80 C 237/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Královou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno , Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , Anonymizováno Datum narození žalované Anonymizováno Adresa žalované o 16 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 4. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 900 Kč, s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 19. 6. 2024 do 3. 3. 2025, s 2,75% úrokem z prodlení ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 4. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 151 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 4. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 16 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 5. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, který měl být splacen do 18. 6. 2024. Žalovaná úvěr v této výši čerpala, avšak v datu splatnosti poskytnuté prostředky nevrátila a dostala se do prodlení. Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni k datu splatnosti smluvní úrok v kapitalizované výši 3 900 Kč. Žalovaná částka ve výši 16 900 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 13 000 Kč a z kapitalizovaného úroku ve výši 3 900 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , vyplněním registračního formuláře, kdy uvedla osobní údaje, seznámila se s obsahem, podmínkami, právy, povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími ze smlouvy. Žalovaná se zavázala provést korunovou ověřovací platbu za účelem ověření totožnosti. Po přijetí této platby byla smlouva podepsána SMS kódem zaslaným na číslo uvedené žalovanou, čímž došlo k uzavření smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen dne 19. 5. 2024 bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaná byla k zaplacení vyzvána právním zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem.

3. K jednání nařízenému ve věci dne 5. 3. 2026 se žalobkyně ani žalovaná nedostavili, žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila a ani se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- Ze smlouvy o úvěru z 19. 5. 2024, že jako smluvní strany jsou v této označeny žalobkyně jako společnost a žalovaná jako klient s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 13 000 Kč jako bezhotovostní bezúčelový úvěr s RPSN 2355 %, včetně úroku z úvěru ve výši 1 % denně. Smlouva je opatřena podpisem (jen) za žalobkyni, místo podpisu žalované byl uveden kód , Anonymizováno, .- Z potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 5. 2024 a ze zprávy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , že byla na účet č. , č. účtu, zaslána dne 19. 5. 2024 částka 13 000 Kč. Tato částka byla na bankovní účet žalované připsána.- Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 2. 2025 a podacím lístkem, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů na označený účet, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalované.

5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listiny – Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovému stavu věci: Žalobkyně dne 19. 5. 2024 zaslala peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, bezhotovostně na účet žalované, které měla žalovaná následně žalobkyni s úrokem vrátit. Dne 19. 5. 2024 bylo žalované poskytnuto celkem 13 000 Kč. Žalobkyně přitom řádně neověřovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit. Žalovaná dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, ač byla dne 22. 2. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k jejich zaplacení ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla uvedeného dne zaslána na adresu žalované.

7. Dle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to za užití prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.

14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když nijak nezkoumala úvěruschopnost žalované v kontextu jejích konkrétních příjmových a výdajových poměrů. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a k těmto označit důkazy dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 5. 3. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 13 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je žalovaná majitelkou. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutou částku žalobkyni vrátila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalované, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 13 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 4. 3. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla povinna zaplatit dlužnou částku dle výzvy žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z., byla vyzvána k úhradě výzvou ze dne 22. 2. 2025, doručenou 26. 2. 2025 (ve smyslu § 573 o. z.). S ohledem na uvedenou třídenní lhůtu plnění, byla tak povinna plnit nejpozději do 3. 3. 2025 a od 4. 3. 2025 byla již v prodlení s úhradou žalované částky, úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, která byla požadována žalobkyní, v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. podle procesního úspěchu žalobkyně (počítáno včetně úroků z prodlení do data rozhodnutí soudu), která byla ve sporu úspěšná co do 72 %, neúspěšná co do 28 %, po odečtu rozdílu úspěchu a neúspěchu, pak rozdíl činí 72 % - 28 % = 44 %, žalobkyni tedy bylo přiznáno 44 % nákladů řízení. Tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou za tři úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon činí 400 Kč, tři úkony právní pomoci pak 1 200 Kč, dále tři režijní paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady právního zastoupení byly takto zjištěny celkem ve výši 1 500 Kč, k tomu je nutno připočíst 21 % DPH, kdy zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH, kdy z částky 1 500 Kč činí 21 % DPH částku 315 Kč. Náklady právního zastoupení včetně DPH tak činí 1 815 Kč + zaplacený soudní poplatek 800 Kč, náklady řízení činí celkem 2 615 Kč, z toho bylo přiznáno žalobkyni 44 %, tj. 1 150,60 Kč, zaokrouhleno na 1 151 Kč. Tuto částku byla žalovaná zavázána zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. V daném případě se jednalo o příklad formulářové žaloby, věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), v níž jsou standardně měněny pouze identifikační údaje žalované strany a údaje týkající se výše dluhu a splatnosti. Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu, stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je proto dle názoru soudu zcela adekvátní.

20. Lhůta k plnění byla dána v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.