81 C 113/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Schmidtovou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Jméno žalované / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 957 777,80 PLN

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 957 777,80 PLN, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 2. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 957 777,80 PLN, a to z titulu náhrady majetkové újmy. Žalobu odůvodnil tím, že je fyzickou osobu, které svědčí právo domáhat se proti žalovanému dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „Zákon“) náhrady škody z titulu odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. Žaloba směřuje proti státu, když žalobce tvrdí, že k zásahu do jeho práv se vznikem majetkové újmy došlo v důsledku nezákonného rozhodnutí popsaného dále v čl. II. této žaloby. Rozhodnutím Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále také „CÚ MSK“) ze dne 26. 11. 2013, č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, , došlo k zajištění dopravního prostředku – automobilového tahače , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , VIN kód , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , spolu s nákladním návěsem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN kód , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, (dále jen „Dopravní prostředek“); Dopravní prostředek byl fakticky zajištěn (odebrán žalobci) dne 21. 11. 2013. Rozhodnutím o zabrání vybraného výrobku a propadnutí dopravního prostředku CÚ MSK č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne 18. 5. 2015 bylo rozhodnuto o propadnutí Dopravního prostředku. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, avšak rozhodnutím Generálního ředitelství cel (dále jen „GŘC“) ze dne 30. 12. 2015, č.j. , Anonymizováno, -3, Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, bylo rozhodnuto, že se odvolání zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. Žalobce následně podal správní žalobu proti rozhodnutí GŘC ze dne 30. 12. 2015, avšak rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 2. 2018, č. j. , spisová značka, , bylo uvedená žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v , adresa, brojil žalobce kasační stížností, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 10. 2020, č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, s , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , kterým zrušil rozsudek krajského soudu a současně také rozhodnutí GŘC ze dne 30. 12. 2015, a věc vrátil GŘC k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v citovaném kasačním řízení konstatoval, že rozhodnutí GŘC je nezákonné, protože celní orgány svým postupem vykročily mimo jednoznačně zákonem stanovenou mez povoleného zásahu do vlastnického práva. Podle Nejvyššího správního soudu totiž z dikce zákona o spotřebních daních (§ 42c odst. 2), je zřejmé, že nutným předpokladem pro vydání rozhodnutí o propadnutí dopravního prostředku je neexistence zjevného nepoměru mezi hodnotou dopravního prostředku a výší daně, která měla být vyměřena z vybraných výrobků, které byly zajištěny. Není-li pak splněn tento předpoklad, nemůže správce daně rozhodnout o propadnutí zajištěného dopravního prostředku, protože zákon žádné další okolnosti zohledňovat nedovoluje.Nejvyšší správní soud pak konstatoval existenci zjevného nepoměru mezi hodnotou dopravního prostředku (1 412 040 Kč) a výší daně, která měla být vyměřena z vybraných výrobků, které byly zajištěny (277 692 Kč). GŘC vázáno právním názorem Nejvyššího správního soudu, proto rozhodlo o odvolání znovu, a to rozhodnutím ze dne 15. 12. 2020, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , kterým bylo rozhodnutí CÚ MSK č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne 18. 5. 2015 ve výroku II. napadeného rozhodnutí ve znění: „Výše označený dopravní prostředek podle § 42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních propadá. Vlastníkem propadnutého dopravního prostředku se stává stát (§ 42d odst. 2 zákona o spotřebních daních).“ se nahrazuje výrokem ve znění: „Výše označený dopravní prostředek podle § 42c odst. 2 zákona o spotřebních daních uvolňuje." Dopravní prostředek uvolněný novým rozhodnutím GŘC uvedeným v předchozím odstavci byl pak vydán žalobci teprve dne 31. 3. 2021, a to až na základě jeho písemné výzvy ze dne 15. 3. 2021. V dané věci žalobce existenci zjevného nepoměru mezi hodnotou Dopravního prostředku a výší daně, která měla být vyměřena z vybraných výrobků, namítal již od okamžiku jeho zajištění, když měl za to, že hodnotu dopravního prostředku představující 508,49 % výše spotřební daně zajištěného vybraného výrobku lze považovat za hodnotu nepoměrnou (nepřiměřenou), a to zcela zjevně. Zastání se mu však dostalo teprve u Nejvyššího správního rozhodnutí, a k vydání Dopravního prostředku zpět žalobci došlo teprve po téměř 7,5 letech (!!!) po jeho faktickém zajištění (dne 21. 11 .2013). Z výše popsaného postupu ve správním řízení je zcela zřejmé porušení zákonnosti, tedy jednoznačně nezákonný postup od zajištění Dopravního prostředku, když skutečnost, že hodnoto Dopravního prostředku je ve zjevném nepoměru k výší daně, která měla být vyměřena z vybraných výrobků, které byly zajištěny. Žalobce však v důsledku postupu celních orgánů po dobu více než sedmi (7) let musel nadále nést následky nezákonného zadržení Dopravního prostředku, který tak nemohl užívat při svém podnikání. