80 C 153/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Královou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o 11 633,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 979,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 28. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 6 653,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 22. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 4 979,08 Kč za dobu od 28. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 333,32 Kč za dobu od 22. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 11 633,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 5. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 5 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatky) dle smlouvy, a to k datu splatnosti dle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále též jen „VOP“). Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, kdy poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází ve veřejných registrech, nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, když byl zjištěn čistý měsíční příjem 11 491 Kč. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě a toto odsouhlasil podpisem úvěrové smlouvy. Smlouva s žalovaným byla uzavřena elektronicky. Úvěr ve výši 5 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 1. 5. 2024 bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl splatný dne 21. 11. 2024, žalovaný však uhradil pouze 20,89 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 11 633,01 Kč, sestávající z jistiny 4 979,08 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 85,46 Kč, smluvního úroku 6 320,61 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 84,18 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 141,60 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 22,08 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.

3. K jednání nařízenému ve věci dne 5. 3. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil a ani se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 5. 2024, že jako smluvní strany jsou v této označeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku až do výše 5 300 Kč jako spotřebitelský úvěr s RPSN 2562,54 %, včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Smlouva je opatřena podpisem (jen) za žalobkyni.- Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že v tomto je popsáno, kdy a z jakých údajů bylo vycházelo při výpočtu úvěruschopnosti žalovaného, přičemž je uvedeno že žalovaný žije v domácnosti sám, ověřený čistý měsíční příjem je ve výši 11 491 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem 31 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč, disponibilní příjem tak činí 1 800 Kč.- Z identifikovaných příjmů, že v této je obsaženo prohlášení žalobkyně o ověření čistého měsíčního příjmu žalovaného jako spotřebitele v souladu s jejími pravidly, a to dle bankovního výpisu ve výši 11 491 Kč.- Z přehledu bankovních transakcí a zprávy , právnická osoba, ., že byla na účet č. , č. účtu, zaslána dne 1. 5. 2024 částka 5 000 Kč. Tato částka byla na bankovní účet žalovaného připsána.- Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 3. 2025 a podacím lístkem, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů na označený účet, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného.

5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – kopie OP, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti, obecné principy posuzování a filozofie společnosti, předpis denních splátek, e-mail ze dne 21. 11. 2024), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovému stavu věci. Žalobkyně se dne 1. 5. 2024 dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky (úvěr) až do výše 5 300 Kč, bezhotovostně na jeho účet, které měl žalovaný následně žalobkyni s dalšími poplatky vrátit. Dne 1. 5. 2024 tak byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalobkyně přitom řádně neověřovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit. Žalovaný dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátil (uhradil jen 20,89 Kč), ač byl dne 19. 3. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k jejich zaplacení ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla uvedeného dne zaslána na adresu žalovaného.

7. Dle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to za užití prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak z listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze ověřit relevantní informace o pravidelném hospodaření žalovaného. Žalobkyní předložené listiny „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalovaného spolehlivě prokázat. Nelze zkontrolovat, z jakých podkladů bylo žalobkyní v zaznamenaných údajích o žalovaném vycházeno, když soudu nebyly předloženy žádné listiny, ze kterých žalobkyně vycházela jako např. výplatní pásky. Stejně tak žalobkyně žádným způsobem neověřila tvrzené výdaje žalovaného. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k těmto označit důkazy dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 5. 3. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

15. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 5 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný na tuto částku uhradil 20,89 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, tím méně prokázal, že by zbývající poskytnutou částku žalobkyni vrátil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 4 979,08 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 28. 3. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný byl tak povinen zaplatit dlužnou částku dle výzvy žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z., byl vyzván k úhradě výzvou ze dne 19. 3. 2025, doručenou 24. 3. 2025 (ve smyslu § 573 o. z.). S ohledem na uvedenou třídenní lhůtu plnění, byl tak povinen plnit nejpozději do 27. 3. 2025 a od 28. 3. 2025 byl již v prodlení s úhradou žalované částky, úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, která byla požadována žalobkyní, v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl ve sporu procesně převážně úspěšný žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

19. Lhůta k plnění byla dána v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.