81 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Schmidtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 466 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 18 800 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 5 842 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14, 75 % z částky 5 842 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 18 800 Kč od 23. 2. 2024 do 11. 11. 2024, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % z částky 18 800 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a co do částky 6 824 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 447,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 20. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 466 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 23. 01. 2024 s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 500 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 23. 01. 2024. Dne 31.01.2024 žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 2 300 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 31. 01. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 5 842 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 22. 02. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: • úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. • účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 (čl. 2.3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 29. 02. 2024, 07. 03. 2024, 14. 03. 2024, 23. 03. 2024, 07. 04. 2024). Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje činí 27 142 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 01. 2024 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 18 800 (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne 23. 02. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 20. 02. 2025, kdy žalobce vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 6 824 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 05.11.2024, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.

2. Žalobkyně na žalobě setrvala, když v podání došlém soudu dne 18. 3. 2025 doplnila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neplatná. Žádá tedy soud, jak již alternativně uvedli v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby ve výše uvedené věci rozhodnul tak, že žalovaný je povinný žalobkyni vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení (dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení. Žalovaný od poskytnutí zápůjčky do dne tohoto přípisu neuhradil žádnou částku na svůj dluh.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání dne 6. 5. 2025 omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti a žalovaný, který byl k jednání řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobkyně je zde označena jako věřitel a žalovaný jako klient. Listinou se věřitel zavázal poskytnout klientovi částku 16 500 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 0 %, a to převodem na bankovní účet klienta č. , č. účtu, . Klient se zavázal uhradit věřiteli poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 095 Kč s tím, že zápůjčku včetně poplatku splatí nejpozději 22. 2. 2024. Listina je podepsána za věřitele jejími jednateli. V místě podpisu klienta je uvedeno: , Jméno žalovaného, , 23. 1. 2024 v 10:59:53, PIN kód: 2223.

6. Z listiny označené jako dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně je zde označena jako věřitel a žalovaný jako klient. V záhlaví dodatku je dále uvedeno, že věřitel a klient uzavřeli dne 23. 1. 2024 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které věřitel klientovi poskytl bezhotovostní zápůjčku ve výši 16 500 Kč a klient má zájem o poskytnutí dodatečných finančních prostředků ve výši 2 300 Kč. Listinou se věřitel zavázal navýšit bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 2 300 Kč s tím, že celková výše zápůjčky tak bude činit 18 800 Kč. Klient se zavázal uhradit věřiteli poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 748 Kč a celkový poplatek tak činní 5 843 Kč. Zápůjčka a poplatek sjednané tímto dodatkem jsou splatné dne 22. 2. 2024. Listina je podepsána za věřitele jejími jednateli. V místě podpisu klienta je uvedeno: , Jméno žalovaného, , 31. 1. 2024 v 11:18:09, PIN kód: 1236.

7. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla poukázána na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 23. 1. 2024 částka 16 500 Kč a dne 31. 1. 2024 částka 2 300 Kč. Vlastníkem účtu je žalobkyně.

8. Ze zprávy Air bank a.s. ze dne 18. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl v měsíci lednu 2024 majitelem a jedinou osobou s dispozičními právy k účtu č. , č. účtu, , když na tomto účtu jsou evidovány platby od společnosti , právnická osoba, , a to z 23. 1. 2024 ve výši 16 500 Kč a z 31. 1. 2024 ve výši 2 300 Kč.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 5. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 32 272 Kč z titulu smlouvy ze dne 23. 1. 2024, a to ve lhůtě 3 dnů.

10. Z podacího lístku s datem podání 5. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně na adresu žalovaného zaslala doporučenou zásilku podací č. RR2727176564F.

11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud především nemá na základě provedeného dokazování za prokázané platné uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 1. 2024 ve znění dodatku ze dne 31. 1. 2024, a to s ohledem na tvrzení žalobkyně, že předmětná smlouva byla s žalovaným uzavřena elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014. , právnická osoba, se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojená k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, která podepisující osoba používá k podepisování (článek 3 bodu 10 tohoto nařízení). Předložená smlouva neobsahuje žádnou z výše uvedených forem podpisu. SMS kód může sloužit k podpisu smlouvy při kontraktaci prováděné na dálku, pokud byl kód žalovanému poskytnut a ten kód následně k podpisu smlouvy použil žalovaný. Žalobkyně však neprokázala, že smlouva byla uzavřena tímto způsobem, že tvrzený kód byl zaslán žalovanému a že následně žalovaný tento kód k podpisu smlouvy použil. Žalobkyně tedy neprokázala, že smlouva byla uzavřena tímto způsobem. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, avšak z této listiny nelze učinit závěr, že žalovaný projevil vůli, jejíž obsah je uveden v této listině. Žalobkyně tedy neprokázala, že smlouva o tvrzeném obsahu byla uzavřena způsobem uvedeným v žalobě, tedy pomocí prostředku komunikace na dálku. I v případě, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu nutno uvést, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péči tak, jak bylo v žalobě tvrzeno, když prokázání svých tvrzení nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterými poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový stav aplikovat kromě ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout s úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala, když v řízení doložila pouze to, že měla k dispozici příjem žalovaného za období 11/2020 (nejedná se tedy o aktuální příjem žalovaného v době uzavření smlouvy) a nikterak dále neověřovala výdajovou stránku žalovaného. I z tohoto důvodu bylo tedy nutné vyhodnotit Smlouvu o zápůjčce ze dne 23. 1. 2024 ve znění dodatku z 31. 1. 2024 jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnou jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na jeho účet poskytla celkem částku 18 800 Kč (16 500 dne 23. 1. 2024 a 2 300 Kč dne 31. 1. 2024). Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil a následně neprokázal, že by tuto částku, případně její část, žalobkyni vrátil, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 18 800 Kč. Současně v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 12. 11. 2024 do zaplacení. Splatnost závazku nastala dle § 1958 občanského zákoníku v souvislosti s doručením předžalobní výzvy žalovanému. V řízení bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 11. 2024, když dle § 573 občanského zákoníku se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což je v daném případě 8. 11. 2024. Žalovanému byla ve výzvě poskytnuta třídenní lhůta k plnění a od 12. 11. 2024 je tak žalovaný v prodlení s plněním.

13. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. Týká se to žalovaného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 842 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky za 5 písemných výzev v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 824 Kč. Vzhledem k tomu, že ze shora uvedených důvodů nebyla prokázána splatnost žalované částky k dřívějšímu datu než k 11. 11. 2024, byla ve výroku II. žaloba dále zamítnuta i v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení od data předcházejícího prokázanému prodlení žalovaného, případně v jiné než zákonné výši.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 33 966 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 18 800 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 15 166 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 55 % a neúspěch 45 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 10 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. V případě, že by žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, byl by jí na nákladech řízení přiznán zaplacený soudní poplatek ve výši 1 574 Kč a náklady právního zastoupení. V souladu s ust. § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) by byla žalobkyni na nákladech právního zastoupení přiznána odměna advokáta ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby po 700 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby). Dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu by byla dále žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byla by žalobkyni dále na nákladech právního zastoupení přiznána 21 % DPH z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů, to vše v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 4 478 Kč pak náleží žalobkyni 10 %, což představuje částku 447,80 Kč. Náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce, a to v souladu s ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

15. Lhůty k plnění stanovené ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí byly soudem stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu.