejího pracovního poměru s tím, že bylo sděleno, že je zaměstnána od 12/2018 na dobu určitou do 6/2020, byl potvrzen její příjem v částce 20 000 Kč, přičemž exekuční srážky z příjmu nebyly prováděny.- ze záznamu telefonátu s žalovanou ze dne 18. 11. 2019, že po pozdravu a uvedení jména (, Anonymizováno, ) žalovaná uvedla, že si domluvila částku 15 000 Kč (opravila původních 10 000 Kč), potvrdila svou e-mailovou adresu (, e-mail, ) a pravidelné měsíční výdaje 10 000 Kč s tím, že pracovník žalobkyně sdělil, její žádost o úvěr byla schválena. Telefonát byl narušován hlukem v místě hovoru žalované.- z listin označených dohledání informací o činnosti klienta, že smlouva č. , hodnota, byla elektronicky podepsána sms kódem (905761) dne 18. 11. 2019 v 12:51 hod. z telefonního čísla , tel. číslo, ; smlouva č. , hodnota, byla elektronicky podepsána sms kódem (224521) dne 20. 2. 2020 v 18:02 hod. z telefonního čísla , tel. číslo, .- ze zprávy společnosti , právnická osoba, . ze dne 17. 1. 2025 z č. l. 36, že telefonní číslo , tel. číslo, bylo vedeno ke dni 18. 11. 2019 a 20. 2. 2020 na jméno žalované.

4. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin - úvěrových podmínek žalobkyně, posouzení úvěruschopnosti klienta - metodika, kopie OP žalované, sdělení společnosti , Anonymizováno, a , právnická osoba, .), z nichž v rozhodnutí nevycházel, bylo to z důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný právní závěr.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalovaná dne 18. 11. 2019 uzavřela s žalobkyní, prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně za použití potvrzujícího sms kódu zaslaného na její telefonní číslo, písemnou dohodu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr dle sjednaného úvěrového rámce a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 29,88 % v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z úvěrového rámce. Žalovaná načerpala úvěr do celkové výše 142 847,40 Kč, přičemž dosud žalobkyni uhradila celkem částku 133 718,70 Kč. Dále žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 20. 2. 2020 stejným postupem popsaným výše písemnou dohodu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr dle sjednaného úvěrového rámce a žalovaná se jej zavázala splatit s úrokem ve výši 26,28 % v minimálních měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaná načerpala úvěr do celkové výše 191 844 Kč, přičemž dosud žalobkyni uhradila celkem částku 190 458 Kč. Žalovaná byla pro prodlení s úhradou obou úvěrů žalobkyní vyzvána k zaplacení svých dluhů výzvami ze dne 11. 4. 2024 do 14 dnů ode dne jejich sepsání, přičemž výzvy byly žalované odeslány na adresu uvedenou ve smlouvě následujícího dne. Přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně žalovaná zbývající dlužnou částku dosud neuhradila.

6. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Bylo prokázáno, že ve dnech 18. 11. 2019 a 20. 2. 2020 byly mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou uzavřeny smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to za použití technických prostředků komunikace na dálku (webového rozhraní žalobkyně a telefonu žalované) ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvy jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smluv, kterými bylo poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr pak poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

11. Za daných okolností žalobkyně neprokázala, že by při uzavření předmětných smluv řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to jak její příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalované. Žalobkyní sice byly předloženy listiny označené „Potvrzení o ověření bonity klienta“, „Úvěrová zpráva“, dle názoru soudu však tyto samy o sobě neosvědčují majetkové poměry žalované po všech stránkách, zejména co do vynakládaných (nezbytných) výdajů. Ze zaznamenaného telefonického rozhovoru sice vyplývá, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy 1 vyzvána i k potvrzení svých výdajů, což však neosvědčuje jejich skutečnou výši. Z úvěrové zprávy žalované je zřejmé, že v rozhodném období měla více existujících úvěrových závazků, přičemž výše měsíčních splátek přesahovala polovinu jejího měsíčního příjmu, jenž činil 20 000 Kč. Pokud žalovaná v žádosti uvedla další příjmy domácnosti, pak nebyly nijak doloženy, resp. ze strany žalobkyně prověřeny. Nelze rovněž odhlédnout, že v krátké časové návaznosti na uzavřenou úvěrovou smlouvu 1, byl žalované poskytnut v rámci smlouvy 2 další úvěr. K tomuto ze strany žalobkyně další poklady (vyjma shora označených listin) předloženy nebyly. Přitom již tato skutečnost musela mít vliv na změnu (navýšení) výdajů žalované (jsou však tvrzeny toliko ve výši 5 000 Kč). Žalobkyně tak zcela objektivně musela (měla) mít důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude skutečně schopna úvěry splácet. V kontextu závěrů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 existovaly důvodné pochybnosti o bonitě žalované, žalobkyně jako poskytovatelka úvěru proto pochybila v procesu posouzení její úvěruschopnosti, přičemž na uvedeném ničeho nemění zjištění, že část poskytnutých peněžních prostředků byla uhrazena.

12. Ani skutečnost, že žalobkyně provedla šetření k osobě žalované v databázích ministerstva vnitra či BRKI a NRKI, jakož i insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, sama o sobě nemůže vést k závěru, že ze strany žalobkyně byla řádně splněna povinnost dle § 86 a § 87 ZoSÚ. Naopak žalobkyně zcela neprověřovala výdajovou stránku žalované, vycházela jen z tvrzení žalované jako žadatele o výdajích v částce 10 000 Kč, potažmo následně uvedených 5 000 Kč.

13. Z výše uvedených důvodů soud proto vyhodnotil předmětné smlouvy jako neplatné ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 ZoSÚ. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).

14. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalované, tj. toho, o co se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy 1 částku v celkové výši 142 847,40 Kč, přičemž ze strany žalované bylo dosud uhrazeno 133 718,70 Kč, zbývá tedy vrátit 9 128,70 Kč. Ze smlouvy 2 pak byla žalované poskytnuta celkem částka 191 844 Kč a žalovaná dosud uhradila 190 458 Kč, zbývá vrátit 1 386 Kč. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do celkové částky 10 514,70 Kč (jako součet částek 9 128,70 Kč a 1 386 Kč).

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 26. 4. 2024 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřených smluv), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužné částky zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění již výzvami ze dne 11. 4. 2024 s lhůtou 14 dnů, které jí byly následujícího dne zaslány na její adresu. Lze tedy shrnout, že od 26. 4. 2024 je žalovaná v prodlení s úhradou. Soud tak přiznal z částky 1 386 Kč a 9 128,70 Kč, tj. celkem částky 10 514,70 Kč úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 26. 4. 2024 do 19. 7. 2024 v kapitalizované podobě ve výši 360,19 Kč a dále v běžící podobě od 20. 7. 2024 do zaplacení, přičemž výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Ve zbývajícím rozsahu (výrok I.) soud žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení (III.) je poté odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla převážně procesně úspěšnější žalovaná (při porovnání přisouzeného nároku oproti součtu zamítnutých částek s tím, že příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vydání rozhodnutí), které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když nebyly shledány okolnosti pro stanovení lhůty delší či splátek.