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) Zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, a podle § 5 písm. b) Zákon za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno ve správním řízení. Jde o odpovědnost objektivní, tj. bez ohledu na zavinění. Žalobci vznikl ze shora uvedených důvodu nárok na náhradu majetkové újmy, a to v celkové výši 957 777,80 PLN, která představuje náhradu újmy vyplývající z nezákonného zadržení Dopravního prostředku v období od 21. 11. 2013 do 31. 3. 2021. Výše vyčíslena škoda vznikla tím, že, právnická osoba, prostředek si vyžádal v důsledku jeho nevhodného a dlouhodobého skladování u CÚ MSK provedení generálních oprav, když technický stav neumožňoval žalobci po převzetí Dopravního prostředku jeho další používání (škoda 157 969,60 PLN);2. Dopravní prostředek významně ztratil na své hodnotě za dobu od jeho zajištění do dobyvrácení žalobci (škoda 131 800 PLN);3. s ohledem na nezákonné zadržení Dopravního prostředků ušel žalobci zisk, kterého by mohl dosáhnout prováděním přeprav s využitím Dopravního prostředku (škoda 668 008 PLN).ad a) Provedení generálních opravŽalobce po převzetí Dopravního prostředku zažádal o provedení jejich technického posouzení, kdy tímto bylo zadáno technické posouzení vozu, z něhož vyplývá, že obnovení technické způsobilosti vozidla s registračním číslem , Anonymizováno, vyžaduje náklady ve výši 125 438,80 PLN, zatímco obnova technické způsobilosti návěsu s registračním číslem , Anonymizováno, vyžaduje náklady ve výši 32 530,80 PLN.ad b) Ztráta hodnotyKe dni 26. 11. 2013 byla tržní hodnota vozidla s registračním číslem TJE15070 představována částkou 151 500,00 PLN, zatímco k 31. 3. 2021 je tržní hodnota klesla na částku 44 600 PLN. Pokud jde o návěs, tento měl ke dni 26. 11. 2013 tržní hodnotu 42 800 PLN, zatímco ke dni 31. 3. 2021 jeho tržní hodnota klesla na 17 900 PLN. Rozdíl tak činí celkem , hodnota, PLN.ad c) Ušlý ziskV období od 15. 09. 2013 do 21. 11. 2013, kdy byl Dopravní prostředek skutečně provozován, žalobce měl příjmy z jeho provozu ve výši 63 890,05 PLN, přičemž náklady na získání tohoto příjmu činily 47 226,99 PLN, a čistý zisk tak činí 16 663,06 PLN. Při zohlednění počtu dní v posuzovaném období tak čistý zisk žalobce za jeden den provozu Dopravního prostředku činil v průměru 248,70 PLN. V důsledku nezákonného zadržení Dopravního prostředku tento žalobce nemohl užívat v období od 21. 11. 2013 do 31. 3. 2021, tj. po dobu celkem , hodnota, dnů, což představuje celkovou částku ušlého zisku ve výši 668 008,20 PLN.Podáním ze dne 23. 10. 2023, doručeným žalovanému do datové schránky téhož dne, uplatnil žalobce nárok na majetkovou škodu z titulu odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. K tétovýzvě se žalovaný dosud nevyjádřil.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, a to v plném rozsahu, když má za to, že smírné řešení sporu není možné, protože neuznává žalobcem uplatňovaný nárok na náhradu škody, a to ani z části. Žalobce u žalované uplatnil dne 23. 10. 2023 žádost o náhradu škody podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOŠ“). Tato žádost byla shledána jako zcela bezdůvodná, a proto jí nemohla žalovaná vyhovět. Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „CÚ“) dne 21. 11. 2013 při kontrole v , adresa, v areálu obchodní společnosti , právnická osoba, , zjistil, že z nákladového prostoru dopravního prostředku žalobce (tahač s návěsem) jsou přečerpávány vybrané výrobky – minerální olej (dále jen „VV“) v množství 25 360 litrů do kontejnerů. V průběhu místního šetření řidič nepředložil doklad podle § 5 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Z tohoto důvodu CÚ dopravní prostředek společně s VV zajistil podle § 42 odst. 1 písm. b) a § 42a zákona o spotřebních daních. Dne 26. 11. 2013 CÚ vydal rozhodnutí č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, o zajištění VV a dopravního prostředku. Dne 20. 05. 2015 CÚ vydal rozhodnutí č.j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , kterým rozhodl o zabrání VV a propadnutí dopravního prostředku. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobce a řidič dopravního prostředku (kontrolovaná osoba) odvolání. Dne 30. 12. 2015 GŘC rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, .5 odvolání zamítlo a prvoinstanční rozhodnutí potvrdilo. Žalobce následně podal správní žalobu proti rozhodnutí GŘC, která byla rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 28. 02. 2018 zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížností, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. , Anonymizováno, Afs , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 29. 10. 2020, kterým zrušil rozsudek krajského soudu a současně také rozhodnutí GŘC a věc vrátil GŘC k dalšímu řízení. Je pro úplnost žalovaná dodává, že příčinnou zrušení rozhodnutí žalované i rozsudku krajského soudu byla změna právního názoru Nejvyššího správního soudu, ke které v té době došlo. Rozhodně se tedy nejednalo o nějaký neprofesionální či excesivní postup žalované, jak se snaží žalobce naznačit. GŘC následně rozhodlo o odvolání proti rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 15. 12. 2020 tak, že výrok II. rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 05. 