81 C 251/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Schmidtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě oznámení o zahájení řízení o přestupcích č. j. KHSMS číslo OV/OPAaK ze dne datum rozhodnutí bylo vůči ní zahájeno přestupkové řízení před Krajskou hygienickou stanicí Moravskoslezského kraje se sídlem v obec (dále jen KHS). V citovaném správním řízení se na ochranu svých práv nechali zastoupit zmocněncem z řad advokátů Mgr. jméno příjmení. V daném řízení KHS vydala 2 rozhodnutí. První rozhodnutí bylo nadřízeným správním orgánem Ministerstvem zdravotnictví zrušeno. Druhé rozhodnutí bylo z části zrušeno a z části pouze změněno. Ačkoli v průběhu celého řízení namítali, že nedošlo ke spáchání přestupků, ze kterých byli viněni, přesto byli nakonec uznání vinným. Následně se obrátili správní žalobou na Krajský soud v Ostravě, který následně poslední rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví svým rozsudkem č. j. číslo jednací ze dne 15. 11. 2019 zrušil. Rozhodnutí se stalo pravomocným. Po vydání shora uvedeného rozsudku Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo svým rozhodnutím číslo jednací ze dne 12. 12. 2019 tak, že napadené rozhodnutí KHS zrušilo a přestupkové řízení zcela zastavilo. ulice orgán tedy proti žalobkyni vedl řízení pro údajné nezákonné jednání, které ji bylo vytýkáno, v rámci kterého byly činěny úkony, které však v konečném důsledku ke shledání viny z přestupků nevedly, a řízení bylo zastaveno. Úkony správního orgánu se tedy v konečném důsledku neodrazily tak, že by žalobkyně byla shledána vinnou. Takový postup správního orgánu je možné označit za nesprávný úřední postup. Současně je však možné věc posoudit tak, že vydané rozhodnutí„ sui generis“, za které lze označit oznámení o zahájení řízení (ekvivalent usnesení o zahájení trestního stíhání v trestním řízení) se ukázalo následně jako nezákonné. Současná rozhodovací praxe je taková, že náhrada škody náleží tehdy, kdy je vedeno nezákonné přestupkové řízení. V souladu s ust. § 14 zákona číslo žalobkyně uplatnila u žalovaného písemně nárok na náhradu škody. Škoda ji vzniklá spočívá v nákladech právního zastoupení, které svému právnímu zástupci uhradil v rámci poskytnutí právní služby v průběhu celého řízení. Výše těchto nákladů činí částka. Výše odměny byla sjednána v rámci § 1 advokátního tarifu jako smluvní ve výši částka za 1 úkon právní služby. Ke každému úkonu pak žalobkyni advokát účtoval v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu režijní paušál ve výši částka. Odměna advokáta v celkové výši částka je vyčíslena za převzetí a přípravu obhajoby, sepis vyjádření ze dne datum, poradu s klientem dne datum, sepis odvolání ze dne datum, účast u ústního jednání dne datum, poradu s klientem dne datum, sepis odvolání ze dne datum, 7 x režijní paušál a 21 % DPH z částky částka. Ke dni podání žaloby žalobkyni škoda již vznikla, neboť sjednanou odměnu a náklady advokátovi uhradila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření došlém k soudu datum navrhla zamítnutí žaloby. V prvé řadě uvedla, že má za to, že argumentace žalobce analogií mezi trestním řízením a řízením o přestupcích není případná, byť žalovaná v žádném případě nezpochybňuje, že v případech obou druhů řízení se jedná o řízení trestního charakteru. V případě přijetí uvedené teze by se správní orgány dostaly do zcela absurdní situace, kdy by již v okamžiku zahájení správního řízení museli mít fakticky a zcela bez pochybností postaveno na jisto, a to bez jakéhokoli dokazování, jestli osoba podezřelá ze spáchání přestupku se tohoto přestupku dopustila, neboť v opačném případě by vždy hrozilo, že se podezřelý bude domáhat náhrady škody za nesprávný úřední postup. Poukázala na ust. § 79 odst. 3 správního řádu, dle kterého, pokud zákon nestanoví jinak, nese správní orgán i účastník (obviněný) své náklady, když těmito náklady se mimo jiné rozumí i odměna za zastupování. Upravuje-li procesní předpis (v dané věci správní řád) náhradu nákladů řízení, avšak správní orgán v příslušném řízení účastníků tuto náhradu nepřiznal, není možné, aby účastník správního řízení, žalobkyně, dosáhl náhrady nákladů takového řízení cestou občanskoprávní žaloby. Žalovaná má za to, že v posuzované věci nebylo řízení o přestupcích zahájeno nezákonně. Žalobkyni nemohla vzniknou ani škoda z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, neboť žádné takové rozhodnutí nejen, že ve věci nebylo, nenabylo právní moci, ale dokonce nebylo ani vydáno.

