81 C 150/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Schmidtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 11 424,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 304,78 Kč od 19. 11. 2024 do 3. 2. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 10 000 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 1 424,50 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 1 424,50 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 585,82 Kč a co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 412,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 3. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 424,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 21. 05. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Sjednaný úvěrový rámec činil 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4.00 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 0 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v 7.

1. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni 04. 11. 2024 a byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 04. 11. 2024 – Výzva ke splacení celého úvěru. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 11 424,50 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, poplatků za pojištění ve výši 260,50 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 585,82 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 304,78 Kč, sjednaný úrok ve výši 14,75 % a zákonný úrok z prodlení od 4. 2. 2025 do zaplacení.

2. V podání došlém soudu dne 16. 6. 2025 žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když rekapitulovala právní úpravu, judikaturu, uvedla statický model ke zkoumání úvěruschopnosti a konkrétní výpočty pro smlouvu žalovaného a obecně uvedla zhodnocení metodiky. Vyhodnocení provedla na základě údajů sdělených klientem, který uvedl příjem 27 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč. Žalobce provedl v rámci uzavírání smlouvy lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení a dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobce shledal žalovaného schopným splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud především nemá na základě provedeného dokazování za prokázané platné uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 5. 2024, a to s ohledem na tvrzení žalobkyně, že předmětná smlouva byla s žalovaným uzavřena elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014. , právnická osoba, se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojená k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, která podepisující osoba používá k podepisování (článek 3 bodu 10 tohoto nařízení). Předložená smlouva neobsahuje žádnou z výše uvedených forem podpisu. SMS kód může sloužit k podpisu smlouvy při kontraktaci prováděné na dálku, pokud byl kód žalovanému poskytnut a ten kód následně k podpisu smlouvy použil žalovaný. Žalobkyně však neprokázala, že smlouva byla uzavřena tímto způsobem, že tvrzený kód byl zaslán žalovanému a že následně žalovaný tento kód k podpisu smlouvy použil. Žalobkyně tedy neprokázala, že smlouva byla uzavřena tímto způsobem. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, avšak z této listiny nelze učinit závěr, že žalovaný projevil vůli, jejíž obsah je uveden v této listině. Žalobkyně tedy neprokázala, že smlouva o tvrzeném obsahu byla uzavřena způsobem uvedeným v žalobě, tedy pomocí prostředku komunikace na dálku. I v případě, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu nutno uvést, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péči tak, jak bylo v žalobě tvrzeno, když prokázání svých tvrzení nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterými poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový stav aplikovat kromě ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout s úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala, případně toto v řízení nikterak neprokazovala. I z tohoto důvodu bylo tedy nutné vyhodnotit Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 5. 2024 jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnou jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení bylo prokázáno, a to na základě tvrzení žalobkyně a z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal celkem částku ve výši 10 000 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou částku a bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně obohatil v rozsahu částky 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil a následně neprokázal, že by tuto částku, případně její část, žalobkyni vrátil, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 10 000 Kč. Současně v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované výši 304,78 Kč za období od 19. 11. 2024 do 3. 2. 2025 a dále od 4. 2. 2025 do zaplacení. Splatnost závazku nastala dle § 1958 občanského zákoníku v souvislosti s doručením výzvy k plnění ze dne 4. 11. 2024 žalovanému. V řízení bylo prokázáno, že výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 11. 2024, když dle § 573 občanského zákoníku se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání a žalovanému byla ve výzvě poskytnuta lhůta 14 dnů k plnění.

5. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. Týká se to poplatků ve výši 234 Kč, poplatků za pojištění ve výši 260,50 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuty vyčíslené na částku 500 Kč a žalovaného úroku.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 13 010,32 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 10 000 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 3 010,32 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 77 % a neúspěch 23 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 54 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Žalobkyni na nákladech řízení byl přiznán zaplacený soudní poplatek výši 800 Kč a náklady právního zastoupení. V souladu s ust. § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) byla žalobkyni na nákladech právního zastoupení přiznána odměna advokáta ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy). Dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu byla dále žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byla žalobkyni dále na nákladech právního zastoupení přiznána 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, to vše v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 615 Kč pak náleží žalobkyni 54 %, což představuje částku 1 412,10 Kč. Náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce, a to v souladu s ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

7. Lhůty k plnění stanovené ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí byly soudem stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu.