81 C 377/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Schmidtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 25 482,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky 11 500 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 13 732,29 Kč, co do částky 250,33 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 11 728,85 Kč od 23. 4. 2025 do 8. 9. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 228,85 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % z částky 11 500 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 25 482,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi Žalobcem a Žalovaným dne 2024-12-21 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 33 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 2025-01-20 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2026-06-14. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté Žalovanému. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl Žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu Žalobce takto: Dne 2024-12-21, v částce 11 500 Kč Částky zaplacené Žalovaným byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení Žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy Žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž Žalovaného informoval emailem ze dne 2025-04-22, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2025-04-23. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacený dluh v celkové výši 25 232,29 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina: 11 500 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru: 228.85 K, smluvní úrok: 13 503,44 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Pokud by soud nárok Žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje Žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně Žalovaného, na jehož bankovní účet byla Žalobcem dlužná částka převedena a Žalovaný se takto bezdůvodně na úkor Žalobce obohatil. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení Žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je Žalovaný v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po Žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení Žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 2025-01-20. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se Žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 2025-01-21 do 2025-04-21. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 2025-09-08.

2. Žalobkyně na žalobě setrvala, když v podání došlém soudu dne 12. 1. 2026 doplnila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce dle interní metodiky schválené Českou národní bankou (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 49 652 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání dne 13. 1. 2026 omluvila s tím, že nežádala o přerušení řízení z důvodu její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání, ke kterému byl řádně a včas předvolán z adresy hlášeného trvalého pobytu, bez omluvy nedostavil. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „FLEXI půjčka“ č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně je zde označena jako věřitel a žalovaný jako klient. Listinou si věřitel zavázal poskytnout klientovi částku až do výše 33 100 Kč jako spotřebitelský úvěr s úrokovou sazbou (pevná - denní úrok) 0,983 %. Datum splatnosti první denní splátky byl stanoven na 20. 1. 2025, datum splatnosti úvěru 14. 6. 2026. Dále byla sjednána celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru: 1,99 % z čerpané částky. V části VII. listiny byly sjednány základní poplatky a v části VIII. sankce. Listina je podepsána elektronicky věřitelem dne 2024/12/21, v části podpisu klienta je uvedeno: tímto podepisuji dne 2024/12/21.

6. Z přehledů bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla z bankovního účtu žalobkyně dne 21. 12. 2024 vyplacena částka 11 500 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .

7. Ze zprávy , právnická osoba, . z 2. 12. 2025 bylo zjištěno, že majitelem a zároveň jedinou oprávněnou osobou s dispozičními právy k účtu č. , hodnota, byl v období od 21. 12. 2024 do 22. 4. 2025 žalovaný. V prověřovaném období od 21. 12. 2024 do 22. 4. 2025 byla na účet připsána platba ve výši 11 500 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud především nemá na základě provedeného dokazování za prokázané platné uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to s ohledem na tvrzení žalobkyně, že předmětná smlouva byla s žalovaným uzavřena elektronicky, když žalobkyně neprokázala, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu. I v případě, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu nutno uvést, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péči tak, jak bylo v žalobě tvrzeno, když prokázání svých tvrzení nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterými poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový stav aplikovat kromě ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout s úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala, respektive posuzovala pouze příjmovou stránku žalovaného. I z tohoto důvodu bylo tedy nutné vyhodnotit Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze č. , hodnota, jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnou jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na jeho účet poskytla částku 11 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil a následně neprokázal, že by tuto částku žalobkyni na předmětný úvěr zaplatil, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 11 500 Kč. Současně v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 9. 9. 2025 do zaplacení. Splatnost závazku nastala dle § 1958 občanského zákoníku v souvislosti s doručením předžalobní výzvy žalovanému. V řízení bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 9. 2025, když dle § 573 občanského zákoníku se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což je v daném případě 5. 9. 2025. Žalovanému byla ve výzvě poskytnuta třídenní lhůta k plnění a od 9. 9. 2025 je tak žalovaný v prodlení s plněním.

10. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. Vzhledem k tomu, že ze shora uvedených důvodů nebylo prokázáno prodlení s plněním žalované částky k dřívějšímu datu, než k 8. 9. 2025, byla ve výroku II. žaloba dále zamítnuta i v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení od data předcházejícího prokázanému prodlení žalovaného, případně v jiné než zákonné výši.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla v řízení procesně převážně neúspěšná a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému s řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

12. Lhůta k plnění stanovená ve výroku I. tohoto rozhodnutí byla soudem stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu.