82 C 109/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Štěpánem Šťastníkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený 19. 4. 2002 bytem Adresa žalovaného pro 23 887 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 546 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 546 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 341 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 20417 Kč od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 417 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 871 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 887 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 30. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč dne 3. 2. 2023 převedla na účet určený žalovaným, a zbytek ve výši 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný měl předmětný úvěr, společně s úroky ve výši 27,28 % ročně, uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobkyně.Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně mu odeslala písemné oznámení o zesplatnění úvěru dopisem ze dne 27. 9. 2024. Dále žalobkyně odeslala žalovanému upomínky ze dne 27. 8. 2024 a ze dne 27. 9. 2024, které bylo zároveň oznámením o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou, a to do schránky zákazníka, která byla zřízena žalovanému zejména za účelem doručování písemností k jeho rukám.Žalovaný je v prodlení s úhradou neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 546 Kč (dlužné úroky ve výši 1 442 Kč a dluh na jistině ve výši 2 104 Kč) a zesplatněné části jistiny ve výši 18 313 Kč. Tedy celková dlužná jistina ke dni žaloby činí v součtu 20 417 Kč a na úrocích 1 442 Kč.S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení.Dluh na účelně vynaložených nákladech, tedy za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV. bod 4 písm. b), d) smlouvy o úvěru činí celkem částku ve výši 200 Kč.Dluh na smluvní pokutě za opožděné splátky dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru ve výši 499 Kč činí celkem 998 Kč.Dluh na smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, tedy od 28. 9. 2024 do 4. 11. 2024 činí 830 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Z listinných důkazů bylo zjištěno:- z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako zákazník se dohodli na poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 30 000 Kč na účet zákazníka č. , č. účtu, se zápůjční úrokovou sazbou 27,28 % ročně, které měl zákazník zaplatit ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč od 20. 2. 2023 do 20. 5. 2026 na účet č. , č. účtu, , přičemž jako samostatný zprostředkovatel je uveden , právnická osoba, , , adresa, , , e-mail, . Tento dokument měl být podepsán 2. 2. 2023 v 11:05:02, resp. v 11:05:54, přičemž neobsahuje podpisy ani jedné ze stran, ale obsahuje údaj, že zákazník podepsal tuto smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1 Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru, podle nějž je zákazníkem smlouva o úvěru podepsaná okamžikem, kdy je na účet poskytovatele připsána částka 1 Kč pod variabilním symbolem, kterým je číslo smlouvy o úvěru, a to z účtu zákazníka.- z listiny potvrzení o provedení transakce ze dne 2. 2. 2023, že jím , právnická osoba, . potvrdila, že dne 2. 2. 2023 byla pod variabilním symbolem , var. symbol, z účtu , č. účtu, na účet č. , č. účtu, připsána částka 1 Kč.- z listiny Závazky, výdaje, příjmy spotřebitele - čestné prohlášení ze dne 30. 1. 2023 resp. 2. 2. 2023, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 23 095 Kč a výdaje na bydlení 4 000 Kč a na splátky úvěrů 4 600 Kč; dále uvedl, že je svobodný a nejsou u něj dány podmínky úpadku ani hrozícího úpadku.- z listiny posouzení úvěryschopnosti zákazníka, že jsou v ní žalobkyní zkoumány osobní údaje žalovaného, příjmy a bydlení žalovaného, údaj o úvěru ve výši 5 750 Kč, a informace evidenčního a statistického rázu, a je k ní přiloženo jednak prohlášení , jméno FO, , coby rodiče žalovaného, že jí přispívá na bydlení 4 000 Kč, nájemní smlouva ze dne 1. 7. 2022 jíž byl byt na adrese žalovaného pronajat Pavlu a , jméno FO, (žalovaný není zahrnut mezi osoby užívající byt), výplatní lístky žalovaného od , právnická osoba, za 11/2022 na výplatu mzdy ve výši 21 955 Kč, za 12/2022 na výplatu mzdy ve výši 22 604 Kč a za 1/2022 na výplatu mzdy ve výši 23 515 Kč, výstup z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí,- z listiny potvrzení o provedení transakce ze dne 4. 11. 2024, že jimi , právnická osoba, . potvrdila, že dne 3. 2. 2023 byla jednak pod variabilním symbolem , var. symbol, z účtu , č. účtu, na účet č. , č. účtu, byla poukázána částka 27 500 Kč, a dále, že pod tímtéž variabilním symbolem z téhož účtu byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka 2 500 Kč.- z listiny označené bonita smlouvy, že žalovaný žalobkyni zaplatil v 18 splátkách celkem 19 454 Kč, přičemž poslední splátku zaplatil 20. 8. 2024 ve výši 551 Kč.- z listiny označené zesplatnění pro smlouvu 8191651 a podacího lístku k zásilce , Anonymizováno, , že dne 27. 9. 2024 právní zástupce žalobkyně žalovaného informoval o tom, že porušil smlouvu tím, že je v prodlení s placením jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce, kdy k uhrazení byl písemně vyzván upomínkou a marně uplynula poskytnuta 30-ti denní lhůta, která však marně prošla, a proto byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky 21 859 Kč, smluvní pokuty celkem 1 497 Kč a upomínacích nákladů 200 Kč do 10-ti dnů od odeslání tohoto oznámení.Z dalších k důkazu provedených listin (Upomínka pro smlouvu 8191651 ze dne 27. 8. 2024, Úvěrové podmínky, formulář pro standartní informace o spotřebitelské úvěru, Email odeslany jako seznam dokument_ po schvaleni, Výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a 8191651 tabulka umoreni) soud nezjistil informace významné pro rozhodnutí.Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k podstatnému závěru o skutkovém stavu, totiž že se žalovaný dne 30. 1. 2023 dohodl s žalobkyní tak, že mu žalobkyně poskytne částku ve výši 30 000 Kč, s tím že částka 27 500 Kč bude poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalovaného a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s úrokovým příslušenstvím; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil toliko 19 454 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovanou dne 27. 9. 2024 k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od odeslání dopisu.Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o. z., neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalované žalobkyně řádně zkoumala z výplatních pásek žalovaného, avšak pokud jde o výdajovou stránku, v tom se zjevně spolehla pouze na tvrzení samotného žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala. Například konkrétní údaj o platbách za ubytování, doložené čestným prohlášením matky je ve zjevném rozporu s údaji obsažené v nájemní smlouvě týkající se matky, a údaj o výši splátek úvěru (aniž by byl úvěr konkretizován a doložen) se v jednotlivých listinách žalované liší. Žalobkyně přitom v řízení neprokázala své tvrzení uvedené v žalobě, že by měla k dispozici doklady, kterými by taková prohlášení žalovaného i ověřovala a proto z listin nadepsaných jako čestná prohlášení či ze samotné úvěrové smlouvy nelze učinit závěr o skutečném hospodaření žalovaného. Pakliže taková zjištění např. nebyla v možnostech žalobkyně (neměla je jak zjistit), vůbec neměla v takovém případě žalované úvěr poskytnout. Jestliže žalobkyně úvěr žalované přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě prokázat svá tvrzení, avšak tato se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv další důkazy o tom, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne 30. 1. 2023 pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 10 546 Kč vrátit, jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 27 500 Kč uhradil žalobkyni 19 454 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 27. 9. 2024, která jí byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od odeslání výzvy, tudíž se dostala do prodlení dne 21. 9. 2024, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl od dne, jak požadovala žalobkyně; přičemž úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované.Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.