2015 změnil tak, že dopravní prostředek se uvolňuje. Obecně lze konstatovat, že základními předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody z důvodu nezákonného rozhodnutí, které musí být kumulativně splněny, jsou:a) nezákonné rozhodnutí (rozhodnutí správního orgánu, které bylo zrušeno pro nezákonnost);b) vznik škody;c) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou;d) uplatnění nároku na náhradu škody v zákonem stanovené lhůtě.K naplnění jednotlivých výše uvedených předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím uvádí žalovaná následující:ad a)Podle § 8 odst. 1 ZOŠ vzniká nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím v případě, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 8 odst. 2 ZOŠ byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. V daném případě bylo rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 05. 2015 změněno rozhodnutím GŘC č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 15. 12. 2020 tak, že výrok II. rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 05. 2015 změnil tak, že dopravní prostředek se uvolňuje. Žalobce však nárok na náhradu škody neodvozuje z rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 05. 2015, nýbrž z rozhodnutí CÚ o zajištění VV č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2013. Žalobce tvrdí, že již samotné zajištění VV bylo nezákonné. Tak tomu však není. Zajištění VV bylo předběžným opatřením, což je zcela odlišný právní institut, užívaný za jiných právních podmínek, jehož účel je zcela odlišný od propadnutí VV. Zajištění VV nebylo správními soudy nijak zpochybněno. Žalobce proti rozhodnutí CÚ o zajištění VV č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2013 nepodal ani odvolání, natož správní žalobu, přestože tak učinit mohl. Žalobce tedy nesplnil svou prevenční povinnost. Je tedy evidentní, že rozhodnutí CÚ o zajištění VV č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2013 bylo vydáno po právu a zákonnost institutu zajištění nelze zpochybňovat minimálně do vydání rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -570000-12 ze dne 18. 05. 2015. Tento předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu je splněn ve vztahu k existenci nezákonného rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 05. 2015, nikoliv však ve vztahu k rozhodnutí CÚ č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2013.ad b)Žalobce požaduje náhradu škody v celkové výši 957 777,80 PLN z důvodu nezákonného zadržení dopravního prostředku v období od 21. 11. 2013 do 31. 03. 2021. Škoda má sestávat z částky vynaložené na provedené generální opravy dopravního prostředku, ztráty hodnoty dopravního prostředku a z ušlého zisku. Předně, nárokované období neodpovídá skutkovému stavu, neboť minimálně do vydání rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 05. 2015 byl dopravní prostředek zajištěn po právu. Žalobce tedy stanoví období údajného vzniku škody zcela neoprávněně v rozmezí od 21. 11. 2013 do 18. 05. 2015. Žalovaná se dále v podání došlém soudu dne 20. 5. 2024 vyjádřila k jednotlivým žalobou uplatněným nárokům z titulu opravy a tahače, ztráty hodnoty vozidla a ušlého zisku. Dále uvedla. Že výpočet je proveden za chybné období od 21. 11. 2013. Dále výpočet nijak nezohledňuje skutečnost, že k zajištění dopravního prostředku došlo v souladu s právními předpisy. Jakékoliv zakázky, které žalobce nemohl realizovat minimálně v období od 21. 11. 2013 do 18. 05. 2015, jdou pouze k jeho tíži a nelze si za ně nárokovat škodu. Navíc, žalobce nijak nedoložil, že v důsledku zajištění předmětného dopravního prostředku musel odmítat nějaké zakázky a pokud ano, jaké. Při posouzení tvrzení žalobce o vzniku škody navíc nelze odhlédnout od zásadní skutečnosti, že jediným důvodem, proč k zajištění VV a dopravního prostředku došlo je skutečnost, že VV byly dopravovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních. Na této skutečnosti nic nezměnily ani rozsudky správních soudů. Naopak, ty tuto skutečnost výslovně potvrdily. Zajištění VV a dopravního prostředku jde tedy plně k tíži žalobce. Tento předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu není splněn.ad c)Škoda, pokud by žalobci opravdu v této výši vznikla, o čemž lze pochybovat, by nebyla v příčinné souvislosti s výše uvedeným nezákonným rozhodnutím. Nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 05. 2015, avšak nárok na náhrad škody je odvozován z rozhodnutí CÚ č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2013.Tento předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu není splněn.ad d)Podle § 32 odst. 1 ZOŠ se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se dle § 32 odst. 2 ZOS nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda. Jak již bylo uvedeno, žalobce odvozuje údajný vznik škody od rozhodnutí CÚ č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2013. Existence či zrušení nezákonného rozhodnutí CÚ č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 05. 2015 je tedy pro posouzení věci zcela irelevantní. Podmínkou uplatnění práva na náhradu škody tedy rozhodně nebylo zrušení nezákonného rozhodnutí. Pokud tedy žalobce považoval za nezákonné rozhodnutí CÚ č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2013, měl proti němu podat odvolání, event. následně i správní žalobu. Pak by promlčecí lhůty běžely od případného zrušení rozhodnutí o zajištění. Tento zákonem předvídaný postup však žalobce nevyužil, přestože mu v tom nic nebránilo. Předmětná žádost o náhradu škody byla na Ministerstvo financí doručena dne 23. 10. 2023. S ohledem na lhůtu uvedenou v § 32 odst. 1 ZOŠ větě první, je nárok na náhradu škody již promlčen.

3. Žalobce na žalobě setrval, když u jednání dne 30. 1. 2025 doplnil, že pokud jde o vznesenou námitku promlčení, pak tato není blíže specifikovaná. Poukázal na objektivní desetiletou promlčecí lhůtu a tříletou lhůtu, která běží od doručení konečného rozhodnutí, když po dobu uplatnění nároku promlčecí lhůta neběží. Nesouhlasil s tím, že by promlčecí lhůta měla být počítána od roku 2013 s tím, že brojí proti konečnému rozhodnutí, nikoliv proti zajišťovacímu rozhodnutí, jak je jim podsouváno, když v žalobě pouze rekapituluje průběh rozhodování. Námitka, že žaloba byla podána před rozhodnutím žalované, je nedůvodná, když žalovaná rozhodla negativně. Za období od zajištění dopravního prostředku do rozhodnutí o propadnutí nebyl dopravní prostředek ze strany žalované chráněn před poškozením. Klient v té době proti tomuto rozhodnutí nebrojil, nepodával opravné prostředky. Za toto období se však dá nárok vypočítat a krátit.

4. Žalovaná u jednání dne 30. 1. 2025 setrvala na zamítavém stanovisku, když není pravdou, že by podsouvala žalobci či soudu, že nárok je odvozován od zajištění předmětného dopravního vozidla, když i v žalobě je škoda vypočítávána právě od zajištění. Pokud jde o tvrzení žalobce, že dopravní prostředek byl špatně skladován, pak tvrdí, že žalobce si nesplnil prevenční povinnost, když neupozornil na případné nesprávné skladování, pokud by to bylo třeba něco speciálního.

