80 C 176/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Královou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 356 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 4 356 Kč (zbývající část nákladů za právní služby poskytnuté v trestním řízení) spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 13. 5. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení v zákonné výši z částky 50 094 Kč za dobu od 13. 5. 2020 do 22. 1. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 20 000 Kč (nemajetková újma) spolu s úroky z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 13. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 444 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2020, doplněnou a upřesněnou podáním doručeným soudu dne 19. 10. 2020, domáhal se žalobce po žalované nároku na zaplacení částky 74 450 Kč s příslušenstvím, kdy tato částka představuje zaplacení částky ve výši 20 000 Kč za nemajetkovou újmu a dále částku 54 450 Kč za vzniklou majetkovou újmu, tj. vzniklé náklady za právní služby v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], které započalo usnesením Policie ČR. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] uznán vinným přečinem krádeže, následně byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] zproštěn obžaloby, kdy rozsudek mu byl doručen dne 13. 6. 2019. Majetkovou újmu představují výdaje související se zastupováním advokáta v tomto trestním řízení a to ve výši 54 450 Kč, celkem požadoval částku 74 450 Kč. Podáním ze dne 11. 11. 2019 se žalobce obrátil se svým nárokem na žalovanou a uplatnil u ní nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou majetkovou újmu dle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a nemajetkovou újmu dle § 31a téhož zákona v celkové výši 74 450 Kč, uplatnění bylo žalované doručeno dne 12. 11. 2019. Ohledně uplatněného nároku ve výši 20 000 Kč za nemajetkovou újmu uvedl žalobce, že v jeho případě šlo o bezúhonnou osobu, svůj dosavadní život vedl řádně a v souladu se zákonem. Zahájení trestního stíhání proti své osobě pociťoval jako významné příkoří, které zasáhlo do jeho osobnosti a rovněž jej omezovalo v běžném životě, kdy prakticky nebyl schopen fungovat a neustále jej tížila hrozba případné neoprávněné trestní sankce. K nároku na nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč zástupce žalobce doplnil pouze, že samotné zahájení trestního řízení vůči žalobci je důvodem pro přiznání této nemajetkové újmy.

2. Žalobce po vyjádření žalované, že žalobci již byla přiznána náhrada nákladů obhajoby ve výši 50 094 Kč včetně DPH a tato částka již byla následně poukázána žalobci na jeho účet, pak vzal žalobu částečně zpět co do částky 50 094 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 23. 1. 2021 do budoucna. V tomto rozsahu, co do částky 50 094 Kč s úroky z prodlení z této částky za dobu od 23. 1. 2021 do budoucna, již bylo řízení zastaveno, a to usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 2. 2022, které nabylo právní moci dne 12. 3. 2022.

3. V průběhu řízení vzal pak žalobce žalobu částečně zpět co do částky 4 356 Kč (představující zbývající část nákladů za právní služby poskytnuté v trestním řízení) spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 13. 5. 2020 do zaplacení.

4. Žalovaná podáním ze dne 25. 2. 2022 vyjádřila souhlas s tímto částečným zpětvzetím žaloby.

5. Podle ustanovení § 96 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

6. V souladu se shora citovaným ustanovením § 96 o. s. ř. soud v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil, kdy žalovaná s tímto částečným zpětvzetím vyjádřila souhlas.

7. Zástupce žalobce, v reakci na námitky žalované, u jednání uvedl k vznesené námitce promlčení, že žalobce se sám neúčastnil jednání ve věci a o výsledku řízení se pak dozvěděl, až když obdržel jako obžalovaný rozsudek, tento rozsudek mu byl doručen dne 13. 6. 2019, teprve od tohoto data běžela promlčecí doba ve vztahu k nemajetkové újmě. Má za to, že nárok promlčen není, tento je důvodný, kdy žalobce se dozvěděl o možnosti uplatnění nároku v době, kdy mu byl doručen předmětný rozsudek.

8. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Potvrdila, že žalobce dne 12. 11. 2019 (žádostí ze dne 11. 11. 2019) uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 74 450 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne 20. 1. 2021, žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění nebyla však žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 50 094 Kč, ve zbytku nároku na náhradu škody nevyhověla. V souvislosti s nárokem na náhradu nemajetkové újmy byla vznesena námitka promlčení nároku. Pokud jde o náklady na obhajobu, byla přiznána žalobci náhrada nákladů obhajoby v celkové výši 50 094 Kč včetně DPH, představující odměnu za 23 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 23 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %, tato částka byla následně poukázána na bankovní účet, který sdělil žalobce v doplnění žádosti ze dne 23. 3. 2020. Nebyly přiznány úkony za první poradu s klientem dne 3. 8. 2016, kdy se jedná o úkon, který již byl přiznán v rámci úkonu příprava a převzetí věci a dále nebyl přiznán úkon za účast u hlavního líčení dne 6. 1. 2017, kdy ze spisu vyplynulo, že toto hlavní líčení se nekonalo a bylo odročeno na 8. 3. 2017. Pokud jde o nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání, pak žalobce požadoval náhradu za přiznání zadostiučinění ve výši 20 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání. Dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 7. 2016. Dne 25. 2. 2019 byl žalobce obžaloby dle ustanovení § 226 písm. b) zproštěn, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 2. 2019, právní zástupce byl přítomen vyhlášení konečného rozhodnutí. S ohledem na skutečnost, že dané trestní řízení skončilo pravomocně vůči žalobci dne 25. 2. 2019 a žádost žalobce byla doručena žalované dne 12. 11. 2019, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, je nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím promlčen, žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku na nemajetkovou újmu. K námitce zástupce žalobce, že se o výsledku řízení dozvěděl žalobce, až když obdržel rozsudek, žalovaná uvedla, že tato skutečnost je zcela irelevantní, neboť právní zástupce žalobce byl osobně přítomen vyhlášení rozsudku při veřejném zasedání. Právě právní zástupce, který zastupoval žalobce na základě plné moci, byl přítomen vyhlášení rozhodnutí, žalovaná tak navrhovala zamítnutí žaloby v tomto rozsahu.

9. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázáno, že dne 20. 7. 2016 bylo usnesením Policie ČR zahájeno trestní stíhání proti žalobci a spoluobviněné ze spáchání trestného přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Dne 27. 9. 2016 byl vydán trestní příkaz, proti kterému byl podán odpor, dne 24. 7. 2018 byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce a spoluobviněná shledáni vinnými a odsouzeni. Dne 25. 2. 2019 bylo trestní řízení vůči žalobci skončeno, kdy ve veřejném zasedání u odvolacího senátu Krajského soudu v Ostravě, kde byl přítomen osobně právní zástupce žalobce, byl rozsudek okresního soudu zrušen a byl vydán nový rozsudek, kterým byl žalobce (jako obžalovaný) zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem, rozhodnutí nabylo právní moci 25. 2. 2019. U tohoto veřejného zasedání Krajského soudu v Ostravě byl osobně přítomen jako obhájce žalobce v substituci (nyní zástupce žalobce) [titul] [jméno] [příjmení], advokát.

10. Fakturou č. [anonymizováno], [variabilní symbol], má soud za prokázáno, že vyúčtoval obhájce žalobce [tirul] [jméno] [příjmení] žalobci náklady za právní služby - zastupování v trestním řízení pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ve výši 7 200 Kč, včetně DPH pak 8 712 Kč.

11. Fakturou č. [anonymizováno], [variabilní symbol], má soud za prokázáno, že vyúčtoval [titul] [jméno] [příjmení] žalobci [celé jméno žalobce] náklady za právní služby ve výši 9 000 Kč, za právní služby v trestním řízení, náklady včetně DPH byly vyúčtovány částkou 10 890 Kč.

12. Z předložených kopií na č. l. 6-9 spisu má soud za prokázáno, že uskutečnil žalobce se svým advokátem poradu dne 3. 8. 2016, 31. 8. 2016, 8. 8. 2016, 8. 3. 2017, 15. 5. 2017, 16. 10. 2017, 17. 12. 2018.

