81 C 547/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Schmidtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 26 099,24 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 26 099,24 Kč, úrok 15 % ročně z částky 20 774,27 Kč od 9. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 20 774,27 Kč od 9. 8. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 9. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 099,24 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 03. 06. 2016 Smlouvu o úvěru ve znění pozdějších dodatků, na jejímž základě poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 80 312 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit úrok, sjednaný ve výši 17,90 % ročně a další ceny za případné služby, dle aktuálního sazebníku. Dle bodu 3.1 smlouvy o úvěru jsou úroky připisovány k jistině úvěru, stanou se její součástí, jsou tedy úročeny společně s jistinou (úroky z úvěru připisovány k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, a také v den, kdy žalobce uplatní právo na okamžité splacení úvěru). Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, splatnými k 20. dni každého kalendářního měsíce ve výši 1 711 Kč. Úvěr je veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnila řádně a včas, ačkoliv o to byla písemně i telefonicky upomínána. Jelikož došlo k prodlení s úhradou tří splátek, případně prodlení jedné splátky v době delší než tři měsíce, využil žalobce svého práva a prohlásil úvěr za splatný. Stalo se tak upomínkou ze dne 29. 09. 2023, ve které vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na to, že neuhradí-li dlužné částky, dojde k zesplatnění zbylé dlužné částky ke dni 01. 11. 2023 (jednostranné právní jednání s odkládací podmínkou), o čemž následně žalovanou informoval také oznámením ze dne 01. 11. 2023. Následně také žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 14. 06. 2024, kterou žalovanou opětovně vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že pokud tak neučiní, bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 20 774,27 Kč, řádný úrok ve výši 2 667,90 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 657,07 Kč, kdy je dále také nárokováno příslušenství tvořené smluvním úrokem v sazbě 15 % p.a (žalobce si nárokuje výši smluvního úroku do výše sazby zákonného úroku z prodlení) a zákonným úrokem z prodlení, kdy oboje úročení počíná běžet dnem podání žaloby a základ tvoří jistina ve výši 20 774,27 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně neúčast u jednání dne 23. 1. 2025 omluvila s tím, že souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez její přítomnosti a žalovaná, která byla k jednání řádně a včas předvolána z adresy hlášeného trvalého pobytu, se k jednání bez omluvy nedostavila. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2016 bylo zjištěno, že jako úvěrující banka je zde uvedena žalobkyně a jako úvěrový klient žalovaná. Banka se zavázala poskytnout klientovi úvěr a ten se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru a další ceny. Úvěr byl poskytnut ve výši 80 312 Kč s tím, že bude splacen nejpozději do 20. 6. 2023 a výše měsíční splátky bude činit 1 711 Kč. Současně byla dohodnuta úroková sazba ve výši 17,90 % ročně. Na listině je uvedeno, že byla za , právnická osoba, . a klienta , Jméno žalované, podepsána elektronickým podpisem.

5. Z listiny standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že se jedná o informace poskytované spotřebiteli, a to žalované, ke smlouvě o úvěru ve výši 80 312 Kč.

6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, z 14. 11. 2018, 12. 12. 2018, 12. 3. 2019, 12. 11. 2019, 12. 5. 2020, 13. 11. 2020, 11. 6. 2021, 15. 6. 2021, 17. 10. 2021, 22. 11. 2021 a 30. 3. 2022 bylo zjištěno, že tyto dodatky byly uzavřeny mezi účastníky a bylo jimi odloženo placení pravidelných měsíčních splátek, byla snížena pravidelná měsíční splátka na 1 536 Kč (dodatek ke smlouvě o úvěru z 21. 12. 2018) byla upravena výše měsíčních splátek na 1 719 Kč od 1. 7. 2021 a počínaje 1. 11. 2021 byla upravena splatnost měsíční splátky k 19. dni každého kalendářního měsíce. Dodatky ke smlouvě byly za , právnická osoba, . a klienta , Jméno žalované, podepsány elektronickým podpisem.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období 3. 6. 2016 až 31. 12. 2016 bylo zjištěno, že došlo k bezhotovostnímu čerpání úvěru částkou 69 632,51 Kč a částku 10 679,49 Kč, v obou případech dne 3. 6. 2016.

8. Z listiny podklady pre súdné konanie bylo zjištěno, že listina se týká úvěrového účtu č. , hodnota, , jméno FO, , když k datu 8. 8. 2024 je na jistině dluh 20 774,27 Kč, na řádném úroku 2 667,90 Kč a na úroku z prodlení 2 657,07 Kč. K datu 31. 12. 2021 byly na úvěrový účet připsány bezhotovostní splátky úvěru v celkové výši 102 708 Kč.

9. Z dalších řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud především nemá na základě provedeného dokazování za prokázané platné uzavření smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2016 ve znění pozdějších dodatků, a to s ohledem na v řízení prokázanou skutečnost, že předmětná smlouva měla být s žalovanou uzavřena elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014. , právnická osoba, se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojená k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, která podepisující osoba používá k podepisování (článek 3 bodu 10 tohoto nařízení). Předložená smlouva neobsahuje žádnou z výše uvedených forem podpisu a žalobkyně v řízení ani netvrdila, jakým konkrétním způsobem byla smlouva s žalovanou uzavřena. Žalobkyně tedy neprokázala, že smlouva o tvrzeném obsahu byla uzavřena s žalovanou. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, avšak z této listiny nelze učinit závěr, že žalovaná projevila vůli, jejíž obsah je uveden v této listině. Žalobkyně tedy neprokázala, že smlouva o tvrzeném obsahu byla uzavřena elektronicky s žalovanou. I v případě, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu nutno uvést, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované s odbornou péči tak, jak vyžaduje zákonná úprava, když toto ani netvrdila. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterými je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový stav aplikovat kromě ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout s úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala, případně toto v řízení nikterak netvrdila a následně neprokazovala. I z tohoto důvodu bylo tedy nutné vyhodnotit Smlouvu o úvěru ze dne 3. 6. 2016 jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnou jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a dokládáno výpisem z úvěrového účtu, že žalovaná dne 3. 6. 2016 bezhotovostně čerpala částky 69 632,51 Kč a 10 679,49 Kč. Žalobkyně neprokázala, že tyto částky čerpala žalovaná, když nenavrhla žádný důkaz k prokázání, že žalovaná byla majitelem, případně disponentem účtů, na které byly tyto částky poukázány a že se tak v rozsahu poskytnutého plnění na úkor žalobkyně obohatila. I kdyby bylo toto v řízení prokázáno, žalovaná na bezhotovostních splátkách dluhu, tak jak tato skutečnost vyplývá z listinných důkazů navržených žalobkyní, zaplatila podstatně vyšší částku než 80 312 Kč, když jen k datu 31. 12. 2021 zaplatila částku 102 708 Kč, a nelze tak učinit závěr, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila v rozsahu jakékoliv částky. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastní u ústního jednání této možnosti zbavila. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soud sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání. Na základě výše uvedeného byla tedy žaloba jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení a žalované s řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.