5. Se shodných skutkových tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) bylo zjištěno, že rozhodnutím Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále také „CÚ MSK“) ze dne 26. 11. 2013, č.j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, , došlo k zajištění dopravního prostředku – automobilového tahače , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , VIN kód , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , spolu s nákladním návěsem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, PROFI LINER, VIN kód , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, (dále jen „Dopravní prostředek“).

6. Z rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 5. 2015 bylo zjištěno, že v předchozím odstavci označený dopravní prostředek podle § 42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních propadá. Vlastníkem propadnutého dopravního prostředku se stává stát (§ 42d odst. 2 zákona o spotřebních daních).

7. Z rozhodnutí Generálního ředitelství cel č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 30. 12. 2015 bylo zjištěno, že Generální ředitelství cel rozhodlo o odvoláních žalobce a , jméno FO, proti rozhodnutí o zabrání vybraného výrobku a propadnutí dopravního prostředku č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne 18. 5. 2015, Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj a to tak, že odvolání proti napadanému rozhodnutí se zamítají a napadané rozhodnutí se potvrzuje.

8. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 2. 2018 č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že žaloba žalobce o přezkoumání rozhodnutí žalovaného, a to Generálního ředitelství cel, ze dne 30. 12. 2015 č. j. 45749-3/2015-900000-304.5, ve věci propadnutí dopravního prostředku se zamítá.

9. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 2. 2018, č. j. , spisová značka, se rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 2. 2018, č. j. , spisová značka, zrušuje a současně se zrušuje rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 30. 12. 2015, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, a věc se vrací žalovanému Generálnímu ředitelství cel k dalšímu řízení.

10. Z rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 15. 12. 2020, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že bylo rozhodováno o odvoláních proti rozhodnutí o zabrání vybraného výrobku a propadnutí dopravního prostředku č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne 18. 5. 2015, Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj tak, že výrok II. napadeného rozhodnutí se nahrazuje výrokem ve znění: “Výše označený dopravní prostředek podle § 42c odst. 2 zákona o spotřebních daních uvolňuje“. Ve zbytku se napadané rozhodnutí potvrzuje.

11. Z žádosti účastníka řízení, a to žalobce, o vydání dopravního prostředku z 15. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobce se po Celním úřadu pro Moravskoslezský kraj domáhá, a to na základě rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 15. 12. 2020, vydání předmětného dopravního prostředku, respektive písemného sdělení kdy, kde a jakým způsobem mu bude dopravní prostředek vydán.