13. Kopií listiny ze dne 11. 11. 2019 adresované [stát. instituce] [celé jméno žalobce], zastoupeným [titul] [jméno] [příjmení], má soud za prokázáno, že tímto žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu majetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, byly vyúčtovány náklady za právní služby a to převzetí zastoupení, porada s advokátem, účast u výslechu obviněného, porada s advokátem, účast u výslechu svědka, účast u studia spisu, porada s advokátem, sepis odporu proti trestnímu příkazu, účast u hlavního líčení 6. 1. 2017, porada s advokátem 8. 3. 2017, 8. 3. 2017 účast u hlavního líčení dva úkony právní služby, 15. 5. 2017 porada s advokátem, 16. 5. 2017 účast u hlavního líčení, 30. 8. 2017 účast u hlavního líčení, 16. 10. 2017 porada s advokátem, 18. 10. 2017 odvolání, 1. 12. 2017 účast u veřejného zasedání, 18. 4. 2018 účast u hlavního líčení, 24. 7. 2018 účast u hlavního líčení, 11. 9. 2018 sepis odvolání, 12. 9. 2018 porada s advokátem, 17. 12. 2018 účast u veřejného zasedání, 17. 12. 2018 porada s advokátem, 25. 2. 2019 účast u veřejného zasedání. Dále byla požadována úhrada částky za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč. Dle kopie dodejky má soud za prokázáno, že toto uplatnění nároku bylo doručeno [stát. instituce] dne 12. 11. 2019.

14. Stanoviskem [stát. instituce] ze dne 20. 1. 2021 o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. má soud za prokázáno, že žalovaná konstatovala, že na základě toho, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě, který byl zrušen a nově vyhlášen rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byl žalobce zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v daném žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, pak v souladu s judikaturou konstatoval, že v daném případě došlo ohledně žadatele k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 7. 2016. Pokud jde o uplatněné náklady na obhajobu, nebyly přiznány náklady za první poradu klienta s advokátem dne 3. 8. 2016, kdy se jedná o úkon, který je již přiznán v rámci úkonu příprava a převzetí věci dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, který je složen ze dvou složek, tedy úkon převzetí a příprava, a dále nebyla přiznána účast u hlavního líčení dne 6. 1. 2017, kdy toto hlavní líčení se dle obsahu spisu nekonalo, bylo odročeno na 8. 3. 2017. Žadateli byla přiznána náhrada nákladů obhajoby za všechny ostatní uplatněné úkony právní pomoci v celkové výši 50 094 Kč včetně DPH, představující odměnu za 23 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 23 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Ohledně nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání vyčíslené v částce 20 000 Kč, pak žalovaná sdělila, že nárok neuznává, kdy nárok je promlčen, neboť dané trestní řízení skončilo pravomocně vůči žadateli 25. 2. 2019 a žádost žadatele byla [stát. instituce] doručena dne 12. 11. 2019, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. [stát. instituce] byla za ministerstvo vyplacena částka 50 094 Kč příjemci [celé jméno žalobce], poukaz je s datem 21. 1. 2021.

15. Žalobce potvrdil, že částka 50 094 Kč byla žalobci vyplacena dne 22. 1. 2021.

16. Provedeným dokazováním má soud za prokázán následující skutkový stav: Usnesením Policie ČR bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákona, byl odsouzen Okresním soudem v Ostravě, byl shledán vinným, na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby, rozsudek nabyl právní moci dne 25. 2. 2019, současný právní zástupce žalobce byl přítomen vyhlášení konečného rozhodnutí u Krajského soudu v Ostravě dne 25. 2. 2019. Žalobce uplatnil svůj nárok na úhradu majetkové újmy představující náklady na právní zastoupení a úhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč podáním ze dne 11. 11. 2019, doručeným žalované dne 12. 11. 2019, kdy na nákladech majetkové újmy, na nákladech právního zastoupení, požadoval částku 54 450 Kč, na úhradu nemajetkové újmy částku 20 000 Kč. Žalovaná vydala stanovisko ze dne 20. 1. 2021, kdy konstatovala, že došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., na nákladech obhajoby byla přiznána částka 50 094 Kč včetně DPH, tato byla žalobci vyplacena dne 22. 1. 2021. Pokud jde o zbývající část nákladů na obhajobu v trestním řízení, v tomto rozsahu byla žaloba již vzata zpět, a k tomu tedy další dokazování prováděno nebylo, resp. soud tyto důkazy dále neuvádí v rozsudku pro nadbytečnost. Částka 20 000 Kč žalobci nebyla žalovanou přiznána, žalovaná v tomto rozsahu nároku vznesla námitku promlčení.

17. Dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Dle ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

20. Dle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

21. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobci byla důvodně přiznána žalovanou částka na majetkovou újmu představující náklady na obhajobu v trestním řízení ve výši 50 094 Kč včetně DPH, představující odměnu za 23 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 23 režijních paušál po 300 Kč a DPH ve výši 21 %, tato částka mu byla přiznána a zaplacena dne 22. 1. 2021. Ve zbytku pak vzal žalobce žalobu co do náhrady majetkové újmy zpět. Žalobce tento nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 11. 11. 2019, doručeným dne 12. 11. 2019. Dle citovaného zákona má žalovaná povinnost rozhodnout o uplatněném nároku ve lhůtě 6 měsíců, za dobu od 12. 11. 2019 uplynula tato šestiměsíční lhůta 12. 5. 2020, od data následujícího, tedy od 13. 5. 2020 byla již žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu co do částky 50 094 Kč, proto z této částky v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. byl přiznán žalobci nárok na úrok z prodlení v zákonné výši za dobu od 13. 5. 2020 do 22. 1. 2021, tedy do doby, kdy částka 50 094 Kč byla žalobci zaplacena.

22. Pokud zůstala předmětem žaloby částka 20 000 Kč za nemajetkovou újmu spolu s úroky z prodlení z této částky za dobu od 13. 5. 2020 do zaplacení, pak v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, kdy žalovaná vznesla námitku promlčení, která je dle názoru soudu zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl zproštěn obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 2. 2019, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2019, při vyhlášení rozsudku tohoto dne byl přítomen současný zástupce žalobce, který jej tehdy u tohoto jednání soudu zastupoval a byl tedy o tomto zprošťujícím rozsudku informován. Dle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Promlčecí doba začíná běžet následujícím dnem po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního řízení nabyl právní moci (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 962/2012, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 619/2011). V daném případě rozhodnutí o zproštění nabylo právní moci dne 25. 2. 2019. Tímto dnem trestní řízení pravomocně vůči žalobci skončilo a nárok žadatele, tedy žalobce, na nemajetkovou újmu je promlčen, kdy žádost žalobce byla doručena [stát. instituce], tedy žalované, dne 12. 11. 2019, tj. po uplynutí této šestiměsíční promlčecí lhůty. Pokud zástupce žalobce namítal, že rozsudek byl doručen žalobci až 13. 6. 2019 a promlčecí doba má běžet až od tohoto data, tj. od doručení rozsudku, pak soud konstatoval, že tato skutečnost není právně významná, kdy právní zástupce žalobce byl osobně přítomen vyhlášení rozsudku při veřejném zasedání, a tedy už tohoto dne věděl, že trestní stíhání vůči jeho klientovi, tedy žalobci, bylo skončeno. Podstatným pro určení konce běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 1 věta druhá zákona o odpovědnosti za škodu je výklad pojmu doručení (oznámení) rozhodnutí, kdy tento pojem používá trestní řád v ustanovení § 137, kdy tento stanoví, že„ oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení“. Od okamžiku oznámení respektive vyhlášení rozhodnutí se tedy počítá běh promlčecí lhůty podle § 32 odst. 1 věty druhé v případě, že vyhlášením nabývá rozhodnutí právní moci, neboť tímto okamžikem bude naplněn i předpoklad nezákonného rozhodnutí. Vyhlášením v přítomnosti účastníka nabývá v trestním řízení právní moci i rozsudek odvolacího soudu, neboť proti němu není přípustné odvolání, s následným doručením již nejsou co do právní moci spojovány žádné právní účinky. Okamžik skončení trestního řízení právní mocí zprošťujícího rozsudku nemá z hlediska vědomosti poškozeného o vzniku nemajetkové újmy význam, kdy okamžik vzniku nemajetkové újmy nelze zaměňovat s okamžikem, kdy se poškozený dozví o splnění podmínek odpovědnosti státu (vydání zprošťujícího rozhodnutí), právě proto, že vědomost o vzniku nemajetkové újmy musel mít poškozený již dříve v průběhu trestního řízení. Soud tedy žalobu co do nároku žalobce na nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč spolu s úroky z prodlení (výrok III. rozsudku) v celém rozsahu zamítl a to pro důvodně vznesenou námitku promlčení.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., kdy žalobce vzal žalobu částečně zpět poté, co žalovaná částečně plnila na nárok žalobce, v tomto rozsahu byl žalobce úspěšný, tj. co do částky 50 094 Kč, ve zbývající části nároku, tj. co do částky 4 356 Kč (část nákladů řízení, majetkové újmy, kterou vzal žalobce zpět) a co do částky 20 000Kč, tj. nemajetková újma, ohledně které byla žaloba zamítnuta, byl žalobce neúspěšný. Žalobce byl tedy úspěšný co do částky 50 094 Kč, tj. co do 67,28 %, zaokrouhleno na 67 %, neúspěšný co do částky 24 356 Kč (4 356 Kč + 20 000 Kč), tj. co do 32,71 %, zaokrouhleno na 33 %. Po odečtení úspěchu a neúspěchu, tj. 67 % minus 33 %, činí úspěch žalobce 34 %.