3. Ze spisu Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v obec sp. zn. S-KHSMS číslo OV/OPaK bylo zjištěno, že dne datum v 9:20 hod proběhla v provozovně žalobkyně příjmení jméno, ulice a číslo obec kontrola, o které byl sepsán protokol. Dne datum správní orgán I. stupně oznámil žalobkyni zahájení řízení o přestupcích, určil též žalobkyni lhůtu k vyjádření se k podkladům, ke způsobu zjištění, případně k navržení jejich doplnění. Ve dne datum byla do spisu založena plná moc ze dne datum, kterou žalobkyně zmocnila advokáta Mgr. jméno příjmení se sídlem ulice a číslo obec část obce k zastupování v této věci. Současně do spisu bylo založeno podání právního zástupce žalobkyně ze datum, ve kterém se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila k obvinění. Dne datum uznal správní orgán I. stupně žalobkyni vinnou mimo jiné za spáchání přestupku podle ustanovení § 92f odst. 4 písm. c) zákona o ochraně veřejného zdraví, když v rozhodnutí popsaným jednání došlo k porušení § 24 odst. 1 písm. b) zákona o veřejném zdraví, ve spojení s § 49 odst. 1 písm. b) vyhl. číslo. Dále uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 92f odst. 4 písm. a) bod 1 zákona o veřejném zdraví, když v rozhodnutí uvedeným jednáním došlo k poručení kapitoly II. článku 4 odst. 2 a přílohy II. kapitoly II. bodu 1 písm. a) Nařízení číslo Sb. Současně uložil žalobkyni pokutu ve výši částka. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne datum odvolání sepsané právním zástupcem. Dne datum Ministerstvo zdravotnictví napadené prvostupňové rozhodnutí zrušilo z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Dne datum se konalo ústní jednání a to za přítomnosti právního zástupce žalobkyně. Rozhodnutím z datum správní orgán I. stupně uznal žalobkyni částečně vinnou ze spáchání přestupku dle ust. § 92f odst. 4 písm. e) a písm. a) bod 1 zákona č. 258/2000 Sb. za což ji byla uložena pokuta ve výši částka, když částečně bylo řízení o přestupku zastaveno, neboť skutek, o němž se vede řízení, se nestal. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne datum odvolání sepsané právním zástupcem. Dne datum Ministerstvo zdravotnictví napadené I. stupňové rozhodnutí částečně zrušil a řízení o rozhodnutí vyjmenovaných přestupcích zastavil, částečně pak toto rozhodnutí změnil a uložil žalobkyni úplnou pokutu ve výši částka a částečně pak rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí ze dne datum Ministerstvo zdravotnictví I. stupňové rozhodnutí ze dne datum zrušilo a řízení ve věci zastavilo, a to s ohledem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum č. j. 25 Ad 3/2019-39. Ministerstvo s ohledem na závěry plynoucí z uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, na obsah spisového materiálu ve věci a na dobu, která uplynula od doby, kdy byl u obviněné vykonán státní zdravotní dozor, dospělo k závěru, že věc již není možné dále objasnit, a to ani v jednom ze skutku, které byli obviněné kladeny za vinu. Dále uvedlo, že i s ohledem na judikaturu nejen Krajského soudu v Ostravě, ale i Nejvyššího správního soudu nutno dodat, že dokazování pouze na základě kontrolního zjištění (ve smyslu psané části protokolu o kontrole) se jeví v řadě případu jako nedostatečné. Ministerstvo má za to, že kontrolní řád skýtá další možnosti dokazování včetně oprávnění pořizovat obrazové a zvukové záznamy. Rovněž lze využít oprávněním odebírat vzorky, provádět kontrolní nákupy, požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí stahující se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby.

4. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2019 č. j. 25 Ad 3/2019-39 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 12. 7. 2019, č. j. MZDR 22920/2019-5/NH zrušeno a věc byla vrácena Ministerstvu zdravotnictví k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno žalobou žalobkyně právnická osoba, kterou se domáhala zrušení tohoto rozhodnutí. Ze závěru tohoto rozhodnutí vyplývá, že lze přesvědčit žalobkyni, že skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně, což vedlo k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s .

5. Z faktury-daňový doklad číslo s datem vystavení datum bylo zjištěno, že advokátní kancelář Mgr. jméno příjmení vyfakturovala žalobkyni za poskytnuté právní služby, a to právní zastoupení v řízení před KHS Moravskoslezského kraje částku částka.

6. Ze stvrzenky ze dne datum bylo zjištěno, že Mgr. jméno příjmení převzal od žalobkyně částku částka s účelem platby úhrada faktury číslo.