12. Z uplatnění nároku na majetkovou škodu z titulu odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí ze dne 23. 10. 2023, které bylo žalované doručeno 23. 10. 2023 (viz dodejka datové zprávy ID: 1258326464) bylo zjištěno, že žalobce jako poškozený uplatnil nárok na majetkovou škodu z titulu odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. V části I. této listiny žalobce rekapituluje jednotlivá rozhodnutí orgánu v odvětví Celní správy a rozhodování Krajského soudu v , adresa, a Nejvyššího správního soudu shodně s popisem nezákonných rozhodnutí v části II. žaloby. Dopravní prostředek uvolněný novým rozhodnutím Generálního ředitelství cel pak byl vydán poškozenému teprve 31. 3. 2021, a to až na základě jeho písemné výzvy ze dne 15. 3. 2021. V dané věci poškozený existenci zjevného nepoměru mezi hodnotami Dopravního prostředku a výší daně, která měla být vyměřena z vybraných výrobků, namítali že od okamžiku jeho zajištění, když měl za to, že hodnotu dopravního prostředku představující 508,49 % výše spotřební daně zajištěného vybraného výrobku lze považovat za hodnotu nepoměrnou (nepřiměřenou, a to zcela zjevně). K vydání Dopravního prostředku zpět k poškozenému došlo teprve po téměř 7,5 letech po jeho faktickém zajištění (dne 21. 11. 2013). Z výše popsaného postupu ve správním řízení je zcela zřejmé porušení zákonnosti, tedy jednoznačně nezákonný postup od zajištění Dopravního prostředku, když skutečnost, že hodnota dopravního prostředku je ve zjevném nepoměru k výší daně, která měla být vyměřena z vybraných prostředků, které byly zajištěny. Poškozený však v důsledku postupu celních orgánů po dobu více než sedmi (7) let musel nadále nést následky nezákonného zadržení dopravního prostředku, které tak nemohl užívat při svém podnikání. Poškozený uplatňuje ze shora uvedených důvodů nárok na náhradu majetkové újmy, a to v celkové výši 957 777,80 PLN, která představuje náhradu újmy vyplývající z nezákonného zadržení Dopravního prostředku v období od 20. 11. 2013 do 31. 3. 2021. Požadovaná náhrada majetkové újmy zahrnuje částku 157 969,60 PLN představující náklady provedení generálních oprav a částku 131 800 PLN představující ztrátu tržní hodnoty Dopravního prostředku, a to srovnáním hodnoty ke dni 26. 11. 2013 a hodnoty ke dni 31. 3. 2021 a částku 668 008 PLN představující ušlý zisk v období od 21. 11. 2013 do 31. 3. 2021.

13. Z projednání žádosti o náhradu škody z 5. 4. 2024 bylo zjištěno, že byla projednána žádost žalobce o náhradu škody v celkové výši 957 777,80 PLN doručená 23. 10. 2023. Po vyhodnocení skutkového stavu a všech zjištěných skutečnosti Ministerstvo financí učinilo závěr a konstatuje, že vznesený nárok na náhradu škody je žadatelem spojován s „nezákonným“ rozhodnutím o zajištění majetku žadatele, tj. s žadatelem tvrzeným nezákonným rozhodnutím Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj pod č. j. , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2013. Toto rozhodnutí však nebylo zrušeno a není tak splněna podmínka existence nezákonného rozhodnutí. Jde-li o rozhodnutí Celního úřadu pod č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, ze dne 18. 5. 2015, zde rozhodnutí bylo zrušeno a lze jej považovat za nezákonné ve smyslu zákona na náhradě škody, za což se ministerstvo žalobci omlouvá. Samotná existence a výše škody a příčinná souvislost mezi škodou a nezákonným rozhodnutím nebyly žadatelem prokázány, proto nelze nárok na náhradu škody, jak byl uplatněn, uspokojit.

14. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen zákon), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Dle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Dle § 14 odst. 3 zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Dle § 32 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

