64 C 66/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 577,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 577,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 239,56 Kč od 20. 9. 2024 do 27. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 239,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 11 577,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 3. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 33 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatky) dle smlouvy v pravidelných denních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále též jen „VOP“). Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, , vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, kdy poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází ve veřejných registrech, nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet, když byl zjištěn čistý měsíční příjem 103 237 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve smlouvě a toto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy. Smlouva s žalovanou byla uzavřena elektronicky. Úvěr byl dne 22. 3. 2024 žalované vyplacen v částce 5 000 Kč bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení pohledávky ve výši 11 576,67 Kč, sestávající z jistiny 4 985,57 Kč, smluvního úroku ve výši 6 337,11 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 88,69 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 18,30 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 147 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z jistiny od 20. 9. 2024 do zaplacení a v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, kterou žalobkyně počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy v kapitalizované výši od 21. 6. 2024 do 19. 9. 2024 v částce 1,13 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že si je vědoma sjednané smlouvy, avšak její současná finanční situace jí neumožňuje dlužnou částku zaplatit. Pobírá toliko rodičovský příspěvek a alimenty na dítě, je jí vyplácen příspěvek na bydlení, má více závazků (po splatnosti). Při sjednávání smlouvy sama vyplnila prostřednictvím internetové stránky žalobkyně údaje ohledně svých příjmů a výdajů, žádné listiny žalobkyni nepředkládala, ani jí nebyla kontaktována. Požádala o možnost splácení dlužné částky.

3. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 22. 3. 2024 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně vyplatila žalované částku 5 000 Kč.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 3. 2024, že jako smluvní strany jsou v této označeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 33 700 Kč jako spotřebitelský úvěr s úrokovou sazbou 1,066 % denně, RPSN 2448,88 %, včetně poplatku ve výši 7 100 Kč. Smlouva je opatřena podpisem (jen) za žalobkyni.- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v tomto je popsáno, kdy a z jakých údajů bylo vycházelo při výpočtu úvěruschopnosti žalované, přičemž jsou uvedeni tři členové domácnosti, z toho dva s příjmem, jeden člen jako nepracující, ověřený čistý měsíční příjem je ve výši 103 237 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem 22 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 5 000 Kč, na bydlení 10 000 Kč, ostatní výdaje 3 000 Kč, disponibilní příjem tak činí 10 900 Kč.- z listiny označené identifikované příjmy, že v této je obsaženo prohlášení žalobkyně o ověření čistého měsíčního příjmu žalované jako spotřebitele v souladu s jejími pravidly, a to dle bankovního výpisu ve výši 103 237 Kč.- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 22. 3. 2024, že uvedeného dne byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba v částce 5 000 Kč.- z výzvy k úhradě ze dne 21. 1. 2025 ve spojení podacím lístkem, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů na označený účet, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalované.

5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – dopis ze dne 19. 9. 2024, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, , jméno FO, , sdělení , Anonymizováno, ), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 22. 3. 2024 dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky (úvěr) až do výše 33 700 Kč, bezhotovostně na její účet, které měla žalovaná následně žalobkyni s dalšími poplatky vrátit. Dne 22. 3. 2024 tak bylo žalované poskytnuto 5 000 Kč. Žalobkyně přitom řádně neověřovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit. Žalovaná dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, ač byla dne 21. 1. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k jejich zaplacení ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla uvedeného dne zaslána na adresu žalované.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky nebylo sporu, že dne 22. 3. 2024 byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to za užití prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak z listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze ověřit relevantní informace o pravidelném hospodaření žalované. Žalobkyní předložené listiny „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalované spolehlivě prokázat. Nelze zkontrolovat, z jakých podkladů bylo žalobkyní v zaznamenaných údajích o žalované vycházeno. Žalovaná negovala, že by nějaké relevantní podklady žalobkyni předkládala či touto byla před uzavřením smlouvy kontaktována. Žalovaná je přitom samoživitelkou, v této době na rodičovské dovolené, kdy je jí vyplácen mj. příspěvek na bydlení, její příjmy jsou však uváděny ve výši přes 100 000 Kč. Nadto žalovaná uvedla, že má více závazků (po splatnosti). Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalované a k těmto označit důkazy dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 14. 4. 2025 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 5 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je žalovaná majitelkou. Žalovaná pak potvrdila, že dosud na danou částku žalobkyni ničeho nezaplatila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalované, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 5 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 28. 1. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dne 21. 1. 2025, přičemž výzva jí byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 24. 1. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu k plnění byla tak povinna plnit do 27. 1. 2025. Lze tedy shrnout, že od 28. 1. 2025 je žalovaná v prodlení s úhradou žalované částky. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v zákonné výši v souladu nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v rozhodné době činil 12 %.

17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně procesně úspěšnější byla za dané situace žalovaná, která náklady řízení nepožadovala. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

19. Výrokem IV. rozhodl soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za podání návrhu na zahájení řízení podle Sazebníku poplatků položky 2 bodu 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně zatím zaplatila na soudním poplatku pouze částku 800 Kč v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Splatnost soudního poplatku byla stanovena v souladu s § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.

20. S ohledem na aktuální nepříznivou finanční a sociální situaci žalované, soud poté umožnil žalované zaplacení dlužné částky včetně úroku z prodlení v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, pod ztrátou jejich výhody, což mu umožňuje § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.