24. V daném případě představují náklady žalobce zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, dále náklady právního zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon právní pomoci činí 4 100 Kč, za pět úkonů (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, odvolání, účast u jednání dne 22. 2. 2022), tj. 20 500 Kč, jeden úkon v poloviční výši za částečné zpětvzetí žaloby co do částky 54 450 Kč, učiněné u jednání nikoliv samostatným podáním, pak z částky 54 450 Kč činí úkon právní pomoci 3 300 Kč, byla přiznána poloviční výše 1 650 Kč, jeden úkon ve výši 1 500 Kč za účast u jednání dne 26. 5. 2022 již ze sníženého předmětu řízení, tj. z částky 20 000 Kč, sedmkrát režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 2 100 Kč, náhrada ztráty času za cestu k jednání u Okresního soudu v Ostravě ze sídla advokáta z [obec] a zpět ke dvěma jednáním, tj. 800 Kč za osm započatých půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. náklady právního zastoupení celkem 26 950 Kč.

25. Dále bylo přiznáno cestovné zástupce žalobce za cestu k jednání z [obec] k Okresnímu soudu v Ostravě a zpět dne 22. 2. 2022 při užití motorového vozidla [značka] [vozidla], [registrační značka] při ujetí celkem 60 km. Cestovné bylo vypočteno dle zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění za použití vyhlášky č. 511/2021 Sb., kdy cestovné činí 60 x 6,2 (průměrná spotřeba dle technického průkazu) x 37,10 (cena nafty): 100 + 60 x 4,70, cestovné činí 420 Kč.

26. Dále bylo přiznáno cestovné zástupce žalobce za cestu k jednání z [obec] k Okresnímu soudu v Ostravě a zpět dne 26. 5. 2022 při užití motorového vozidla [značka] [vozidla], [registrační značka] při ujetí celkem 60 km. Cestovné bylo vypočteno dle zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění za použití vyhlášky č. 511/2021 Sb. novelizované vyhláškou č. 116/2022 Sb., kdy cestovné činí 60 x 6,2 (průměrná spotřeba dle technického průkazu) x 44,50 (cena nafty): 100 + 60 x 4,70, cestovné činí 448 Kč Celkem cestovné za obě cesty činí 868 Kč.

27. Cestovné 868 Kč + náklady právního zastoupení 26 950 Kč činí dohromady 27 818 Kč. Dále je nutno k těmto nákladům připočítat 21% DPH, z částky 27 818 Kč činí 21% DPH 5 841,78 Kč Náklady právního zastoupení a cestovné včetně DPH tedy činí 33 659,78 Kč + zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, náklady řízení celkem 35 659,78 Kč. Žalobci byly přiznány náklady řízení ve výši 34 %, tj. z částky 35 659,78 Kč částka 11 444,33 Kč, zaokrouhleno na 11 444 Kč.

28. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.

29. Lhůta k plnění je dána v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.