18. Dle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců.

19. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce se žalobou po žalované domáhá přiznání náhrady majetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem na základě tvrzení, že ke vzniku majetkové újmy došlo v důsledku nezákonného rozhodnutí popsaného v článku II. žaloby. V části II. žaloby pak jsou rekapitulována jednotlivá rozhodnutí vydaná orgány v odvětví Celní správy, a to Celním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Generálním ředitelstvím cel a dále Krajským soudem v , adresa, a Nejvyšším správním soudem. Obsah jednotlivých rozhodnutí byl v řízení prokázán a žalovaná jej nečiní spornými. Žalobce v žalobě žádným způsobem nespecifikuje, které z těchto rozhodnutí považuje za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Uvádí pouze, že z popsaného postupu ve správním řízení je zcela zřejmé porušení zákonnosti, tedy jednoznačně nezákonný postup od zajištění dopravního prostředku. Následně pak vyčísluje majetkovou újmu, a to opět od 21. 11. 2013 (faktickém zajištění Dopravního prostředku), případně od 26. 11. 2013. U jednání dne 30. 1. 2025 pak žalobce upřesnil, že je mu nesprávně podsouváno, že nárok je odvozován od zajištění dopravního prostředku, když nárok je odvozován z nezákonného rozhodnutí o propadnutí dopravního prostředku. Obecně lze konstatovat, že základními předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody z důvodu nezákonného rozhodnutí, když tyto předpoklady musí být kumulativně splněny, jsou:a) nezákonné rozhodnutí (rozhodnutí správního orgánu, které bylo zrušeno pro nezákonnost),b) vznik škody,c) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou,d) uplatnění nároku na náhradu škody v zákonem stanovené lhůtě.Pro posouzení základu nároku je nutno mít za prokázanou existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona, uplatnění nároku na náhradu škody v zákonem stanovené lhůtě a v případě prokázání tohoto základu by pak v řízení byl prokazován vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. V dané věci bylo prokázáno, že rozhodnutí Celního úřadu č. j. , č. účtu, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 18. 5. 2015, kterým bylo rozhodnuto o propadnutí Dopravního prostředku bylo rozhodnutím Generálního ředitelství cel č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 15. 12. 2020 změněno tak, že dopravní prostředek se uvolňuje, fakticky tak došlo ke zrušení tohoto rozhodnutí. Soud má však za to, že ve vztahu k tomuto nezákonnému rozhodnutí žalobce řádně neuplatnil nárok u žalované dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Uplatnění nároku na majetkovou škodu ze dne 23. 10. 2023 je z hlediska formulace a obsahu totožné s žalobou, a rovněž z tohoto právního jednání nevyplývá, že by žalobce svůj nárok na náhradu majetkové újmy odvozoval od nezákonného rozhodnutí, kterým by mělo být rozhodnutí Celního úřadu o propadnutí dopravního prostředku ze dne 18. 5. 2015, když opakovaně v tomto právním jednání odvozuje zřejmé porušení zákonnosti, tedy jednoznačně nezákonný postup, od zajištění dopravního prostředku, když v řízení bylo prokázáno, že k zajištění dopravního prostředku došlo rozhodnutím Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 26. 11. 2013. Opakovaně pak v souladu s žalobními tvrzeními vyčísluje i náhradu újmy vyplývající z nezákonného zadržení dopravního prostředku v období od 21. 11. 2013 do 31. 3. 2021, případně od 26. 11. 2013 do 31. 3. 2021. Pokud jde o výklad tohoto právního jednání žalobce, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. , spisová značka, . Z tohoto rozhodnutí plyne, že z žádostí o předběžné projednání nároku podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1988 Sb. musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy, tvrzení o vztahu příčinné souvislosti a musí z ní být patrno, čeho se poškozený domáhá. Zákon nepředepisuje náležitosti podání, kterým se poškozený na příslušný úřad obrací, musí však být označeno nezákonné rozhodnutí, tak aby nebylo zaměnitelné s jiným. V dané věci, i přes aplikaci obecných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (§ 545, § 555, § 556), nelze dojít k jinému závěru, než že žalobce nárok v rámci předběžného uplatnění u příslušného ministerstva odvozuje od rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj z 26. 11. 2013, kterým předmětný dopravní prostředek byl zajištěn. Toto rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť nebylo pro nezákonnost zrušeno, a nebylo ani tvrzeno, že by proti němu byly podávány ze strany žalobce jako poškozeného opravné prostředky. Za nezákonné rozhodnutí lze považovat rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj z 18. 5. 2015 o propadnutí dopravního prostředku, které bylo pravomocně zrušeno, neboť změna příslušného výroku představuje ve své podstatě jeho zrušení. Ve vztahu k tomuto nezákonnému rozhodnutí však, jak již bylo odůvodněno shora, žalobce nárok na majetkovou škodu ve smyslu § 14 odst. 3 zákona neuplatnil. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud u jednání 30. 1. 2025 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žádal o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení, tato lhůta žalobci nebyla poskytnuta, když skutková zjištění k obsahu uplatnění nároku na majetkovou škodu ze dne 23. 10. 2023, která jsou zásadní pro posouzení důvodnosti žaloby, jsou zřejmá z tohoto konkrétního právního jednání žalobce a obsah této písemnosti již nelze měnit na základě doplnění skutkových tvrzení.

20. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce je nedůvodný co do základu, neprováděl soud navržené dokazování ve vztahu k výši tvrzené škody.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého má procesně zcela úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů, které vynaložila v souvislosti s bráněním svého práva. Žalované byla na náhradě nákladů řízení přiznána částka 900 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za sepis vyjádření k žalobě a přípravu a účast u jednání dne 30. 1. 2025 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

22. Lhůta pro plnění stanovená ve výroku I. tohoto rozhodnutí byla soudem stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.