7. Potvrzení o úkonu ze dne datum bylo zjištěno, že klient právnická osoba potvrdil poradu advokáta Mgr. jméno příjmení s klientem dne datum v době od 15 do 16:20 hod a to ve věci řízení u KHSMS kraje S-KHSMS číslo OV/OPaK.

8. Za potvrzení o úkonu z datum bylo zjištěno, že klient právnická osoba potvrdil poradu advokáta Mgr. jméno příjmení s klientem dne datum v době od 10 do 11:15 hod. Klient dal advokátovi pokyn k podání odvolání proti rozhodnutí KHSMS kraje č. j. KHSMS číslo OV/OPak ze dne 25. 4. 2019.

9. Ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne datum bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi advokátem Mgr. jméno příjmení a žalobkyni jako klientem a to pro účely zastupování v přestupkovém řízení před Krajskou hygienickou stanicí MS kraje sp. zn. S-KHSMS číslo OV/OPaK, jakožto i v dalších navazujících řízeních. V článku II. byla sjednána odměna za poskytování právních služeb ve výši částka za úkon.

10. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila u žalované nárok na náhradu škody skutkově shodně s žalobou.

11. Dle článku 36 odst. 3 listiny základních práv a svobod, každý má právo na náhradu škody způsobenému nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

12. Dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

13. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem.

14. Dle ust. § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 téhož zákona. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců od dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle ust. § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeny účelně, vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, nebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

17. Dle ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je co do svého základu důvodná. Soud na prvém místě dospěl k závěru, že byla naplněna podmínka pro projednání žaloby dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., když žalobkyně řádně uplatnila svůj nárok u žalované, když požadovala náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a to majetkové škody ve výší částka, představující žalobkyni vynaložené náklady právního zastoupení, kdy žalovaná toto odmítla. Žalobkyně v uplatnění nároku na náhradu škody z datum řádně specifikovala jakého nároku a z jakého důvodu se domáhá a svůj nárok doložila. V souladu s ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se tedy žalobkyně domáhá náhrady škody u soudu, neboť ve lhůtě šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl její nárok plně uspokojen. V řízení byl prokázán průběh správního řízení vedeného u Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v obec pod sp. zn. S-KHSMS číslo OV/OPaK, které bylo vedeno proti žalobkyni na základě oznámení o zahájení řízení o přestupcích ze dne datum. V daném řízení Krajská hygienická stanice vydala 2 rozhodnutí, když první rozhodnutí bylo nadřízeným správním orgánem Ministerstvem zdravotnictví zrušeno a druhé rozhodnutí bylo zčásti zrušeno, zčásti změněno a zčásti potvrzeno. Žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přestupku a byla jí uložena pokuta. Na základě žalobkyní podané správní žaloby Krajský soud v Ostravě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví zrušil a následně po vydání tohoto rozsudku Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo tak, že napadené rozhodnutí Krajské hygienické stanice zrušilo a přestupkové řízení zcela zastavilo. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne datum a Ministerstva zdravotnictví ze dne datum je nutné učinit závěr o tom, že ve správním řízení vedeném Krajskou hygienickou stanicí Moravskoslezského kraje nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, což vedlo k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Krajským soudem v Ostravě a k závěru Ministerstva zdravotnictví, že věc již není možné dále objasnit, a to ani v jednom ze skutků, které byli obviněnému kladeny za vinu, neboť dokazováni na základě kontrolního zjištění se jeví jako nedostatečné. Pokud jde o výsledek správního řízení, nutno tedy uzavřít, že ohledně žádného skutku, který byl žalobkyni kladen za vinu, nebyla žalobkyně pravomocně uznána vinnou, když ohledně všech částí správního řízení bylo řízení pravomocně zastaveno. Podstatné jsou i důvody, pro které bylo řízení zastaveno, kdy se de facto jedná o procesní pochybení-absenci důležitých podkladu ve spisovém materiálu, na základě kterých by bylo možné posoudit vinu žalobkyně a pro které nebylo možné v řízení pokračovat. V projednávané věci je tedy především rozhodující, že se nepotvrdilo původní podezření správního orgánu, že žalobkyně spáchala přestupky. V důsledku tohoto postupu je tedy nutno, a to i s ohledem na nález Ústavního soudu České republiky II. ÚS 1099/19, hledět na„ oznámení o zahájení řízení o přestupcích ze dne datum a na něj navazující řízení o přestupcích jako nezákonné.“ Tak jak uvedl Ústavní soud ve shora citovaném nálezu, v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správního orgánů v jeho průběhu, které by nevyústili v pravomocném meritorní rozhodnutí správních orgánu o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, respektive nezákonné rozhodnutí a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy třeba zkoumat jak daný postup příslušných orgánu veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů. V dané správní věci žalobkyně od počátku popírala, že by se vytýkaných přestupků dopustila, správní orgán I. stupně opakovaně vydal rozhodnutí na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, což mu bylo vytčeno jak odvolacím orgánem, tak Krajským soudem v Ostravě. Pokud ve svém konečném důsledku bylo řízení zastaveno z toho důvodu, že s ohledem na dobu, která uplynula od doby, kdy byl u žalobkyně vykonán státní zdravotní dozor již není možné věc dále objasnit, nelze toto klást za vinu žalobkyni, která ve správním řízením nečinila žádné obstrukce a nezavinila tedy, že skutkově jí vytýkané jednání, nebylo možné podřadit pod přestupky, které měla spáchat. Pokud jde o obranu žalované s odkazem na ust. § 70 odst. 3 správního řádu, dle kterého nestanoví-li zákon jinak, nese účastník své náklady. Jeho výklad tohoto ustanovení by v případě správního řízení téměř vylučoval odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, což je v přímém rozporu se smyslem a účelem zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého je přímo podmínkou přiznání náhrady škody nemožnost poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů (§ 31 odst. 3). Znamená to tedy, že je možné náhradu škody přiznat jen u těch nákladů řízení, které procesní předpis nahradit neumožňuje, když naopak, pokud by procesní předpis náhradu umožňoval, je náhrada škody dle zákona č. 82/1998 Sb., pokud jde o náklady řízení, vyloučená a to bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své rozhodovací činnosti nepřiznal (nález Ústavního soudu II. ÚS 2085/08, rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cd 2928/2006). V daném případě však ve správním řízení o nákladech řízení žalobkyně nebylo vůbec rozhodováno. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně má v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody představující náklady právního zastoupení, a to v souladu s ust. § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., když bylo v řízení prokázáno, že tyto náklady byly účelně vynaložené, neboť je právem účastníka správního řízení nechat se zastoupit advokátem a s ohledem na sankci, která žalobkyni ve správním řízení v případě, že by byla uznána vinnou ze spáchání vytýkaných přestupků hrozila, je účelné zastoupení advokátem. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a advokátem Mgr. jméno příjmení byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, toto zastoupení bylo doloženo do správního spisu založenou plnou mocí, byly prokázány jednotlivé úkony právní služby tak, jak jsou vyčísleny v žalobě a jak byly uplatněny u žalované. Bylo rovněž prokázáno, že advokát Mgr. jméno příjmení žalobkyni jednotlivé úkony právní služby, náhradu hotových výdajů a daň z přidané hodnoty vyfakturoval a fakturovaná částka částka byla právnímu zástupci ze strany žalobkyně zaplacená. Bylo tedy prokázáno, že žalobkyni vznikla škoda, za kterou žalovaná objektivně odpovídá.

19. Pokud jde o výši této škody, pak v této části žaloba není zcela důvodná. Dle shora citovaného ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se výše odměny za zastupování určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Tímto předpisem je vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátu a náhradách advokátu za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle § 7 odst. 1 advokátního tarifu při zastupování ve správním řízení, včetně řízení o přestupcích nebo jiných právních deliktech se považuje za tarifní hodnotu částka částka. Dle § 7 bod 3 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes částka do částka částka. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení odměny advokáta za 7 úkonů právní služby po částka, na náhradu hotových výdajů za tyto úkony za právní služby po částka dle § 13 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náhrada škody zahrnuje i 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tedy částku částka Celkem tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky částka, která ji byla přiznána ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

20. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky vyplývá z ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, když dle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. má žalovaná povinnost plnit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Pokud tak neplnila, je v prodlení a je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ve výroku II. byla žaloba ze shora uvedených důvodů odůvodňujících výši nároku žalobkyně co do částky částka jako nedůvodná zamítnuta, a to včetně žalovaného příslušenství.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 72 % a neúspěšná v rozsahu 28 %, má tedy nárok na náhradu nákladu řízení v rozsahu 44 % (72 % - 28 %). V případě, že by žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, byla by jí na nákladech právního zastoupení přiznána částka částka, představující soudní poplatek za žalobu ve výši částka, k jehož zaplacení je žalobkyně vyzvána samostatným usnesením, a náklady právního zastoupení. V souladu s ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátu a náhradách advokátu za poskytování právních služeb (advokátní tarif) by žalobkyni na nákladech právního zastoupení byla přiznána odměna advokáta ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání dne datum). Dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu by dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů za shora uvedené úkony právní služby po částka. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byla by žalobkyni dále na nákladech právního zastoupení přiznána 21 % DPH z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů ve výši částka, a to vše v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem by tedy byla žalobkyni na náhradě nákladu řízení přiznána částka částka, když 44 % z této částky představuje částka, kterou byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce, a to v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Lhůty k plnění stanovené ve výrocích I. a III. byly soudem stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu soudního rozhodnutí.